DRIVING | Životní styl
Prohřát si kosti
saunování v sedě, protože platí, čím výš,
tím větší teplota. Pokud tedy sáhnete po
saunovací čepici, tak jedině z přírodních
materiálů, bez umělých příměsí.
Nelze opominout saunové metličky, které
se používají z nejrůznějších svazků listí, kdy
se šleháním prokrvuje tělo a přivádí se na
kůži více tepla. Metličky z rozdrcených listů
uvolňují své éterické látky, které pak člověk
vdechuje. Metličky se obvykle vážou z břízy,
máty, lípy, dubu či eukalyptu a hojně se používají během saunových rituálů.
Kdy lidstvo začalo „prohřívárny“ nejrůznějších typů využívat, není přesně známo. Jisté ale je, že s sebou přinášejí pozitivní účinky na naše zdraví. Nejenže saunování navozuje relaxační pohodu, ale také uvolňuje
svaly, díky pocení z těla vyplavuje nečistoty, posiluje
činnost srdce, prokrvuje pokožku a dochází při něm
i k očistě psychické.
Text: Magda Jochmanová
Saunování ani dnes neztrácí na své popularitě. Každá kultura rozvíjela prohřívání těla nejen podle svých možností, ale
i podle podnebí. A tak se dnes můžeme
setkat s různými typy saun či parních
lázní, včetně osvědčených a léty prověřených procedur a rituálů. To vše je zaštítěno pod názvem wellness, jehož význam
značí cestu k souladu duše a těla.
Když se řekne sauna, tak se většině lidí
zřejmě vybaví ta finská. Je tomu tak
proto, že se ve Finsku saunování velmi
rozšířilo, jak ve městech, tak na vesnicích. Bez přehánění lze říct, že jak má
u nás každá vesnice hospodu, tak má ve
Finsku každá vesnice saunu, která fungovala i jako centrum dění. V současnosti
častokrát bývá i nedílnou součástí obydlí
a když přijdou hosté, tak se nesedá jako
u nás v obýváku nebo obligátní kuchyni,
ale právě v sauně, kde se po proceduře
společensky hoduje a popíjí. Nicméně ani
128 | GOLF
naše končina není v saunování žádný bažant a má svou dlouholetou tradici. První
zmínky sahají až do 10. století, v nichž
byly sauny popsány jako dřevěné budky
vycpané mechem a s kamny, které se po
rozžhavení polévaly vodou.
Klasická finská sauna využívá na zátop
dřevo převážně z osiky, borovice nebo
břízy. Nejprve se v sauně pořádně zatopí
tak, až se kameny rozpálí, pak se sauna
vyvětrá a může se saunovat. Kamna sálají
teplo ještě několik hodin. Poléváním kamenů vzniká horká pára. Tento počin lze
obzvláštnit a udělat si velmi snadno aromaterapii, stačí do vody přidat vonné oleje
a esence. Sauna se tak báječně provoní.
Výborným doplňkem saunování může
být saunovací čepice, která nejenže částečně absorbuje vlhkost, ale díky ní lze
v sauně vydržet delší dobu. Vhodná je
obzvlášť v případě, pokud máte ve zvyku
K sauně patří i nahota. Je třeba si uvědomit, že v sauně jsme všichni tzv. na jedné
lodi. Krom příznivých účinků ze saunování
si tak můžete posílit psychiku, a dát vale
různým komplexům či ostychům. Přesto
by se měl člověk ve společné sauně cítit
komfortně, proto není žádným prohřeškem zakrýt si choulostivé partie prostěradlem či ručníkem. Co však do sauny
zcela jistě nepatří, jsou plavky, jejichž nošení je považováno za saunové faux-pas.
Pokožka pod plavkami nemůže dýchat
a ramínka, gumy či provázky zabraňují
správné cirkulaci krve. V plavkách se také
mohou množit nežádoucí baktérie.
No a jak se vlastně správně saunuje? Před
saunováním je dobré se osprchovat a dostatečně osušit. Rozhodně do sauny nevstupovat hned po osprchování, kdy je pokožka vlhká. V sauně pak sedět nebo ležet
na čistém prostěradle či ručníku, nedělat
prudké pohyby a být v tichosti. Doporučuje se v sauně pobýt třikrát 10 až 15 minut, ale i to je velmi individuální. Každý
saunovací cyklus je třeba zakončit řádným
ochlazením, ať už v bazénku či na sebe
vylít vědro s vodou. V zimě je pak pomyslnou třešničkou na dortu vyválení se ve
sněhu. Po ochlazení je třeba si odpočinout
v relaxační místnosti, doplnit tekutiny a jít
na další cyklus. Na závěr saunovacích cyklů
je dobré dopřát si odpočinek delší a opět,
nezapomenout na pitný režim.
Poté si už jen lze užívat pocit, kdy se člověk cítí jako znovuzrozený.