ROZHOVOR | Aleš Kořínek

dávají, aby lidé přežili. Doba je těžká

a každý bojuje o své živobytí. Že jste

sportovec, to nikoho nezajímá. Je to

tak, jak to je, a já se s tím poperu. Snad

to nijak neohrozí nějaké mé starty.

jsem skončil s fotbalem, tak jsem patřil

mezi naše nejlepší amatéry, takže po

konci fotbalu bylo jasné, jakým směrem

se vydám. Chtěl jsem zůstat u sportu

a toto mi vyšlo jako dobrá varianta.

Projevuje se fakt, že hrajete bez

partnerů, i na vaší psychice?

Nosíte to v hlavě?

Já řeším jen sport. Ověřil jsem si, že je

důležité při golfu neřešit peníze. Když si

člověk připustí, že musí vyhrávat, tak je

to cesta do pekel. Člověk se musí oprostit od toho, že hraje o živobytí. Musí

se soustředit na to, aby hrál dobře golf.

Pak přijdou i peníze a můžete být klidnější. Není to však jednoduché. Rok dva

jsem s tím bojoval, ale pak se s tím člověk naučí pracovat.

Dá se na obou sportech

najít něco, co je spojuje?

Disciplína. Když ji člověk nemá, tak nejen ve sportu toho moc nedokáže. Ale

co se týká přípravy, ta je v golfu daleko náročnější než ve fotbale. Tam

jsem byl na hřišti nebo v posilovně, ale

v golfu trénujete pět věcí – sílu, kondici a co se týká golfu, tak ještě puttování, chipping a ještě driving, plus vše

okolo toho, takže je toho moc. Příprava

je komplexní a musíte se věnovat jak

golfu, tak i tělu. U fotbalu jsem byl maximálně čtyři hodiny denně, ale golf

Loni jste prožil výsledkově nejúspěšnější rok. Projevilo se to i na

vašem kontě?

Když se podíváte na výdělky na české

túře, tak si řeknete, že hráči jsou žebráci. Něco jsem uhrál na Pro Golf Tour,

něco si vyděláte, ale když si vezmete,

kolik do golfu vrazíte, tak byste musel

vyhrát větší turnaje a vyhrát jich více,

aby byl rok plusový. Něco jsem si vydělal, ale v zelených číslech nejsem. Do

rozpočtu se totiž nepočítají jen turnaje

a tréninky, ale i život. Bydlím, mám závazky, platím daně.

Víte, kolik vás jedna sezona stojí?

Záleží, jaké turnaje hraji. Kdybych jezdil

na Challenge Tour a celou Pro Golf Tour,

tak to vyjde na dost. Ale čistě jen golf,

tím, že jsem v posledních pár letech

najel na úsporný režim, tak se vejdu do

600 až 700 tisíc korun. K tomu ale patří

i další náklady na život i ostatní výdaje.

Dříve jste býval ligovým fotbalistou, chytal jste za Zlín. Jak jste se

ale dostal ke golfu?

Začal jsem ho hrát díky našemu masérovi a kustodovi, který hrál golf už

dávno. Hrál a byl greenkeeperem ve

Slušovicích, pořád o tom povídal a něco

řešil. Tak jsem to jednou zkusil a už

jsem u toho zůstal. Byl to dobrý relax

po fotbale, tak jsem si začal sám pinkat,

postupem času už jsem u toho trávil víc

a víc a věnoval jsem tomu hodně. Než

26 | GOLF

Proběhlo mi to hlavou. Když se mi to

stalo, přemýšlel jsem, co bude dál, protože já nedokážu být v klidu a pořád

něco musím dělat. Ale nebyl to jen golf.

Přemýšlel jsem o tom, jestli vůbec budu

chodit. Jen jsem ležel a nebyl jsem

schopný dojít si ani na toaletu. Všichni

mě chtěli operovat, ale to jsem nechtěl.

Tři ze čtyř doktorů mě hnali na operaci,

ale já jsem dal na rady lékaře, který mě

naučil, co bych měl dělat. Po třech měsících jsem se k tomu přinutil psychicky,

ovšem bylo to hrozně bolestivé. Začal

jsem cvičit, za sedm měsíců jsem byl

zpátky na nohou a asi deset měsíců trvalo, než jsem zase něco mohl dělat.

To musely být asi hodně těžké časy…

Bylo to těžké období, člověka to však

naučí i něčemu jinému. Na sportování

Všechno mě bolelo a nebyl jsem schopný ujít ani

pět metrů. Na začátku mi žena musela zvedat nohy,

abych je vůbec udržel. Byl to běh na dlouhou trať.

mi v přípravě zabere skoro celý den.

Spousta lidí to nepochopí, ale golf je

daleko náročnější.

Sledujete ještě fotbal?

Sleduji kluky ze Zlína. Strávil jsem tam celý

fotbalový život, hrál jsem tam dvacet let

a pořád je to můj mateřský klub. České lize

se ale moc nevěnuji, spíše sleduji nějaké

poháry, Slavii, Plzeň nebo Spartu. V českém fotbale se stala spousta špatných věcí

a jsem rád, že už u toho nejsem.

Spolupracujete také s bývalým

fotbalovým spoluhráčem Vlastimilem Vidličkou. Jak jste se dali

dohromady?

Je to dlouhodobě jeden z mých nejlepších

kamarádů a taky dobrý golfista. On dokonce začal dříve než já a společně jsme

u golfu trávili hodně času. Známe se, on

mě zná jako člověka a dobře ví, co a jak.

Proto jsem si ho brával a stále brávám jako

kedíka. Je to člověk, který mi rozumí.

Máte za sebou i vleklé zdravotní

problémy. Kvůli vyhřezlé ploténce

jste půl roku nemohl ani chodit.

Nebál jste se tehdy, že se ke golfu

už nevrátíte?

a život se rázem díváte jinak. Beru to

jako velkou lekci a přeji si, aby se to už

neopakovalo. Všechno mě bolelo a nebyl jsem schopný ujít ani pět metrů. Na

začátku mi žena musela zvedat nohy,

abych je vůbec udržel. Byl to běh na

dlouhou trať.

Podporuje vás partnerka

i ve vaší golfové cestě?

Mám přítelkyni, kterou beru jako ženu,

protože jsme spolu už sedmnáct let.

Potkali jsme se, ještě když jsem hrál

fotbal. V dobrém mi překopala život,

pomohla mi. Život fotbalisty je totiž

divoký, moc toho neřeší, a ona mě navedla na správnou cestu. Zvykla si, že

fotbalisté někam jezdí, ale v golfu je to

ještě dvakrát tolik. V zimě odjedu trénovat do tepla, ona tak ale zase má

kam jezdit za sluníčkem. Vždy se za

mnou snaží třikrát nebo čtyřikrát přijet,

Španělsko navíc není daleko. Teď je ale

problém s tím divným virem, kvůli kterému se ruší lety. Pokud jí dají všechny

vouchery, na které už má nárok, tak na

ně může létat snad celý rok.

Za rozhovor děkuje Petr Sobol

Foto: Ondřej Driml