DRIVING | Životní styl

Prohřát si kosti

saunování v sedě, protože platí, čím výš,

tím větší teplota. Pokud tedy sáhnete po

saunovací čepici, tak jedině z přírodních

materiálů, bez umělých příměsí.

Nelze opominout saunové metličky, které

se používají z nejrůznějších svazků listí, kdy

se šleháním prokrvuje tělo a přivádí se na

kůži více tepla. Metličky z rozdrcených listů

uvolňují své éterické látky, které pak člověk

vdechuje. Metličky se obvykle vážou z břízy,

máty, lípy, dubu či eukalyptu a hojně se používají během saunových rituálů.

Kdy lidstvo začalo „prohřívárny“ nejrůznějších typů využívat, není přesně známo. Jisté ale je, že s sebou přinášejí pozitivní účinky na naše zdraví. Nejenže saunování navozuje relaxační pohodu, ale také uvolňuje

svaly, díky pocení z těla vyplavuje nečistoty, posiluje

činnost srdce, prokrvuje pokožku a dochází při něm

i k očistě psychické.

Text: Magda Jochmanová

Saunování ani dnes neztrácí na své popularitě. Každá kultura rozvíjela prohřívání těla nejen podle svých možností, ale

i podle podnebí. A tak se dnes můžeme

setkat s různými typy saun či parních

lázní, včetně osvědčených a léty prověřených procedur a rituálů. To vše je zaštítěno pod názvem wellness, jehož význam

značí cestu k souladu duše a těla.

Když se řekne sauna, tak se většině lidí

zřejmě vybaví ta finská. Je tomu tak

proto, že se ve Finsku saunování velmi

rozšířilo, jak ve městech, tak na vesnicích. Bez přehánění lze říct, že jak má

u nás každá vesnice hospodu, tak má ve

Finsku každá vesnice saunu, která fungovala i jako centrum dění. V současnosti

častokrát bývá i nedílnou součástí obydlí

a když přijdou hosté, tak se nesedá jako

u nás v obýváku nebo obligátní kuchyni,

ale právě v sauně, kde se po proceduře

společensky hoduje a popíjí. Nicméně ani

128 | GOLF

naše končina není v saunování žádný bažant a má svou dlouholetou tradici. První

zmínky sahají až do 10. století, v nichž

byly sauny popsány jako dřevěné budky

vycpané mechem a s kamny, které se po

rozžhavení polévaly vodou.

Klasická finská sauna využívá na zátop

dřevo převážně z osiky, borovice nebo

břízy. Nejprve se v sauně pořádně zatopí

tak, až se kameny rozpálí, pak se sauna

vyvětrá a může se saunovat. Kamna sálají

teplo ještě několik hodin. Poléváním kamenů vzniká horká pára. Tento počin lze

obzvláštnit a udělat si velmi snadno aromaterapii, stačí do vody přidat vonné oleje

a esence. Sauna se tak báječně provoní.

Výborným doplňkem saunování může

být saunovací čepice, která nejenže částečně absorbuje vlhkost, ale díky ní lze

v sauně vydržet delší dobu. Vhodná je

obzvlášť v případě, pokud máte ve zvyku

K sauně patří i nahota. Je třeba si uvědomit, že v sauně jsme všichni tzv. na jedné

lodi. Krom příznivých účinků ze saunování

si tak můžete posílit psychiku, a dát vale

různým komplexům či ostychům. Přesto

by se měl člověk ve společné sauně cítit

komfortně, proto není žádným prohřeškem zakrýt si choulostivé partie prostěradlem či ručníkem. Co však do sauny

zcela jistě nepatří, jsou plavky, jejichž nošení je považováno za saunové faux-pas.

Pokožka pod plavkami nemůže dýchat

a ramínka, gumy či provázky zabraňují

správné cirkulaci krve. V plavkách se také

mohou množit nežádoucí baktérie.

No a jak se vlastně správně saunuje? Před

saunováním je dobré se osprchovat a dostatečně osušit. Rozhodně do sauny nevstupovat hned po osprchování, kdy je pokožka vlhká. V sauně pak sedět nebo ležet

na čistém prostěradle či ručníku, nedělat

prudké pohyby a být v tichosti. Doporučuje se v sauně pobýt třikrát 10 až 15 minut, ale i to je velmi individuální. Každý

saunovací cyklus je třeba zakončit řádným

ochlazením, ať už v bazénku či na sebe

vylít vědro s vodou. V zimě je pak pomyslnou třešničkou na dortu vyválení se ve

sněhu. Po ochlazení je třeba si odpočinout

v relaxační místnosti, doplnit tekutiny a jít

na další cyklus. Na závěr saunovacích cyklů

je dobré dopřát si odpočinek delší a opět,

nezapomenout na pitný režim.

Poté si už jen lze užívat pocit, kdy se člověk cítí jako znovuzrozený.