PROFIL | Luke Donald

Golfový umělec

Před více než osmi lety se dostal do čela golfovému žebříčku, kterému vládl celkově

59 týdnů. V té době byl na vrcholu a čekalo se, kdy poprvé uspěje i na majoru. Ten

mu však ve sbírce dosud chybí. Luke Donald si z toho ale nedělá těžkou hlavu, radosti mu totiž dělají i další věci – například láska k umění.

Text: Petr Sobol, foto: Globe Media/Reuters

Život golfisty je velmi náročný, zejména co

se týká cestování. Ovšem pokud si pro sebe

hráči najdou nějaký čas, rádi se během něj

věnují i svým koníčkům. O Tigeru Woodsovi

se ví, že má rád počítačovou hru Call of

Duty, Paul Casey miluje snowboard, Peter

Hanson stolní tenis, Adam Scott surfování,

Louis Oosthuizen zase farmaření. A Luke

Donald už před lety propadl malování.

„Začal jsem malovat ještě dříve, než mi

bylo deset let. Bylo to na privátní Steinerově škole v Anglii,“ vzpomíná dnes jednačtyřicetiletý Angličan, který později studoval i na prestižní Northwestern University,

kde se věnoval právě umění.

„Souvisí to i s golfem. Když se podívám

na jamku z odpaliště, je to jako prázdné

plátno. Představuji si, jak bych měl jamku

hrát, stejně jako umělec se zamýšlí nad tím,

jak bude vypadat jeho malba,“ říká rodák

z anglického města Hertfordshire a pokračuje, „golf obvykle nejde hrát podle nějaké

formy. Pokud trefíte míč na druhou stranu,

než jste chtěli, tak se všechno změní. Jste

nuceni improvizovat a právě tady začíná

umění a skutečná zábava.“

Netají se tím, že malování miluje a věnuje mu hodně času, pokud zrovna není

na cestách. Hodně známé bylo například jeho dílo, které spojil s Ryder Cupem

v Medinah. Jmenovalo se Evropské hvězdy

nad Chicagem a Donald ho namaloval na

velký plastový model golfového míčku.

„Bylo to vydraženo a výtěžek se použil na

charitativní účely. Získali jsme za to dobré

peníze, myslím, že dokonce více než

10 tisíc dolarů,“ dodal Angličan.

Donald měl jako malý k umění obecně

blízko a nějakou dobu nic nenasvědčovalo

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

tomu, že by se měl vydat golfovou cestou. „Měl jsem dobrý sopránový hlas

a zpíval jsem v několika individuálních pěveckých soutěžích,“ prozradil. Ovšem jak

se brzy ukázalo, zpívání na veřejnosti, to

nebylo nic pro něj. „Měli jsme doma malý

otvor, který odděloval kuchyni a jídelnu.

Jedinou možností, jak jsem tedy mohl zpívat, bylo jít do kuchyně a zazpívat skrze

tu díru. Jen tak jsem se totiž nemusel dívat na tváře našich hostů,“ prozradil.

Jakmile začal mutovat, o jeho zpěv už

údajně nebyl zájem vůbec, láska k malování mu ale zůstala a v roce 2002 se

jedna z jeho olejomaleb vydražila i na

PGA Tour. Mimochodem, Luke je taky

dobrým klavíristou a milovníkem vína.

S univerzitním kamarádem Billem Terlatem dokonce vytvořili svou vlastní kolekci.

„Je to můj koníček. Ale moc si ho dopřát

nemůžu,“ usmívá se.

ŠEST LET BEZ VÝHRY

Donaldův táta pocházel ze Skotska a sám

Luke se označuje za polovičního Skota.

Jako mladý hrával golf v Hazlemere a Beaconsfieldu, kde se stal dvojnásobným

šampionem. Později odešel do Ameriky

a v roce 2000 ovládl Chicago Open. O rok

později se stal profesionálem, ve stejném

roce se připojil k PGA Tour a v roce 2003

se stal i součástí elitního evropského

okruhu.

Profesionální premiéru si odbyl na turnaji Reno-Tahoe Open z kalendáře PGA

Tour, na kterém sice neprošel cutem, získal ale pozvánku na dalších šest podniků

a v listopadu roku 2002 se dočkal prvního

profesionálního titulu na Southern Farm

Bureau Classic.

Tituly mu postupně začaly ve sbírce přibývat, až se zastavily na aktuálním čísle

17. Mimo jiné ovládl WGC-Accenture

Match Play Championship, Transitions

Championship, ale také evropské Barclays

Scottish Open či Madrid Masters. Jeho

poslední triumf je však už téměř šest let

starý. Když v roce 2013 zvítězil podruhé

v řadě na Dunlop Phoenix Tournament,

které spadá pod Japan Golf Tour, netušil,

že od té doby další vítězství nepřidá.

Zřejmě nejslavnější Donaldův triumf přišel před osmi lety ve Wentworthu. Tehdy

poprvé zvítězil na BMW PGA Championship, kde svým výkonem připomněl nedávno zesnulou legendu Seveho Ballesterose. „Měl jsem pocit, že by na mě mohl

být Seve hrdý. Viděl jsem mnoho záběrů

z jeho hry a v sobotu jsem se hned několikrát dostal do pozic, do kterých se

dostával i on a ve kterých exceloval,“ vykládal po turnaji Donald, který v play-off

porazil úřadující světovou jedničku Lee

Westwooda, jehož místo sám zaujal.

„Připadal jsem si jako on (Ballesteros), při

nápřahu jsem měl na zádech listí, musel

jsem dropovat nehratelné míče do husté

trávy. Ale bojoval jsem a zachránil kolo,

které se mohlo velmi snadno zvrtnout. To

byl základ k nedělnímu vítězství,“ prozradil novopečený nejlepší golfista světa.

FLIGHT S NICKLAUSEM

A WATSONEM

Tehdy se mu říkalo „Pan Konzistentní“,

Donald totiž podával stabilně velmi

dobré výkony. V žádné herní činnosti

sice nikterak nevynikal, zato hrál nesmírně zodpovědně a téměř nechyboval. V čele žebříčku vydržel necelý rok,

21