a odpočívat v hamace ve společnosti teiú-guaçú, jacuguaçu a občas i plachých
vačic, které nosí na zádech celou svoji rodinu. Ale moji zvědavost samozřejmě přitahovalo golfové hřiště Terravista. Z Trancosa se tam jede hlinitou cestou podél
pobřeží necelých osm kilometrů.
Měl jsem velké štěstí, že jsem tam dojel zrovna v úterý odpoledne, kdy hřiště
zelo prázdnotou. A tak ředitel, který se
o hřiště stará, pan Glauco Doebell, měl na
mne čas. Zpočátku jsem mu řekl, že bych
se jen tak sám prošel, že to asi snadno
obejdu. Glauco na mne pohlédl se směsí
údivu a zděšení, kterou lze vyjádřit pořekadlem: „Nespadl jsi náhodou z višně?“
Přistavil elektrický vozík a vyrazili jsme svižným tempem k odpališti jedničky. Už během jízdy podél ferveje první jamky jsem
začínal chápat, jak naivní byla má myšlenka
krátké procházky. Hřiště je dlouhé z mistrovských odpališť 7 212 yardů (6 595 metrů). Na vysvětlenou dodávám, že v Latinské Americe se vše okolo golfu měří
v yardech pod vlivem Severní Ameriky.
Kromě objektivně úctyhodné délky nutí
golfisty na hřišti Terravista k užívání elektrických bugin rovněž skutečnost, že celý
projekt byl zaměřen na postupné prodávání parcel a výstavbu domů okolo jamek.
To si vynutilo dodatečné prostory a odstupy, takže hřiště je nejen rozměrné, ale
občas jsou odpaliště poněkud vzdálená.
Takže pěšky se tam prostě nechodí.
Pan ředitel mi s hrdostí objasňoval historii
hřiště. Rozkládá se na 300 hektarech na
náhorní rovině, kterou z jedné strany lemují útesy spatřené v roce 1500 mořeplavcem Cabralem. Golfisté se dívají z výšky
na moře směrem, odkud Cabral připlul.
Výstavba hřiště začala v roce 2002 a otevřeno bylo v roce 2004.
Připomněl, že během zemních prací při
jeho budování bylo nutné uskutečnit povinný archeologický průzkum. Ten odhalil
velmi staré zbytky sídlišť původních obyvatel z kmenů Tupí-Guaraní a Aratu poblíž
současných jamek 14 a 15. Napadlo mne,
že to vlastně ani nebylo překvapivé. Náhorní roviny na útesech poblíž dnešního
Trancosa musely být dobrým útočištěm,
které poskytovalo nejen dostatek zvěře
a ovoce, ale navíc i magické pohledy na
moře do dálek, které musely inspirovat
i domorodé šamany.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Hřiště navrhl architekt Dan Blankenship
z USA, který měl to štěstí, že se učil
u jednoho z nevětších golfových architektů historie jménem Pete Dye. V Brazílii Blankenship postavil rovněž golfová
hřiště Comandatuba Ocean Course,
Quinta da Baronesa, Aphaville Graciosa
a další. Pro osetí fervejí zvolil trávu tifton 419 z rodiny trav typu bermuda.
Je odolná a vyhovuje přímořskému klimatu. Pro greeny bylo použito moderní
osivo bermuda tifeagle.
Využil jsem ochoty pana Glauka a vystoupil jsem na každém odpališti a poté vždy
v místě, kde bych očekával, že budu hrát
moji další ránu. Je to nejlepší způsob, jak si
ověřit práci architekta. Již jsem zdůraznil,
že Terravista je hřiště dlouhé a podrobná
prohlídka jednotlivých jamek mi potvrdila, že to je hřiště náročné a pestré svými
výzvami. Avšak architekt odvedl dobrou
práci a hřiště není zapleveleno nesmyslnými překážkami. I průměrný golfista má
vždy, i při první hře, povědomí, co se od
něj očekává, kam by měla směřovat bezpečná rána a kde číhá nebezpečí.
