CESTY ZA GOLFEM | Rakousko

Golfový ráj ve Schladmingu

„Přestěhoval jsem se do ráje,“ tvrdí Franz Wittmann junior, manažer klubu G&CC Dachstein Tauern. Jeho ráj leží jen tři kilometry od známého lyžařského střediska Schladming v údolí Ennstal, proto ani hřišti neřekne nikdo jinak než Schladming.

byl v rallye vicemistr Rakouska. Teď

mě nejvíc berou vzdušné sporty, parašutismus a padákové létání, tady jsou

k tomu ideální podmínky. S padákem jezdím i v zimě na sjezdovkách, natáčíme

spoustu videí.

A co golf?

Na hřišti jsem z 95 % pracovně, hraju jednou týdně, když to vyjde. Bez tréninku se

člověk moc vysoko nedostane, ještě nedávno jsem měl hendikep 19, teď jsem na

třinácti nebo čtrnácti.

Jak vnímáte vaše hřiště?

Já v něm vidím příjemného univerzála.

Problémy na něm najde i nejlepší borec,

ale je průchodné i pro seniory a začínající hráče. Designoval ho Bernhard Langer

a hodně si s ním vyhrál, každý metr je

pečlivě vymodelován. Typické jsou mírné

kopečky kolem fervejí, které sečeme

hodně nakrátko, aby vracely míčky zpátky

na fervej.

Franz Wittmann mladší nezastírá, že má rád výzvy.

Jak jste se ocitl tak daleko od rodného Adamstalu?

Před několika lety naše rodina koupila

schladmingské hřiště od stárnoucího majitele, který se už nechtěl o provoz starat. Naši jsou vázáni Adamstalem, mladší

bratr hraje golf profesionálně, tak na mne

padla logická volba. A jsem spokojen. Můj

nový ráj není jen golf: kolem samé hory,

spousta lanovek, cyklostezky, řeka…

70 | GOLF

Říká se o vás, že jste sportovní

všeuměl.

To je možná přehnané, ale mám toho

víc. První byla samozřejmě auta, po tátovi. (Pozn. red.: Franz Wittmann starší

je známý rallye závodník.). V jedenácti

jsem v zimě driftoval autem na dvoře,

máma se dívala oknem a myslela si, že

se táta dočista zbláznil, ale za volantem jsem byl já... O něco později jsem

To je určitě příjemné, ale máte tam

i dost vody.

To je fakt, ale ta přijde do hry až později.

První jamky jsou příjemné na rozehrání,

podle nejlepších tradic. První dvě jdou

tam a zpět, sice trochu úzké, ale krátké

čtyřpary, bez překážek, pokud nezapočítám les lemující dvojku, kam padají šlajsy.

Pokračuje to pětiparem, širokým a s obrovským greenem, zase snadná jamka.

Ještě čtyřka je lehká, třípar z kopce podél

konce hřiště. Ale musím zdůraznit, že jde

o náš jediný třípar bez vody.

To vypadá dobře. Kdy začíná zmiňovaná voda?

Už teď. Pětka je první těžší jamka, kopečky, fervej se mezi nimi vine, green

těsně přiléhá k jezeru. A šestka, třípar, se

hraje přes jezero zpátky, přes sto metrů