GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 93

ROZHOVOR | Jakub Važanský

WWW.CASOPISGOLF.CZ

ktomu měl blízko iproto, že můj táta

trénoval přípravku na Spartě. Zajímalo mě

to od začátku natolik, že jsem si říkal, že

tohle jednou chci dělat.

Sen stát profesionálním hráčem jste

neměl, místo toho od začátku vi

dina trénování?

Je to tak. Od začátku jsem směřoval ktré

nování. Jo, taková ta herní kariéra někde

vzadu vhlavě byla, ale trénování bylo

mnohem reálnější.

Takže to byl hned skok do

trénování?

Hned ne. Prošel jsem si vším od začátku.

Moje první práce uJirky Seiferta byla vjeho

škole. Měl driving kousek od hřiště ajá

jsem tam pracoval na údržbě, pomáhal dě

lat závlahy, zakládat greeny, stavět krytá

odpaliště. Občas jsem obsluhoval vshopu,

sbíral balony, chvíli jsem dělal iza barem.

Prostě, co bylo potřeba. Byla to docela

dobrá průprava azkušenost. Občas jsem

pomáhal itrénovat děti. Pak přišla nabídka

zKonopiště, kde jsem dělal maršála, ale

říkal jsem si, že tohle jsem přece nechtěl

dělat, chtěl jsem se posunout zase dál. Při

hlásil jsem se kprofesionálům, protože už

jsem na to měl handicap, azačal trénovat

vPraze pro CZ Golf na Rohanském ostrově.

Jezdil jsem ina jejich další hřiště do Ústí,

Telče aKestřan. Přes Černý Most aGolf

Arénu jsem se nakonec dostal do Pyšel.

Věděl jsem, že se budou otvírat ahodně

mě to zajímalo. Poslal jsem tehdejšímu ma

nažerovi Jirkovi Novosadovi životopis ače-

kal. Poměrně dlouho, ale pak mě pozvali

do prvního kola pohovorů. Lidé iprostředí

tam byli ohromně sympatičtí, atak jsem si

řekl, že tam musím být. Ajsem dosud.

Čím vás Pyšely tak získaly?

Drží mě tady skoro rodinná atmosféra. Na

všem, na čem se tady dohodnete, platí.

Od první chvíle, kdy jsem se potkal smaji

telem Martinem Křížkem. Avšechno fun-

guje, jak má. Navíc jsme tady kousek měli

chatu, takže tenhle kraj dobře znám. Tady

vtěch místech jsem se kdysi učil jezdit na

motorce, když tady ještě žádné hřiště ne

bylo. Říkám si, že bych tady chtěl vydržet

až do důchodu. (smích)

Jak vypadá trenérský tým na

Loretě?

Jsem tady tři trenéři. Já, Bára Vejlupková,

která ke mně přišla, ateď druhou sezonu

je tu snámi Matěj Brožka. Myslím, že

štěstí na lidi dál pokračuje, protože jsme

si všichni sedli afunguje mezi nám taková

dobrá chemie.

Jak vypadá takový všední pracovní

den trenéra vPyšelích?

Odvezu ráno děti do školy. Obě jsou ve

školním věku. Naštěstí jen do školy vKrha

nicích, kde také bydlíme aje to jen kou-

sek, asi deset kilometrů od Pyšel. Ráno

už jsem na Loretě aza dvanáct let mého

působení tady už se mi kalendář docela

slušně zaplnil. Moc volných termínů na

tréninky už nemám, ale ještě se něco na

jde. Mám lekce sklienty, máme lekce sku-

pinové juniorské, okteré se dělíme sko-

legy. Vpodstatě od rána do večera jsem

na drivingu atréninkových plochách.

Dokázal byste spočítat, kolik lidí

jste přivedl ke golfu, kolik jich pro

šlo vašima rukama?

Troufnu si říct, že stovky. Trénuju teď

patnáctou nebo šestnáctou sezonu, od

chvíle, kdy trénuji naplno. Některé roky

byly lepší, jiné horší, ale když to zprůmě

ruju, tak bylo patnáct až dvacet lidí, kteří

byli součástí nějakého kurzu nebo byli

mými klienty. Měli jsme různé náborové

akce, jako byl třeba Golf pro Pyšeláky.

Svého času hodně oblíbený. Každý rok

nám během téhle akce prošlo rukama dvě

stě, dvě stě padesát lidí, kteří si ke golfu

přičuchli a80 znich začalo chodit pra

videlně. Řada znich ugolfu zůstala. Ru-

kama mi prošla ispousta dětí. Idnes se

staráme asi opadesátku dětí. Ana ně se

leckdy nabalují ijejich rodiče. Hezké je to,

že děti, které unás před dvanácti lety za

čaly trénovat, se vdospělém věku vracejí.

Vzpomenete si, jestli to byl někdy

hodně tvrdý oříšek naučit golf kaž-

dého zájemce?

Zastávám názor, že na to, aby si člověk

golf dokázal užít, se ho naučí hrát ka

ždý. Za celých patnáct let se mi stalo tak

dvakrát, že zájemce začal achtěl hrát

golf, ale prostě to nešlo. Ale spíš proto,

že nebyl sám úplně přesvědčený, že golf

hrát chce. Začal sgolfem spíš proto, že

to chtěli vpráci, nebo kvůli něčemu po

dobnému. Vím odvou lidech, kteří kurz

nedokončili avzdali to. Neprošli sítem. Za

patnáct let dva, to jde.

Co jsou největší přednosti Lorety?

Začnu dostupností od Prahy aumístěním

ve středních Čechách. ZPrahy jste tady

za 30 až 35minut. Samozřejmě před

ností je icharakter hřiště, navržený tak,

aby si tady zahrál začátečník, protože

není moc dlouhé, greeny ajejich okolí ni

jak technicky náročné, ale své si tu najde

odobrý závodní hráč. Tím, jak vyrostly

stromy, se víc začaly sekat roughy ahřiště

je tak mnohem víc průchodnější, méně se

ztrácí míče ahřiště je velice přátelské.

Když se řekne golfový profesionál,

většina laické veřejnosti si nejspíš

vybaví Tigera Woodse, jemu po

dobné hvězdy ajejich mnohamilio-

nové příjmy. Jaká je česká realita ži-

vota golfového profesionála?

Budu mluvit za sebe… Musím tady strá

vit hodně dní ahodin, abych si vydělal

na zimu apřežil zimní měsíce. Tím, že

nejsme přímo vPraze, nejsou tady trénin

kové podmínky přes zimu ideální, takže si

musím přes léto vydělat tolik, abych zimu

přežil. Vzimě trénuji tak tři dny vtýdnu.

Máme tady kousek indoor vKostelci, ale

zPrahy je to trochu zruky, takže tam až

tak moc lidí nechodí. Moje zkušenost je

ale taková, že tak sedmdesát procent lidí

zavře přes zimu hole do garáže, do sklepa

Prošel jsem si vším od začátku. Moje první práce

uJirky Seiferta byla vjeho škole. Měl driving

kousek od hřiště a já jsem tam pracoval na

údržbě, pomáhal dělat závlahy, zakládat greeny,

stavět krytá odpaliště. Občas jsem obsluhoval

vshopu, sbíral balony, chvíli jsem dělal i za

barem. Prostě, co bylo potřeba.

GOLF