a odpočívat v hamace ve společnosti teiú-guaçú, jacuguaçu a občas i plachých

vačic, které nosí na zádech celou svoji rodinu. Ale moji zvědavost samozřejmě přitahovalo golfové hřiště Terravista. Z Trancosa se tam jede hlinitou cestou podél

pobřeží necelých osm kilometrů.

Měl jsem velké štěstí, že jsem tam dojel zrovna v úterý odpoledne, kdy hřiště

zelo prázdnotou. A tak ředitel, který se

o hřiště stará, pan Glauco Doebell, měl na

mne čas. Zpočátku jsem mu řekl, že bych

se jen tak sám prošel, že to asi snadno

obejdu. Glauco na mne pohlédl se směsí

údivu a zděšení, kterou lze vyjádřit pořekadlem: „Nespadl jsi náhodou z višně?“

Přistavil elektrický vozík a vyrazili jsme svižným tempem k odpališti jedničky. Už během jízdy podél ferveje první jamky jsem

začínal chápat, jak naivní byla má myšlenka

krátké procházky. Hřiště je dlouhé z mistrovských odpališť 7 212 yardů (6 595 metrů). Na vysvětlenou dodávám, že v Latinské Americe se vše okolo golfu měří

v yardech pod vlivem Severní Ameriky.

Kromě objektivně úctyhodné délky nutí

golfisty na hřišti Terravista k užívání elektrických bugin rovněž skutečnost, že celý

projekt byl zaměřen na postupné prodávání parcel a výstavbu domů okolo jamek.

To si vynutilo dodatečné prostory a odstupy, takže hřiště je nejen rozměrné, ale

občas jsou odpaliště poněkud vzdálená.

Takže pěšky se tam prostě nechodí.

Pan ředitel mi s hrdostí objasňoval historii

hřiště. Rozkládá se na 300 hektarech na

náhorní rovině, kterou z jedné strany lemují útesy spatřené v roce 1500 mořeplavcem Cabralem. Golfisté se dívají z výšky

na moře směrem, odkud Cabral připlul.

Výstavba hřiště začala v roce 2002 a otevřeno bylo v roce 2004.

Připomněl, že během zemních prací při

jeho budování bylo nutné uskutečnit povinný archeologický průzkum. Ten odhalil

velmi staré zbytky sídlišť původních obyvatel z kmenů Tupí-Guaraní a Aratu poblíž

současných jamek 14 a 15. Napadlo mne,

že to vlastně ani nebylo překvapivé. Náhorní roviny na útesech poblíž dnešního

Trancosa musely být dobrým útočištěm,

které poskytovalo nejen dostatek zvěře

a ovoce, ale navíc i magické pohledy na

moře do dálek, které musely inspirovat

i domorodé šamany.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Hřiště navrhl architekt Dan Blankenship

z USA, který měl to štěstí, že se učil

u jednoho z nevětších golfových architektů historie jménem Pete Dye. V Brazílii Blankenship postavil rovněž golfová

hřiště Comandatuba Ocean Course,

Quinta da Baronesa, Aphaville Graciosa

a další. Pro osetí fervejí zvolil trávu tifton 419 z rodiny trav typu bermuda.

Je odolná a vyhovuje přímořskému klimatu. Pro greeny bylo použito moderní

osivo bermuda tifeagle.

Využil jsem ochoty pana Glauka a vystoupil jsem na každém odpališti a poté vždy

v místě, kde bych očekával, že budu hrát

moji další ránu. Je to nejlepší způsob, jak si

ověřit práci architekta. Již jsem zdůraznil,

že Terravista je hřiště dlouhé a podrobná

prohlídka jednotlivých jamek mi potvrdila, že to je hřiště náročné a pestré svými

výzvami. Avšak architekt odvedl dobrou

práci a hřiště není zapleveleno nesmyslnými překážkami. I průměrný golfista má

vždy, i při první hře, povědomí, co se od

něj očekává, kam by měla směřovat bezpečná rána a kde číhá nebezpečí.

