ROZHOVOR | Luděk Eremiáš

Byli jste již předtím v českém golfovém prostředí aktivní?

Já již něco o golfu věděl. Díky chatě nedaleko Štiřína jsem byl

jedním ze zakládajících členů tamního golfového klubu – tenkrát

ještě pod taktovkou Vaška Hrubého. Navíc můj šestiletý syn chodil trénovat k Otu Bártlovi do strahovské nafukovačky, kde se pálilo do sítě a patovalo na koberci. Když jsem to viděl, řekl jsem si,

že dobrý indoor se musí dělat úplně jinak.

Kde jste hledali inspiraci?

Hned na začátku jsme se rozhodli, že nechceme vytvořit indoor

pro omezený počet hráčů jednoho klubu, kde by stála hodina

600 Kč, ale že cílem bude sto a více pravidelných návštěvníků,

kteří budou platit za hodinu dvě tři stovky. A rozhodnutí to bylo

správné. Teď již boom trochu opadl, ale první roky byla návštěvnost obrovská. Full Swing Golf simulátory znamenaly tenkrát

technický vrchol a my byli první, kdo je zde nabídnul. Ostatní už

jen opisovali.

Jak se do Erpetu dostala Česká golfová federace?

Když jsme dovezli simulátory, hledali jsme někoho, kdo nám pomůže s golfovými věcmi, a dostali tip na Karla Vopičku, který

pracoval ve výboru České golfové federace. Já jel tenkrát za nimi

na Strahov, kde sídlili v nedůstojné stavební buňce. Tam jsem se

seznámil s Hanušem Goldscheiderem, dohodli se na budoucím

přesunutí jejich sídla, a tak jsme již v rámci rekonstrukce připravovali spodní patro smíchovské haly způsobem, aby vyhovovalo

federačním potřebám.

Kdy došlo ke stěhování?

Halu jsme otevřeli někdy v říjnu 1994 a Česká golfová federace

se k nám nastěhovala do tří měsíců od otevření. A dávalo to

smysl. Kde jinde by měla federace sídlit než v jediném golfovém

zařízení nejenom v Praze, ale celé republice.

My dali federaci výhodné podmínky, měli dost prostoru pro kanceláře, pro skladování věcí, měli zajištěno stravování, konferenční

centrum… Když se teď federace stěhovala jinam, potěšila mě

slova prezidenta Zdeňka Kodejše, který ukončení vzájemného

soužití komentoval slovy: „Ani jsme netušili, jak jsme se u vás

měli dobře.“

Jak vás vnímalo okolní golfové prostředí?

Jak kdo. Někteří nám říkali posměšně pláteníci, jiní hned pochopili tu nejcennější devizu, kterou jsme přinášeli. Až my jsme naučili veřejnost, že nejlepší čas začít s golfem je v zimně, nebo

když chcete potrénovat, že nemusíte autem někam za Prahu

a kvůli půlhodince s trenérem ztratit skoro celý den. Vše bylo

najednou uprostřed Prahy na jednom místě. A pozitivní byly

i zpětné vazby. Tenkrát jsem hrál nějaký pro-am v Mariánkách

s Jarmo Sandelinem, šestým nebo sedmým hráčem evropského

žebříčku, který přijal pozvání k nám do Erpetu. A líbilo se mu

u nás. Rád vzpomínám na jeho slova, když si Erpet prošel: „Tohle

kdybys měl ve Stokholmu, tak jsi miliardář.“

Postupně jste se stali i nejúspěšnějším golfovým klubem…

Od začátku jsme se věnovali systematické práci s mládeží

a bylo to dobré rozhodnutí. V průběhu uplynulých pětadvaceti

26 | GOLF