Page 39
WWW.CASOPISGOLF.CZ
37
ROZHOVOR | Dominik Pavouček
golfi sta mohl startovat na olympij-
ských hrách. Ondřeji Lieserovi se to
povedlo. Jsou pro vás olympijské
hry motivací a zároveň je dobré vě-
dět, že to jde?
Olympijské hry jsou pro mě obrovskou
motivací. Od malička sportuji a vždycky
jsem v sobě nosil sen dostat se jednou
na olympiádu. Vím, že spousta golfi stů
to vnímá jinak, třeba i proto, že za to ne-
jsou placení, ale když to vezmu z čistě
sportovního hlediska, tak nic většího, než
olympijské hry není. Majory jsou nád-
herné, ale je to jen svátek golfu. Hry jsou
svátkem všech sportovců. A jsou něčím,
kam se chtěl dostat.
Může v tom pomoct i to, že Ondřej
Lieser ukázal, že je to reálné?
To, co dokázal Ondra, bylo pro český golf
fenomenální. Ondra se stal tak trochu
hnacím motorem tím, že byl první. Může
to pomoci podpoře sportu, otevřít řadě
lidí oči, protože tady dlouho platilo jakési
stigma, že český golfi sta nikdy nic ne-
dokáže. Ondra otevřel hodně lidem oči
a ukázal, že se to dá.
Na mezinárodní golfové scéně za-
tím Češi sbírají spíš jen drobečky. Po
více než třiceti letech sice už máme
hráče na DP World Tour, ale na ví-
těze stále čekáme. Je pro vás i tohle
lákadlem?
Samozřejmě, že to pro mě je obrovská
motivace. Doufám, že to ode mě ne-
bude znít příliš „mačochisticky“, ale jako
správný chlap chci být nejlepší a dokázat
něco, na co budu hrdý nejen já, sportovní
komunita, ale i lidi v téhle zemi. Něco, na
co budu hrdý, že jsem to dokázal, nebo
aspoň, že jsem do toho dal všechno.
Co je tedy vaším snem? Hrát ev-
ropskou tour, nebo rovnou PGA
v Americe?
Jelikož jsem v Americe nestrávil delší
dobu – byl jsem tam jednou a jen týden –
takže je to pro úplně neznámé prostředí,
nijak se proto tím směrem nehrnu. Že
bych třeba zkusil Korn Ferry Tour a pak
se pokusil dostat na PGA Tour. To ne. Nej-
dřív se pokusím projít všemi evropskými
úrovněmi, a když se mi poštěstí dostat
na tu nejvyšší, tak tam hrát dobře a třeba
touhle cestou se dostat do Ameriky.
Pojďme na chvíli odbočit k vašemu
golfu. Jaký je váš nejlepší výsledek
na kolo?
Pokud budeme mluvit o hře s kamarády,
tak 60 ran na Karlštejně. Hráli jsme o pe-
níze a mně se povedlo zahrát 60 ran. Na
turnaji jsem letos zahrál 64 ran a dorovnal
jsem Ondru Liesera a český rekord na Ku-
nětické Hoře.
Zažil jste na golfu i „den blbec“, kdy
jste měl chuť hole zahodit?
Zrovna taky letos. Po intenzívní přípravě
jsem celý natěšený na hru a plný pozitiv-
ních emocí, jak mi to jde a hraju dobře,
hrál Nations Cup ve Španělsku. Jak už to
bývá, když je člověk moc hrrr, tak ho to
dožene. Přesně to se mi stalo. Najednou
to vypadalo, jako když hraju golf úplně
poprvé. Míček lítal všude možně a bylo
to pro mě psychicky náročné. Na druhé
straně mi to ale otevřelo oči, že je třeba
brát přípravu komplexně a dát i prostor
pro regeneraci.
Co se v takové chvíli dát dělat, po-
kud se vůbec něco dělat dá?
I z takové krize je dobře se snažit vytě-
žit maximum, poučit se, protože takové
chvíle mohou i na té nejvyšší úrovni. Čím
lépe je člověk dokáže zvládnout emočně
a pokusí se napravit, co napravit lze, tak si
myslím, že ho to vlastně posouvá dál. Od
svého trenéra ve Španělsku nosím v hlavě
jeho větu, že dobrý golfový hráč není de-
fi nován jeho nejlepšími výsledky, ale tím,
jak je schopen zvládat ty nejhorší.
Na jakých hřištích hrajete nejraději?
Jaká jsou vaše oblíbená?
Asi jako každý mám typy hřišť, která
mi sedí a naopak nesedí. V Česku mě
vždycky baví jít hrát Albatross, Oaks, která
jsou hodně designová hřiště, ale sedí mi
i Ypsilonka, Čeladná, Ostravice, která jsou
nádherně zasazená do krajiny a jsou hodně
technická. Jedno úplně nejoblíbenější ne-
mám, ale sedí mně hřiště s pětipary s do-
střelitelnými greeny druhou ranou.
A vaše vysněné hřiště?
Asi jako každý golfi sta bych se chtěl podí-
vat a zahrát si v Augustě National. A nej-
lépe na Masters.
Jak byste popsal svou hru?
Moje hra se rokem 2022 hodně změnila.
Stala se víc strategickou, trpělivou. Dřív
jsem byl zvyklý i ze všech sportů, kte-
rými jsem prošel, z basketu a volejbalu,
být maximálně agresívní, protože je to
správný návod na to, jak vyhrát. Golf je
ale víc strategická hra, někdy je důležité
trpělivě čekat, být pokorný a vyčkávat na
vhodný okamžik.
Musel jste kvůli téhle změně ve
svém nastavení v hlavě hodně
ubrat?
Je to tak. Hodně jsem změnil přístup. Ta
moje původní hodně agresívní hra se dá
hrát na určitém typu hřišť, která to dovo-
lují. Bohužel, nebo bohudík, na profesio-
nální úrovni jsou hřiště nastavena tak, že
část jamek lze hrát agresívně, ale pak jsou
kombinace jamek, které je potřeba ode-
hrát strategicky a s pokorou.
Představte si, že teď si spolu poví-
dáme za rok ve stejnou dobu a blíží
se konec roku 2023. S čím budete
spokojený?
Budu spokojený s tím, když se moje hra
zase posune dopředu. Když se ohlédnu
za rokem a řeknu si, že jsem udělal kus
práce. Nechci to přímo defi novat tím, že
musím udělat kartu na Challenge Tour
nebo se musím dostat na evropskou
tour. To přijde samo jako odměna za tvr-
dou práci. Sám dobře vím, že jsem scho-
pen se ještě posunout, zlepšit své slabší
stránky. To všechno vás dostane výš.
A tou sladkou odměnou bude karta na
Challenge Tour. Nebo v budoucnu i na
DP World Tour.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Dominka Pavoučka
Od svého trenéra ve Španělsku nosím v hlavě jeho
větu, že dobrý golfový hráč není definován jeho
nejlepšími výsledky, ale tím, jak je schopen zvládat
ty nejhorší.