Page 22
ROZHOVOR | Zdeněk Kodejš
20
|
GOLF
či přidružených klubů, kolik lidí bychom
naštvali a jaké by to přineslo ekonomické
dopady na hřiště. Pro řadu klubů a hřišť je
totiž tahle spolupráce zajímavá i fi nančně.
Můj úkol je v tomhle směru najít rovno-
váhu, férové hranice, aby vše fungovalo.
Loňský rok byl hodně zvláštní a spe-
cifi cký. Paradoxně ale golfu možná
i pomohl. Souhlasíte?
Německý vyjádřeno „jaein“. To proto, že
v zemích střední Evropy, nejen u nás, ale
i v Německu, Švýcarsku, Rakousku, na
Slovensku, se zvedl velký zájem o hru.
V prodeji „fíček“ to byl velmi dobrý rok,
protože golfi sté jen minimálně cesto-
vali, žádné Španělsko, Portugalsko nebo
Turecko, ale všichni objevovali domácí
hřiště. A najednou zjistili, že se dá hrát
i u nás a máme pěkná hřiště i se slušným
servisem. Sehnat do týdne volné místo na
řadě hřišť bylo leckdy bez šance. Z toho
profi tovala i venkovská hřiště. To byla ta
lepší strana, ta druhá byla horší. A tou je
golfová komerce, turnaje, obchody, uby-
tování a restaurace. Ty dostaly obrovskou
ránu, ze které se budou nějaký čas vzpa-
matovávat. Chvíli to bude bolet.
Golf v Česku si stále tak trochu nese
cejch sportu jen pro bohaté, pro lidi
s nevalnou pověstí. Proč se nedaří
obraz golfu ve veřejnosti vylepšit?
Platí, že nejhorší byla druhá polovina de-
vadesátých let, kdy v podstatě platilo, že
kdo hraje golf, je grázl, podvodník a patří
za mříže. A moc ho ani nevyslýchat, pro-
tože on ví za co. To bylo špatně. Dovo-
lím si ale tvrdit, že dnes jsme už o hodně
dál, že už velká část společnosti změnila
názor i pohled. Posun tu je, byť ještě kus
cesty zbývá. Třeba i díky projektu Se ško-
lou na golf. Jak už jsem řekl, golf je o tr-
pělivosti, o dlouhé cestě, opakování. Mu-
síme si zkrátka vybudovat generaci, která
nebude na golf a priori koukat jako na
lumpárnu. Už to nevidím tak černě, ale
vyřešeno to zdaleka ještě není.
Pověsti golfu nepomohl ani poně-
kud specifi cký průzkum Národní
sportovní agentury. Co jste na něj
říkal?
Ta anketa byla naprosto nešťastná. Snad
kdyby si agentura udělala průzkum jen
pro sebe, ale místo toho ještě zveřejnili,
že podle toho budou rozdělovat peníze.
Přiznávám, že jsem sám reagoval a na-
psal panu Lukšovi z agentury, že je pro
mě taková anketa a její výstupy neakcep-
tovatelné. Ostatně, nelíbila se ani dalším
sportům. Pro golf je jistým hendikepem,
že vlastně nemá předrevoluční historii.
Proto je náhled na něj jiný. Ale už si své
místo vybudoval, má i svůj televizní kanál,
který sledují i negolfi sté. A že je potom
golf nezajímavý a nesledovaný? Něco asi
bylo špatně. Ale vidím jako pozitivní, že
po našich rozhovorech zástupci Národní
sportovní agentury svůj postup přehod-
notili, anketu dopracují, a hlavně výrazně
sníží její vliv na rozdělování fi nancí mezi
sportovní svazy.
Jak byste přesvědčil veřejnost
o tom, že je golf zajímavý? Zkuste si
zahrát na marketingového guru…
Nejsem marketingový mág a nikdy ne-
budu. Nemůžu si na něj ani hrát. Snažíme
se opakovat to, co platí a co jsme nevy-
mysleli. To, že golf může hrát celá rodina
napříč všemi generacemi, že je to zdravý
sport, že po první kariéře to může být
druhá či třetí sportovní kariéra, když vám
dojde energie na hraní fotbalu, lezení po
skalách. Platí i to, že se v golfu můžete
stále zlepšovat. A zrovna tak platí, že ra-
dost ze hry můžu mít, i když nejsem nej-
lepší. A že je drahý? To je také mimo. Ne-
musím začínat na privátním hřišti a hrát
zlatými holemi.
Loňský rok byl svým způsobem i zlo-
mový díky Ondřeji Lieserovi, který
triumfoval v Challenge Tour a stal
se hráčem Europen Tour. Může se
i tohle stát impulzem ke změně vní-
mání golfu v Česku?
Není to spása, ale je to důležitý krok. Jed-
nak pro Ondru, ale také pro všechny ty,
kteří jdou za ním a za Klárou Spilkovou.
Oni jsou tím důkazem, že to jde, že i tady
u nás v našich podmínkách dokážeme
vychovat hráče schopné hrát špičkový
golf. Možná si v tomhle směru přihřeji
i federační polívčičku ve smyslu, že jsme
k tomu vytvořili podmínky – pomohli
jsme vychovat trenéry, hřiště a celé gol-
fové prostředí.
Jakou roli může sehrát to, že letos
se – snad – budou konat olympijské
hry a Ondra Lieser má už v podstatě
jisté místo na olympijském turnaji?
Ve společnosti to může sehrát velkou
roli. Olympijské hry se od dob pana
Coubertina proměnily ve zcela jinou
akci, která přitahuje zájem celé společ-
nosti. A to, že se golf stal součástí her,
za to je třeba poděkovat panu Dawso-
novi, bývalému šéfovi R&A. A smeknout
před ním, protože on začal okopávat
všechny dveře a stále opakovat, že golf
je sport, jeden z nejstarších a na olym-
pijské hry patří.
Vraťme se zpátky do Česka. Čeho
má český golf dostatek?
Jednoznačně hřišť.
A čeho se mu naopak nedostává?
Pořád ještě golfi stů. A doplním trochu
idealisticky, podpory zvenku. Golf pořád
musí bojovat o místo na slunci, byť nějaký
pokrok už nastal.
O pozici nového prezidenta ČGF se
uchází čtveřice kandidátů. Máte
mezi nimi svého favorita?
Už jsem v minulosti řekl, že bych byl rád,
kdyby to po mě převzal člověk, který je
už nějakou dobu v golfu, prošel vedením
klubu, domluví se, aby měl dost zkuše-
ností s domácím i zahraničním fungová-
ním, aby znal vztahy golfových subjektů.
Na základě toho mi vyšlo jméno Pavel
Vidura. A také jsem ho řekl nahlas. Pořád
jsem přesvědčený, že by byl dobrým pre-
zidentem, ale záleží na tom, koho si vy-
berou kluby.
Co byste přál českému golfu do
roku 2021?
Zdraví a k tomu několik vykřičníků. Pořád
taky doufám, že Ondra s Klárou budou
schopni držet českou vlajku na golfových
akcích hodně vysoko a že se oběma bude
dařit i na olympijských hrách, protože to
by hodně zvýšilo prestiž golfu i z pohledu
veřejnosti. A přál bych si, aby se prosadili
i další hráči a hráčky a český golf tak stále
stoupal nahoru. A dnes už máme kluky
a holky, kteří jsou toho schopni. Když se
to podaří, bude si golf moci zase trochu
víc vyskakovat. (smích)
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archív ČGF