DOMÁCÍ GOLF | Paragolf
Ke sportu měl blízko od dětství. V sedmi začal hrát závodně fotbal, časem přidal hokej, lezení po skalách, lyžování, snowboarding, skialpinismus – a také golf. Poté, co mu
pád na snowboardu porušil míchu a posadil ho na vozík, mu ale golf pomáhá s rehabilitací. S jediným cílem – postavit se znovu na nohy a na hřišti chodit po svých.
Text: Jindřich Štěpánek, foto: Matěj Žovinec
„Golf jsem hrál vždycky především pro
radost,“ tvrdí Luboš Žovinec. „I když
jsem měl singl hendikep, byla pro mě
nejdůležitější chůze po hřišti. Teď
po něm mohu jen jezdit a rány nejsou takové, jako bývaly, ale paragolfer mi velmi pomáhá rehabilitovat.
Tím, že se na něm zdvihnu, pomáhám
tělu k návratu do stavu, v jakém bylo
před úrazem.“
V osudný dubnový den loňského roku
jezdil Luboš Žovinec se synem v rakouském Hintertuxu na snowboardu. „Užívali jsme si celý den půlmetrový prašan,
jízdu ve volném terénu, prostě paráda.
Když jsem ale dojížděl ke spodní stanici
lanovky, vykopla mě rýha do vzduchu
a při dopadu jsem ucítil, že něco není
v pořádku. Napůl jsem ztratil vědomí
a vzápětí si uvědomil, že necítím nohy,“
vzpomíná. „Během toho neskutečně
krátkého okamžiku jsem myslel, že už
jsem na druhém břehu – viděl jsem jakýsi zelený obláček a život mi doslova
proběhl před očima.“
Z INNSBRUCKU ROVNOU
DO MOTOLA
Naštěstí tu hned zastavili dva lyžaři – zkušení horolezci, kteří odhadli situaci a zavolali helikoptéru. Převezla Luboše do nemocnice v Innsbrucku, kde jej okamžitě
operovali. Diagnóza: posunutý šestý
CZDGA
Česka golfová asociace hendikepovaných (CZDGA)
je spolek, který vznikl v roce 2009. Jeho cílem je
umožnit přístup ke golfu co největšímu počtu dětí,
mládeže a dospělých s tělesným postižením. Je
plnohodnotným členským subjektem ČGF a od
roku 2010 je členem Evropské golfové asociace
hendikepovaných (EDGA), která usiluje o zařazení
paragolfu do programu letních paralympijských
her. Mezi členy CZDGA najdeme hráče po amputaci
končetin, po ochrnutí od narození či po úrazech,
vozíčkáře, hráče se zrakovým nebo sluchovým
postižením, mozkovou obrnou, roztroušenou
sklerózou či s neurologickým onemocněním, které
postihuje pohybový aparát.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
a sedmý obratel a silně pohmožděná
mícha. „Řeší tu podobné úrazy třikrát
denně, jsou to vynikající odborníci,“ tvrdí
Luboš s vědomím, že mu v innsbrucké nemocnici vlastně zachránili život.
Po deseti dnech jej převezli na spinální
jednotku do pražského Motola, kde
strávil tři měsíce. „Už když jsem tam
byl tak deset dní, nechal jsem si poslat
golfovou hůl,“ vzpomíná. „Mám golf tak
moc rád, že jsem už tehdy pevně věřil, že budu zase hrát. Sestřičkám jsem
slíbil, že až se uzdravím, půjdou si se
mnou zahrát na Karlštejn. Mají to ode
mě slíbené, akorát to jde pomaleji, než
jsem chtěl.“
Následoval pobyt v Rehabilitačním
ústavu v Kladrubech. Pět až šest hodin
cvičení denně po dobu pěti měsíců.
V tu dobu se rozhodl, že hrát bude muset začít na paragolferu. A teprve poté,
až se tělo vrátí do normálu, se pokusí
splnit slib sestřičkám z Motola. Našel výrobce paragolferů v Německu a jeden
si pořídil. A protože z Kladrub je jen deset kilometrů na hřiště v Kácově, rozjel
se tam. Začal pochopitelně na drivingu.
„Když jsem si ale na tomhle krásném
hřišti pak zahrál první devítku, jen jsem
litoval, že jsem ho neobjevil dřív.“
TRÉNINK NA SPARTĚ I DOMA
Po návratu domů se vrátil ke svému
původnímu zaměstnání manažera ženského fotbalu na Spartě. Před třiceti
KATEGORIE POSTIŽENÍ
Dle mezinárodně používaného dělení jsou kategorie:
• mentální postižení
• sluchové postižení
• spastické postižení (lokomotická postižení
zpravidla neurologického původu, zejména
ochrnutí – převážně vlivem dětské mozkové obrny,
zejména vrozená postižení)
• tělesné postižení (lokomotická postižení zpravidla
ortopedického původu, především poúrazové stavy)
• zrakové postižení
Více na www.czdga.cz
lety začal pomáhat bratrovi s tréninkem ženského týmu a dnes se stará
o finanční, propagační a zahraniční aktivity klubu. Sparťanky jsou profesionálky a patří ke špičce ve střední Evropě
– hrají Ligu mistrů, v sestavě mají šest
Američanek a hráčku z Kypru.
Kromě toho, že ještě řídí nadnárodní
firmu, musí Luboš Žovinec denně dvě
hodiny cvičit s fyzioterapeutkou, pak
absolvuje hodinu na motomedu a dvě
hodiny posiluje.
„V zimě jsem se zkontaktoval se Zbyňkem Kotkem z České golfové asociace hendikepovaných (CZDGA). Velmi
mi pomohl s tréninky na Kácově, zařídil možnost trénovat zdarma a pozval
mě na zimní víkendový trénink CZDGA
v pražské Čechii. Jsem členem golfového klubu Beřovice, a tak pokud je
slušné počasí, vyrazím tam. Paragolfer
mi totiž tím, že se na něm dokážu postavit, výrazně pomáhá s adaptací.“
Počasí hraje u vozíčkářů ohromnou roli.
Naprostá většina jich musí denně cvičit
a když prochladnou, znamená to třeba
dva týdny cvičení vynechat, protože berou antibiotika. A to může být fatální.
Doprovodných nemocí mají spoustu, Luboš Žovinec kupříkladu až do úrazu nebral vůbec žádné prášky. Dnes jich bere
denně dvacet.
„Tohle všechno se ale dá vydržet. Důležité je mít cíl. Chci se nejdřív naučit
hrát dobře z paragolferu, protože nemohu přece zdržovat hru. Hrával jsem
z bílých odpališť, uvidíme, jak to půjde
alespoň z těch bližších…“
PARAGOLFER
Paraplegikovi umožňuje zafixovat si nohy i pas a postavit se tak, aby měl horní polovinu těla volnou
a mohl švihnout golfovou holí. Vymyslel jej pod názvem paragolfer německý inženýr Christian Nachtwey,
který tři roky před úrazem začal hrát golf a poté chtěl
ve hře pokračovat. Dnes už existuje i další varianta pod
názvem 4xMotion Power BaseTec.
23