Page 21
WWW.CASOPISGOLF.CZ
19
Máte za sebou osm let prezidento-
vání českého golfu. Zkuste se vrátit
do minulosti a srovnat, jak vypa-
dal golf v Česku v roce 2013 a dnes
v roce 2021?
Přiznávám, že už mě také napadlo po-
kusit se zmapovat, co se událo za těch
osm let. A jestli mám radši chodit kanály,
nebo jestli můžu být na něco aspoň tro-
chu hrdý. Rozhodně to byla jiná doba.
Bylo to období poměrně složité. Golf se
tehdy dostal do problémů, především
vztahových. V roce 2013, když jsem pře-
bíral funkci prezidenta, byla proti federaci
podána dokonce společná žaloba sedmi
klubů. Bylo potřeba začít úplně jinak, zku-
sit se domluvit, což se naštěstí podařilo.
Dá se říct, že to byl hodně ostrý start?
Spíš docela divoký. Ale i díky tomu, že
lidi ve výboru byli tehdy především gol-
fi sté, začali jsme se bavit znovu o golfu.
A myslím, že se nám krok za krokem da-
řilo situaci v českém golfu uklidňovat a po
kouskách se posunovat postupně dál. To
proto, že já jsem nikdy nebyl a nebudu re-
volucionář. Golf je o trpělivosti a pro mě
to znamenalo přesvědčovat, tlačit, argu-
mentovat. Vést golf, to není jako řídit fab-
riku. Ale občas jsme řešili i věci, kdy jsem
čas od času musel ze své pozice i přitla-
čit. Se vším respektem i s rizikem, že ně-
komu šlápnu takzvaně na kuří oko, nebo
naopak nebudu mít pravdu a nechám se
přesvědčit.
Nakolik se naplnily vaše představy
ve srovnání s okamžikem, kdy jste
do funkce prezidenta nastupoval?
Jak to říct hezky, abych z toho nevyšel
jako úplný hlupák… (smích) Vzhledem
k mnohaletým zkušenostem ze své „ci-
vilní“ práce jsem si vybudoval silnou
averzi na takové ty korporátní vize a stra-
tegie, se kterými vždycky někdo s velkou
slávou přišel, nikdo se na ně ani nepodí-
val a pak skončily někde v šuplíku. Tím to
skončilo a život šel dál. Z toho jsem měl
docela pupínky. Vždycky jsem říkal, že se
musíme koukat dopředu, ale ne kolem
toho dělat zbytečný humbuk, vyřvávat
nějaká hesla. Místo toho jít krok za kro-
kem, což platí zvlášť v golfu, v němž má
spousta zemí kolem nás mnohem větší
tradici a golf v nich funguje. Stačí poslou-
chat, rozhlížet se a učit se od těch, co
už mají něco za sebou. Nevymýšlet už
vymyšlené. To je podle mě nesmysl a roz-
hodně ne záruka pokroku golfu. Nevím,
jestli to je a byla správná cesta, to není na
mém posouzení, ale myslím si, že předá-
vám český golf ve slušném stavu.
Zkusme udělat trochu zevrubnější
inventuru těch osmi let. Na co jste
hrdý? Co byla ta věc, o které jste si
mohl říct „dobrá práce“?
Určitě to byl hned začátek mého půso-
bení. Že se podařilo uklidnit situaci, že
se nám podařilo dohodnout se a jít do-
předu společně. Snad mi dneska už ni-
kdo neutrhne hlavu, ale z těch sedmi
klubů, které nás tehdy žalovaly, je dnes
jeden člověk členem rozhodčí komise
a se všemi ostatními se normálně bavíme
a jsme schopni spolupracovat. Myslím, že
bylo důležité, že jsme „chytili“ začátek.
Kdyby se rozpory táhly dál, nemusel jsem
tady už dávno být. To další už byla denní
práce. Jsem přesvědčen, že se nám po-
dařilo dobře nastavit tréninkový systém
na naše specifi ka, systém reprezentace
a nominací, podařilo se nám trefi t výběr
reprezentačního trenéra Staffana Johans-
sona a několika českých profesionálů, kteří
ho akceptovali a vážili si toho, že s tako-
vým trenérem mohou pracovat. Rozjel
se projekt Se školou na golf, který fun-
guje už sedm let a generuje nové členy
federace. Když jich bude (a ono je) kaž-
doročně kolem tisícovky, v drtivé většině
dětí, stane se to, co jsem vždycky tvrdil,
že je investicí do budoucnosti, že tím zís-
káme generaci, která už nebude na golf
koukat skrz prsty.
Najdete i něco, co po vás zůstane
jako dluh?
Asi se dá najít dost věcí. Možná to řeknu
trochu oklikou. Když do něčeho stále na-
rážíte a nejde to dál, zkusíte provést ně-
jaké korekce, změnit směr. Snad se mi
podařilo zabránit fatálním problémům,
třeba kolem existence virtuálních klubů.
To je věc, která se táhne už dlouhé roky.
A mám dojem, že tím, jak se blíží volby,
opět tato témata začínají eskalovat – vir-
tuální kluby, vztahy k hřištím, kluby a při-
družené kluby…
Na jaké straně jste vy?
Přiznávám, že já jsem takzvaně kon-
zerva. Nikdy bych nešel na hřiště v dží-
nách a v tričku bez límečku. Jsem členem
dvou klubů v Semilech a Mariánských
Lázních a klubismus ctím. Pro mě je to
nejen o tom, že si na těch hřištích mohu
během roku kdykoliv zahrát, ale mám
k nim vztah. A ještě víc k lidem, které
tam rád potkávám. Ale doba se mění
a já to musím akceptovat. Musíme brát
v potaz i to, o kolik golfi stů bychom přišli
zrušením či jiným omezením virtuálních
Golf je o trpělivosti a dlouhé cestě
Když byl před osmi lety v poměrně rozjitřené atmosféře, panující v českém golfu zvo-
len prezidentem České golfové federace, děkoval tehdy Zdeněk Kodejš za důvěru
v lehce odlehčeném a ironickém duchu slovy: Tak vám tedy pěkně děkuji. Už mno-
hem vážněji tehdy dodal, že cítí svou volbu jako velký závazek a výzvu. Po osmi le-
tech ve funkci končí. A jak sám říká, v roce 2021 chce golf už jen hrát, nikoliv ho řídit.
Co se za osm let pod jeho dohledem v českém golfu změnilo, kam se posunul?