DRIVING | Zamyšlení Ondřeje Kašiny

Čipy

Vzpomněl jsem si opět na šikovný formát několika kratších zamyšlení, který jsem

před časem používal pod názvem „Čipy“. A opět se k němu vracím.

Text a foto: Ondřej Kašina

NEVĚŘTE MÝTŮM

O NEHYBNÉ HLAVĚ

Ve všech oborech mezilidské komunikace existuje nebezpečí, které lze definovat slovy: Nezáleží na tom, co vy

říkáte, ale na tom, jak to ostatní slyší.

Tento problém vždy kontaminoval golfovou výuku a bylo a je jen málo trenérů schopných žákům předávat přesně

tu myšlenku, kterou sdělit chtěli a měli.

A asi ještě méně těch, kteří jsou natolik svědomití, že soustavně ověřují, zda

žačka či žák chápou správně jejich slova.

Jedním z nejhorších nedorozumění v poměru mezi verbálním sdělením a konečným efektem je doporučení, že v golfu

musí hlava zůstat nehybná. V podstatě je

to totiž pravda, ale...

a omezit potřebnou rotaci v průběhu

švihu. Hlava se totiž hýbat musí. Ale je to

pouze mírné otáčení okolo osy páteře.

Jack Nicklaus patřil ve své generaci k nejlepším v délce ran. V této kategorii i nějaký čas absolutně dominoval. Mimo jiné

díky tomu, jak využíval energii z nohou,

a rovněž kvůli tomu, že si dokázal vytvořit techniku švihu založenou na představě solidní osy švihu.

Tou osou byla páteř a Jackie si během

švihu přestavoval, že když dokáže udržet tuto osu dokonale stabilní, může využít maximum dynamiky. Hlavu si představoval jako vrchol této osy a logicky

se hlava během plného backswingu

a downswingu otáčela trochu s touto

osou. Jenže bez jakýchkoliv pohybů

dopředu, dozadu či do stran. Tak se

Jsem přesvědčen, že není většího škůdce golfového

švihu než vychýlení hlavy z ideálního centrálního

postavení zleva nebo doprava, od míčku nebo

k míčku. Jakýkoliv takový stranový pohyb stačí na

zničení švihu.

Jsem přesvědčen, že není většího škůdce

golfového švihu než vychýlení hlavy

z ideálního centrálního postavení zleva

nebo doprava, od míčku nebo k míčku.

Jakýkoliv takový stranový pohyb stačí na

zničení švihu. Tím spíše, když se při tom

golfista přestane dívat na míček, nebo

dokonce zavře oči. Na základě této objektivní skutečnosti je často adeptům

golfu dávána instrukce, že hlava musí být

nehybná. A to je kolosální nesmysl.

Úplně nehybná hlava, pokud nejste fakíři, dokáže do značné míry zablokovat

78 | GOLF

mu dařilo nebýt strnulý, dopracovat se

k dynamickému švihu a současně zachovávat potřebnou stabilitu a přesnost

zásahu.

CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

VLASTNOSTÍ GOLFOVÝCH ŽELEZ

Zahraniční tisk nedávno zveřejnil zajímavý rozhovor s Tomem Kitem, který

v 70. až 90. letech minulého století

patřil k nejlepším a roku 1992 vyhrál

i US Open. Je to nejen golfista velmi

nadaný, ale rovněž přemýšlivý a vynalézavý. Asi nevíte, že byl první, kdo

v profesionálním golfu začal používat

wedge s loftem 60°.

Tuto hůl začal užívat v turnajích v roce

1980 a ostatní profesionálové nad tou

„extravagancí“ nevěřícně kroutili hlavou,

protože až do té doby bývala hůl s největším loftem standardně wedge 56°.

Jenže krátce nato se Kite stal hráčem

s největšími výdělky a po 175 týdnů se

nepřetržitě umisťoval v top 10.

Jedním z témat, které Tom v onom rozhovoru zmínil, je nepřesné chápání skutečné úlohy různých holí v bagu. Rekreační golfisté často propadají naivní touze

po stále větších délkách se všemi holemi,

ale to je nesmysl. Co nejdelší by měl být

drajvr a rovněž dřevo 3 je holí, která je

povětšině užívána s cílem maximální

délky. Nicméně nejdůležitější úlohou želez je co největší spolehlivost a opakovatelnost přesně stejných délek.

Firma Wilson už v roce 1978 uvedla na

trh model žezel zvaný Reflex. Ta měla

zvýšenou pružnost odrazové plochy

díky výřezu patrnému na fotografii. Jak

však konstatuje Kite, přineslo to také

nové problémy. Když byl míček zasažen přesně středem hole, zvýšená pružnost vedla k delší ráně. Ale u ran, které

byly poněkud mimo střed, tento efekt