TÉMA MĚSÍCE | Golf a literatura
nezošklivil tuto hru a dal mu solidní
technické základy.
První životní úspěch zaznamenal Ian
Fleming ve sportu. Studoval elitní školu
Eton, kde sice nepatřil k dobrým studentům, ale dva roky po sobě tam byl
mistrem v lehké atletice. Jeho rekordní
výkon ve skoku do dálky z roku 1926
byl po léta nepřekonaný. Byl to vysoký,
štíhlý a uzavřený mladík. Žárlil na diplomatickou kariéru svého staršího bratra,
ale oba syny matka nemohla v kariéře
diplomata podporovat. Naučil se však
dobře francouzsky, německy a rusky
a po studiu se vrhl na novinářství.
Z té doby měl i Stalinův dopis s vlastnoručním podpisem. Pobýval totiž v roce
1933 jako dopisovatel agentury Reuters v Moskvě při procesu s britskými
inženýry obžalovanými ze špionáže
a požádal Stalina o interview. Ten ho
sice odmítl, ale zdvořile a vlastnoručně
podepsaným dopisem. Práce novináře
v Moskvě byla pro Fleminga bezesporu
dobrým zdrojem inspirace pro pozdější
knihy o agentovi 007, což se projevilo
o mnoho let později například knihou
From Russia with Love.
Ian měl některé talenty, které však nebyly příliš kompatibilní s běžným životem v míru. Nevynikl jako novinář ani
jako bankovní úředník. V květnu roku
1939 dostal mladý bankovní úředník Fleming pozvání na schůzku v starobylém
a vznešeném hotelu Carlton v Londýně.
Nemohl však tušit, že mu od základu
změní život. Na schůzku ho totiž pozval
kontradmirál John Godfrey, který hledal
pobočníka, a pro tip zašel k svému příteli, řediteli Anglické banky. (Tou dobou
Fleming totiž pracoval pro banku Gull
and Company.)
Fleming, mimochodem i absolvent
námořnické důstojnické školy, bystrý
a s rozsáhlými jazykovými znalostmi,
navíc z dobré rodiny, byl podle obou
ideální kandidát na toto místo. Admirál
Godfrey byl totiž začátkem roku jmenován ředitelem tajné služby britského
námořnictva. Fleming místo v tajné
službě přijal.
Podle důvěryhodných zpráv z britských služeb MI5 a MI6 prokázal při
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
práci zpravodajce velkou míru zájmu
a talentu, která nikdy nebyla zaznamenána v jeho bankovní kariéře. Mimo jiné
se účastnil výcviku v tajném středisku
Oshawa u jezera Ontário, kde prokázal
schopnosti zneškodňovat miny ve vodě
i likvidovat výbušninami nepřátelské
vzpomínal, jak bledý a vytuhlý byl tehdy
Commander Ian Fleming, když viděl, jak
Popov vyklopil ten balík úředních peněz
v herně Casino Estoril.
Jenže spolupráce mezi britským zpravodajským komandérem Flemingem
Golf byl moje první láska. Můj hendikep je sedm, to
je lepší, než má Ian Fleming, ale horší než Patrick
Hamilton nebo Malcolm Lowry.
lodě. Ale vedení britských tajných služeb nechtělo pouštět nadějného a vysoce inteligentního operativce přímo
do „ostrých“ operací, měli strach o něj
přijít. Fleming získal hodnost Royal Navy
Commander a v průběhu II. světové
války se jeho zásluhou uskutečnilo několik důležitých a úspěšných operací.
JAMES BOND = DUŠKO POPOV +
IAN FLEMING
Ale nic z toho bychom dnes nejspíše
nevěděli, kdyby Ian Fleming nebyl potkal srbského bonvivána, právníka
a playboye jménem Duško Popov. Bez
něj by neexistovala část úspěšných špionážních operací Iana Fleminga a bez
něj by nemohl vzniknout James Bond,
agent 007.
Jejich první kontakt dostupné prameny
datují do roku 1940. Některé schůzky
se uskutečnily v hotelu Palácio v Estorilu poblíž Lisabonu. Osud mi poskytnul
příležitost poznat zblízka Hotel Palácio,
i když jeho Casino už v letech 2005–
2010, kdy jsem bydlel v sousedství,
nebylo tak tajemné, jako v letech 40.
minulého století, kdy se tam potkávali
mimo jiné i vyzvědači mnoha zemí.
V Casino Estoril rovněž asistoval Fleming
scéně, kdy Duško Popov hrál partii baccaratu proti agentovi ve službách nacistického Německa. Tehdy nejspíše vznikl
zárodek pozdější první „bondovské“
knihy Casino Royale.
Britská tajná služba svěřila Popovovi na
výzvědnou práci částku 50 000 liber
a Ian Fleming jej doprovázel do Estorilu. Po válce se uskutečnil v roce 1973
rozhovor časopisu Observer Magazine s Duško Popovem, který v klidu žil
v jižní Francii. Bývalý špion s úsměvem
a dvojitým a později i trojitým agentem
Duško Popovem nemá v sobě nic operetně bizarního. Oba přispěli spojencům
k vítězství ve válce natolik, že současný
životopisec Duško Popova, americký spisovatel Larry Loftis, označil Popova za
nejdůležitějšího agenta spojenců celé
II. světové války.
V tomto světle dostává nové vyznění
nejen život Iana Fleminga, ale také poselství jeho knih. Jakkoliv se dnešním nezasvěceným čtenářům může zdát, že se
jedná o lehčí žánr, stojí za zamyšlení základní linka doprovázející tyto příběhy.
Fleming v nich vyjádřil kulturní a morální převahu Západu prostřednictvím
hravé elegance, životní lehkosti a občas
i humoru. Někdy se zamýšlím, co zbylo
dnes z toho elegantního svůdně hédonistického a současně statečného postoje Západu?
Dnes je velmi obtížné si představit atmosféru, která panovala v hlavním
městě neutrálního Portugalska během
II. světové války. Portugalský novinář
José Riço Direitinho o tom napsal 27.
2. 2017 v portugalském deníku Público
toto: „Lisabon byl v těch válečných letech přístavem naděje a rovněž se vyznačoval vysokou koncentrací špionů.
Kavárny bývaly otevřené celou noc
a kromě portugalštiny se v nich mluvilo anglicky, německy, francouzsky, ale
také rumunsky, japonsky nebo rusky.
Německá letadla přistávala a parkovala
spolu s britskými vedle sebe v letecké
základně Sintra. Vyzvědači spojenců
a Osy bydleli ve stejných hotelech a sedávali spolu družně v barech Lisabonu
a jeho okolí, hlavně v Estorilu a v Cascais. Casino Estoril překypovalo rušným
životem celé noci.“
23