ROZHOVOR | Aleš Libecajt

v klidu a s odstupem. Covid mi vlastně tak

trochu pomohl v rámci osobního rozvoje

a snažil jsem se to přenést i na lidi kolem

sebe. A tím se spojuje minulost a přítomnost – i po osmi letech se hlásím k tomu,

že vše je třeba řešit s rozvahou, neukvapovat se.

Jaké největší „případy“ jste museli

v době covidové řešit? Mimo golf

se řešili třeba na černo otevřené

restaurace. Bylo něco takového

i v golfu?

I v golfu byla témata, která nějaký čas rezonovala. Ne otevřené hospody, ale třeba

jestli hrát ve dvou, nebo ve čtyřech. Naše

právní komise doporučovala ve dvou,

ale většina hřišť si to nakonec udělala po

na příjmech z komerčních turnajů. Nechci hádat, ale z ohlasů, které máme za

minulou sezonu, vyplývá, že byla srovnatelná s těmi předchozími. Kdo na covidové restrikce bezpochyby doplácel, byly

resorty postavené na wellness, ubytování,

kongresech a golf pro ně byl spíš doplňkový. Totéž platí pro příhraniční a lázeňská hřiště. Nejde určitě paušalizovat, ale

v globálu golf přežívá docela dobře. Snad

budou negativní dopady covid-19 brzy

zapomenuty.

Jak si dnes stojí český golf?

Maličko bych odbočil, než se dostanu

k odpovědi… Mockrát jsem si v duchu říkal, proč tohle a tohle trvá tak dlouho.

Proč se o změnách v amatérském statusu

V golfu je to běh na dlouhou trať. Jde to pozvolnou

cestou. Musí se tomu samozřejmě pomoct, mít

vizi, prostředky, ale golf nejde nějak znásilnit, aby

se vydal na cestu, kam ani nechce jít.

svém a hrálo se ve čtyřech. To proto, že

měla svůj právní výklad. ČGF s tím nemohla nic moc dělat, protože našimi členy

jsou kluby, ale provozovatelé a majitelé

hřišť nikoliv. Ale žádné zásadní excesy

jsme neřešili. Spíš se u nás sbíhala řada názorů, leckdy protichůdných na téma, zda

ve dvou, nebo ve čtyřech, jestli prodávat

fee z okénka, nebo mít otevřenou recepci,

zda pořádat hendikepové turnaje, zda používat toalety v klubovně… Pro nás bylo

nejdůležitější rozhodovat s chladnou hlavou a vzít rozum do hrsti, aby golf mohl,

byť třeba omezeně, fungovat.

Navzdory všem omezením ale golf

na rozdíl od řady jiných sportů a aktivit fungoval. A ač to zní paradoxně,

možná mu covid i trochu pomohl.

Souhlasíte?

V golfu máme jednu velkou výhodu –

všichni golfisti jsou registrovaní, takže

z tohoto pohledu se jedná o svazové

sportování. To bylo důležité například při

uvolňování dětských tréninků. Domnívám

se, ale nemám to podložené konkrétními

čísly, že přibylo rekreačních hráčů, hřiště

jsou plnější a ke golfu se vracejí lidé, kteří

ho hrát přestali, nebo ho začínají hrát. To,

co provozovatelé získali na příjmech od

fíčkařů, případně od nových členů, ztratili

24 | GOLF

diskutuje tak dlouho, proč trval tak dlouho

proces zavedení Světového hendikepového systému nebo proč se tak dlouho řešily změny pravidel. Když ale k těm změnám došlo, tak jsem si vždycky řekl, zaplať

pánbůh, že to trvalo tak dlouho, že to má

kontinuitu. To nejhorší, co by mohlo golf

potkat, jsou nějaké radikální, neprodiskutované a unáhlené změny, třeba i pod tlakem. A teď se vracím k odpovědi… Český

golf si stojí přesně tak, jak by měl. Pozvolně se posunuje stále dopředu.

Není to ale pomalu?

Dovolím si použít výrok Petra Dědka,

který někdy před osmi lety prohlásil, že

se postará o to, abychom tady měli brzy

hráče na tour, že postaví hráčský tým.

Skutečně to udělal, tým postavil, ale výsledky nepřicházely. To proto, že v golfu

je to běh na dlouhou trať. Jde to pozvolnou cestou. Musí se tomu samozřejmě

pomoct, mít vizi, prostředky, ale golf nejde nějak znásilnit, aby se vydal na cestu,

kam ani nechce jít.

Myslíte, že stav českého golfu je po

třiceti letech, kdy si prožil výjimečné

obrození, postavilo se množství nových hřišť a přibylo golfistů, adekvátní? Nebo se i něco prošvihlo?

Určitě se ledacos prošvihlo. Objevily se nějaké pokusy o radikální změny, a pak přišel

pád na ústa. Ale platí, že golf u nás je na

kontinuálním vzestupu.

Vypadá to, že v golfu všechno chvíli

trvá. Je to tak?

No to určitě. Když jsem byl v pravidlové komisi R&A, někdy jsem už skoro

kvetl z toho, jak bylo všechno na dlouhé

lokty, jak putovaly různé návrhy mezi

R&A a USGA pořád tam a zpátky. Změna

v jedné předložce se řešila čtyři měsíce.

Kolikrát jsem si říkal, že to nemůžou

myslet vážně. Ale golf je zkrátka a prostě takový.

V čem se golf u nás posunul nejdál?

Snažíme se, aby se posouval ve všech oblastech. Ať je to vnímání golfu veřejností

jako vrcholového sportu se vším všudy

přes to, že je to sport vhodný pro všechny

věkové kategorie, že je zdravý. Snažíme

se prezentovat a vychvalovat všechny

jeho krásy.

Nicméně na prvním místě je ČGF

sportovní federací…

To jednoznačně ano. Když se podíváte do

našich stanov, tak dvanáct bodů úvodního

článku z osmnácti se bezpochyby plně

týká sportu. To, že dbá na dobré jméno,

dělá nás lepšími a sami sobě jsme rozhodčími, to rovněž podepisuji, ale golf je především sport. Olympijský sport.

Když hovoříte o golfu jako o olympijském sportu, mohou přinést hry

v Tokiu nový impuls pro český golf?

Ptám se proto, že na olympijských

hrách nebude chybět český zástupce

ani v mužském turnaji.

Chceme na to být připravení, proto připravujeme na léto marketingové a promo

akce s Ondrou Lieserem a Klárou Spilkovou, kteří nás budou v Tokiu reprezentovat. Se vší odpovědností ale říkám, že

neočekávám, že by jejich start měl nějaký

dramatický dopad na zájem o golf. Pokud

by ale oba, nebo aspoň jeden z nich skončil na stupních vítězů, pak zřejmě ano.

Proto na to chceme být připravení.

Ve světě, především v USA a ve

Velké Británii registrují obrovský

nárůst zájmu o golf. Jak je na tom