INSTRUKCE | Strategie a statistika
může tato neohrabaná věc dodávat pocit
důvěry při patování.
Dospěl jsem po dlouhých letech hraní
golfu a psaní o něm k závěru, že neexistují univerzální rady platné pro všechny.
Ale přece jen lze sem tam identifikovat
nějakou strategickou fintu, která pomůže
skoro všem. V rámci takových zdravě konzervativních a univerzálně užitečných rad
existuje jedna pro výběr patrů u začátečníků. Jejich první patr by neměl být mohutný mallet.
Výrobci tvrdí, že ony objemné „žehličky“
mají dosud nevídanou stabilitu a díky složité kombinaci materiálů odlišné měrné
hmotnosti vylepšují vedení míče a spolehlivost patů. Tahle zbraň je však rovněž
tím, co Brazilci nazývají „nožem s dvojím
ostřím“. Zbraň, jež pomáhá, může také
škodit. Pokud golfista začne rovnou s patrem typu mallet, existuje zvýšená pravděpodobnost, že si osvojí patovací úder kontaminovaný nešvary v mechanice úderu.
Masivní žehlička to dokáže nějaký čas
maskovat. Ale pak ten kostlivec jednoho
dne vypadne ze skříně…
Zde navazuji na můj nedávný článek
v časopise GOLF s titulkem Nikdy nepodceňujte eleganci, kde jsem golfisty varoval před údajně super tolerantními, avšak
ošklivými holemi. Doporučoval jsem, aby
začátečníci cíleně trénovali svůj patovací
úder se starými patry typu blade, které
jsou tenké a zcela bez zabudovaných
vyvažovacích a jiných pomocných mechanismů. Takové „patry pravdy“ odhalí
všechny neduhy a nešvary v patovacím
úderu.
V dalším stupni golfového rozvoje, již se
stabilizovaným patovacím úderem, si pak
golfista může vybrat takový tvar patru,
který mu přijde sympatický.
Tolik tedy ohledně hardware. Pokud jde
o software, neboli mentální přístup k patování, mám snad jen jednu důležitou
radu. Většinu zkažených patů mají na
svědomí dvě chyby. Tou první je strach
a z něj vyplývající křečovitost. Tou druhou
je ztráta soustředění a následné vynechání rutiny čtení a kalkulace patu.
Možná někdo nebude věřit, že to může
být tak jednoduché. Ale zaručují vám, že
snížíte počet patů nejméně o pět na 18
jamek, když se naučíte disciplíně, v jejímž
40 | GOLF
rámci dokážete všech 18 greenů stejně
pečlivě přečíst a stejným způsobem kalkulovat kombinaci rychlosti a linie patu.
Poslední rada se týká málo diskutovaného,
avšak fatálního negativního emočního
přenosu mezi greenem a následným odpalištěm. Jedná se o klasický zdroj chyb,
který je velmi častý v rekreačním golfu,
ale lze tuto vražednou sekvenci spatřit
i u profesionálů na velkých turnajích.
Onen hororový scénář vypadá následovně. Golfista z různých důvodů spáchá na greenu masakr a namísto jednoho
nebo dvou patů zahraje ze zdánlivě jednoduché polohy paty tři nebo čtyři. Pachatele se okamžitě zmocní frustrace
tak silná, že veškerá předsevzetí hrát pro
radost a důsledně udržovat soustředění
zmizí pod tíhou vzteku a studu. Ovšem
kromě poslední jamky na všech jamkách
hřiště po skončeném patování následuje odchod na příští odpaliště. A tam
si postižený nese silný negativní náboj
v podvědomí.
Vzpomeňte si, jak často jste brali do ruky
drajvr a u toho jste ještě měli tmu před
očima a vnitřnosti stažené vztekem po
právě dohraných pěti patech. Přesnost
a kvalitu následujícího drajvu hraného ve
zmíněném stavu sami dobře znáte.
Jak se ubránit tomuto zápornému emočnímu přenosu mezi greenem a následujícím odpalištěm? Pro ty, kteří nemají silné
sebeovládání a nedisponují schopnostmi
ukáznit svou psychiku, mám radu vycházející ze strategie mistra nad jiné povolaného – Bena Hogana. Ten si v takových
chvílích pomáhal přesvědčením, že patování je zcela odlišný sport, který se ovšem
započítává do konečného skóre golfu.
Považuji to za dobrý nápad. Přesvědčit se
vnitřně, že za dne, kdy se nedaří „sport
patování“, lze přece jen hrát v klidu rovné
golfové rány do ferveje. A vice versa.
Tajemství úspěchu leží na greenech a v jejich okolí.