DOMÁCÍ GOLF | Paragolf

Ke sportu měl blízko od dětství. V sedmi začal hrát závodně fotbal, časem přidal hokej, lezení po skalách, lyžování, snowboarding, skialpinismus – a také golf. Poté, co mu

pád na snowboardu porušil míchu a posadil ho na vozík, mu ale golf pomáhá s rehabilitací. S jediným cílem – postavit se znovu na nohy a na hřišti chodit po svých.

Text: Jindřich Štěpánek, foto: Matěj Žovinec

„Golf jsem hrál vždycky především pro

radost,“ tvrdí Luboš Žovinec. „I když

jsem měl singl hendikep, byla pro mě

nejdůležitější chůze po hřišti. Teď

po něm mohu jen jezdit a rány nejsou takové, jako bývaly, ale paragolfer mi velmi pomáhá rehabilitovat.

Tím, že se na něm zdvihnu, pomáhám

tělu k návratu do stavu, v jakém bylo

před úrazem.“

V osudný dubnový den loňského roku

jezdil Luboš Žovinec se synem v rakouském Hintertuxu na snowboardu. „Užívali jsme si celý den půlmetrový prašan,

jízdu ve volném terénu, prostě paráda.

Když jsem ale dojížděl ke spodní stanici

lanovky, vykopla mě rýha do vzduchu

a při dopadu jsem ucítil, že něco není

v pořádku. Napůl jsem ztratil vědomí

a vzápětí si uvědomil, že necítím nohy,“

vzpomíná. „Během toho neskutečně

krátkého okamžiku jsem myslel, že už

jsem na druhém břehu – viděl jsem jakýsi zelený obláček a život mi doslova

proběhl před očima.“

Z INNSBRUCKU ROVNOU

DO MOTOLA

Naštěstí tu hned zastavili dva lyžaři – zkušení horolezci, kteří odhadli situaci a zavolali helikoptéru. Převezla Luboše do nemocnice v Innsbrucku, kde jej okamžitě

operovali. Diagnóza: posunutý šestý

CZDGA

Česka golfová asociace hendikepovaných (CZDGA)

je spolek, který vznikl v roce 2009. Jeho cílem je

umožnit přístup ke golfu co největšímu počtu dětí,

mládeže a dospělých s tělesným postižením. Je

plnohodnotným členským subjektem ČGF a od

roku 2010 je členem Evropské golfové asociace

hendikepovaných (EDGA), která usiluje o zařazení

paragolfu do programu letních paralympijských

her. Mezi členy CZDGA najdeme hráče po amputaci

končetin, po ochrnutí od narození či po úrazech,

vozíčkáře, hráče se zrakovým nebo sluchovým

postižením, mozkovou obrnou, roztroušenou

sklerózou či s neurologickým onemocněním, které

postihuje pohybový aparát.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

a sedmý obratel a silně pohmožděná

mícha. „Řeší tu podobné úrazy třikrát

denně, jsou to vynikající odborníci,“ tvrdí

Luboš s vědomím, že mu v innsbrucké nemocnici vlastně zachránili život.

Po deseti dnech jej převezli na spinální

jednotku do pražského Motola, kde

strávil tři měsíce. „Už když jsem tam

byl tak deset dní, nechal jsem si poslat

golfovou hůl,“ vzpomíná. „Mám golf tak

moc rád, že jsem už tehdy pevně věřil, že budu zase hrát. Sestřičkám jsem

slíbil, že až se uzdravím, půjdou si se

mnou zahrát na Karlštejn. Mají to ode

mě slíbené, akorát to jde pomaleji, než

jsem chtěl.“

Následoval pobyt v Rehabilitačním

ústavu v Kladrubech. Pět až šest hodin

cvičení denně po dobu pěti měsíců.

V tu dobu se rozhodl, že hrát bude muset začít na paragolferu. A teprve poté,

až se tělo vrátí do normálu, se pokusí

splnit slib sestřičkám z Motola. Našel výrobce paragolferů v Německu a jeden

si pořídil. A protože z Kladrub je jen deset kilometrů na hřiště v Kácově, rozjel

se tam. Začal pochopitelně na drivingu.

„Když jsem si ale na tomhle krásném

hřišti pak zahrál první devítku, jen jsem

litoval, že jsem ho neobjevil dřív.“

TRÉNINK NA SPARTĚ I DOMA

Po návratu domů se vrátil ke svému

původnímu zaměstnání manažera ženského fotbalu na Spartě. Před třiceti

KATEGORIE POSTIŽENÍ

Dle mezinárodně používaného dělení jsou kategorie:

• mentální postižení

• sluchové postižení

• spastické postižení (lokomotická postižení

zpravidla neurologického původu, zejména

ochrnutí – převážně vlivem dětské mozkové obrny,

zejména vrozená postižení)

• tělesné postižení (lokomotická postižení zpravidla

ortopedického původu, především poúrazové stavy)

• zrakové postižení

Více na www.czdga.cz

lety začal pomáhat bratrovi s tréninkem ženského týmu a dnes se stará

o finanční, propagační a zahraniční aktivity klubu. Sparťanky jsou profesionálky a patří ke špičce ve střední Evropě

– hrají Ligu mistrů, v sestavě mají šest

Američanek a hráčku z Kypru.

Kromě toho, že ještě řídí nadnárodní

firmu, musí Luboš Žovinec denně dvě

hodiny cvičit s fyzioterapeutkou, pak

absolvuje hodinu na motomedu a dvě

hodiny posiluje.

„V zimě jsem se zkontaktoval se Zbyňkem Kotkem z České golfové asociace hendikepovaných (CZDGA). Velmi

mi pomohl s tréninky na Kácově, zařídil možnost trénovat zdarma a pozval

mě na zimní víkendový trénink CZDGA

v pražské Čechii. Jsem členem golfového klubu Beřovice, a tak pokud je

slušné počasí, vyrazím tam. Paragolfer

mi totiž tím, že se na něm dokážu postavit, výrazně pomáhá s adaptací.“

Počasí hraje u vozíčkářů ohromnou roli.

Naprostá většina jich musí denně cvičit

a když prochladnou, znamená to třeba

dva týdny cvičení vynechat, protože berou antibiotika. A to může být fatální.

Doprovodných nemocí mají spoustu, Luboš Žovinec kupříkladu až do úrazu nebral vůbec žádné prášky. Dnes jich bere

denně dvacet.

„Tohle všechno se ale dá vydržet. Důležité je mít cíl. Chci se nejdřív naučit

hrát dobře z paragolferu, protože nemohu přece zdržovat hru. Hrával jsem

z bílých odpališť, uvidíme, jak to půjde

alespoň z těch bližších…“

PARAGOLFER

Paraplegikovi umožňuje zafixovat si nohy i pas a postavit se tak, aby měl horní polovinu těla volnou

a mohl švihnout golfovou holí. Vymyslel jej pod názvem paragolfer německý inženýr Christian Nachtwey,

který tři roky před úrazem začal hrát golf a poté chtěl

ve hře pokračovat. Dnes už existuje i další varianta pod

názvem 4xMotion Power BaseTec.

23