GOLF

ROZHOVOR | Dominik Pavouček

golﬁsta mohl startovat na olympijských hrách. Ondřeji Lieserovi se to

povedlo. Jsou pro vás olympijské

hry motivací a zároveň je dobré vědět, že to jde?

Olympijské hry jsou pro mě obrovskou

motivací. Od malička sportuji a vždycky

jsem v sobě nosil sen dostat se jednou

na olympiádu. Vím, že spousta golﬁstů

to vnímá jinak, třeba i proto, že za to nejsou placení, ale když to vezmu z čistě

sportovního hlediska, tak nic většího, než

olympijské hry není. Majory jsou nádherné, ale je to jen svátek golfu. Hry jsou

svátkem všech sportovců. A jsou něčím,

kam se chtěl dostat.

Může v tom pomoct i to, že Ondřej

Lieser ukázal, že je to reálné?

To, co dokázal Ondra, bylo pro český golf

fenomenální. Ondra se stal tak trochu

hnacím motorem tím, že byl první. Může

to pomoci podpoře sportu, otevřít řadě

lidí oči, protože tady dlouho platilo jakési

stigma, že český golﬁsta nikdy nic nedokáže. Ondra otevřel hodně lidem oči

a ukázal, že se to dá.

Na mezinárodní golfové scéně zatím Češi sbírají spíš jen drobečky. Po

více než třiceti letech sice už máme

hráče na DP World Tour, ale na vítěze stále čekáme. Je pro vás i tohle

lákadlem?

Samozřejmě, že to pro mě je obrovská

motivace. Doufám, že to ode mě nebude znít příliš „mačochisticky“, ale jako

správný chlap chci být nejlepší a dokázat

něco, na co budu hrdý nejen já, sportovní

komunita, ale i lidi v téhle zemi. Něco, na

co budu hrdý, že jsem to dokázal, nebo

aspoň, že jsem do toho dal všechno.

Co je tedy vaším snem? Hrát evropskou tour, nebo rovnou PGA

v Americe?

Jelikož jsem v Americe nestrávil delší

dobu – byl jsem tam jednou a jen týden –

takže je to pro úplně neznámé prostředí,

nijak se proto tím směrem nehrnu. Že

bych třeba zkusil Korn Ferry Tour a pak

se pokusil dostat na PGA Tour. To ne. Nejdřív se pokusím projít všemi evropskými

úrovněmi, a když se mi poštěstí dostat

na tu nejvyšší, tak tam hrát dobře a třeba

touhle cestou se dostat do Ameriky.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Pojďme na chvíli odbočit k vašemu

golfu. Jaký je váš nejlepší výsledek

na kolo?

Pokud budeme mluvit o hře s kamarády,

tak 60 ran na Karlštejně. Hráli jsme o peníze a mně se povedlo zahrát 60 ran. Na

turnaji jsem letos zahrál 64 ran a dorovnal

jsem Ondru Liesera a český rekord na Kunětické Hoře.

Zažil jste na golfu i „den blbec“, kdy

jste měl chuť hole zahodit?

Zrovna taky letos. Po intenzívní přípravě

jsem celý natěšený na hru a plný pozitivních emocí, jak mi to jde a hraju dobře,

hrál Nations Cup ve Španělsku. Jak už to

bývá, když je člověk moc hrrr, tak ho to

dožene. Přesně to se mi stalo. Najednou

to vypadalo, jako když hraju golf úplně

poprvé. Míček lítal všude možně a bylo

to pro mě psychicky náročné. Na druhé

straně mi to ale otevřelo oči, že je třeba

brát přípravu komplexně a dát i prostor

pro regeneraci.

Co se v takové chvíli dát dělat, pokud se vůbec něco dělat dá?

I z takové krize je dobře se snažit vytěžit maximum, poučit se, protože takové

chvíle mohou i na té nejvyšší úrovni. Čím

lépe je člověk dokáže zvládnout emočně

a pokusí se napravit, co napravit lze, tak si

myslím, že ho to vlastně posouvá dál. Od

svého trenéra ve Španělsku nosím v hlavě

A vaše vysněné hřiště?

Asi jako každý golﬁsta bych se chtěl podívat a zahrát si v Augustě National. A nejlépe na Masters.

Jak byste popsal svou hru?

Moje hra se rokem 2022 hodně změnila.

Stala se víc strategickou, trpělivou. Dřív

jsem byl zvyklý i ze všech sportů, kterými jsem prošel, z basketu a volejbalu,

být maximálně agresívní, protože je to

správný návod na to, jak vyhrát. Golf je

ale víc strategická hra, někdy je důležité

trpělivě čekat, být pokorný a vyčkávat na

vhodný okamžik.

Musel jste kvůli téhle změně ve

svém nastavení v hlavě hodně

ubrat?

Je to tak. Hodně jsem změnil přístup. Ta

moje původní hodně agresívní hra se dá

hrát na určitém typu hřišť, která to dovolují. Bohužel, nebo bohudík, na profesionální úrovni jsou hřiště nastavena tak, že

část jamek lze hrát agresívně, ale pak jsou

kombinace jamek, které je potřeba odehrát strategicky a s pokorou.

Představte si, že teď si spolu povídáme za rok ve stejnou dobu a blíží

se konec roku 2023. S čím budete

spokojený?

Budu spokojený s tím, když se moje hra

zase posune dopředu. Když se ohlédnu

Od svého trenéra ve Španělsku nosím v hlavě jeho

větu, že dobrý golfový hráč není definován jeho

nejlepšími výsledky, ale tím, jak je schopen zvládat

ty nejhorší.

jeho větu, že dobrý golfový hráč není deﬁnován jeho nejlepšími výsledky, ale tím,

jak je schopen zvládat ty nejhorší.

Na jakých hřištích hrajete nejraději?

Jaká jsou vaše oblíbená?

Asi jako každý mám typy hřišť, která

mi sedí a naopak nesedí. V Česku mě

vždycky baví jít hrát Albatross, Oaks, která

jsou hodně designová hřiště, ale sedí mi

i Ypsilonka, Čeladná, Ostravice, která jsou

nádherně zasazená do krajiny a jsou hodně

technická. Jedno úplně nejoblíbenější nemám, ale sedí mně hřiště s pětipary s dostřelitelnými greeny druhou ranou.

za rokem a řeknu si, že jsem udělal kus

práce. Nechci to přímo deﬁnovat tím, že

musím udělat kartu na Challenge Tour

nebo se musím dostat na evropskou

tour. To přijde samo jako odměna za tvrdou práci. Sám dobře vím, že jsem schopen se ještě posunout, zlepšit své slabší

stránky. To všechno vás dostane výš.

A tou sladkou odměnou bude karta na

Challenge Tour. Nebo v budoucnu i na

DP World Tour.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archiv Dominka Pavoučka