ROZHOVOR | Aleš Kořínek
dávají, aby lidé přežili. Doba je těžká
a každý bojuje o své živobytí. Že jste
sportovec, to nikoho nezajímá. Je to
tak, jak to je, a já se s tím poperu. Snad
to nijak neohrozí nějaké mé starty.
jsem skončil s fotbalem, tak jsem patřil
mezi naše nejlepší amatéry, takže po
konci fotbalu bylo jasné, jakým směrem
se vydám. Chtěl jsem zůstat u sportu
a toto mi vyšlo jako dobrá varianta.
Projevuje se fakt, že hrajete bez
partnerů, i na vaší psychice?
Nosíte to v hlavě?
Já řeším jen sport. Ověřil jsem si, že je
důležité při golfu neřešit peníze. Když si
člověk připustí, že musí vyhrávat, tak je
to cesta do pekel. Člověk se musí oprostit od toho, že hraje o živobytí. Musí
se soustředit na to, aby hrál dobře golf.
Pak přijdou i peníze a můžete být klidnější. Není to však jednoduché. Rok dva
jsem s tím bojoval, ale pak se s tím člověk naučí pracovat.
Dá se na obou sportech
najít něco, co je spojuje?
Disciplína. Když ji člověk nemá, tak nejen ve sportu toho moc nedokáže. Ale
co se týká přípravy, ta je v golfu daleko náročnější než ve fotbale. Tam
jsem byl na hřišti nebo v posilovně, ale
v golfu trénujete pět věcí – sílu, kondici a co se týká golfu, tak ještě puttování, chipping a ještě driving, plus vše
okolo toho, takže je toho moc. Příprava
je komplexní a musíte se věnovat jak
golfu, tak i tělu. U fotbalu jsem byl maximálně čtyři hodiny denně, ale golf
Loni jste prožil výsledkově nejúspěšnější rok. Projevilo se to i na
vašem kontě?
Když se podíváte na výdělky na české
túře, tak si řeknete, že hráči jsou žebráci. Něco jsem uhrál na Pro Golf Tour,
něco si vyděláte, ale když si vezmete,
kolik do golfu vrazíte, tak byste musel
vyhrát větší turnaje a vyhrát jich více,
aby byl rok plusový. Něco jsem si vydělal, ale v zelených číslech nejsem. Do
rozpočtu se totiž nepočítají jen turnaje
a tréninky, ale i život. Bydlím, mám závazky, platím daně.
Víte, kolik vás jedna sezona stojí?
Záleží, jaké turnaje hraji. Kdybych jezdil
na Challenge Tour a celou Pro Golf Tour,
tak to vyjde na dost. Ale čistě jen golf,
tím, že jsem v posledních pár letech
najel na úsporný režim, tak se vejdu do
600 až 700 tisíc korun. K tomu ale patří
i další náklady na život i ostatní výdaje.
Dříve jste býval ligovým fotbalistou, chytal jste za Zlín. Jak jste se
ale dostal ke golfu?
Začal jsem ho hrát díky našemu masérovi a kustodovi, který hrál golf už
dávno. Hrál a byl greenkeeperem ve
Slušovicích, pořád o tom povídal a něco
řešil. Tak jsem to jednou zkusil a už
jsem u toho zůstal. Byl to dobrý relax
po fotbale, tak jsem si začal sám pinkat,
postupem času už jsem u toho trávil víc
a víc a věnoval jsem tomu hodně. Než
26 | GOLF
Proběhlo mi to hlavou. Když se mi to
stalo, přemýšlel jsem, co bude dál, protože já nedokážu být v klidu a pořád
něco musím dělat. Ale nebyl to jen golf.
Přemýšlel jsem o tom, jestli vůbec budu
chodit. Jen jsem ležel a nebyl jsem
schopný dojít si ani na toaletu. Všichni
mě chtěli operovat, ale to jsem nechtěl.
Tři ze čtyř doktorů mě hnali na operaci,
ale já jsem dal na rady lékaře, který mě
naučil, co bych měl dělat. Po třech měsících jsem se k tomu přinutil psychicky,
ovšem bylo to hrozně bolestivé. Začal
jsem cvičit, za sedm měsíců jsem byl
zpátky na nohou a asi deset měsíců trvalo, než jsem zase něco mohl dělat.
To musely být asi hodně těžké časy…
Bylo to těžké období, člověka to však
naučí i něčemu jinému. Na sportování
Všechno mě bolelo a nebyl jsem schopný ujít ani
pět metrů. Na začátku mi žena musela zvedat nohy,
abych je vůbec udržel. Byl to běh na dlouhou trať.
mi v přípravě zabere skoro celý den.
Spousta lidí to nepochopí, ale golf je
daleko náročnější.
Sledujete ještě fotbal?
Sleduji kluky ze Zlína. Strávil jsem tam celý
fotbalový život, hrál jsem tam dvacet let
a pořád je to můj mateřský klub. České lize
se ale moc nevěnuji, spíše sleduji nějaké
poháry, Slavii, Plzeň nebo Spartu. V českém fotbale se stala spousta špatných věcí
a jsem rád, že už u toho nejsem.
Spolupracujete také s bývalým
fotbalovým spoluhráčem Vlastimilem Vidličkou. Jak jste se dali
dohromady?
Je to dlouhodobě jeden z mých nejlepších
kamarádů a taky dobrý golfista. On dokonce začal dříve než já a společně jsme
u golfu trávili hodně času. Známe se, on
mě zná jako člověka a dobře ví, co a jak.
Proto jsem si ho brával a stále brávám jako
kedíka. Je to člověk, který mi rozumí.
Máte za sebou i vleklé zdravotní
problémy. Kvůli vyhřezlé ploténce
jste půl roku nemohl ani chodit.
Nebál jste se tehdy, že se ke golfu
už nevrátíte?
a život se rázem díváte jinak. Beru to
jako velkou lekci a přeji si, aby se to už
neopakovalo. Všechno mě bolelo a nebyl jsem schopný ujít ani pět metrů. Na
začátku mi žena musela zvedat nohy,
abych je vůbec udržel. Byl to běh na
dlouhou trať.
Podporuje vás partnerka
i ve vaší golfové cestě?
Mám přítelkyni, kterou beru jako ženu,
protože jsme spolu už sedmnáct let.
Potkali jsme se, ještě když jsem hrál
fotbal. V dobrém mi překopala život,
pomohla mi. Život fotbalisty je totiž
divoký, moc toho neřeší, a ona mě navedla na správnou cestu. Zvykla si, že
fotbalisté někam jezdí, ale v golfu je to
ještě dvakrát tolik. V zimě odjedu trénovat do tepla, ona tak ale zase má
kam jezdit za sluníčkem. Vždy se za
mnou snaží třikrát nebo čtyřikrát přijet,
Španělsko navíc není daleko. Teď je ale
problém s tím divným virem, kvůli kterému se ruší lety. Pokud jí dají všechny
vouchery, na které už má nárok, tak na
ně může létat snad celý rok.
Za rozhovor děkuje Petr Sobol
Foto: Ondřej Driml