Page 19
ROZHOVOR | Kateřina Bruner
WWW.CASOPISGOLF.CZ
17
Kdo vás ke golfu přivedl? Začal hrát
dříve bratr Marek, nebo vy?
Ke golfu mě přivedl otec. Sám se o golf
začal zajímat jako mladý, ale neměl mož-
nost se mu věnovat, protože v jeho okolí
tehdy golfová hřiště nebyla. Bratr Marek
začal hrát v deseti letech, jako rodina
jsme cestovali po turnajích, a tak jsem
začala hrát i já. Vlastně jsem vždycky ná-
sledovala Markovy kroky – do českého
národního týmu, do Spojených států…
Díky němu jsem našla i střední školu ve
Phoenixu. Pomohl mi i v získání plného
stipendia, a to na škole, která hraje NCAA
Division 1!
ČR jste coby amatérka několikrát re-
prezentovala na MS. Na které z nich
vzpomínáte nejraději?
Úplně nejraději vzpomínám na MS
v Jižní Africe v roce 2006. Sešlo se tehdy
všechno – mé první mistrovství světa,
úžasné místo, krásné hřiště, super tým,
který jsem vytvořily s Jessicou Korda
a Zuzkou Mašínovou. Vybojovaly jsme
20. příčku, což bylo tehdy historicky nej-
lepší umístění českého ženského týmu!
Byla jsem součástí týmu (společně s Ka-
rolínou Vlčkovou a Lucií Hinnerovou),
který 15. místem tento rekord o šest let
později v Turecku překonal a který je
doposud platný, ale první MS je jedno-
duše první MS…
V patnácti jste se za spoluhráčkou
chybně vyplněnou a vámi chybně
podepsanou skóre kartu „diskvali-
fi kovala“ z MM Rakouska. Má-li člo-
věk takovou chybou projít, asi lépe,
pokud se mu to stane co nejdříve,
protože od té doby už skóre kartu
kontroluje vždy pečlivě. Souhlasíte?
Stoprocentně. Od té doby si skóre kartu
vždy kontroluji minimálně dvakrát. Je to
škoda, když hráč pracuje celé čtyři dny na
tom, aby se umístil na prestižní soutěži co
nejlépe, a pak podepíše špatné číslo. Nau-
čila jsem se skutečně nevnímat, co si spo-
luhráčky myslí o tom, jak dlouho si skóre
kartu kontroluji. Raději to chci mít v po-
řádku, než potom skončit s diskvalifi kací
na konci výsledkové listiny.
Kromě jiného jste i několikanásobná
Golfi stka roku v anketě ČGF. Vzhle-
dem ke studiu za oceánem jste ne
vždy cenu přebírala osobně. Kdo si
kvůli přebírání cen musel vázat kra-
vatu? Tatínek, nebo bratr?
Tatínek byl tím, kdo mi pro ocenění Gol-
fi stky roku šel. Mám pocit, že v roce
2008. Rok předtím jsem ještě na předá-
vání cen byla a vychutnala si tak trofej
osobně. Těchto ocenění si vážím, moc
pro mě znamenají. Pomohla mi získat se-
bedůvěru, víru v to, že mám šanci to ně-
kam dotáhnout.
Do USA jste odešla studovat po-
slední dva ročníky střední školy.
Po úspěšném zakončení školy
ve Phoenixu jste zahájila vyso-
koškolská studia na University
A&M v Texasu – univerzitě, jejíž
dívčí tým hraje I. divizi. Zkušenost
k nezaplacení?
Za mnohé vděčím rodičům a bratrovi,
kteří mi umožnili se do USA vydat a začít
budovat svůj život za oceánem. Myslím,
že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem
kdy udělala! Začátky nebyly jednoduché,
ale bez nich bych nebyla tam, kde
jsem dnes. Jsem neskutečně vděčná za
všechny zkušenosti, které jsem tu dopo-
sud nasbírala.
Univerziáda v čínském Shenzhenu
a stříbro z ní (zlato vám uteklo o je-
dinou ránu) přišlo ve stejném roce
jako zařazení do First Team All Ame-
rican. Byl rok 2011 vaším nejúspěš-
nějším univerzitním rokem?
Myslím, že rok 2011 byl skutečně můj
nejlepší v amatérské kariéře! Všechno vy-
cházelo tak, jak mělo, a všechny aspekty
mé hry se prostě sešly. Můj první a pak
také můj poslední rok na univerzitě se
řadí k těm nejlepším golfovým vzpomín-
kám, které jsem si odnesla.
Jak vzpomínáte na své trenéry v ČR
a jak vás ovlivnili trenéři v USA?
Měnila jste švih, přístup k tréninku
či hře samotné?
Každý trenér, se kterým jsem měla tu čest
spolupracovat, mi dal něco jiného a po-
sunul mě dál. Vzpomínám na všechny
skvělé trenéry, kteří mi pomáhali nebo
stále pomáhají. Začínala jsem u Karla Sko-
pového, což byl v té době jeden z top
trenérů. Jsem ráda, že jsem se ním po-
tkala, protože mi poskytl skvělé základy,
na kterých jsem mohla stavět. Dost mi dal
i Joaquin Navarro, se kterým jsem spolu-
pracovala tři nebo čtyři roky. Keithu Wil-
liamsovi vděčím za práci, kterou nám po-
skytoval jako českému reprezentačnímu
týmu. Procestovali jsme s ním několik ev-
ropských i světových šampionátů. V prů-
běhu studia na střední škole v USA jsem
byla nejvíc v kontaktu s Aaronem McAda-
mem, který působil v Čechii. Pomohl mi
sestavit plán, na kterém jsem mohla za
oceánem sama pracovat a při mých let-
ních návratech do Čech jsme na něj spo-
lečně navazovali.
Po přechodu na univerzitu jsem pracovala
s arizonským koučem Chuckem McDevit-
tem. Otevřel mi cestu k jiným metodám
tréninku a technice švihu. V průběhu naší
spolupráce jsem dosáhla velmi dobrých
výsledků. Jako „freshman” (prvák) na uni-
verzitě jsem se umístila sedmá v jed-
notlivcích na závěrečném turnaji NCAA
National Championship, což považuji za
největší úspěch mé amatérské kariéry.
Jedná se totiž o takové neofi ciální MS,
protože za univerzity většinou hrají top
hráčky z jednotlivých zemí celého světa.
Změnila jste trenéra po přechodu
k profesionálům?
Když jsem přestoupila k profesionálům,
pracovala jsem nějakou dobu s trenérem
z Houstonu, který trénuje třeba Marii Ver-
chenovou nebo Patricka Reeda. Byla to
úspěšná spolupráce, která mi otevřela
další skvělé možnosti. Poznala jsem díky ní
Za mnohé vděčím rodičům a bratrovi, kteří mi
umožnili se do USA vydat a začít budovat svůj
život za oceánem. Myslím, že to bylo nejlepší
rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala! Začátky nebyly
jednoduché, ale bez nich bych nebyla tam, kde
jsem dnes.