SVĚTOVÝ GOLF | Zajímavosti
v Royal Birkdale, na hřišti s parem 70 to
měl lehčí. Třiašedesátka je už inflační, tu
zahrála spousta golfistů.
Celkově nejnižší čtyřdenní skóre ze
všech majorů drží Henrik Stenson ze
skotského Royal Troon (par 71) z roku
2016 – 264 ran, dvacet pod par. Číslo
264 zbavil kouzla výjimečnosti o dva
roky později Brooks Koepka, vyrovnal
ho při své třetí výhře na majoru na PGA
Championshipu v Bellerive CC v Missouri. Dvacet pod par zahrál na majoru
už v roce 2015 Jason Day na Whistling
Straits, kde byl celkový součet díky vyššímu paru hřiště vyšší.
Rekordy Masters držel od svého prvního startu v roce 1997 Tiger Woods:
270 ran, -18, náskok 12 ran. Málem jej
ve svém nejlepším roce 2015 překonal
tehdy jednadvacetiletý Jordan Spieth, na
patnáctce už byl na -19, ale neproměněný pat na závěrečné jamce znamenal
„pouhé“ vyrovnání Tigerova rekordu -18.
Největšího odstupu od druhého hráče
dosáhl Tiger Woods na 100. US Open
2000 na Pebble Beach – 15 ran. Překonal odstup 13 ran Toma Morrise staršího
z roku 1862, tehdy se ovšem hrálo jen
36 jamek a můžeme hádat, jak velký
odstup by získal, pokud by se hrálo
na 72 jamek. Zajímavý je rekord Paula
Lawrieho z Open 1999, tehdy dohnal ve
finálovém kole ztrátu deseti ran a vyhrál
v play-off.
Na už zmíněném „pátém majoru“ – Players Championship v TPC Sawgras na
Floridě – ještě nikdo nezahrál všechna
kola bez bogey. Na ostrovní sedmnáctce
padá rekordů spousta. Čtyři berdíky ve
čtyřech kolech tam předvedli jen Paul
Azinger (1987) a Kyle Stanley (2017).
V roce 2015 tady zazářil Rickie Fowler
– dal tři birdie během posledního kola
– při hře a dvakrát v play-off – a vyhrál.
Green měří v nejširším místě 24 metrů,
Tiger na něm v roce 2001 zavěsil do birdie ze vzdálenosti 18,3 metru.
RYDER CUP
Nejpilnější je Phil Mickelson, 12 účastí
a 47 utkání, Nick Faldo za ním zaostává
v obou statistikách jen nepatrně – 11
a 46. Nejvíc bodů nasbíral Sergio García (25,5), Faldo na něho ztrácí jen půl
26 | GOLF
bodíku. Největší úspěšnost z Evropanů
ale vykazuje Ian Poulter, při šesti účastech vybojoval 14 vítězství, čtyřikrát
zápas půlil a jen čtyřikrát prohrál, díky
tomu se pyšní 72% úspěšností. Singl neprohrál ani jednou a oprávněně ho přezdívají Mr. Ryder Cup.
U Američanů je na tom ještě lépe žák
Bena Hogana Gardner Dickinson – z deseti utkání jich devět vyhrál, ve dvojici s Arnoldem Palmerem měli skóre
pět výher z pěti, nejlepší pár dějin
amerického týmu.
Z Evropanů dlouho tvořili nejlepší pár
Ballesteros s Olázabalem – 11 výher,
2 porážky a 2 remízy. Pak ale přišlo
2018 už to bylo 114 golfistů. Podle časopisu Forbes vydělal Tiger Woods jako
nejúspěšnější sportovec světa už do
roku 2009 miliardu dolarů – něco na výhrách, ale hlavně od sponzorů. Nejvyššího výdělku na výhrách za rok dosáhl
Jordan Spieth v roce 2015 – těsně nad
23 milionů dolarů.
KURIÓZNÍ ČÍSLA
Nejdelší rána, jaká byla zahrána a zaznamenána na hřišti za regulérních podmínek, patří bývalému hráči baseballu Mike
Dobbynovi – 504 metrů. Nejdelší ránu
na turnaji, ale ne tak úplně regulérní,
však zahrál Carl Hooper v roce 1992.
Trefil cestu, míč po ní běžel dlouho
Největší úspěšnost z Evropanů vykazuje Ian
Poulter, při šesti účastech vybojoval 14 vítězství,
čtyřikrát zápas půlil a jen čtyřikrát prohrál. Singl
neprohrál ani jednou a oprávněně ho přezdívají
Mr. Ryder Cup.
v roce 2018 duo zvané Moliwood – Molinari s Fleetwoodem, kteří vyhráli všechny
tři své duely, Molinari přidal ještě další
dva body a je s 5 body z pěti utkání evropským rekordmanem. A vyhrával suverénně – žádný z jeho duelů nedospěl ani
na 17. jamku. Pět z pěti vyhrál na straně
USA Larry Nelson v roce 1979.
Asi největší souboj rydercupové historie sehráli García s Mickelsonem v roce
2016. Šli jako poslední dvojice, oba zahráli úžasných 63 ran, Sergio 9 birdie
bez bogey, Phil 10 berdíků a jedno bogey – rozešli se smírně. Vtírá se otázka –
jak dobře musí člověk hrát, aby vstoupil
do golfových dějin? Proklatě dobře…
Z JINÉHO SOUDKU
Těm nejlepším jde o slávu, to v první
řadě, ale v téže první řadě jsou jak publikem, tak samotnými aktéry sledovány
peníze. Ty v posledních dvou desetiletích raketově rostly – díky, Tigere.
Milionovou hranici v kariéře překonal
jako první Arnold Palmer v roce 1967. To
je z dnešního pohledu malé nic – v současnosti má vyděláno nad milion víc než
500 hráčů. Prvním, kdo uhrál milion za
rok, byl Curtis Strange (1988) – v roce
z kopce, až ho po 719 metrech zastavil
plot. Carl potřeboval tři rány, aby se dostal zpět na green. Při US Senior Open
1974 zahrál čřyřiašedesátiletý Mike Austin 471 metrů a přestřelil green o 55
metrů – do zad mu foukal silný vítr.
Třicetimetrový pat zavěsil v roce 1927
Bobby Jones na Old Course během
Open, což dodnes na majoru nikdo nepřekonal. Ale tamtéž zahrál ve fourballu
na Pro-Amu v roce 1976 Bob Cooks pat
o délce 42,74 metru.
Fyzicky skvěle vybavený amatér Steve
Purdy (HCP 13) odpálil v Cambridgi za
12 hodin 7 917 míčků, jeden co šest vteřin. Podmínkou bylo, aby míčky letěly
obloukem a doletěly minimálně do stometrové vzdálenosti. Napřed hrál čtyřkou železem, pak dřevem trojkou a posledních pětadvacet minut odpaloval
drajvrem.
Novozélanďan Brad Luiten (HCP 11) je
zjevně také velmi zdatný. Na 5 500 metrů dlouhém hřišti Helensville GC v Aucklandu zahrál 237 jamek – 13 kompletních kol a tři jamky navíc. Ozbrojen jen
šestkou železem urazil přibližně 100 kilometrů. Průměrné skóre 99,6 ran na
kolo, nejlepší kolo za 84.