Rozlehlost hřiště způsobuje, že je rozděleno mezi dvě mikroklimata. Jamky první

devítky jsou umístěny v prostředí atlantického lesa, zatímco druhá devítka vede

hráče směrem k moři na útesy vysoko se

tyčící nad mořem. Mezi překážky první

devítky tak patří četné stromy a vyšší vlhkost a teplota. Druhá devítka pak vystaví

golfisty silnému přímořskému větru a čtyři

z jejích jamek vedou přímo po okraji útesů.

Za signature hole je považována jamka

číslo 14. Je to třípar, kde například z mistrovských odpališť je nutno přehrát propast mezi útesy o délce 216 yardů (196

metrů). Útesy dosahují výšky přes 40 metrů. Samozřejmě, že se tu chce každý vyfotografovat. Přemýšlel jsem u toho, že

rybáři, kteří brzy zrána vyplouvají z míst

v hloubi pod touto jamkou, si asi mohou

vylepšovat výsledky rybolovu sběrem golfových míčků, které nedoletěly z jednoho

útesu na druhý.

Stáli jsme na odpališti charismatické čtrnáctky a já jsem se snažil kromě fotografování si také vrýt ten pohled do duše.

Díval jsem se směrem, odkud se objevily

přesně před 520 lety lodě mořeplavce

Pedra Álvarese Cabrala, a přemýšlel, co

všechno se pro Brazílii od té chvíle jejího

„objevu“ změnilo.

Ale pak jsem si vzpomněl na knihu Sapiens, ve které izraelský historik Juval Noach

Harari mimo jiné poukázal na nepřesnost konceptu jednoho zcela původního

obyvatelstva a „objevů“. Před příjezdem

Cabrala zde žili lidé Tupí-Guaraní a další

kmeny. Ale také určitě jiní lidé před nimi.

A najednou jsem si uvědomil, jak směšné

je mít strach z nedohrání nebo přehrání

oné obtížné rány přes propast mezi

útesy. Drama lidského soupeření a soužití

na této planetě se z dávných rituálních

míst kmene Tupí-Guaraní poblíž 14. jamky

zdálo být v tu chvíli srozumitelnější a tím

i tíživější.

Glauco přerušil můj poněkud zasmušilý pohled na moře připomínkami, kdo všechno

ze známých osobností měl tu čest si v Terravista zahrát. Zvláště si toto místo oblíbil Roger Waters, baskytarista legendární

skupiny Pink Floyd. Dále například princ

Andrew z britské královské rodiny nebo

slavný brazilský závodník formule 1 Rubens

Barrichelo. V roce 2009 zařadil americký

časopis Golf Digest hřiště mezi 100 nejlepších na naší planetě.

Cestou zpátky ještě ředitel dodal, že je

plně zavlažované a má přes 1 200 zavlažovacích bodů. Při pohledu na prázdné

ferveje toho skvostu mne napadlo, že

náklady na jeho údržbu, která se ve chvíli

mé návštěvy zdála bezchybná, musejí

být značné. Není mi jasné, jak se je daří

pokrývat, když návštěvníci odjinud platí

za 18 jamek green fee 375 brazilských

reálů (1 560 Kč) a majitelé nemovitostí

na hřišti jen 235 reálů (978 Kč). Pro turisty existuje zvýhodněný balíček tří her

na 18 jamkách včetně zapůjčení buggy

za 1 050 reálů (4 368 Kč). Pak vás jedno

kolo v Terravista včetně jízdy ve vozíku

vyjde jen 1 456 Kč korun, což opravdu

vypadá jako přitažlivá cena.

Zajímavé je, že v Terravista se nelze stát

členem. Pokud jste místní a nemáte nemovitost v rozlehlém areálu hřiště, pak

je nejlepší cestou nákup 10 green fee

včetně vozíku za 3 100 reálů (12 896 Kč)

nebo ještě výhodnější roční balíčky. Majitelé domů okolo hřiště musejí povinně

přispívat na údržbu hřiště, avšak celá tato

částka se jim refunduje formou her a tréninku zdarma. Ředitel dále uvedl, že tyto

63