TÉMA MĚSÍCE | Golf a literatura

Ve filmu Goldfinger, kde si hlavní roli střihl

Sean Connery, hraje golf významnou roli.

rukopisu Casino Royale, kde zúročil své

vzpomínky mj. na příběhy z Casino Estoril s Duško Popovem.

Jako většina spisovatelů hledal inspirace

pro vedlejší postavy v lidech, kteří ho

obklopovali. Například sekretářka Bondovy nadřízené slečna Moneypenny

byla napsána podle Flemingovy sekretářky v Times. Když po dvou měsících

měl Fleming hotový rukopis, dal jej přečíst známému Williamu Plomerovi, kterému se rovněž svěřil se svými pochybnostmi o kvalitě knihy. Nicméně Plomer

a rovněž Flemingův bratr Peter nakonec

přesvědčili jak autora, tak lidi z nakladatelství Jonathan Cape, že kniha stojí

za vydání. Obálku navrhnul sám Ian Fleming. Navzdory autorovým pochybám

měla kniha tak velký úspěch u čtenářů,

že byly okamžitě nutné tři dotisky.

A tak se stal z Iana spisovatel. Využil

vlny zájmy a napsal další knihy: Moonraker (1955), Diamonds are Forever

(1956), From Russia with Love (1957),

The Diamond Smugglers (1957), Dr. No

(1958). V roce 1959 vyšla Flemingova

možná nejlepší kniha Goldfinger, ve

které se projevila naplno jeho láska ke

golfu. Na 37 stránkách popsal strhujícím

způsobem golfový duel Jamese Bonda

se zlotřilým a podvádějícím Goldfingerem. Vytvořil tento imaginární golfový

zápas přesně podle svého domácího

hřiště Royal St. George´s v Kentu.

Flemingovi spoluhráči, kteří s ním odehráli mnoho partií doprovázených sázkami o peníze, potvrdili, že projektoval

26 | GOLF

svůj hendikep 9 a plochou křivku

švihu do vlastností Jamese Bonda.

Jako většina opravdových golfistů

nesnášel sociální golf. Ta hra pro

něj byla smrtelně vážným dramatem, stejně jako kdysi zpravodajská válka. V jeho utkáních se sázelo nejméně 50 liber za kolo.

Jeho známý a tehdejší hlavní profesionál z klubu Albert Whiting

vzpomíná: „Ian Fleming byl velmi

nadaným golfovým gamblerem.

Dokázal beze zbytku využít výhodu úderů na jamkách, kde mu

to dovoloval jeho hendikep. Hrát

proti němu bylo těžké, bral hru

smrtelně vážně a to všechny motivovalo, že hráli jako o život.“

Když se začal natáčet v roce 1964 film

podle Flemingovy knihy Goldfinger,

ožili v něm skuteční Flemingovi golfoví

kamarádi jen s mírně pozměněnými

jmény. V golfových scénách se objevil

místní profesionál Albert Blacking, který

ve skutečnosti byl napsán podle již zmíněného Head Pro v Royal St. George´s

jménem Albert Whiting. Bondův kedy

ve filmu vystupuje pod jménem Hawker a skutečný Flemingův nejoblíbenější

kedy byl Alf Hawkes. Rozumím Flemingovi ohledně této techniky, píšu nyní

novelu, kde používám stejnou fintu,

abych u literárních jmen neztratil pocit

z jejich skutečných předobrazů.

Jamese Bonda ve filmu Goldfinger hraje

Sean Connery. Pro mnohé z nás se stal

navždy ztělesněním Jamese Bonda.

I když se tvůrci filmu rozhodli 37 stránek golfového utkání přetvořit jen

v devět minut filmové podoby, stále

zůstávalo nutné, aby Bondovy golfové

schopnosti působily přesvědčivě. A to

byl kámen úrazu.

Conneryho otec byl tovární dělník

a matka uklízečka. I když se narodil

v Edinburghu, který není zrovna chudý

na golfová hřiště, nebylo na jeho sociální úrovni běžné hrát golf. A tak měli

tvůrci filmu sice přesvědčivého Bondova

představitele, avšak golfového panice.

Pro účely natáčení musel Sean Connery podstoupit intenzivní výuku golfu

u nejlepších profesionálů. A tehdy se

nakazil. „Bylo to právě během natáčení

filmu Goldfinger, kde jsem získal základy

golfu. A bylo to setkání osudové, protože pak už mne to nikdy neopustilo,“

vypráví o tom Connery.

Ještě jedna Conneryho vzpomínka je

pro nás golfisty zajímavá. Během natáčení se učil pouze zjednodušený filmový

scénář. Po čase si ovšem přečetl i celou

knihu i s její dlouhou golfovou pasáží,

která byla vytvořena přesně podle podoby jamek hřiště Royal St. George´s

v Kentu. Jenomže ve filmu se golfové

scény natáčely v klubu Stoke Park kvůli

blízkosti k filmovému studiu Pinewood,

takže měl až po letech příležitost hrát

na ikonickém Royal St. George´s, podle

kterého byly psány golfové pasáže

z Goldfingera. Connery se poté svěřil, že pro něj bylo šokující, jak dokázal

přesně poznávat jednotlivé jamky podle

věrného Flemingova popisu v knize

Goldfinger.

Jak uzavřít tohle ohlédnutí za Ianem

Flemingem, Duško Popovem, Jamesem

Bondem, zlotřilým Goldfingerem a Seanem Connerym? Nechce se mi používat

patetická slova, ale zdá se mi, že v golfovém duelu mezi Jamesem Bondem

a podvádějícím Goldfingerem je obsaženo něco důležitého z esence původních „bondovek“ Iana Fleminga.

Zapomeňme na to, že nyní se filmy

s Jamesem Bondem staly jen dalšími

akčními komerčními produkty, i když

obvykle na vysoké profesionální úrovni.

To, čím jsou Flemingovy knihy cenné

pro nás, spočívá podle mne v poselství,

které by dnes mohlo být spatřováno

jako politicky nekorektní, ale já ho přesto považuji za cenné.

I pod pláštíkem bonvivánství je v Bondově západní kultuře kousek étosu

a tím i převahy nad mocnými lumpy.

Původní Flemingův James Bond není superman a občas dostane i natlučeno.

Ale nefixluje a v konci konců je neodolatelný, i s jeho martini „shaken, not stirred“ a slabostí pro krásné ženy. Žádný

současný politicky korektní profesor

rovnosti a globální spravedlivosti nikdy

nedosáhne na tuhle možná pochybnou,

ale přesto nakažlivou přitažlivost, která

je nedílnou součástí západní kultury,

jaká bývala. Včetně golfu.