SVