Page 8
SVĚTOVÝ GOLF | Událost
6
|
GOLF
druhý ročník se pak těšil tehdy pětadvace-
tiletý Tony Jacklin, který toho roku vyhrál
jeden ze dvou svých kariérních majorů, do-
mácí Open Championship, mimochodem
jako první Brit od roku 1951.
Ryder Cup se tehdy hrál trochu jiným sys-
témem než dnes – začínalo se už ve čtvr-
tek a domácí Britové hned dopoledne
nasadili k trháku. Jenže vedení o tři body
po úvodních foursomech se v těch odpo-
ledních scvrklo na náskok jediného bodu
a podobný průběh měly i páteční fourbally.
Také tam se dopoledne víc dařilo domá-
cím a odpoledne hostům, takže stav byl
po prvních dvou dnech vyrovnaný 8 ku 8
a dával tušit, že sobotní závěrečný hrací
den přinese pořádné drama – tím spíš, že
už od začátku na hřišti panovala nervozita,
nechyběly kontroverzní momenty z obou
stran a atmosféra byla hodně vypjatá.
Sobotní dopolední první várka singlových
klání vyšla opět o něco lépe Britům, k če-
muž přispěl v závěrečném duelu první
části programu už zmiňovaný Tony Jacklin,
který ve vzájemném souboji dvou mladých
hvězd zdolal Jacka Nicklause poměrem
4&3. Do odpoledne tak vstupoval domácí
celek za stavu 13 ku 11 a diváci pevně vě-
řili, že Ryder Cup po dvanácti letech zů-
stane zase jednou doma.
Historie se ovšem opakovala i třetí hrací
den a odpoledne přibývaly body spíš na
konto Američanů. Své zápasy postupně
dokázali vyhrát Dave Hill, Miller Barber,
Dan Sikes i Gene Littler, a protože za stavu
15 : 15 vypůlili svůj single domácí Brian
Huggett a hostující Billy Casper, zbyla po-
slední dvojice, jejíž souboj měl osmnáctý
ročník Ryder Cupu rozhodnout. Dvojice,
která už se toho dne jednou spolu na hřišti
potkala – Tony Jacklin a Jack Nicklaus.
„Když jsme začínali, viděli jsme samo-
zřejmě ostatní výsledky a bylo nám jasné,
že náš zápas nejspíš rozhodne,“ líčil s od-
stupem padesáti let dramatické okamžiky
Jacklin a přidal úsměvnou vzpomínku.
„Hned na prvním odpališti se ke mně Jack
přitočil a ptal se mě: Tony, jsi nervózní?
Prostě úplně takhle jednoduše, až se
tomu musím smát. Odpověděl jsem mu:
Jacku, jsem úplně zkamenělý a on odvě-
til: Jestli tě to potěší, tak já taky,“ smál se
britský golfi sta.
Jejich druhý vzájemný duel byl ovšem ne-
smírně napínavý a vygradoval na sedm-
nácté jamce, kde Jacklin zahrál přímo zá-
zračný dlouhatánský pat do eaglu, čímž
vyrovnal Nicklausovo vedení. Za absolutně
vyrovnaného stavu tak poslední single
i celý ročník měla rozhodnout závěrečná
čtyřparová osmnáctka, na jejímž konci če-
kal na nového (či případně staronového)
držitele slavný Ryder Cup.
Oba hráči se na její green dostali podobně,
na dvě povedené rány, načež oba minuli
pat do birdie – Jacklin zůstal krátký o ne-
celý metr, Nicklaus svému míčku šanci dal,
ale minul a musel hrát zpátky ze vzdále-
nosti zhruba metru a půl.
Jak v tu chvíli podotkl komentátor, byl to
pat, kterým Nicklaus v případě nepromě-
nění mohl pravděpodobně vstoupit do
historie jako golfi sta, který ztratil Ameri-
čanům Ryder Cup. „Když jsem ten první
pat o tolik přehrál, říkal jsem si v duchu:
Chlapče, tak tohle bylo hodně hloupé,“ při-
znával později Nicklaus.
Už tehdy byl ale opravdu skvělý golfi sta,
takže zpětný a neuvěřitelně důležitý pat
bezpečně proměnil do paru. A pak… Pak
udělal gesto, za které ho někteří kritizovali,
ale drtivá většina golfového světa dodnes
obdivuje: natáhl ruku, jednoduše zvedl Ja-
cklinovo markovátko, podal mu ho a záro-
veň mu potřásl rukou.
