Page 26
ROZHOVOR | Aleš Libecajt
24
|
GOLF
v klidu a s odstupem. Covid mi vlastně tak
trochu pomohl v rámci osobního rozvoje
a snažil jsem se to přenést i na lidi kolem
sebe. A tím se spojuje minulost a přítom-
nost – i po osmi letech se hlásím k tomu,
že vše je třeba řešit s rozvahou, neukva-
povat se.
Jaké největší „případy“ jste museli
v době covidové řešit? Mimo golf
se řešili třeba na černo otevřené
restaurace. Bylo něco takového
i v golfu?
I v golfu byla témata, která nějaký čas re-
zonovala. Ne otevřené hospody, ale třeba
jestli hrát ve dvou, nebo ve čtyřech. Naše
právní komise doporučovala ve dvou,
ale většina hřišť si to nakonec udělala po
svém a hrálo se ve čtyřech. To proto, že
měla svůj právní výklad. ČGF s tím ne-
mohla nic moc dělat, protože našimi členy
jsou kluby, ale provozovatelé a majitelé
hřišť nikoliv. Ale žádné zásadní excesy
jsme neřešili. Spíš se u nás sbíhala řada ná-
zorů, leckdy protichůdných na téma, zda
ve dvou, nebo ve čtyřech, jestli prodávat
fee z okénka, nebo mít otevřenou recepci,
zda pořádat hendikepové turnaje, zda po-
užívat toalety v klubovně… Pro nás bylo
nejdůležitější rozhodovat s chladnou hla-
vou a vzít rozum do hrsti, aby golf mohl,
byť třeba omezeně, fungovat.
Navzdory všem omezením ale golf
na rozdíl od řady jiných sportů a ak-
tivit fungoval. A ač to zní paradoxně,
možná mu covid i trochu pomohl.
Souhlasíte?
V golfu máme jednu velkou výhodu –
všichni golfi sti jsou registrovaní, takže
z tohoto pohledu se jedná o svazové
sportování. To bylo důležité například při
uvolňování dětských tréninků. Domnívám
se, ale nemám to podložené konkrétními
čísly, že přibylo rekreačních hráčů, hřiště
jsou plnější a ke golfu se vracejí lidé, kteří
ho hrát přestali, nebo ho začínají hrát. To,
co provozovatelé získali na příjmech od
fíčkařů, případně od nových členů, ztratili
na příjmech z komerčních turnajů. Ne-
chci hádat, ale z ohlasů, které máme za
minulou sezonu, vyplývá, že byla srovna-
telná s těmi předchozími. Kdo na covi-
dové restrikce bezpochyby doplácel, byly
resorty postavené na wellness, ubytování,
kongresech a golf pro ně byl spíš doplň-
kový. Totéž platí pro příhraniční a lázeň-
ská hřiště. Nejde určitě paušalizovat, ale
v globálu golf přežívá docela dobře. Snad
budou negativní dopady covid-19 brzy
zapomenuty.
Jak si dnes stojí český golf?
Maličko bych odbočil, než se dostanu
k odpovědi… Mockrát jsem si v duchu ří-
kal, proč tohle a tohle trvá tak dlouho.
Proč se o změnách v amatérském statusu
diskutuje tak dlouho, proč trval tak dlouho
proces zavedení Světového hendikepo-
vého systému nebo proč se tak dlouho ře-
šily změny pravidel. Když ale k těm změ-
nám došlo, tak jsem si vždycky řekl, zaplať
pánbůh, že to trvalo tak dlouho, že to má
kontinuitu. To nejhorší, co by mohlo golf
potkat, jsou nějaké radikální, neprodisku-
tované a unáhlené změny, třeba i pod tla-
kem. A teď se vracím k odpovědi… Český
golf si stojí přesně tak, jak by měl. Po-
zvolně se posunuje stále dopředu.
Není to ale pomalu?
Dovolím si použít výrok Petra Dědka,
který někdy před osmi lety prohlásil, že
se postará o to, abychom tady měli brzy
hráče na tour, že postaví hráčský tým.
Skutečně to udělal, tým postavil, ale vý-
sledky nepřicházely. To proto, že v golfu
je to běh na dlouhou trať. Jde to pozvol-
nou cestou. Musí se tomu samozřejmě
pomoct, mít vizi, prostředky, ale golf ne-
jde nějak znásilnit, aby se vydal na cestu,
kam ani nechce jít.
Myslíte, že stav českého golfu je po
třiceti letech, kdy si prožil výjimečné
obrození, postavilo se množství no-
vých hřišť a přibylo golfi stů, ade-
kvátní? Nebo se i něco prošvihlo?
Určitě se ledacos prošvihlo. Objevily se ně-
jaké pokusy o radikální změny, a pak přišel
pád na ústa. Ale platí, že golf u nás je na
kontinuálním vzestupu.
Vypadá to, že v golfu všechno chvíli
trvá. Je to tak?
No to určitě. Když jsem byl v pravid-
lové komisi R&A, někdy jsem už skoro
kvetl z toho, jak bylo všechno na dlouhé
lokty, jak putovaly různé návrhy mezi
R&A a USGA pořád tam a zpátky. Změna
v jedné předložce se řešila čtyři měsíce.
Kolikrát jsem si říkal, že to nemůžou
myslet vážně. Ale golf je zkrátka a pro-
stě takový.
V čem se golf u nás posunul nejdál?
Snažíme se, aby se posouval ve všech ob-
lastech. Ať je to vnímání golfu veřejností
jako vrcholového sportu se vším všudy
přes to, že je to sport vhodný pro všechny
věkové kategorie, že je zdravý. Snažíme
se prezentovat a vychvalovat všechny
jeho krásy.
Nicméně na prvním místě je ČGF
sportovní federací…
To jednoznačně ano. Když se podíváte do
našich stanov, tak dvanáct bodů úvodního
článku z osmnácti se bezpochyby plně
týká sportu. To, že dbá na dobré jméno,
dělá nás lepšími a sami sobě jsme rozhod-
čími, to rovněž podepisuji, ale golf je pře-
devším sport. Olympijský sport.
Když hovoříte o golfu jako o olym-
pijském sportu, mohou přinést hry
v Tokiu nový impuls pro český golf?
Ptám se proto, že na olympijských
hrách nebude chybět český zástupce
ani v mužském turnaji.
Chceme na to být připravení, proto při-
pravujeme na léto marketingové a promo
akce s Ondrou Lieserem a Klárou Spilko-
vou, kteří nás budou v Tokiu reprezen-
tovat. Se vší odpovědností ale říkám, že
neočekávám, že by jejich start měl nějaký
dramatický dopad na zájem o golf. Pokud
by ale oba, nebo aspoň jeden z nich skon-
čil na stupních vítězů, pak zřejmě ano.
Proto na to chceme být připravení.
Ve světě, především v USA a ve
Velké Británii registrují obrovský
nárůst zájmu o golf. Jak je na tom
V golfu je to běh na dlouhou trať. Jde to pozvolnou
cestou. Musí se tomu samozřejmě pomoct, mít
vizi, prostředky, ale golf nejde nějak znásilnit, aby
se vydal na cestu, kam ani nechce jít.