THE CONCESSION

50 let od události, která

změnila Ryder Cup i svět golfu

Vlastně se jednalo o docela obyčejný, ani ne metrový

pat. Jenže těch pár desítek centimetrů na greenu osmnácté jamky v anglickém Royal Birkdale Golf Clubu se

onoho zářijového dne během finále Ryder Cupu 1969

stalo dějištěm momentu, který dodnes definuje nejen

zmíněnou nejslavnější golfovou týmovou soutěž světa,

ale vlastně i celý tento sport.

Text: Lukáš Pařenica, foto: Globe Media/Reuters

Pojďte si s námi připomenout padesáté

výročí události, kterou si hráči, odborníci

i fandové jednou provždy budou pamatovat pod slovním spojením The Concession.

Anglický výraz „concession“ lze do češtiny

přeložit hned několika způsoby – třeba jako

„oprávnění“, „ústupek“ či „povolení“. V golfovém světě má pak tohle slovo ještě jeden, velmi důležitý význam. Nejvíce se mu

asi blíží český překlad „úleva“, modernějším

ekvivalentem bývá spojení „gimmie“, tedy

situace, kdy vám soupeř daruje relativně

snadný pat, takže ho nemusíte dohrávat.

Rydercupové hrdiny z roku 1969

Jacka Nicklause (vpravo) a Tony Jacklina

dodnes pojí silné přátelství.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Protože golf byl a je odnepaměti sportem

ryzích gentlemanů, dá se tato výsada použít velmi často, a nemusí jít zrovna o nějaká centimetrová doklepnutí. Znáte-li

kvality svého protivníka a respektujete je,

pak mu klidně můžete darovat i pat, který

byste třeba sami nehráli úplně s nadšením.

Jednak proto, že jste přesvědčení o tom,

že soupeř jej proměnit umí, zároveň tím

třeba oceníte jeho předchozí ránu, která

k situaci vedla, a dáte tak najevo, že příslušný výsledek si kolega zaslouží.

Podobná gentlemanská pravidla se samozřejmě mnohem snáze uplatňují, když hrajete s kamarády o čest a slávu, případně láhev dobrého vína. Mnohem větší ukázkou

grácie ovšem je prokázat tuto výsadu v situaci, kdy jde o docela dost. Nebo opravdu

o hodně. Anebo úplně o všechno. A právě

to se v roce 1969, během osmnáctého

ročníku týmové soutěže mezi – tehdy

ještě nikoli Evropou, ale pouze Velkou Británií – a Spojenými státy stalo.

Pro začátek je třeba připomenout, že zámořský golf poválečné rydercupové historii jasně dominoval. Tým USA měl tou

dobou na kontě čtrnáct výher, kdežto

Britové pouze tři, z nichž ten poslední se

navíc datoval až do roku 1957 a první dva

na začátek třicátých let. O to větší byla

touha s tím v roce 1969 konečně něco

udělat, tím spíše, že se hrálo po dvou letech opět na Ostrovech.

Za této konstelace přijeli do Royal Birkdale

Golf Club v Lancashire poblíž Prestonu na

severozápadě země Američané v poněkud

nezvyklé sestavě. Především chyběl Arnold

Palmer, který jinak mezi lety 1961 a 1973

odehrál všechny ročníky soutěže, v zámořském týmu byli navíc dokonce pouze dva

hráči s předchozí rydercupovou zkušeností

– Billy Casper a Gene Littler. Nehrající kapitán Sam Snead totiž nominoval omlazenou sestavu plnou třicátníků, mezi nimi

nováčka, který měl v té době teprve devětadvacet, ale za sebou už řadu velkých

individuálních úspěchů – jistého chlapíka

jménem Jack Nicklaus.

Evropský celek vedl skotský bard Eric

Brown a v jeho výběru se mnohem více

snoubilo mládí se zkušeností: nechyběli

v něm třeba ostřílení rydercupoví harcovníci Christy O‘Connor či Peter Aliss, na svůj

5