Page 63
WWW.CASOPISGOLF.CZ
61
druhé – v prastarém hostinci Perzy, tři ki-
lometry od hřiště. Tam si nikdo na nic ne-
hraje, personál ani hosté, prostředí malých
místností se starobylým vybavením dá
všechny spolehlivě dohromady. Často není
pro hluk slyšet vlastního slova, všichni nad-
šeně křičí jeden přes druhého, velice dobře
a zemitě se tady jí – a samozřejmě i pije.
Do Perzy se dá zajít i mimo turnaje, jen je
potřeba pohlídat otevírací dny.
Když se tady ubytujete, určitě se vyplatí
vzít si nocleh s polopenzí. Večeře pro
ubytované bývají čtyř- až pětichodové,
dost slavnostní, hlavní chod nebývá oši-
zen na velikosti, jak se občas jinde stává,
a umějí udělat skvělé maso, hlavně ho-
vězí. Když si dáte všechny chody, záku-
sek jíte z posledních sil.
Když je teplo, dá se večeřet venku za
okny jídelny, tam je posezení velice ro-
mantické, poblíž jsou veliké kameny, odha-
lené před několika lety na místě bývalého
lesíka. Svíčky, někdy lampiony, občas po
turnajích živá hudba… V podstatě pokaždé
tady narazíte na českou obsluhu, ta vám
dokáže poradit, zorientovat se v někdy zá-
hadných pojmech rakouského jídelníčku.
Ve Schindleru je i snídaně zážitek. Nic ne-
chybí, nic nepřebývá, je tam všechno od
lososa přes vajíčka a domácí marmelády,
mnoho druhů pečiva až po ranní šampaň-
ské. Člověk brzy zjistí, jaký je rozdíl mezi
rakouskými regionálními produkty a zbo-
žím ze supermarketu.
Po hře si hosté, jak uvádí spolumajitel re-
sortu Hans Geist, většinou dávají jedno-
dušší jídla, nejčastěji řízek. S ním mám
spojen zážitek: před pár lety nám kuchař
doporučil vyzkoušet si řízkovou desku
pro dva, to bylo k nesnědení, se spous-
tou příloh a salátů. Po turnajích bývají ně-
kdy řízky tak velké, že si je nejeden hráč
dojídá ještě v autě, asi to dělají naschvál,
abychom si to pamatovali. Rychlých jí-
del mají vždycky po ruce několik, dvě
osmnáctky dodávají restauraci spousty
strávníků.
A ještě jedno jídlo, kde se nespletete –
bramborové šulánky s mákem. Někdo si
je dává jako zákusek, někomu stačí jako
hlavní jídlo. Bývá jich poctivá dávka, jsou
hodně syté. No a palačinky, dortíky…
OTTENSTEIN – MONIKA,
MÁK A ŠULÁNKY
Na šulánky s mákem narazíte i v Otten-
steinu – nakonec i jinde, je to v kraji
běžné a oblíbené jídlo, mák je chlouba
Waldviertlu, maková pole tu uvidíte velice
často. Ottenstein je resort uprostřed polí
a lesů, venkovská pohoda. Klubovna leží na
nejvyšším místě hřiště, na kopci. Restau-
raci vládnou manželé Hettegerovi. Na paní
Moniku narazíte hned, pohybuje se po re-
stauraci od rána do večera. O manželovi
slyšíte jen občas – to když právě v kuchyni
klepe řízky.
Tady jste opravdu v golfové restauraci.
Otten stein sbírá ocenění v soutěži o nej-
lepší golfovou restauraci země, která je
v Rakousku dost populární. Je to dané
nejen kvalitou jídla, ale i pohostinností,
kterou vás zde (nejen paní Monika)
obklopí. Odtud se nespěchá, s jídlem
je potřeba se pokochat, hráči to vědí
a dělají si na to časovou rezervu větší
než jinde.
Nabídka jídelníčku podle toho vypadá. Po-
lévky nevynechat, jsou vynikající. Převažují
jídla „lepší“, ne jednoduché rychlovky. A ta-
líře jsou vyzdobené víc než jinde, pan Het-
teger si s tím rád pohraje. Hettegerovi mají
vlastní farmu, když si dáte jejich Schwe-
insbraten, vepřovou pečeni, bude z jejich
prasete. Jídelní lístek je hodně obsáhlý.
Paní Monika mi nabídla jako zákusek samo-
zřejmě šulánky s mákem. K nerozeznání
od toho, jak mi je dělávala babička. V na-
bídce nechybí ani makový dort, salcburské
Ta
O
le
v
n
k
o
j
Haugschlagská řízková deska
V Lengenfeldu najdete na talíři i kousek umění.