Golf je o trpělivosti a dlouhé cestě

Když byl před osmi lety v poměrně rozjitřené atmosféře, panující v českém golfu zvolen prezidentem České golfové federace, děkoval tehdy Zdeněk Kodejš za důvěru

v lehce odlehčeném a ironickém duchu slovy: Tak vám tedy pěkně děkuji. Už mnohem vážněji tehdy dodal, že cítí svou volbu jako velký závazek a výzvu. Po osmi letech ve funkci končí. A jak sám říká, v roce 2021 chce golf už jen hrát, nikoliv ho řídit.

Co se za osm let pod jeho dohledem v českém golfu změnilo, kam se posunul?

Máte za sebou osm let prezidentování českého golfu. Zkuste se vrátit

do minulosti a srovnat, jak vypadal golf v Česku v roce 2013 a dnes

v roce 2021?

Přiznávám, že už mě také napadlo pokusit se zmapovat, co se událo za těch

osm let. A jestli mám radši chodit kanály,

nebo jestli můžu být na něco aspoň trochu hrdý. Rozhodně to byla jiná doba.

Bylo to období poměrně složité. Golf se

tehdy dostal do problémů, především

vztahových. V roce 2013, když jsem přebíral funkci prezidenta, byla proti federaci

podána dokonce společná žaloba sedmi

klubů. Bylo potřeba začít úplně jinak, zkusit se domluvit, což se naštěstí podařilo.

Dá se říct, že to byl hodně ostrý start?

Spíš docela divoký. Ale i díky tomu, že

lidi ve výboru byli tehdy především golfisté, začali jsme se bavit znovu o golfu.

A myslím, že se nám krok za krokem dařilo situaci v českém golfu uklidňovat a po

kouskách se posunovat postupně dál. To

proto, že já jsem nikdy nebyl a nebudu revolucionář. Golf je o trpělivosti a pro mě

to znamenalo přesvědčovat, tlačit, argumentovat. Vést golf, to není jako řídit fabriku. Ale občas jsme řešili i věci, kdy jsem

čas od času musel ze své pozice i přitlačit. Se vším respektem i s rizikem, že někomu šlápnu takzvaně na kuří oko, nebo

naopak nebudu mít pravdu a nechám se

přesvědčit.

Nakolik se naplnily vaše představy

ve srovnání s okamžikem, kdy jste

do funkce prezidenta nastupoval?

Jak to říct hezky, abych z toho nevyšel

jako úplný hlupák… (smích) Vzhledem

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

k mnohaletým zkušenostem ze své „civilní“ práce jsem si vybudoval silnou

averzi na takové ty korporátní vize a strategie, se kterými vždycky někdo s velkou

slávou přišel, nikdo se na ně ani nepodíval a pak skončily někde v šuplíku. Tím to

skončilo a život šel dál. Z toho jsem měl

docela pupínky. Vždycky jsem říkal, že se

musíme koukat dopředu, ale ne kolem

toho dělat zbytečný humbuk, vyřvávat

nějaká hesla. Místo toho jít krok za krokem, což platí zvlášť v golfu, v němž má

spousta zemí kolem nás mnohem větší

tradici a golf v nich funguje. Stačí poslouchat, rozhlížet se a učit se od těch, co

už mají něco za sebou. Nevymýšlet už

vymyšlené. To je podle mě nesmysl a rozhodně ne záruka pokroku golfu. Nevím,

jestli to je a byla správná cesta, to není na

mém posouzení, ale myslím si, že předávám český golf ve slušném stavu.

Zkusme udělat trochu zevrubnější

inventuru těch osmi let. Na co jste

hrdý? Co byla ta věc, o které jste si

mohl říct „dobrá práce“?

Určitě to byl hned začátek mého působení. Že se podařilo uklidnit situaci, že

se nám podařilo dohodnout se a jít dopředu společně. Snad mi dneska už nikdo neutrhne hlavu, ale z těch sedmi

klubů, které nás tehdy žalovaly, je dnes

jeden člověk členem rozhodčí komise

a se všemi ostatními se normálně bavíme

a jsme schopni spolupracovat. Myslím, že

bylo důležité, že jsme „chytili“ začátek.

Kdyby se rozpory táhly dál, nemusel jsem

tady už dávno být. To další už byla denní

práce. Jsem přesvědčen, že se nám podařilo dobře nastavit tréninkový systém

na naše specifika, systém reprezentace

a nominací, podařilo se nám trefit výběr

reprezentačního trenéra Staffana Johanssona a několika českých profesionálů, kteří

ho akceptovali a vážili si toho, že s takovým trenérem mohou pracovat. Rozjel

se projekt Se školou na golf, který funguje už sedm let a generuje nové členy

federace. Když jich bude (a ono je) každoročně kolem tisícovky, v drtivé většině

dětí, stane se to, co jsem vždycky tvrdil,

že je investicí do budoucnosti, že tím získáme generaci, která už nebude na golf

koukat skrz prsty.

Najdete i něco, co po vás zůstane

jako dluh?

Asi se dá najít dost věcí. Možná to řeknu

trochu oklikou. Když do něčeho stále narážíte a nejde to dál, zkusíte provést nějaké korekce, změnit směr. Snad se mi

podařilo zabránit fatálním problémům,

třeba kolem existence virtuálních klubů.

To je věc, která se táhne už dlouhé roky.

A mám dojem, že tím, jak se blíží volby,

opět tato témata začínají eskalovat – virtuální kluby, vztahy k hřištím, kluby a přidružené kluby…

Na jaké straně jste vy?

Přiznávám, že já jsem takzvaně konzerva. Nikdy bych nešel na hřiště v džínách a v tričku bez límečku. Jsem členem

dvou klubů v Semilech a Mariánských

Lázních a klubismus ctím. Pro mě je to

nejen o tom, že si na těch hřištích mohu

během roku kdykoliv zahrát, ale mám

k nim vztah. A ještě víc k lidem, které

tam rád potkávám. Ale doba se mění

a já to musím akceptovat. Musíme brát

v potaz i to, o kolik golfistů bychom přišli

zrušením či jiným omezením virtuálních

19