TÉMA MĚSÍCE | Golf a literatura

nezošklivil tuto hru a dal mu solidní

technické základy.

První životní úspěch zaznamenal Ian

Fleming ve sportu. Studoval elitní školu

Eton, kde sice nepatřil k dobrým studentům, ale dva roky po sobě tam byl

mistrem v lehké atletice. Jeho rekordní

výkon ve skoku do dálky z roku 1926

byl po léta nepřekonaný. Byl to vysoký,

štíhlý a uzavřený mladík. Žárlil na diplomatickou kariéru svého staršího bratra,

ale oba syny matka nemohla v kariéře

diplomata podporovat. Naučil se však

dobře francouzsky, německy a rusky

a po studiu se vrhl na novinářství.

Z té doby měl i Stalinův dopis s vlastnoručním podpisem. Pobýval totiž v roce

1933 jako dopisovatel agentury Reuters v Moskvě při procesu s britskými

inženýry obžalovanými ze špionáže

a požádal Stalina o interview. Ten ho

sice odmítl, ale zdvořile a vlastnoručně

podepsaným dopisem. Práce novináře

v Moskvě byla pro Fleminga bezesporu

dobrým zdrojem inspirace pro pozdější

knihy o agentovi 007, což se projevilo

o mnoho let později například knihou

From Russia with Love.

Ian měl některé talenty, které však nebyly příliš kompatibilní s běžným životem v míru. Nevynikl jako novinář ani

jako bankovní úředník. V květnu roku

1939 dostal mladý bankovní úředník Fleming pozvání na schůzku v starobylém

a vznešeném hotelu Carlton v Londýně.

Nemohl však tušit, že mu od základu

změní život. Na schůzku ho totiž pozval

kontradmirál John Godfrey, který hledal

pobočníka, a pro tip zašel k svému příteli, řediteli Anglické banky. (Tou dobou

Fleming totiž pracoval pro banku Gull

and Company.)

Fleming, mimochodem i absolvent

námořnické důstojnické školy, bystrý

a s rozsáhlými jazykovými znalostmi,

navíc z dobré rodiny, byl podle obou

ideální kandidát na toto místo. Admirál

Godfrey byl totiž začátkem roku jmenován ředitelem tajné služby britského

námořnictva. Fleming místo v tajné

službě přijal.

Podle důvěryhodných zpráv z britských služeb MI5 a MI6 prokázal při

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

práci zpravodajce velkou míru zájmu

a talentu, která nikdy nebyla zaznamenána v jeho bankovní kariéře. Mimo jiné

se účastnil výcviku v tajném středisku

Oshawa u jezera Ontário, kde prokázal

schopnosti zneškodňovat miny ve vodě

i likvidovat výbušninami nepřátelské

vzpomínal, jak bledý a vytuhlý byl tehdy

Commander Ian Fleming, když viděl, jak

Popov vyklopil ten balík úředních peněz

v herně Casino Estoril.

Jenže spolupráce mezi britským zpravodajským komandérem Flemingem

Golf byl moje první láska. Můj hendikep je sedm, to

je lepší, než má Ian Fleming, ale horší než Patrick

Hamilton nebo Malcolm Lowry.

lodě. Ale vedení britských tajných služeb nechtělo pouštět nadějného a vysoce inteligentního operativce přímo

do „ostrých“ operací, měli strach o něj

přijít. Fleming získal hodnost Royal Navy

Commander a v průběhu II. světové

války se jeho zásluhou uskutečnilo několik důležitých a úspěšných operací.

JAMES BOND = DUŠKO POPOV +

IAN FLEMING

Ale nic z toho bychom dnes nejspíše

nevěděli, kdyby Ian Fleming nebyl potkal srbského bonvivána, právníka

a playboye jménem Duško Popov. Bez

něj by neexistovala část úspěšných špionážních operací Iana Fleminga a bez

něj by nemohl vzniknout James Bond,

agent 007.

Jejich první kontakt dostupné prameny

datují do roku 1940. Některé schůzky

se uskutečnily v hotelu Palácio v Estorilu poblíž Lisabonu. Osud mi poskytnul

příležitost poznat zblízka Hotel Palácio,

i když jeho Casino už v letech 2005–

2010, kdy jsem bydlel v sousedství,

nebylo tak tajemné, jako v letech 40.

minulého století, kdy se tam potkávali

mimo jiné i vyzvědači mnoha zemí.

V Casino Estoril rovněž asistoval Fleming

scéně, kdy Duško Popov hrál partii baccaratu proti agentovi ve službách nacistického Německa. Tehdy nejspíše vznikl

zárodek pozdější první „bondovské“

knihy Casino Royale.

Britská tajná služba svěřila Popovovi na

výzvědnou práci částku 50 000 liber

a Ian Fleming jej doprovázel do Estorilu. Po válce se uskutečnil v roce 1973

rozhovor časopisu Observer Magazine s Duško Popovem, který v klidu žil

v jižní Francii. Bývalý špion s úsměvem

a dvojitým a později i trojitým agentem

Duško Popovem nemá v sobě nic operetně bizarního. Oba přispěli spojencům

k vítězství ve válce natolik, že současný

životopisec Duško Popova, americký spisovatel Larry Loftis, označil Popova za

nejdůležitějšího agenta spojenců celé

II. světové války.

V tomto světle dostává nové vyznění

nejen život Iana Fleminga, ale také poselství jeho knih. Jakkoliv se dnešním nezasvěceným čtenářům může zdát, že se

jedná o lehčí žánr, stojí za zamyšlení základní linka doprovázející tyto příběhy.

Fleming v nich vyjádřil kulturní a morální převahu Západu prostřednictvím

hravé elegance, životní lehkosti a občas

i humoru. Někdy se zamýšlím, co zbylo

dnes z toho elegantního svůdně hédonistického a současně statečného postoje Západu?

Dnes je velmi obtížné si představit atmosféru, která panovala v hlavním

městě neutrálního Portugalska během

II. světové války. Portugalský novinář

José Riço Direitinho o tom napsal 27.

2. 2017 v portugalském deníku Público

toto: „Lisabon byl v těch válečných letech přístavem naděje a rovněž se vyznačoval vysokou koncentrací špionů.

Kavárny bývaly otevřené celou noc

a kromě portugalštiny se v nich mluvilo anglicky, německy, francouzsky, ale

také rumunsky, japonsky nebo rusky.

Německá letadla přistávala a parkovala

spolu s britskými vedle sebe v letecké

základně Sintra. Vyzvědači spojenců

a Osy bydleli ve stejných hotelech a sedávali spolu družně v barech Lisabonu

a jeho okolí, hlavně v Estorilu a v Cascais. Casino Estoril překypovalo rušným

životem celé noci.“

23