ROZHOVOR | Zdeněk Kodejš
či přidružených klubů, kolik lidí bychom
naštvali a jaké by to přineslo ekonomické
dopady na hřiště. Pro řadu klubů a hřišť je
totiž tahle spolupráce zajímavá i finančně.
Můj úkol je v tomhle směru najít rovnováhu, férové hranice, aby vše fungovalo.
Loňský rok byl hodně zvláštní a specifický. Paradoxně ale golfu možná
i pomohl. Souhlasíte?
Německý vyjádřeno „jaein“. To proto, že
v zemích střední Evropy, nejen u nás, ale
i v Německu, Švýcarsku, Rakousku, na
Slovensku, se zvedl velký zájem o hru.
V prodeji „fíček“ to byl velmi dobrý rok,
protože golfisté jen minimálně cestovali, žádné Španělsko, Portugalsko nebo
Turecko, ale všichni objevovali domácí
hřiště. A najednou zjistili, že se dá hrát
i u nás a máme pěkná hřiště i se slušným
servisem. Sehnat do týdne volné místo na
řadě hřišť bylo leckdy bez šance. Z toho
profitovala i venkovská hřiště. To byla ta
lepší strana, ta druhá byla horší. A tou je
golfová komerce, turnaje, obchody, ubytování a restaurace. Ty dostaly obrovskou
ránu, ze které se budou nějaký čas vzpamatovávat. Chvíli to bude bolet.
Golf v Česku si stále tak trochu nese
cejch sportu jen pro bohaté, pro lidi
s nevalnou pověstí. Proč se nedaří
obraz golfu ve veřejnosti vylepšit?
Platí, že nejhorší byla druhá polovina devadesátých let, kdy v podstatě platilo, že
kdo hraje golf, je grázl, podvodník a patří
za mříže. A moc ho ani nevyslýchat, protože on ví za co. To bylo špatně. Dovolím si ale tvrdit, že dnes jsme už o hodně
dál, že už velká část společnosti změnila
názor i pohled. Posun tu je, byť ještě kus
cesty zbývá. Třeba i díky projektu Se školou na golf. Jak už jsem řekl, golf je o trpělivosti, o dlouhé cestě, opakování. Musíme si zkrátka vybudovat generaci, která
nebude na golf a priori koukat jako na
lumpárnu. Už to nevidím tak černě, ale
vyřešeno to zdaleka ještě není.
Pověsti golfu nepomohl ani poněkud specifický průzkum Národní
sportovní agentury. Co jste na něj
říkal?
Ta anketa byla naprosto nešťastná. Snad
kdyby si agentura udělala průzkum jen
pro sebe, ale místo toho ještě zveřejnili,
20 | GOLF
že podle toho budou rozdělovat peníze.
Přiznávám, že jsem sám reagoval a napsal panu Lukšovi z agentury, že je pro
mě taková anketa a její výstupy neakceptovatelné. Ostatně, nelíbila se ani dalším
sportům. Pro golf je jistým hendikepem,
že vlastně nemá předrevoluční historii.
Proto je náhled na něj jiný. Ale už si své
místo vybudoval, má i svůj televizní kanál,
který sledují i negolfisté. A že je potom
golf nezajímavý a nesledovaný? Něco asi
bylo špatně. Ale vidím jako pozitivní, že
po našich rozhovorech zástupci Národní
sportovní agentury svůj postup přehodnotili, anketu dopracují, a hlavně výrazně
sníží její vliv na rozdělování financí mezi
sportovní svazy.
hry a Ondra Lieser má už v podstatě
jisté místo na olympijském turnaji?
Ve společnosti to může sehrát velkou
roli. Olympijské hry se od dob pana
Coubertina proměnily ve zcela jinou
akci, která přitahuje zájem celé společnosti. A to, že se golf stal součástí her,
za to je třeba poděkovat panu Dawsonovi, bývalému šéfovi R&A. A smeknout
před ním, protože on začal okopávat
všechny dveře a stále opakovat, že golf
je sport, jeden z nejstarších a na olympijské hry patří.
Jak byste přesvědčil veřejnost
o tom, že je golf zajímavý? Zkuste si
zahrát na marketingového guru…
Nejsem marketingový mág a nikdy nebudu. Nemůžu si na něj ani hrát. Snažíme
se opakovat to, co platí a co jsme nevymysleli. To, že golf může hrát celá rodina
napříč všemi generacemi, že je to zdravý
sport, že po první kariéře to může být
druhá či třetí sportovní kariéra, když vám
dojde energie na hraní fotbalu, lezení po
skalách. Platí i to, že se v golfu můžete
stále zlepšovat. A zrovna tak platí, že radost ze hry můžu mít, i když nejsem nejlepší. A že je drahý? To je také mimo. Nemusím začínat na privátním hřišti a hrát
zlatými holemi.
A čeho se mu naopak nedostává?
Pořád ještě golfistů. A doplním trochu
idealisticky, podpory zvenku. Golf pořád
musí bojovat o místo na slunci, byť nějaký
pokrok už nastal.
Loňský rok byl svým způsobem i zlomový díky Ondřeji Lieserovi, který
triumfoval v Challenge Tour a stal
se hráčem Europen Tour. Může se
i tohle stát impulzem ke změně vnímání golfu v Česku?
Není to spása, ale je to důležitý krok. Jednak pro Ondru, ale také pro všechny ty,
kteří jdou za ním a za Klárou Spilkovou.
Oni jsou tím důkazem, že to jde, že i tady
u nás v našich podmínkách dokážeme
vychovat hráče schopné hrát špičkový
golf. Možná si v tomhle směru přihřeji
i federační polívčičku ve smyslu, že jsme
k tomu vytvořili podmínky – pomohli
jsme vychovat trenéry, hřiště a celé golfové prostředí.
Jakou roli může sehrát to, že letos
se – snad – budou konat olympijské
Vraťme se zpátky do Česka. Čeho
má český golf dostatek?
Jednoznačně hřišť.
O pozici nového prezidenta ČGF se
uchází čtveřice kandidátů. Máte
mezi nimi svého favorita?
Už jsem v minulosti řekl, že bych byl rád,
kdyby to po mě převzal člověk, který je
už nějakou dobu v golfu, prošel vedením
klubu, domluví se, aby měl dost zkušeností s domácím i zahraničním fungováním, aby znal vztahy golfových subjektů.
Na základě toho mi vyšlo jméno Pavel
Vidura. A také jsem ho řekl nahlas. Pořád
jsem přesvědčený, že by byl dobrým prezidentem, ale záleží na tom, koho si vyberou kluby.
Co byste přál českému golfu do
roku 2021?
Zdraví a k tomu několik vykřičníků. Pořád
taky doufám, že Ondra s Klárou budou
schopni držet českou vlajku na golfových
akcích hodně vysoko a že se oběma bude
dařit i na olympijských hrách, protože to
by hodně zvýšilo prestiž golfu i z pohledu
veřejnosti. A přál bych si, aby se prosadili
i další hráči a hráčky a český golf tak stále
stoupal nahoru. A dnes už máme kluky
a holky, kteří jsou toho schopni. Když se
to podaří, bude si golf moci zase trochu
víc vyskakovat. (smích)
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archív ČGF