GOLF

ROZHOVOR | Kateřina Bruner

Kdo vás ke golfu přivedl? Začal hrát

dříve bratr Marek, nebo vy?

Ke golfu mě přivedl otec. Sám se o golf

začal zajímat jako mladý, ale neměl možnost se mu věnovat, protože v jeho okolí

tehdy golfová hřiště nebyla. Bratr Marek

začal hrát v deseti letech, jako rodina

jsme cestovali po turnajích, a tak jsem

začala hrát i já. Vlastně jsem vždycky následovala Markovy kroky – do českého

národního týmu, do Spojených států…

Díky němu jsem našla i střední školu ve

Phoenixu. Pomohl mi i v získání plného

stipendia, a to na škole, která hraje NCAA

Division 1!

ČR jste coby amatérka několikrát reprezentovala na MS. Na které z nich

vzpomínáte nejraději?

Úplně nejraději vzpomínám na MS

v Jižní Africe v roce 2006. Sešlo se tehdy

všechno – mé první mistrovství světa,

úžasné místo, krásné hřiště, super tým,

který jsem vytvořily s Jessicou Korda

a Zuzkou Mašínovou. Vybojovaly jsme

20. příčku, což bylo tehdy historicky nejlepší umístění českého ženského týmu!

Byla jsem součástí týmu (společně s Karolínou Vlčkovou a Lucií Hinnerovou),

který 15. místem tento rekord o šest let

později v Turecku překonal a který je

doposud platný, ale první MS je jednoduše první MS…

V patnácti jste se za spoluhráčkou

chybně vyplněnou a vámi chybně

podepsanou skóre kartu „diskvaliﬁkovala“ z MM Rakouska. Má-li člověk takovou chybou projít, asi lépe,

pokud se mu to stane co nejdříve,

protože od té doby už skóre kartu

kontroluje vždy pečlivě. Souhlasíte?

Stoprocentně. Od té doby si skóre kartu

vždy kontroluji minimálně dvakrát. Je to

škoda, když hráč pracuje celé čtyři dny na

tom, aby se umístil na prestižní soutěži co

nejlépe, a pak podepíše špatné číslo. Naučila jsem se skutečně nevnímat, co si spoluhráčky myslí o tom, jak dlouho si skóre

kartu kontroluji. Raději to chci mít v pořádku, než potom skončit s diskvaliﬁkací

na konci výsledkové listiny.

Kromě jiného jste i několikanásobná

Golﬁstka roku v anketě ČGF. Vzhledem ke studiu za oceánem jste ne

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

vždy cenu přebírala osobně. Kdo si

kvůli přebírání cen musel vázat kravatu? Tatínek, nebo bratr?

Tatínek byl tím, kdo mi pro ocenění Golﬁstky roku šel. Mám pocit, že v roce

2008. Rok předtím jsem ještě na předávání cen byla a vychutnala si tak trofej

osobně. Těchto ocenění si vážím, moc

pro mě znamenají. Pomohla mi získat sebedůvěru, víru v to, že mám šanci to někam dotáhnout.

Do USA jste odešla studovat poslední dva ročníky střední školy.

Po úspěšném zakončení školy

ve Phoenixu jste zahájila vysokoškolská studia na University

A&M v Texasu – univerzitě, jejíž

dívčí tým hraje I. divizi. Zkušenost

k nezaplacení?

Za mnohé vděčím rodičům a bratrovi,

kteří mi umožnili se do USA vydat a začít

budovat svůj život za oceánem. Myslím,

že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem

Měnila jste švih, přístup k tréninku

či hře samotné?

Každý trenér, se kterým jsem měla tu čest

spolupracovat, mi dal něco jiného a posunul mě dál. Vzpomínám na všechny

skvělé trenéry, kteří mi pomáhali nebo

stále pomáhají. Začínala jsem u Karla Skopového, což byl v té době jeden z top

trenérů. Jsem ráda, že jsem se ním potkala, protože mi poskytl skvělé základy,

na kterých jsem mohla stavět. Dost mi dal

i Joaquin Navarro, se kterým jsem spolupracovala tři nebo čtyři roky. Keithu Williamsovi vděčím za práci, kterou nám poskytoval jako českému reprezentačnímu

týmu. Procestovali jsme s ním několik evropských i světových šampionátů. V průběhu studia na střední škole v USA jsem

byla nejvíc v kontaktu s Aaronem McAdamem, který působil v Čechii. Pomohl mi

sestavit plán, na kterém jsem mohla za

oceánem sama pracovat a při mých letních návratech do Čech jsme na něj společně navazovali.

Za mnohé vděčím rodičům a bratrovi, kteří mi

umožnili se do USA vydat a začít budovat svůj

život za oceánem. Myslím, že to bylo nejlepší

rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala! Začátky nebyly

jednoduché, ale bez nich bych nebyla tam, kde

jsem dnes.

kdy udělala! Začátky nebyly jednoduché,

ale bez nich bych nebyla tam, kde

jsem dnes. Jsem neskutečně vděčná za

všechny zkušenosti, které jsem tu doposud nasbírala.

Univerziáda v čínském Shenzhenu

a stříbro z ní (zlato vám uteklo o jedinou ránu) přišlo ve stejném roce

jako zařazení do First Team All American. Byl rok 2011 vaším nejúspěšnějším univerzitním rokem?

Myslím, že rok 2011 byl skutečně můj

nejlepší v amatérské kariéře! Všechno vycházelo tak, jak mělo, a všechny aspekty

mé hry se prostě sešly. Můj první a pak

také můj poslední rok na univerzitě se

řadí k těm nejlepším golfovým vzpomínkám, které jsem si odnesla.

Jak vzpomínáte na své trenéry v ČR

a jak vás ovlivnili trenéři v USA?

Po přechodu na univerzitu jsem pracovala

s arizonským koučem Chuckem McDevittem. Otevřel mi cestu k jiným metodám

tréninku a technice švihu. V průběhu naší

spolupráce jsem dosáhla velmi dobrých

výsledků. Jako „freshman” (prvák) na univerzitě jsem se umístila sedmá v jednotlivcích na závěrečném turnaji NCAA

National Championship, což považuji za

největší úspěch mé amatérské kariéry.

Jedná se totiž o takové neoﬁciální MS,

protože za univerzity většinou hrají top

hráčky z jednotlivých zemí celého světa.

Změnila jste trenéra po přechodu

k profesionálům?

Když jsem přestoupila k profesionálům,

pracovala jsem nějakou dobu s trenérem

z Houstonu, který trénuje třeba Marii Verchenovou nebo Patricka Reeda. Byla to

úspěšná spolupráce, která mi otevřela

další skvělé možnosti. Poznala jsem díky ní