SVĚTOVÝ GOLF | Událost
DRUHÁ REMÍZA V RYDER CUPU?
O DVACET LET POZDĚJI
K tomu, aby mužské klání týmů Británie či později
Evropy proti Spojeným státům skončilo celkově nerozhodným stavem, došlo v celé rydercupové historii
zatím pouze dvakrát. Kromě ročníku 1969, který tímto
výsledkem a okolnostmi k němu vedoucím vešel do
dějin, se tak stalo přesně o dvacet let později, v roce
1989. I tehdy se hrálo v Anglii, evropský tým vedl shodou okolností jako nehrající kapitán právě Tony Jacklin,
tedy jeden z ústředních hrdinů první rydercupové remízy, a zápas tentokrát skončil 14 : 14.
Výsledek ovšem nezařídil žádný půlený poslední singl,
nýbrž výhra Josého Marii Cañizarese nad Kenem Greenem už v osmé nedělní dvouhře. Po ní se totiž Evropané ujali vedení 14 : 10, a protože obhajovali výhru
z před dvou let, bylo jasné, že už o Ryder Cup nepřijdou ani tentokrát – nerozhodný výsledek je o pohár
připravit nemohl.
druhý ročník se pak těšil tehdy pětadvacetiletý Tony Jacklin, který toho roku vyhrál
jeden ze dvou svých kariérních majorů, domácí Open Championship, mimochodem
jako první Brit od roku 1951.
Ryder Cup se tehdy hrál trochu jiným systémem než dnes – začínalo se už ve čtvrtek a domácí Britové hned dopoledne
nasadili k trháku. Jenže vedení o tři body
po úvodních foursomech se v těch odpoledních scvrklo na náskok jediného bodu
a podobný průběh měly i páteční fourbally.
Také tam se dopoledne víc dařilo domácím a odpoledne hostům, takže stav byl
po prvních dvou dnech vyrovnaný 8 ku 8
a dával tušit, že sobotní závěrečný hrací
den přinese pořádné drama – tím spíš, že
už od začátku na hřišti panovala nervozita,
nechyběly kontroverzní momenty z obou
stran a atmosféra byla hodně vypjatá.
Sobotní dopolední první várka singlových
klání vyšla opět o něco lépe Britům, k čemuž přispěl v závěrečném duelu první
části programu už zmiňovaný Tony Jacklin,
který ve vzájemném souboji dvou mladých
hvězd zdolal Jacka Nicklause poměrem
4&3. Do odpoledne tak vstupoval domácí
celek za stavu 13 ku 11 a diváci pevně věřili, že Ryder Cup po dvanácti letech zůstane zase jednou doma.
Historie se ovšem opakovala i třetí hrací
den a odpoledne přibývaly body spíš na
konto Američanů. Své zápasy postupně
dokázali vyhrát Dave Hill, Miller Barber,
Dan Sikes i Gene Littler, a protože za stavu
6 | GOLF
15 : 15 vypůlili svůj single domácí Brian
Huggett a hostující Billy Casper, zbyla poslední dvojice, jejíž souboj měl osmnáctý
ročník Ryder Cupu rozhodnout. Dvojice,
která už se toho dne jednou spolu na hřišti
potkala – Tony Jacklin a Jack Nicklaus.
„Když jsme začínali, viděli jsme samozřejmě ostatní výsledky a bylo nám jasné,
že náš zápas nejspíš rozhodne,“ líčil s odstupem padesáti let dramatické okamžiky
Jacklin a přidal úsměvnou vzpomínku.
„Hned na prvním odpališti se ke mně Jack
přitočil a ptal se mě: Tony, jsi nervózní?
Prostě úplně takhle jednoduše, až se
tomu musím smát. Odpověděl jsem mu:
Jacku, jsem úplně zkamenělý a on odvětil: Jestli tě to potěší, tak já taky,“ smál se
britský golfista.
jeho gesto bouřlivým aplausem. Na světě
byla první remíza v historii rydercupových
klání a pohár tím pádem zůstal v držení
Američanů, britští fandové ale přesto tleskali oběma golfovým rytířům s nadšením.