Rozlehlost hřiště způsobuje, že je rozděleno mezi dvě mikroklimata. Jamky první
devítky jsou umístěny v prostředí atlantického lesa, zatímco druhá devítka vede
hráče směrem k moři na útesy vysoko se
tyčící nad mořem. Mezi překážky první
devítky tak patří četné stromy a vyšší vlhkost a teplota. Druhá devítka pak vystaví
golfisty silnému přímořskému větru a čtyři
z jejích jamek vedou přímo po okraji útesů.
Za signature hole je považována jamka
číslo 14. Je to třípar, kde například z mistrovských odpališť je nutno přehrát propast mezi útesy o délce 216 yardů (196
metrů). Útesy dosahují výšky přes 40 metrů. Samozřejmě, že se tu chce každý vyfotografovat. Přemýšlel jsem u toho, že
rybáři, kteří brzy zrána vyplouvají z míst
v hloubi pod touto jamkou, si asi mohou
vylepšovat výsledky rybolovu sběrem golfových míčků, které nedoletěly z jednoho
útesu na druhý.
Stáli jsme na odpališti charismatické čtrnáctky a já jsem se snažil kromě fotografování si také vrýt ten pohled do duše.
Díval jsem se směrem, odkud se objevily
přesně před 520 lety lodě mořeplavce
Pedra Álvarese Cabrala, a přemýšlel, co
všechno se pro Brazílii od té chvíle jejího
„objevu“ změnilo.
Ale pak jsem si vzpomněl na knihu Sapiens, ve které izraelský historik Juval Noach
Harari mimo jiné poukázal na nepřesnost konceptu jednoho zcela původního
obyvatelstva a „objevů“. Před příjezdem
Cabrala zde žili lidé Tupí-Guaraní a další
kmeny. Ale také určitě jiní lidé před nimi.
A najednou jsem si uvědomil, jak směšné
je mít strach z nedohrání nebo přehrání
oné obtížné rány přes propast mezi
útesy. Drama lidského soupeření a soužití
na této planetě se z dávných rituálních
míst kmene Tupí-Guaraní poblíž 14. jamky
zdálo být v tu chvíli srozumitelnější a tím
i tíživější.
Glauco přerušil můj poněkud zasmušilý pohled na moře připomínkami, kdo všechno
ze známých osobností měl tu čest si v Terravista zahrát. Zvláště si toto místo oblíbil Roger Waters, baskytarista legendární
skupiny Pink Floyd. Dále například princ
Andrew z britské královské rodiny nebo
slavný brazilský závodník formule 1 Rubens
Barrichelo. V roce 2009 zařadil americký
časopis Golf Digest hřiště mezi 100 nejlepších na naší planetě.
Cestou zpátky ještě ředitel dodal, že je
plně zavlažované a má přes 1 200 zavlažovacích bodů. Při pohledu na prázdné
ferveje toho skvostu mne napadlo, že
náklady na jeho údržbu, která se ve chvíli
mé návštěvy zdála bezchybná, musejí
být značné. Není mi jasné, jak se je daří
pokrývat, když návštěvníci odjinud platí
za 18 jamek green fee 375 brazilských
reálů (1 560 Kč) a majitelé nemovitostí
na hřišti jen 235 reálů (978 Kč). Pro turisty existuje zvýhodněný balíček tří her
na 18 jamkách včetně zapůjčení buggy
za 1 050 reálů (4 368 Kč). Pak vás jedno
kolo v Terravista včetně jízdy ve vozíku
vyjde jen 1 456 Kč korun, což opravdu
vypadá jako přitažlivá cena.
Zajímavé je, že v Terravista se nelze stát
členem. Pokud jste místní a nemáte nemovitost v rozlehlém areálu hřiště, pak
je nejlepší cestou nákup 10 green fee
včetně vozíku za 3 100 reálů (12 896 Kč)
nebo ještě výhodnější roční balíčky. Majitelé domů okolo hřiště musejí povinně
přispívat na údržbu hřiště, avšak celá tato
částka se jim refunduje formou her a tréninku zdarma. Ředitel dále uvedl, že tyto
63