SVĚTOVÝ GOLF | Zajímavosti

v Royal Birkdale, na hřišti s parem 70 to

měl lehčí. Třiašedesátka je už inflační, tu

zahrála spousta golfistů.

Celkově nejnižší čtyřdenní skóre ze

všech majorů drží Henrik Stenson ze

skotského Royal Troon (par 71) z roku

2016 – 264 ran, dvacet pod par. Číslo

264 zbavil kouzla výjimečnosti o dva

roky později Brooks Koepka, vyrovnal

ho při své třetí výhře na majoru na PGA

Championshipu v Bellerive CC v Missouri. Dvacet pod par zahrál na majoru

už v roce 2015 Jason Day na Whistling

Straits, kde byl celkový součet díky vyššímu paru hřiště vyšší.

Rekordy Masters držel od svého prvního startu v roce 1997 Tiger Woods:

270 ran, -18, náskok 12 ran. Málem jej

ve svém nejlepším roce 2015 překonal

tehdy jednadvacetiletý Jordan Spieth, na

patnáctce už byl na -19, ale neproměněný pat na závěrečné jamce znamenal

„pouhé“ vyrovnání Tigerova rekordu -18.

Největšího odstupu od druhého hráče

dosáhl Tiger Woods na 100. US Open

2000 na Pebble Beach – 15 ran. Překonal odstup 13 ran Toma Morrise staršího

z roku 1862, tehdy se ovšem hrálo jen

36 jamek a můžeme hádat, jak velký

odstup by získal, pokud by se hrálo

na 72 jamek. Zajímavý je rekord Paula

Lawrieho z Open 1999, tehdy dohnal ve

finálovém kole ztrátu deseti ran a vyhrál

v play-off.

Na už zmíněném „pátém majoru“ – Players Championship v TPC Sawgras na

Floridě – ještě nikdo nezahrál všechna

kola bez bogey. Na ostrovní sedmnáctce

padá rekordů spousta. Čtyři berdíky ve

čtyřech kolech tam předvedli jen Paul

Azinger (1987) a Kyle Stanley (2017).

V roce 2015 tady zazářil Rickie Fowler

– dal tři birdie během posledního kola

– při hře a dvakrát v play-off – a vyhrál.

Green měří v nejširším místě 24 metrů,

Tiger na něm v roce 2001 zavěsil do birdie ze vzdálenosti 18,3 metru.

RYDER CUP

Nejpilnější je Phil Mickelson, 12 účastí

a 47 utkání, Nick Faldo za ním zaostává

v obou statistikách jen nepatrně – 11

a 46. Nejvíc bodů nasbíral Sergio García (25,5), Faldo na něho ztrácí jen půl

26 | GOLF

bodíku. Největší úspěšnost z Evropanů

ale vykazuje Ian Poulter, při šesti účastech vybojoval 14 vítězství, čtyřikrát

zápas půlil a jen čtyřikrát prohrál, díky

tomu se pyšní 72% úspěšností. Singl neprohrál ani jednou a oprávněně ho přezdívají Mr. Ryder Cup.

U Američanů je na tom ještě lépe žák

Bena Hogana Gardner Dickinson – z deseti utkání jich devět vyhrál, ve dvojici s Arnoldem Palmerem měli skóre

pět výher z pěti, nejlepší pár dějin

amerického týmu.

Z Evropanů dlouho tvořili nejlepší pár

Ballesteros s Olázabalem – 11 výher,

2 porážky a 2 remízy. Pak ale přišlo

2018 už to bylo 114 golfistů. Podle časopisu Forbes vydělal Tiger Woods jako

nejúspěšnější sportovec světa už do

roku 2009 miliardu dolarů – něco na výhrách, ale hlavně od sponzorů. Nejvyššího výdělku na výhrách za rok dosáhl

Jordan Spieth v roce 2015 – těsně nad

23 milionů dolarů.

KURIÓZNÍ ČÍSLA

Nejdelší rána, jaká byla zahrána a zaznamenána na hřišti za regulérních podmínek, patří bývalému hráči baseballu Mike

Dobbynovi – 504 metrů. Nejdelší ránu

na turnaji, ale ne tak úplně regulérní,

však zahrál Carl Hooper v roce 1992.

Trefil cestu, míč po ní běžel dlouho

Největší úspěšnost z Evropanů vykazuje Ian

Poulter, při šesti účastech vybojoval 14 vítězství,

čtyřikrát zápas půlil a jen čtyřikrát prohrál. Singl

neprohrál ani jednou a oprávněně ho přezdívají

Mr. Ryder Cup.

v roce 2018 duo zvané Moliwood – Molinari s Fleetwoodem, kteří vyhráli všechny

tři své duely, Molinari přidal ještě další

dva body a je s 5 body z pěti utkání evropským rekordmanem. A vyhrával suverénně – žádný z jeho duelů nedospěl ani

na 17. jamku. Pět z pěti vyhrál na straně

USA Larry Nelson v roce 1979.

Asi největší souboj rydercupové historie sehráli García s Mickelsonem v roce

2016. Šli jako poslední dvojice, oba zahráli úžasných 63 ran, Sergio 9 birdie

bez bogey, Phil 10 berdíků a jedno bogey – rozešli se smírně. Vtírá se otázka –

jak dobře musí člověk hrát, aby vstoupil

do golfových dějin? Proklatě dobře…

Z JINÉHO SOUDKU

Těm nejlepším jde o slávu, to v první

řadě, ale v téže první řadě jsou jak publikem, tak samotnými aktéry sledovány

peníze. Ty v posledních dvou desetiletích raketově rostly – díky, Tigere.

Milionovou hranici v kariéře překonal

jako první Arnold Palmer v roce 1967. To

je z dnešního pohledu malé nic – v současnosti má vyděláno nad milion víc než

500 hráčů. Prvním, kdo uhrál milion za

rok, byl Curtis Strange (1988) – v roce

z kopce, až ho po 719 metrech zastavil

plot. Carl potřeboval tři rány, aby se dostal zpět na green. Při US Senior Open

1974 zahrál čřyřiašedesátiletý Mike Austin 471 metrů a přestřelil green o 55

metrů – do zad mu foukal silný vítr.

Třicetimetrový pat zavěsil v roce 1927

Bobby Jones na Old Course během

Open, což dodnes na majoru nikdo nepřekonal. Ale tamtéž zahrál ve fourballu

na Pro-Amu v roce 1976 Bob Cooks pat

o délce 42,74 metru.

Fyzicky skvěle vybavený amatér Steve

Purdy (HCP 13) odpálil v Cambridgi za

12 hodin 7 917 míčků, jeden co šest vteřin. Podmínkou bylo, aby míčky letěly

obloukem a doletěly minimálně do stometrové vzdálenosti. Napřed hrál čtyřkou železem, pak dřevem trojkou a posledních pětadvacet minut odpaloval

drajvrem.

Novozélanďan Brad Luiten (HCP 11) je

zjevně také velmi zdatný. Na 5 500 metrů dlouhém hřišti Helensville GC v Aucklandu zahrál 237 jamek – 13 kompletních kol a tři jamky navíc. Ozbrojen jen

šestkou železem urazil přibližně 100 kilometrů. Průměrné skóre 99,6 ran na

kolo, nejlepší kolo za 84.