„Nevěřím, že bys ho minul, ale za těchhle
okolností ti k tomu nemíním ani dávat
šanci,“ řekl lehce konsternovanému soupeři,
zatímco diváci po prvotním úžasu ocenili
jeho gesto bouřlivým aplausem. Na světě
byla první remíza v historii rydercupových
klání a pohár tím pádem zůstal v držení
Američanů, britští fandové ale přesto tles-
kali oběma golfovým rytířům s nadšením.
Jeden z nejslavnějších momentů golfové
historie se od té doby nesčetněkrát připo-
mínal a Nicklaus vždy vysvětloval, že pro
něho osobně bylo nejdůležitější, že pohár
zůstane v držení zámořského celku. „Ce-
lou cestu po osmnácté ferveji jsem si ří-
kal, že stačí neprohrát. Po mém patu do
paru už jsem měl jistotu, že k tomu nedo-
jde, a Tony Jacklin byl ten rok po strašně
dlouhé době zase jednou golfovým hrdi-
nou, který Británii chyběl. Přišlo by mi líto,
abychom riskovali, že sebe i domácí diváky
zklame,“ vzpomínal.
Pravdou je, že zpočátku byli ne docela
všichni Nicklausovým gestem nadšeni –
a ke kritikům patřil dokonce třeba i teh-
dejší americký kapitán Sam Snead. „Když
se to stalo, všichni jsme si mysleli, že je to
směšné rozhodnutí. Jeli jsme tam přece
vyhrát, a ne se kamarádit,“ postěžoval si
tehdy novinářům.
Nicklaus si ale za svým rozhodnutím vždy
stál. „Ptal jsem se později řady našich dal-
ších nehrajících kapitánů: Co byste chtěli,
aby vaši hráči v takové situaci udělali?
A všichni do jednoho mi řekli: Přál bych si,
aby udělali přesně to, co ty,“ vzpomínal po
letech legendární americký golfi sta.
Nicklaus později dvakrát vedl americký ry-
dercupový výběr proti soupeřům vedeným
právě Jacklinem, přičemž oba z těchto sou-
bojů získali po jednom vítězství. Přátelské
a sportovní gesto, které se navždy zapsalo
do dějin golfu, udělalo tehdy v září roku
1969 z obou golfi stů doživotní přátele. Do-
konce takové, že mimo jiné spolupracovali
na otevření nového golfového klubu na Flo-
ridě. Jeho jméno? The Concession…
DRUHÁ REMÍZA V RYDER CUPU?
O DVACET LET POZDĚJI
K tomu, aby mužské klání týmů Británie či později
Evropy proti Spojeným státům skončilo celkově ne-
rozhodným stavem, došlo v celé rydercupové historii
zatím pouze dvakrát. Kromě ročníku 1969, který tímto
výsledkem a okolnostmi k němu vedoucím vešel do
dějin, se tak stalo přesně o dvacet let později, v roce
1989. I tehdy se hrálo v Anglii, evropský tým vedl sho-
dou okolností jako nehrající kapitán právě Tony Jacklin,
tedy jeden z ústředních hrdinů první rydercupové re-
mízy, a zápas tentokrát skončil 14 : 14.
Výsledek ovšem nezařídil žádný půlený poslední singl,
nýbrž výhra Josého Marii Cañizarese nad Kenem Gre-
enem už v osmé nedělní dvouhře. Po ní se totiž Evro-
pané ujali vedení 14 : 10, a protože obhajovali výhru
z před dvou let, bylo jasné, že už o Ryder Cup nepři-
jdou ani tentokrát – nerozhodný výsledek je o pohár
připravit nemohl.
KNIHA O SLAVNÉM GESTU
Památný okamžik, kterým vyvrcholil osmnáctý
ročník Ryder Cupu v roce 1969, připomíná nespočet
článků, rozhovorů a televizních vzpomínek, také ale
jedno umělecké dílo, konkrétně kniha Neila Sage-
biela nazvaná Draw in the Dunes (název lze do češ-
tiny volně přeložit jako Remíza mezi dunami). Vyšla
pouze v angličtině, naposledy zatím v roce 2014,
a úvodní slovo k tomuto vydání obstarali oba hlavní
aktéři, tedy Jack Nicklaus a Tony Jacklin. K dostání
je dodnes například na internetovém webovém ob-
chodu společnosti Amazon.