SVĚTOVÝ GOLF | Žebříčky

REALITA LIV GOLF?

POŘÁD BEZ ŽEBŘÍČKU, ALE ASPOŇ

V DUBNU NA MASTERS

Parafrází slavného výroku Járy Cimrmana: vedou

se o tom vášnivé spory, ale to je tak jediné, co

se s tím zatím dá dělat. Skutečnost je zkrátka

taková, že golfisté, kteří během loňského roku

přešli od PGA Tour pod křídla nové šňůry LIV Golf

Invitational, nemohou v jejím rámci sbírat body

do světového žebříčku. A během uplynulých

měsíců se pak logicky v pořadí OWGR propadají

níže a níže. Až tak hluboko, že je to v některých

případech – vzhledem k evidentní výkonnosti

dotyčných hráčů – lehce bizarní.

Poslední názorný případ? Dustin Johnson. Vytáhlý

Američan nejspíš momentálně nemá úplně tu

formu, která z něj přede dvěma lety učinila vítěze

netradičně listopadového „covidového“ Masters

v Augustě (a následně zcela po právu i světovou

jedničku). Na druhou stranu, jeho aktuální pozici na

konci světové padesátky musí každý soudný golfový

fanoušek označit jako naprosto neodpovídající,

protože populární DJ je kvalitativně stále minimálně

hráčem elitní dvacítky, ne-li přímo TOP 10.

A není v tomhle ohledu samozřejmě sám. První na

řadě je jistě Cameron Smith, australský golfista,

který odcházel jako největší hvězda mezi přeběhlíky,

tehdy úřadující světová dvojka. Dnes stále patří do

TOP 5, ani to ale brzy nemusí být pravda, přitom jde

o golfistu s patrně stále nejlepší aktuální formou,

kterému v tomto ohledu mohou konkurovat pouze

Jon Rahm a Rory McIlroy.

Hodně se v zámoří také mluví o Brooksi Koepkovi,

ten totiž koncem minulého roku poprvé od svého

výkonnostního vzestupu mezi profesionály vypadl

z první padesátky OWGR a nesplňuje tak žebříčková

kritéria pro automatickou účast v Augustě. V jeho

případě to sice není problém, má na kontě čtyři

majory a nějakou dobu se o pozvánku na Masters

strachovat nemusí, jiní ale takové štěstí nemají. Patří

k nim třeba Louis Oosthuizen, který už v kariéře

dokázal skončit druhý na všech čtyřech majorech

sezony, z toho na dvou vloni. Ostřílený jihoafrický

golfista má sice až do svých šedesáti jistotu startu na

The Open (díky své výhře v roce 2010), ale na zbylé

tři majory pro příští kalendářní rok momentálně

stále kvalifikován není.

Nicméně ve vší téhle nejistotě přišla alespoň jedna

dobrá zpráva pro hráče sdružené pod vlajkou LIV. Klub

Augusta National jakožto pořadatel nejslavnějšího

golfového turnaje světa totiž oznámil, že v dubnu

nechá všechny řádně kvalifikované přeběhlíky opět

na Masters startovat. Připomeňme, že jen z minulých

vítězů turnaje se to týká Phila Mickelsona, Sergia

Garcíi anebo Bubby Watsona. Jestli si už mezitím

dokáže ambasador nové šňůry Greg Norman vydupat

i začlenění do OWGR, toť otázka…

10 | GOLF

výsledek třeba na John Deere Classic.

Zkrátka, není par jako par.

Aktuální status SGWR každého hráče pak

zase zpětně pomáhá lépe určovat kvalitu

jednotlivých turnajů. Dříve platilo, že start

světové jedničky přinesl do bodového

„hodnocení“ turnaje 30 bodů, dvojka

o něco méně a třeba hráč číslo 40 logicky

o dost méně. Nově má každý hráč svou

bodovou váhu danou svými výsledky za

poslední dva roky a teoreticky tak mo-

ostatně Rahmovo jméno objevilo v rámci

vtipu citovaného v úvodu článku. Aktuální

fungování OWGR ovšem podrobili kritice

i mnozí jiní hráči, včetně toho nejslavnějšího, Tigera Woodse. „Současný systém

OWGR je chybný, to musí všichni uznat,“

reagoval na kontroverzní bodový deficit

mezi dvěma podzimními akcemi vítěz

patnácti majorů.

Najdou se ale i obhájci nedávných změn.

„Pro fanoušky je tahle změna dobrá,“

Dříve platilo, že start světové jedničky přinesl do

bodového „hodnocení“ turnaje 30 bodů, dvojka

o něco méně a třeba hráč číslo 40 logicky o dost

méně. Nově má každý hráč svou bodovou váhu

danou svými výsledky za poslední dva roky

a teoreticky tak mohou mít dva golfisté s různým

žebříčkovým postavením stejný bodový přínos

pro klání.

hou mít dva golfisté s různým žebříčkovým postavením stejný bodový přínos pro

klání, kterého se účastní. A zatímco dříve

v podstatě hrálo roli jen to, kolik hráčů

z první světové dvoustovky na tom či

onom turnaji startuje, dnes je bodování

o dost komplexnější a umožňuje lépe diverzifikovat i menší akce.

Zní to logicky a férově, takže proč kritizovat, že? Potíž je v tom, že pár měsíců

fungování nového systému odhalilo jiné

slabiny. Předně, mnozí jsou přesvědčeni,

že tenhle způsob výpočtu výrazně zvýhodňuje PGA Tour. Křiklavým případem

se stalo loňské DP World Championship

v Dubaji, kde zvítězil Jon Rahm, ale za

titul v početně omezeném, zato špičkovém startovním poli získal k úžasu mnohých méně bodů než vítěz souběžně

hraného RSM Classic Adam Svensson.

Kanaďan měl totiž sice mnohem více

konkurentů, ale zákonitě zdaleka ne tolik hvězd.

Není tedy divu, že právě nejlepší španělský golfista současnosti nemůže novému systému přijít na jméno. I proto se

míní třeba známý zámořský golfový publicista Sean Zak a připomíná, že mnozí

hráči jsou na žebříček zbytečně fixovaní

a – kvůli návyku na minulý systém – také

netrpěliví. „Jistě, Jon Rahm má právo cítit

se už nyní jako nejlepší hráč světa, když

vyhrál čtyři turnaje z posledních šesti. Ale

on se někdy v březnu stejně jedničkou

stane,“ upozornil s tím, že je krátkozraké

sledovat změny v OWGR každý týden

v krátkém časovém horizontu.

A pokud jde o zvýhodňování PGA Tour,

Zak soudí, že nový systém zámořskou

šňůru neprotežuje – naopak prostě přirozenou řečí čísel ukazuje, že bodovat tam

je těžší než kdekoli jinde, jakkoli si mnozí

myslí opak.

Ve finále jde tedy o těžko vyřešitelný spor,

zda je těžší ovládnout turnaj s dvěma

stovkami průměrných konkurentů, nebo

třicítkou těch špičkových. Jestli kritika nejlepších golfistů planety přispěje k tomu,

že se systém OWGR v dohledné době

změní, je otázkou, spíše se ale dá tipovat

na to, že si prostě všichni tak nějak zvyknou. Napoví až čas.