Page 101
WWW.CASOPISGOLF.CZ
99
Opět se jedná o polopravdu! Naprostá většina golfi stů má
opravdu neodolatelné nutkání podívat se za odpáleným míč-
kem příliš brzy, někteří z nás dokonce začínají otáčet hlavu dřív,
než hlava hole zasáhne míček. Problém je v tom, že při otáčení
hlavy za míčkem máme tendenci pootočit i trup a trochu se
při tom zvednout, takže ramena, paže a hůl nejsou při impaktu
v ideální poloze.
Příčinou směrové (často i jiné) nepřesnosti rány tedy není sám
pohled za míčkem, ale nevědomé pohyby našeho těla, které ho
doprovází. Jednou z možností, jak tento problém vyřešit, je nau-
čit se při pohledu za míčkem hlavu nezvedat, ponechat ji v pů-
vodní poloze a jen ji natočit tak, jako bychom „položili pravé
ucho na polštář“ (leváci levé ucho).
„Tady to vždycky dám doprava!“ Z poněkud jiného soudku po-
chází další příčina směrové nepřesnosti odpalu, tedy ustálené
výroky, které si hráč vytvoří sám a při hře je opakovaně používá.
Většina z nás hraje převážně na svém domovském hřišti. Známe
každou jamku jako své boty a víme, čím je které místo pro nás
obtížné, takže v nás budí respekt a obavy.
Když například často posíláme svůj drajv do lesa vpravo, přichá-
zíme již na odpaliště se strachem, že zase svůj míček budeme
hledat někde mezi stromy a par bude ztracen. Pro hru není nic
horšího než výroky typu „Tady to dám vždycky doprava.“ nebo
„Hlavně ne doprava.“ atp.
V prvním případě náš mozek zaregistruje náš vlastní výrok jako
pokyn „hraji doprava“ a dá našemu tělu jasné instrukce, kam jsme
se rozhodli hrát. Druhý výrok přinese stejný výsledek, protože je
známo, že náš mozek nezná při pokynech zápor, takže jej vnímá
jako „hlavně doprava!“.
Proto je žádoucí naučit se při předúderové rutině v podob-
ných situacích vybrat směr a místo, kam chceme poslat svůj
míček, a při přípravě na ránu si opakovat třeba větu: „Mířím
na střed bankru před greenem.“ Čím přesnější zadání dostane
náš mozek, tím přesnější pokyny vyšle do našeho pohybového
aparátu.
HLEDÁNÍ SKUTEČNÝCH PŘÍČIN A JEJICH
ODSTRAŇOVÁNÍ
Na zavedených mýtech a polopravdách je nejhorší skutečnost,
že nabízejí iluzi logického a univerzálního řešení pro všechny
hráče, jak snadno odhalit příčinu herních slabin a jak je následně
odstranit. Jenže každý z nás je jedinečný originál, máme odlišné
fyzické parametry, různou úroveň koordinace pohybů, odlišné
povahové vlastnosti atd. A protože golfový švih je velmi slo-
žitá soustava jednotlivých pohybů, jsou i důvody nepřesné hry
u každého z nás jiné.
Proto je rozumné nespoléhat na žádné obecně uznávané mýty
a snažit se odhalit vlastní objektivní individuální důvody, které
způsobují nepřesnou hru právě u nás. Velmi dobrým řešením je
nechat se nahrát na video, které je možné pustit zpomaleně,
a při detailním rozboru odhalit své základní nedostatky.
Pokud si potom nejste jisti, kde vězí vaše slabiny a jak je odstra-
nit, ukažte video zkušenému odborníkovi a poraďte se s ním.
Zpomalený záznam je i pro něho daleko vhodnější než obvyklá
vizuální kontrola vašeho švihu, protože jde o velmi rychlý pohyb,
a ani zkušené oko nemusí postřehnout všechno dokonale.
Když se zamyslíte, vzpomenete si na spoustu dalších ustálených
golfových výroků, které jste na fervejích již mnohokrát slyšeli. Je-
den si vám dovolím připomenout: „Nic to nechce, jenom lehce!“
Co o něm soudíte? Je to univerzální pravda, nebo jen polopravda
a zavádějící mýtus?
Text: Jaroslav Drbohlav
Pozor na sebestřednost
Nelze jednoznačně tvrdit, že sebestřednost je pouze záporná
a zavrženíhodná vlastnost. V umírněné formě je někdy do-
konce přínosem. Je to s ní ale jako s kořením, které v přimě-
řené dávce dodá pokrmu větší pikantnosti, ale když nám tro-
chu ujede ruka a nasypeme ho do hrnce víc, než je zdrávo,
dokáže výsledek našeho snažení totálně zničit. Dovolím si ma-
lou parafrázi – sebestřednost je dobrý sluha, ale zlý pán! Jak
to souvisí s golfem?
KOMBINACE SEBEVĚDOMÍ, SEBEDŮVĚRY A POKORY
I jiné sporty vyžadují k dosažení vrcholu dobře vyladěnou kombi-
naci mnoha vlastností a dovedností, když k těm nejdůležitějším
patří schopnost správně skloubit sebevědomí a důvěru ve vlastní
síly a schopnosti s potřebnou dávkou pokory. V golfu to platí víc
než kde jinde.
K dosažení dokonalosti je nezbytné nejen zvládnout vybranou
sportovní disciplínu technicky a takticky, ale poznat dokonale
a do nejmenších detailů i její prostředí, porozumět mu a umět se
v něm orientovat, stát se jeho součástí.
Jak kdysi řekl jeden z nejlepších tenistů všech dob, český rodák Ivan
Lendl, „když chcete být nejlepší, musíte snídat s McEnroem, oběd-
vat s Connorsem a večeřet s Agassim“. A toho nelze dosáhnout
ze dne na den, to trvá dlouho a vyžaduje to hodně cílevědomého
úsilí a pokory.
V naší krásné, ale malé zemi uprostřed Evropy nemá golf zatím
příliš dlouhou tradici, s výjimkou pár desítek nadšenců, kteří ho
hráli již za minulého režimu, se dočkal značného rozvoje až
v posledním desetiletí minulého století. I tak ho ale u nás hraje
řekněme 30 000 opravdu aktivních hráčů, z toho naprostá vět-
šina amatérů.
Ve srovnání se světem, zejména s Velkou Britanií, USA a dalšími
tradičními golfovými zeměmi, kde se golf hraje skoro 200 let
a provozují ho miliony hráčů, z toho desítky tisíc v profesionál-
ních soutěžích, jsme stále jen golfově rozvojová země a musíme
se ještě všichni hodně učit.
Pokud kdokoli z nás nabude dojmu, že už golfu dokonale rozumí,
a podlehne ve svém přehnaném sebevědomí a sebestřednosti