TÉMA MĚSÍCE | Golf a umění

V Augustě se před turnajem setkal i s Tigerem Woodsem. Ten si nechal podrobně

vysvětlit metodu, jakou Valentino maluje

– po mnohonásobném překrytí vrstev vypadají jeho obrázky jako skutečné obrazy,

ne jako kresby. Tiger obdivoval jeho pracnost a píli. A Dixon maluje dál, dokonce

golf i sám zkouší… A tady také celý příběh

končí. Přesahuje golf, je o nezdolné vůli,

o síle, kterou v sobě lidé mají. A sám Valentino říká, že ta léta ve vězení nebyla

ztracená, že vyzrál, spoustě lidí pomohl radami, dospěl. I když, za jakou cenu…

protože se tak okatě neprezentují na veřejnosti, moc se to o nich neví. Ale golf

se většinou najde i v jejich knihách. Mezi

nimi září několik skutečně silných kalibrů.

Golfové prostředí je velice přitažlivé pro

autory detektivek. Protože jde o fikce, autoři se nabourávají i do sfér nejvyšších, co

se týče míst i osob. Vraždí se na US Open,

na turnajích PGA, Bobby Jones najde mrtvolu muže tam, kam zaletěl jeho míček…

I Agatha Christie napsala Murder on

the Links, Vražda na linksu, a další dvě

knížky s golfovou zápletkou.

SPISOVATELÉ A GOLF

Samostatnou kapitolou je Ian Fleming,

stvořitel Jamese Bonda. Jeho scénu

z Goldfingera, mistrně zfilmovanou, popisujeme ve stati o filmech. Ian sám

byl ortodoxní golfista s HCP 9, trávil na

golfu spoustu času, v klubu dokonce večeřel v předvečer své předčasné smrti

v 56 letech.

Elegantní a trošku zhýralý bývalý špion

jezdíval do klubu ve Fordu Thunderbird

Knih o golfu je nepřeberné množství. Pojednávají o technice, učení, psychologii,

často o všem dohromady. Pak jsou knihy

vzpomínkové, povídkové, umělecké reportáže, úvahy – společné jim je to, že

autory nejsou literáti, kteří by psali romány a další literární žánry mimo golf.

Takových autorů, klasických spisovatelů, jistě také hraje golf dlouhá řada, ale

Valentino Dixon se ke golfu dostal ve vězení, jeho příběh

však má šťastný konec. V Augustě se setkal i s Tigerem Woodsem.

18 | GOLF

v pracovních dnech poté, co nadiktoval

svůj sloupek do London Times a poobědval na Piccadilly, zahrát si rychlou devítku před odpoledním čajem. Žil sám ve

stylu Jamese Bonda, kouříval dva balíčky

Morland Specials denně a popíjel vodku

s martini. Byl sběratelem výukových knih

o golfu, některé z nich umístil i na Bondův noční stolek, sám se nejvíc řídil podle

Armourovy Jak stále hrát váš nejlepší golf.

Dalším z velikánů, který propadl golfu, byl

John Updike. Jeden z pouhých tří autorů,

kteří získali prestižní Pulitzerovu cenu víc

než jedenkrát, o golfu vydal sbírku třiceti

poetických povídek Golf Dreams (Golfové

sny). O golfu psal a často filozofoval i do

New Yorkeru. Tam si jednou položil otázku:

Existuje život po golfu? A následovaly snad

nejkrásnější odstavce, kterými kdo popsal

tajemná zákoutí, jimiž člověka golf provede. Mimo jiné se tu dočtete následující.

„Je ze všech her nejtajemnější, nejsubtilnější: taková, kde je hranice mezi námi

a nadpřirozenem nejtenčí. Oslava jejích

velkých prostor, úžasná lehkost dobrého

úderu, úmorná dřina při špatném kole,

groteskní rozdíl mezi odpalem přes dvě

třetiny ferveje a desetimetrovými údery

provedenými s téměř identickým švihem;

nepředvídatelné zápletky a obraty ve hře:

/…/ její psychotický vliv na náš vnitřní monolog a celý rozsah nálad /…/ to jsou příměsi, které dělají z golfu magické zrcadlo,

projekci našeho nejvnitřnějšího já.“

„Každá hra člověku kodifikuje a ulehčuje

život. To platí i o golfu.“ Píše Updike v jiné

stati. „Uspořádaný život uprostřed skutečného života s jeho kličkami, zklamáními,

novými začátky a momenty štěstí – golf

spočívá na pevné struktuře, která má jasný

rámec: 18 jamek, 14 holí, jeden míček.“