Page 20
18
|
GOLF
V Augustě se před turnajem setkal i s Tige-
rem Woodsem. Ten si nechal podrobně
vysvětlit metodu, jakou Valentino maluje
– po mnohonásobném překrytí vrstev vy-
padají jeho obrázky jako skutečné obrazy,
ne jako kresby. Tiger obdivoval jeho prac-
nost a píli. A Dixon maluje dál, dokonce
golf i sám zkouší… A tady také celý příběh
končí. Přesahuje golf, je o nezdolné vůli,
o síle, kterou v sobě lidé mají. A sám Va-
lentino říká, že ta léta ve vězení nebyla
ztracená, že vyzrál, spoustě lidí pomohl ra-
dami, dospěl. I když, za jakou cenu…
SPISOVATELÉ A GOLF
Knih o golfu je nepřeberné množství. Po-
jednávají o technice, učení, psychologii,
často o všem dohromady. Pak jsou knihy
vzpomínkové, povídkové, umělecké re-
portáže, úvahy – společné jim je to, že
autory nejsou literáti, kteří by psali ro-
mány a další literární žánry mimo golf.
Takových autorů, klasických spisova-
telů, jistě také hraje golf dlouhá řada, ale
protože se tak okatě neprezentují na ve-
řejnosti, moc se to o nich neví. Ale golf
se většinou najde i v jejich knihách. Mezi
nimi září několik skutečně silných kalibrů.
Golfové prostředí je velice přitažlivé pro
autory detektivek. Protože jde o fi kce, au-
toři se nabourávají i do sfér nejvyšších, co
se týče míst i osob. Vraždí se na US Open,
na turnajích PGA, Bobby Jones najde mrt-
volu muže tam, kam zaletěl jeho míček…
I
Agatha Christie napsala Murder on
the Links, Vražda na linksu, a další dvě
knížky s golfovou zápletkou.
Samostatnou kapitolou je
Ian Fleming,
stvořitel Jamese Bonda. Jeho scénu
z Goldfi ngera, mistrně zfi lmovanou, po-
pisujeme ve stati o fi lmech. Ian sám
byl ortodoxní golfi sta s HCP 9, trávil na
golfu spoustu času, v klubu dokonce ve-
čeřel v předvečer své předčasné smrti
v 56 letech.
Elegantní a trošku zhýralý bývalý špion
jezdíval do klubu ve Fordu Thunderbird
v pracovních dnech poté, co nadiktoval
svůj sloupek do London Times a poo-
bědval na Piccadilly, zahrát si rychlou de-
vítku před odpoledním čajem. Žil sám ve
stylu Jamese Bonda, kouříval dva balíčky
Morland Specials denně a popíjel vodku
s martini. Byl sběratelem výukových knih
o golfu, některé z nich umístil i na Bon-
dův noční stolek, sám se nejvíc řídil podle
Armourovy Jak stále hrát váš nejlepší golf.
Dalším z velikánů, který propadl golfu, byl
John Updike. Jeden z pouhých tří autorů,
kteří získali prestižní Pulitzerovu cenu víc
než jedenkrát, o golfu vydal sbírku třiceti
poetických povídek Golf Dreams (Golfové
sny). O golfu psal a často fi lozofoval i do
New Yorkeru. Tam si jednou položil otázku:
Existuje život po golfu? A následovaly snad
nejkrásnější odstavce, kterými kdo popsal
tajemná zákoutí, jimiž člověka golf pro-
vede. Mimo jiné se tu dočtete následující.
„Je ze všech her nejtajemnější, nejsubtil-
nější: taková, kde je hranice mezi námi
a nadpřirozenem nejtenčí. Oslava jejích
velkých prostor, úžasná lehkost dobrého
úderu, úmorná dřina při špatném kole,
groteskní rozdíl mezi odpalem přes dvě
třetiny ferveje a desetimetrovými údery
provedenými s téměř identickým švihem;
nepředvídatelné zápletky a obraty ve hře:
/…/ její psychotický vliv na náš vnitřní mo-
nolog a celý rozsah nálad /…/ to jsou pří-
měsi, které dělají z golfu magické zrcadlo,
projekci našeho nejvnitřnějšího já.“
„Každá hra člověku kodifi kuje a ulehčuje
život. To platí i o golfu.“ Píše Updike v jiné
stati. „Uspořádaný život uprostřed skuteč-
ného života s jeho kličkami, zklamáními,
novými začátky a momenty štěstí – golf
spočívá na pevné struktuře, která má jasný
rámec: 18 jamek, 14 holí, jeden míček.“
TÉMA MĚSÍCE | Golf a umění
Valentino Dixon se ke golfu dostal ve vězení, jeho příběh
však má šťastný konec. V Augustě se setkal i s Tigerem Woodsem.