TÉMA MĚSÍCE | Golf a literatura
Ve filmu Goldfinger, kde si hlavní roli střihl
Sean Connery, hraje golf významnou roli.
rukopisu Casino Royale, kde zúročil své
vzpomínky mj. na příběhy z Casino Estoril s Duško Popovem.
Jako většina spisovatelů hledal inspirace
pro vedlejší postavy v lidech, kteří ho
obklopovali. Například sekretářka Bondovy nadřízené slečna Moneypenny
byla napsána podle Flemingovy sekretářky v Times. Když po dvou měsících
měl Fleming hotový rukopis, dal jej přečíst známému Williamu Plomerovi, kterému se rovněž svěřil se svými pochybnostmi o kvalitě knihy. Nicméně Plomer
a rovněž Flemingův bratr Peter nakonec
přesvědčili jak autora, tak lidi z nakladatelství Jonathan Cape, že kniha stojí
za vydání. Obálku navrhnul sám Ian Fleming. Navzdory autorovým pochybám
měla kniha tak velký úspěch u čtenářů,
že byly okamžitě nutné tři dotisky.
A tak se stal z Iana spisovatel. Využil
vlny zájmy a napsal další knihy: Moonraker (1955), Diamonds are Forever
(1956), From Russia with Love (1957),
The Diamond Smugglers (1957), Dr. No
(1958). V roce 1959 vyšla Flemingova
možná nejlepší kniha Goldfinger, ve
které se projevila naplno jeho láska ke
golfu. Na 37 stránkách popsal strhujícím
způsobem golfový duel Jamese Bonda
se zlotřilým a podvádějícím Goldfingerem. Vytvořil tento imaginární golfový
zápas přesně podle svého domácího
hřiště Royal St. George´s v Kentu.
Flemingovi spoluhráči, kteří s ním odehráli mnoho partií doprovázených sázkami o peníze, potvrdili, že projektoval
26 | GOLF
svůj hendikep 9 a plochou křivku
švihu do vlastností Jamese Bonda.
Jako většina opravdových golfistů
nesnášel sociální golf. Ta hra pro
něj byla smrtelně vážným dramatem, stejně jako kdysi zpravodajská válka. V jeho utkáních se sázelo nejméně 50 liber za kolo.
Jeho známý a tehdejší hlavní profesionál z klubu Albert Whiting
vzpomíná: „Ian Fleming byl velmi
nadaným golfovým gamblerem.
Dokázal beze zbytku využít výhodu úderů na jamkách, kde mu
to dovoloval jeho hendikep. Hrát
proti němu bylo těžké, bral hru
smrtelně vážně a to všechny motivovalo, že hráli jako o život.“
Když se začal natáčet v roce 1964 film
podle Flemingovy knihy Goldfinger,
ožili v něm skuteční Flemingovi golfoví
kamarádi jen s mírně pozměněnými
jmény. V golfových scénách se objevil
místní profesionál Albert Blacking, který
ve skutečnosti byl napsán podle již zmíněného Head Pro v Royal St. George´s
jménem Albert Whiting. Bondův kedy
ve filmu vystupuje pod jménem Hawker a skutečný Flemingův nejoblíbenější
kedy byl Alf Hawkes. Rozumím Flemingovi ohledně této techniky, píšu nyní
novelu, kde používám stejnou fintu,
abych u literárních jmen neztratil pocit
z jejich skutečných předobrazů.
Jamese Bonda ve filmu Goldfinger hraje
Sean Connery. Pro mnohé z nás se stal
navždy ztělesněním Jamese Bonda.
I když se tvůrci filmu rozhodli 37 stránek golfového utkání přetvořit jen
v devět minut filmové podoby, stále
zůstávalo nutné, aby Bondovy golfové
schopnosti působily přesvědčivě. A to
byl kámen úrazu.
Conneryho otec byl tovární dělník
a matka uklízečka. I když se narodil
v Edinburghu, který není zrovna chudý
na golfová hřiště, nebylo na jeho sociální úrovni běžné hrát golf. A tak měli
tvůrci filmu sice přesvědčivého Bondova
představitele, avšak golfového panice.
Pro účely natáčení musel Sean Connery podstoupit intenzivní výuku golfu
u nejlepších profesionálů. A tehdy se
nakazil. „Bylo to právě během natáčení
filmu Goldfinger, kde jsem získal základy
golfu. A bylo to setkání osudové, protože pak už mne to nikdy neopustilo,“
vypráví o tom Connery.
Ještě jedna Conneryho vzpomínka je
pro nás golfisty zajímavá. Během natáčení se učil pouze zjednodušený filmový
scénář. Po čase si ovšem přečetl i celou
knihu i s její dlouhou golfovou pasáží,
která byla vytvořena přesně podle podoby jamek hřiště Royal St. George´s
v Kentu. Jenomže ve filmu se golfové
scény natáčely v klubu Stoke Park kvůli
blízkosti k filmovému studiu Pinewood,
takže měl až po letech příležitost hrát
na ikonickém Royal St. George´s, podle
kterého byly psány golfové pasáže
z Goldfingera. Connery se poté svěřil, že pro něj bylo šokující, jak dokázal
přesně poznávat jednotlivé jamky podle
věrného Flemingova popisu v knize
Goldfinger.
Jak uzavřít tohle ohlédnutí za Ianem
Flemingem, Duško Popovem, Jamesem
Bondem, zlotřilým Goldfingerem a Seanem Connerym? Nechce se mi používat
patetická slova, ale zdá se mi, že v golfovém duelu mezi Jamesem Bondem
a podvádějícím Goldfingerem je obsaženo něco důležitého z esence původních „bondovek“ Iana Fleminga.
Zapomeňme na to, že nyní se filmy
s Jamesem Bondem staly jen dalšími
akčními komerčními produkty, i když
obvykle na vysoké profesionální úrovni.
To, čím jsou Flemingovy knihy cenné
pro nás, spočívá podle mne v poselství,
které by dnes mohlo být spatřováno
jako politicky nekorektní, ale já ho přesto považuji za cenné.
I pod pláštíkem bonvivánství je v Bondově západní kultuře kousek étosu
a tím i převahy nad mocnými lumpy.
Původní Flemingův James Bond není superman a občas dostane i natlučeno.
Ale nefixluje a v konci konců je neodolatelný, i s jeho martini „shaken, not stirred“ a slabostí pro krásné ženy. Žádný
současný politicky korektní profesor
rovnosti a globální spravedlivosti nikdy
nedosáhne na tuhle možná pochybnou,
ale přesto nakažlivou přitažlivost, která
je nedílnou součástí západní kultury,
jaká bývala. Včetně golfu.