Jeden z nejslavnějších momentů golfové
historie se od té doby nesčetněkrát připomínal a Nicklaus vždy vysvětloval, že pro
něho osobně bylo nejdůležitější, že pohár
zůstane v držení zámořského celku. „Celou cestu po osmnácté ferveji jsem si říkal, že stačí neprohrát. Po mém patu do
paru už jsem měl jistotu, že k tomu nedojde, a Tony Jacklin byl ten rok po strašně
dlouhé době zase jednou golfovým hrdinou, který Británii chyběl. Přišlo by mi líto,
abychom riskovali, že sebe i domácí diváky
zklame,“ vzpomínal.
Jejich druhý vzájemný duel byl ovšem nesmírně napínavý a vygradoval na sedmnácté jamce, kde Jacklin zahrál přímo zázračný dlouhatánský pat do eaglu, čímž
vyrovnal Nicklausovo vedení. Za absolutně
vyrovnaného stavu tak poslední single
i celý ročník měla rozhodnout závěrečná
čtyřparová osmnáctka, na jejímž konci čekal na nového (či případně staronového)
držitele slavný Ryder Cup.
Oba hráči se na její green dostali podobně,
na dvě povedené rány, načež oba minuli
pat do birdie – Jacklin zůstal krátký o necelý metr, Nicklaus svému míčku šanci dal,
ale minul a musel hrát zpátky ze vzdálenosti zhruba metru a půl.
Jak v tu chvíli podotkl komentátor, byl to
pat, kterým Nicklaus v případě neproměnění mohl pravděpodobně vstoupit do
historie jako golfista, který ztratil Američanům Ryder Cup. „Když jsem ten první
pat o tolik přehrál, říkal jsem si v duchu:
Chlapče, tak tohle bylo hodně hloupé,“ přiznával později Nicklaus.
Pravdou je, že zpočátku byli ne docela
všichni Nicklausovým gestem nadšeni –
a ke kritikům patřil dokonce třeba i tehdejší americký kapitán Sam Snead. „Když
se to stalo, všichni jsme si mysleli, že je to
směšné rozhodnutí. Jeli jsme tam přece
vyhrát, a ne se kamarádit,“ postěžoval si
tehdy novinářům.
Nicklaus si ale za svým rozhodnutím vždy
stál. „Ptal jsem se později řady našich dalších nehrajících kapitánů: Co byste chtěli,
aby vaši hráči v takové situaci udělali?
A všichni do jednoho mi řekli: Přál bych si,
aby udělali přesně to, co ty,“ vzpomínal po
letech legendární americký golfista.
Nicklaus později dvakrát vedl americký rydercupový výběr proti soupeřům vedeným
právě Jacklinem, přičemž oba z těchto soubojů získali po jednom vítězství. Přátelské
a sportovní gesto, které se navždy zapsalo
do dějin golfu, udělalo tehdy v září roku
1969 z obou golfistů doživotní přátele. Dokonce takové, že mimo jiné spolupracovali
na otevření nového golfového klubu na Floridě. Jeho jméno? The Concession…
Už tehdy byl ale opravdu skvělý golfista,
takže zpětný a neuvěřitelně důležitý pat
bezpečně proměnil do paru. A pak… Pak
udělal gesto, za které ho někteří kritizovali,
ale drtivá většina golfového světa dodnes
obdivuje: natáhl ruku, jednoduše zvedl Jacklinovo markovátko, podal mu ho a zároveň mu potřásl rukou.
„Nevěřím, že bys ho minul, ale za těchhle
okolností ti k tomu nemíním ani dávat
šanci,“ řekl lehce konsternovanému soupeři,
zatímco diváci po prvotním úžasu ocenili
KNIHA O SLAVNÉM GESTU
Památný okamžik, kterým vyvrcholil osmnáctý
ročník Ryder Cupu v roce 1969, připomíná nespočet
článků, rozhovorů a televizních vzpomínek, také ale
jedno umělecké dílo, konkrétně kniha Neila Sagebiela nazvaná Draw in the Dunes (název lze do češtiny volně přeložit jako Remíza mezi dunami). Vyšla
pouze v angličtině, naposledy zatím v roce 2014,
a úvodní slovo k tomuto vydání obstarali oba hlavní
aktéři, tedy Jack Nicklaus a Tony Jacklin. K dostání
je dodnes například na internetovém webovém obchodu společnosti Amazon.