ROZHOVOR | Zdeněk Kodejš

či přidružených klubů, kolik lidí bychom

naštvali a jaké by to přineslo ekonomické

dopady na hřiště. Pro řadu klubů a hřišť je

totiž tahle spolupráce zajímavá i finančně.

Můj úkol je v tomhle směru najít rovnováhu, férové hranice, aby vše fungovalo.

Loňský rok byl hodně zvláštní a specifický. Paradoxně ale golfu možná

i pomohl. Souhlasíte?

Německý vyjádřeno „jaein“. To proto, že

v zemích střední Evropy, nejen u nás, ale

i v Německu, Švýcarsku, Rakousku, na

Slovensku, se zvedl velký zájem o hru.

V prodeji „fíček“ to byl velmi dobrý rok,

protože golfisté jen minimálně cestovali, žádné Španělsko, Portugalsko nebo

Turecko, ale všichni objevovali domácí

hřiště. A najednou zjistili, že se dá hrát

i u nás a máme pěkná hřiště i se slušným

servisem. Sehnat do týdne volné místo na

řadě hřišť bylo leckdy bez šance. Z toho

profitovala i venkovská hřiště. To byla ta

lepší strana, ta druhá byla horší. A tou je

golfová komerce, turnaje, obchody, ubytování a restaurace. Ty dostaly obrovskou

ránu, ze které se budou nějaký čas vzpamatovávat. Chvíli to bude bolet.

Golf v Česku si stále tak trochu nese

cejch sportu jen pro bohaté, pro lidi

s nevalnou pověstí. Proč se nedaří

obraz golfu ve veřejnosti vylepšit?

Platí, že nejhorší byla druhá polovina devadesátých let, kdy v podstatě platilo, že

kdo hraje golf, je grázl, podvodník a patří

za mříže. A moc ho ani nevyslýchat, protože on ví za co. To bylo špatně. Dovolím si ale tvrdit, že dnes jsme už o hodně

dál, že už velká část společnosti změnila

názor i pohled. Posun tu je, byť ještě kus

cesty zbývá. Třeba i díky projektu Se školou na golf. Jak už jsem řekl, golf je o trpělivosti, o dlouhé cestě, opakování. Musíme si zkrátka vybudovat generaci, která

nebude na golf a priori koukat jako na

lumpárnu. Už to nevidím tak černě, ale

vyřešeno to zdaleka ještě není.

Pověsti golfu nepomohl ani poněkud specifický průzkum Národní

sportovní agentury. Co jste na něj

říkal?

Ta anketa byla naprosto nešťastná. Snad

kdyby si agentura udělala průzkum jen

pro sebe, ale místo toho ještě zveřejnili,

20 | GOLF

že podle toho budou rozdělovat peníze.

Přiznávám, že jsem sám reagoval a napsal panu Lukšovi z agentury, že je pro

mě taková anketa a její výstupy neakceptovatelné. Ostatně, nelíbila se ani dalším

sportům. Pro golf je jistým hendikepem,

že vlastně nemá předrevoluční historii.

Proto je náhled na něj jiný. Ale už si své

místo vybudoval, má i svůj televizní kanál,

který sledují i negolfisté. A že je potom

golf nezajímavý a nesledovaný? Něco asi

bylo špatně. Ale vidím jako pozitivní, že

po našich rozhovorech zástupci Národní

sportovní agentury svůj postup přehodnotili, anketu dopracují, a hlavně výrazně

sníží její vliv na rozdělování financí mezi

sportovní svazy.

hry a Ondra Lieser má už v podstatě

jisté místo na olympijském turnaji?

Ve společnosti to může sehrát velkou

roli. Olympijské hry se od dob pana

Coubertina proměnily ve zcela jinou

akci, která přitahuje zájem celé společnosti. A to, že se golf stal součástí her,

za to je třeba poděkovat panu Dawsonovi, bývalému šéfovi R&A. A smeknout

před ním, protože on začal okopávat

všechny dveře a stále opakovat, že golf

je sport, jeden z nejstarších a na olympijské hry patří.

Jak byste přesvědčil veřejnost

o tom, že je golf zajímavý? Zkuste si

zahrát na marketingového guru…

Nejsem marketingový mág a nikdy nebudu. Nemůžu si na něj ani hrát. Snažíme

se opakovat to, co platí a co jsme nevymysleli. To, že golf může hrát celá rodina

napříč všemi generacemi, že je to zdravý

sport, že po první kariéře to může být

druhá či třetí sportovní kariéra, když vám

dojde energie na hraní fotbalu, lezení po

skalách. Platí i to, že se v golfu můžete

stále zlepšovat. A zrovna tak platí, že radost ze hry můžu mít, i když nejsem nejlepší. A že je drahý? To je také mimo. Nemusím začínat na privátním hřišti a hrát

zlatými holemi.

A čeho se mu naopak nedostává?

Pořád ještě golfistů. A doplním trochu

idealisticky, podpory zvenku. Golf pořád

musí bojovat o místo na slunci, byť nějaký

pokrok už nastal.

Loňský rok byl svým způsobem i zlomový díky Ondřeji Lieserovi, který

triumfoval v Challenge Tour a stal

se hráčem Europen Tour. Může se

i tohle stát impulzem ke změně vnímání golfu v Česku?

Není to spása, ale je to důležitý krok. Jednak pro Ondru, ale také pro všechny ty,

kteří jdou za ním a za Klárou Spilkovou.

Oni jsou tím důkazem, že to jde, že i tady

u nás v našich podmínkách dokážeme

vychovat hráče schopné hrát špičkový

golf. Možná si v tomhle směru přihřeji

i federační polívčičku ve smyslu, že jsme

k tomu vytvořili podmínky – pomohli

jsme vychovat trenéry, hřiště a celé golfové prostředí.

Jakou roli může sehrát to, že letos

se – snad – budou konat olympijské

Vraťme se zpátky do Česka. Čeho

má český golf dostatek?

Jednoznačně hřišť.

O pozici nového prezidenta ČGF se

uchází čtveřice kandidátů. Máte

mezi nimi svého favorita?

Už jsem v minulosti řekl, že bych byl rád,

kdyby to po mě převzal člověk, který je

už nějakou dobu v golfu, prošel vedením

klubu, domluví se, aby měl dost zkušeností s domácím i zahraničním fungováním, aby znal vztahy golfových subjektů.

Na základě toho mi vyšlo jméno Pavel

Vidura. A také jsem ho řekl nahlas. Pořád

jsem přesvědčený, že by byl dobrým prezidentem, ale záleží na tom, koho si vyberou kluby.

Co byste přál českému golfu do

roku 2021?

Zdraví a k tomu několik vykřičníků. Pořád

taky doufám, že Ondra s Klárou budou

schopni držet českou vlajku na golfových

akcích hodně vysoko a že se oběma bude

dařit i na olympijských hrách, protože to

by hodně zvýšilo prestiž golfu i z pohledu

veřejnosti. A přál bych si, aby se prosadili

i další hráči a hráčky a český golf tak stále

stoupal nahoru. A dnes už máme kluky

a holky, kteří jsou toho schopni. Když se

to podaří, bude si golf moci zase trochu

víc vyskakovat. (smích)

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archív ČGF