CESTY ZA GOLFEM | Rakousko

Hans Geist:

Mých dvaatřicet let v Haugschlagu

Haugschlag, golfresort těsně u českých hranic pod Novou Bystřicí, je určitě nejnavštěvovanějším rakouským hřištěm, co se českých hráčů týče. Dvě osmnáctky v nádherné, civilizací jen málo dotčené lesnaté krajině severního Waldviertelu, rakouská

kvalita hřiště, služby odpovídají, nenucená, přátelská atmosféra.

Text a foto: Ivo Doušek

Před mnoha lety jsem propadl golfu se

vším všudy, hrál jsem, kde to jen šlo,

všude se mi líbilo. Dnes už jsem trochu

vybíravější. Z množiny hřišť, na která se

dá za nevelkých útrap cestovních i finančních dosáhnout, se mi vyloupla skupina

favoritů. Haugschlag do ní určitě patří

a nejspíš nejsem sám, kdo si tady kdykoli

rád zahraje.

Zastihl jsem ho v resortu několik dní poté,

co se vrátil z velkého dobrodružství, během probíhajícího Letního týdne golfu.

Z HISTORIE HAUGSCHLAGU

„Čas hrozně letí, už je to dvaatřicet let,

nechce se tomu ani věřit,“ začal náš rozhovor Hans a pokračoval, „v Litschau,

sedm kilometrů od Haugschlagu, ale ještě

Viděli jsme to jako čistě obchodní investici, sami

jsme golf nehráli. Hledali jsme místo a objevili

Haugschlag. Přestože jsme se moc nevyznali,

podařilo se nám zlákat k návštěvě Davida

Leadbettera, který zrovna putoval po Evropě.

Pochválil terén jako ideální – a bylo rozhodnuto.

Hans Geist v Haugschlagu působí od začátku, byl jedním ze dvou zakládajících

společníků a od té doby tuto roli zastává

dodnes, třebaže se společníci změnili.

HANS GEIST

V mládí byl aktivním jezdcem rallye, brzy však

přeběhl od volantu do manažerských funkcí, hlavně

u závodního oddělení Fiatu prošel několika rolemi.

Poté dvacet let šéfoval autodromům Formule 1,

účastnil se jejich budování – působil v Zeltwegu,

v Šanghaji, naposled budoval moskevský autodrom.

Haugschlag po tu dobu ovládal víceméně z dálky,

naštěstí na to vždycky byli dva. Po změně vlastnické

struktury už je víceméně stále v Haugschlagu.

Má HCP 18, hraje golf méně, než by chtěl, často

jako doprovod významného hosta resortu nebo na

turnaji, kde nesmí chybět, ale raději hraje jinde, na

cizích hřištích. Důvod je prostý – hrajete-li doma,

sledujete stav hřiště, hledíte na nedostatky, případně

je rovnou telefonicky konzultuje s greenkeepery,

takže se dostatečně nesoustředíte na hru…

68 | GOLF

pořád v zapomenutém koutku Rakouska,

kde do té doby nebylo o turismu ani slechu, jsme s Hermannem Holbachem založili turistickou vesničku Feriendorf. Takovou větší skupinu dřevěných domků

s jednoduchým zařízením, restaurací

a koupalištěm. Věřili jsme v rekreační potenciál oblasti.“

Tehdy nastával golfový boom, oba mladí

podnikatelé vytušili, že by stálo za to

podpořit rozvoj turistického ruchu vystavěním golfového hřiště. „Viděli jsme to

jako čistě obchodní investici, sami jsme

golf nehráli. Hledali jsme místo a objevili

Haugschlag. A v tu chvíli nám neuvěřitelně přálo štěstí. Přestože jsme se moc

nevyznali, podařilo se nám zlákat k návštěvě Davida Leadbettera, který zrovna

putoval po Evropě. Pochválil terén jako

ideální – a bylo rozhodnuto. Roku 1987

jsem založili klub.“

Ovšem tím začaly i problémy, kterým se

vyhne jen málokteré zakládané hřiště. Vyhlédnuté pozemky patřily spoustě vlastníků, velmi pracně je postupně pronajímali. „V roce 1989 jsme otevřeli tříparovou

osmnáctku Litschau těsně u Feriendorfu,

jako vstupní krok, šlo o první veřejné hřiště

v Rakousku. A nastal blázinec, který jsme

mohli jen stěží čekat. Celé léto jsme měli

plné dvoudenních kurzů pro začátečníky,

nemohli jsme přijmout víc než šedesát lidí

za víkend. Zájem vysoce převyšoval kapacitu! Boom pronikl i sem.“

Mezitím už se stavělo i v Haugschlagu.

Začalo to osmnáctkou, které se říká

„starší“, správně se jmenuje Haugschlag –

Waldviertel. Terén jako by byl připravený

dopředu – na celé osmnáctce museli pokácet jen šest stromů, všechny na odpališti jedničky!

„Chytili jsme skutečně tu pravou dobu.

V roce 1990 už jsme odehráli plnou sezonu, členů raketově přibývalo, brzy

jich byla tisícovka, hlavně z Vídně a jejího okolí, kde sice už několik hřišť bylo,

ale naše krajina byla nesrovnatelně

krásnější, nedotčená, příroda opravdovější – i díky vyšší nadmořské výšce jsou

zdejší lesy „poctivější“, a to na zájemce

o členství dobře zabíralo. Dnes má klub

1 500 členů, dalších 700 je v Litschau.“

ŠESTKRÁT EUROPEAN TOUR

Pak to šlo nahoru ještě rychleji – už ne

s počty členů, ale nové hřiště, moderně

postavené a skvěle zapadající do zdejší

lesnaté krajiny, přilákalo pozornost velkých turnajů. „Od roku 1994 se u nás