ROZHOVOR | Michael Jon
V akci na hřišti s několikanásobnou vítězkou turnajů LET Anne Van Damm.
šest, když jsem se díky Jurovi Kaminskému vrátil do týmu řídícího MMČR na
rány a společně s Daliborem Procházkou
a Jirkou Kubelíkem a Petrem Čurajem
jsem si to v Šilheřovicích opravdu užil.
I díky všem místním, pod vedením Pavla
Pniaka. Předloni jich bylo dvacet osm.
V roce 2015 jsem byl na hřišti pět týdnů
skoro v kuse, v loňském roce sedm.
A už to nikdy nehodlám opakovat. Není
mi osmnáct…
To obnáší docela dost cestování.
To ano. Něco mezi čtyřiceti a padesáti
tisíci mil ročně. Záleží na tom, kolikrát
máte v rozpisu Čínu nebo třeba Thajsko.
Bojíte se létat?
Ne, baví mě to! Neuvěřitelně! Já vím... Postavíte si židli k oknu, před sebe dáte další
tak, aby se vám dotýkala kolen, na ně si
položíte tácek dvacet na třicet a na něj si
zkusíte vyskládat nedělní svíčkovou plus
kafe a kolu, a to všechno sníst tak, abyste
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
neměli černý flek na kalhotách a nepřišli
o půlku jídla tím, že ho zvrhnete na zem.
A tak strávíte něco mezi třemi až deseti
Snad pětkrát se mi ztratil kufr, asi šestkrát
jsem dostal nový, protože mi ho někde
zlikvidovali. Nejméně komfortní to zřejmě
Musíte se naučit domluvit a vycházet s marockým
zahradníkem, který okopává kytky na hřišti, stejně
jako se domluvit s čínským greenkeeperem,
německým šéfem TV štábu, skotským promotérem
nebo třeba marockou princeznou, ať ten kruh
hezky uzavřeme.
hodinami. Musíte mít létání rád. Já mám
rád už jenom ten pocit, že jsem v ocelové
trubce, která mě dopraví za pár hodin
z Helsinek do Bangkoku rychlostí rovnající
se téměř rychlosti zvuku. Ale chápu, že
takhle to nemusí mít a taky nemá každý.
Takže vás míjí obvyklé cestovatelské
potíže?
Jasně, že nejsem výjimkou, při tom počtu letů za rok to asi statisticky ani nejde.
bylo před pěti lety v Maroku, kdy jsem ve
třicetistupňovém vedru dva dny pobíhal
s barvami po hřišti Ocean Course v Agadiru v džínech zakrytých nepromoky…
Bože, to byla sauna! A pak mě vzbudili ve
středu v jednu po půlnoci. Za dveřmi byl
chlapík a předával mi můj kufr, přes který
byla tlustá oranžová nálepka „Spěchá!“.
To mě dostalo… A taky naučilo schopnosti mít to nejnutnější vždy v příručním
zavazadle.
35