DRIVING | Zamyšlení Ondřeje Kašiny
Čipy
Vzpomněl jsem si opět na šikovný formát několika kratších zamyšlení, který jsem
před časem používal pod názvem „Čipy“. A opět se k němu vracím.
Text a foto: Ondřej Kašina
NEVĚŘTE MÝTŮM
O NEHYBNÉ HLAVĚ
Ve všech oborech mezilidské komunikace existuje nebezpečí, které lze definovat slovy: Nezáleží na tom, co vy
říkáte, ale na tom, jak to ostatní slyší.
Tento problém vždy kontaminoval golfovou výuku a bylo a je jen málo trenérů schopných žákům předávat přesně
tu myšlenku, kterou sdělit chtěli a měli.
A asi ještě méně těch, kteří jsou natolik svědomití, že soustavně ověřují, zda
žačka či žák chápou správně jejich slova.
Jedním z nejhorších nedorozumění v poměru mezi verbálním sdělením a konečným efektem je doporučení, že v golfu
musí hlava zůstat nehybná. V podstatě je
to totiž pravda, ale...
a omezit potřebnou rotaci v průběhu
švihu. Hlava se totiž hýbat musí. Ale je to
pouze mírné otáčení okolo osy páteře.
Jack Nicklaus patřil ve své generaci k nejlepším v délce ran. V této kategorii i nějaký čas absolutně dominoval. Mimo jiné
díky tomu, jak využíval energii z nohou,
a rovněž kvůli tomu, že si dokázal vytvořit techniku švihu založenou na představě solidní osy švihu.
Tou osou byla páteř a Jackie si během
švihu přestavoval, že když dokáže udržet tuto osu dokonale stabilní, může využít maximum dynamiky. Hlavu si představoval jako vrchol této osy a logicky
se hlava během plného backswingu
a downswingu otáčela trochu s touto
osou. Jenže bez jakýchkoliv pohybů
dopředu, dozadu či do stran. Tak se
Jsem přesvědčen, že není většího škůdce golfového
švihu než vychýlení hlavy z ideálního centrálního
postavení zleva nebo doprava, od míčku nebo
k míčku. Jakýkoliv takový stranový pohyb stačí na
zničení švihu.
Jsem přesvědčen, že není většího škůdce
golfového švihu než vychýlení hlavy
z ideálního centrálního postavení zleva
nebo doprava, od míčku nebo k míčku.
Jakýkoliv takový stranový pohyb stačí na
zničení švihu. Tím spíše, když se při tom
golfista přestane dívat na míček, nebo
dokonce zavře oči. Na základě této objektivní skutečnosti je často adeptům
golfu dávána instrukce, že hlava musí být
nehybná. A to je kolosální nesmysl.
Úplně nehybná hlava, pokud nejste fakíři, dokáže do značné míry zablokovat
78 | GOLF
mu dařilo nebýt strnulý, dopracovat se
k dynamickému švihu a současně zachovávat potřebnou stabilitu a přesnost
zásahu.
CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
VLASTNOSTÍ GOLFOVÝCH ŽELEZ
Zahraniční tisk nedávno zveřejnil zajímavý rozhovor s Tomem Kitem, který
v 70. až 90. letech minulého století
patřil k nejlepším a roku 1992 vyhrál
i US Open. Je to nejen golfista velmi
nadaný, ale rovněž přemýšlivý a vynalézavý. Asi nevíte, že byl první, kdo
v profesionálním golfu začal používat
wedge s loftem 60°.
Tuto hůl začal užívat v turnajích v roce
1980 a ostatní profesionálové nad tou
„extravagancí“ nevěřícně kroutili hlavou,
protože až do té doby bývala hůl s největším loftem standardně wedge 56°.
Jenže krátce nato se Kite stal hráčem
s největšími výdělky a po 175 týdnů se
nepřetržitě umisťoval v top 10.
Jedním z témat, které Tom v onom rozhovoru zmínil, je nepřesné chápání skutečné úlohy různých holí v bagu. Rekreační golfisté často propadají naivní touze
po stále větších délkách se všemi holemi,
ale to je nesmysl. Co nejdelší by měl být
drajvr a rovněž dřevo 3 je holí, která je
povětšině užívána s cílem maximální
délky. Nicméně nejdůležitější úlohou želez je co největší spolehlivost a opakovatelnost přesně stejných délek.
Firma Wilson už v roce 1978 uvedla na
trh model žezel zvaný Reflex. Ta měla
zvýšenou pružnost odrazové plochy
díky výřezu patrnému na fotografii. Jak
však konstatuje Kite, přineslo to také
nové problémy. Když byl míček zasažen přesně středem hole, zvýšená pružnost vedla k delší ráně. Ale u ran, které
byly poněkud mimo střed, tento efekt