Page 60
CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
58
|
GOLF
zMulliganových zákonů, ten praví, že od
sedmnáctky už by měl golf začít jít.
Ve Weitře je ubytování standardně se sní-
daní avečeři si člověk musí pořídit zvlášť,
po takových dvou dnech nám chutnalo
náramně. Mají výborné dezerty! Následo
-
vala neklidná noc– ne, Margarete tam ne-
byla, to nám jen občas napnula nohu křeč
nebo jsme se nemohli obrátit, povídali
jsme si otom usnídaně. Na té jsme si, jak
se rychle stalo naším zvykem, dali hodně
záležet, času dost, tee time vdeset ado
Ottensteinu hodinka loudavé jízdy.
OTTENSTEIN MEZI BAREVNÝMI
PROUŽKY POLÍ
Ottenstein najdete uprostřed polí, vRa-
kousku jsou to často políčka, mají různé
barvy, právě kvetly obří máky, je na co
koukat. Hřiště jsme trochu odbyli– ne
trochu, hráli jsme jen druhou půlku, ex
-
pedice se už od té noci zdála být obtížná
aplán jsme překřtili na „velký voči“. Proč
druhou? Sem se přece jen nedostáváme
tak často, ačlověk si počáteční jamky pa
-
matuje spíš než ty ke konci, ty začnou
splývat. Tak jsme si chtěli prohlédnout
právě tu zadní část.
Ottenstein– znáte to tam? Vsadím se,
že ho zná mnohem méně lidí než třeba
Haugschlag, ikdyž je neméně krásný,
neméně kvalitní, neméně zajímavý. Jen
je ochloupek dál od čáry anemá až
takovou pověst. Ale je to škoda, platí
tady pět dní vtýdnu vouchery časopisu
GOLF 1=2 ahřiště bylo nedávno přijato
mezi 18elitních rakouských Leading Golf
Courses. To zvedlo kvalitu (museli splnit
přibližně 148 kritérií…), sice icenu, ale
když to podělíte dvěma, máte velký zá
-
žitek za ne až tak velký peníz. Klub úzce
spolupracuje sDiamondem akvalita Dia
-
mondu se přelila isem.
Zážitek umocňuje paní Monika, šéfka
zdejší restaurace, kam jsme se po rych
-
lých devíti jamkách uchýlili. Vede restau-
raci se svým manželem už léta páně,
adokud nebývalo hlasování onejlepší
golfovou restauraci Rakouska ovlivněno
tlaky velkých klubů, vyhrávali jeden ten
-
hle titul za druhým. Nepřítomnost nových
ocenění ale zkvality jídel neubrala… Tady
se vaří víc postaru, echt, kvalitu dosa
-
hují zpodstatné části využitím produktů
zvlastního statku.
LENGENFELD UTOPENÝ
VEVINICÍCH
Apokračovali jsme dál. Lengenfeld, kraj
vína, kolem zdejších šestatřiceti jamek
se vinice táhnou do nedohledna, ty nej
-
zvědavější hlavy zasahují trošku ido hry.
Manažer Erwin nám potěšeně tvrdil, že
moc novinek nemají, ale že je to tak
dobře, provoz hřiště jede jako dobře na
-
mazaný stroj. Askutečně, našli jsme tady
ičeského trenéra Petra Michálka: ten je
vklubu od úplných začátků, přijel kdysi
na čtrnáct dní na přání majitele, udělat
základní poradenství, ale pan majitel je
vinař amá dobře vybavený sklípek… už
jsou to dvě desítky let…
Odpoledne jsme se vydali hrát, na bugině
se to ještě dalo. Ale bolely prsty, nezvyklé
na dvě hřiště denně. Terén osmnáctky
Donauland místy připomíná Toskánsko–
jemně pahorkovitá struktura fervejí podél
zdánlivě nekonečných vinic vyvolává pocit
italské dovolené.
Lengenfeldský resort je dnes veliký, kromě
obou mistrovských hřišť má odnedávna
išestijamkovou akademii, určenou spíš
pro začínající– vstup na ni je vceně
vstupu na driving! Přitom celý projekt
vznikl jakoby náhodou, nestál za ním
žádný zapálený hráč. Jeden zmístních
vinařů, pan Gschwantner, se jednoho dne
rozhodl, že postaví tenisový kurt. Jen tak,
na podnikání, ke svému penzionu, sám
tenista nebyl. Zafungovalo to, atak není
divu, že zavětřil podruhé arozhodl se, že
golf by taky nemusel být špatný nápad.
Ani golf nehrál. Ale ono to zafungovalo
ipodruhé, postupně vznikla pěkná klu
-
bovna, přibyli členové (Vídeň není daleko),
přistavěli druhou osmnáctku…
Na zdejší obří parkoviště si zvykli jezdit
ihráči, kteří mají obytná auta, sem se
vejde každý, pochvaluje si Erich. Ti, co
obytky nemají, přespávají často vpůvod
-
ním penzionu pana majitele, jen dvě mi-
nuty od hřiště. Za 42 € se snídaní… no
neber to… Imnozí čeští hráči sem našli
už dávno cestu. Než jsme ulehli kdalší
neklidné noci, zajeli jsme do největšího
rakouského vinařského města Langenlois,
pět minut od Lengenfeldu. Kouzelný ve
-
čer na náměstí posetém stolky, hudba,
spousta evidentně spokojených lidí…
Ráno už nám to moc nešlo, zahráli jsme
si osmnáctku Kamptal, potěšili se pohle
-
dem na vykukující aod díry kdíře přebí-
hající syslíky, ze kterých klub moc radosti
nemá, ze všech sil spořádali místní pro
-
slulý řízek… ato už byl konec naší expe-
dice do srdce golfu.
Weitra není žádná rovinka.