GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 59

WWW.CASOPISGOLF.CZ

čtyřkilometrová cesta přes hranici, kudy

jezdí buginy, ale auta tam nesmějí– na

povolení tudy jezdí čeští zaměstnanci

haugschlagského resortu, ale nedoporu

čuje se pokoušet štěstí bez papíru. Volili

jsme cestu legální– tou jste „naproti“

za čtvrt hodiny.

Odpoledne je ještě dlouhé, tak hurá na

„starý“ Haugschlag, oficiálně se jmenuje

Haugschlag– Waldviertel. Klasika, celé

vlese, znalci říkají, že je poetičtější atro

chu lehčí. Na prvním týčku velká cedule

GREEN SPEED 9,5. Slušné– ana soused

ním odpališti, které vede k„novějšímu“

hřišti, ještě ostopu víc. No, jezdilo to po

řádně, ale mají tam tak dobře vyrovnané

greeny, že míčky vysloveně poslouchaly

fyzikální zákony, méně učeně řečeno–

kam míček pošlete, tam jede.

Hřiště samo pěkně průchodné, rafy stři

žené níže než na Mnichu, pár problémů

si tam člověk najde, ale převažuje příroda,

krásné situace, jamky sgreeny „opře

nými“ oles, veliké balvany. Kromě třinácté

jamky, ostrova, nezasahuje voda nijak

zvlášť do hry. Majitel hřiště pan Geist říká,

že chce nabízet dobrou hru iméně zdat

ným hráčům, aby přijeli znova. Tuhle filo-

zofii najdete na stále větším počtu hřišť.

Po večeři jsme ještě dlouho seděli uape

rolů, slunko svítilo do jídelny apoma-

ličku se nořilo do lesa za ostrovním gree-

nem. Mají výborné sýry, testovali jsme

podobně jako vedle sedící Angličané.

Ptali jsme se šéfové směny číšníků, jak je

to sčeskými hráči, že hrají je jasné, ale

jestli tady ispávají. „Ano, Haugschlag má

spoustu českých turnajů, další partičky

sem jezdí zblízka izdaleka, na terase je

čeština běžný jazyk, ani večer vjídelně

není Čech žádná výjimka.“

Přitom Haugschlag není levný. Pan Geist

říká, že levní být nechtějí, chtějí být dobří.

Ato táhne, Haugschlag není vyhlášený

jen vRakousku aunás, jezdí sem hráči

zcelé Evropy. Oto, aby bylo hřiště po

řád skvělé, se kromě greenkeeperů stará

menší armáda automatických sekaček:

ty udržují ferveje adalší stříhané plochy

hlavně vnoci, ráno stačí greenkeeperům

poškádlit greeny adát jim patřičný glanc.

Ráno na odpališti novější osmnáctky

(tu bez větší fantazie pojmenovali

Haugschlag– Haugschlag) vyměnili

nápis– nová rychlost greenu 11! Proti

včerejším devíti apůl to bylo zase jedo

vatější, paty téměř zastavovaly ujamky,

ale nějaký miniaturní sklon je často po

pohnal ještě ometřík dva itři dál. Kdosi

nám pověděl, že těch 11 se už moc

nedá rozeznat od těch 14,5, co zrovna

měli vtelevizi na US Open. No, nevím,

11 stačilo bohatě. Zvykli jsme si přibližně

usedmnáctky.

Hřiště je oněco sportovnější, je delší,

ale že by bylo míň idylické, se říct nedá.

Otrochu víc vody, ale do hry nevstupuje

nijak násilně. Několik jamek zas končí

greenem opřeným ohradbu vysokého

lesa, jiné jamky vedou volnějším prosto

rem amísto lesa jsou jen hájky. Azas ty

žulové kameny obřích rozměrů– ledo

vec, který je sem přinesl před nějakým

pátkem až ze Skandinávie, se musel po

řádně nadřít.

Tato osmnáctka má zcela ikonické finále.

Poslední jamka je ostrov, hraje se na něj

znotné výšky, patnáct metrů od greenu

je terasa plná těch, co už dohráli, ati si

sakra dobře prohlédnou každého, kdo

vstupuje do drop zóny…

Znáte zdejší meteokámen? Je ho pořádný

kus, visí na menší šibenici mezi oběma

prvními odpališti aodborně posuzuje

právě panující počasí. Popis je na ceduli.

Kámen je mokrý = prší, suchý = neprší,

vrhá stín– slunečno, seshora bílý– sněží,

není vidět– mlha, houpá se– větrno, je

toho tam ještě víc. Pokud ho vidíte alu

štíte poprvé, zasmějete se aasi zvás

spadne kousek startovního napětí.

WEITRA– RECEPČNÍ MARGARETE

NÁM ROZUMÍ…

Do nejdelšího dne roku chyběl jen sle-

pičí krok, bylo dost času, dojeli jsme do

Weitry. Na recepci milá paní, původem

Polka skrásným jménem Malgorřata, po

13 letech vRakousku už Margarete. Opět

stálice, určitě ji taky znáte. Před rokem jí

odešel do penze manažer, dodnes nový

nenastoupil, tak je Margarete imana

žerkou, ikdyž to popírá. Stále se směje

ana češtinu odpovídá polskočeštinou,

mají tam dost českých hráčů na to, aby

leckterá slova pochytila. Aplatí tady vou

chery 1=2, od pondělí do pátku!

Hřiště je ze začátku nahoru dolů, pak se to

mírně srovná, ale rovinaté není. Ačekalo

nás tam překvapení– vlastně, ne, Marga

rete už nám to pověděla: taky pořídili se-

kačky! Po hřišti se potulovalo několik seka-

ček jako vHaugschlagu. Tady byly některé

vakci, jiné odpočívaly unapajedel. Na

před jsme mysleli, že Margarete řekla tři,

ale pak se objevila, čtvrtá, pátá… napočí

tali jsme jich osm. Ane že by se tak rychle

přesouvaly… Devátá poloviční velikosti

šmejdila po trávníčku před restaurací.

Hřiště velice přírodní, při nadmořské výšce

kolem 600 metrů iles trochu horský, díky

letošním dešťům všechny plochy doko

nalé. Jen– po dopoledních jedenácti se

nám greeny zdály neobyčejně pomalé,

přitom měly osm apůl, zcela standardní

rychlost. Tyhle přechody… Zvládáte to?

Nám se to nepovedlo, hlava si nedala

poručit. Zvykli jsme si zase až někde ko

lem sedmnáctky– přesně podle jednoho

Krásná příroda na Mnichu

GOLF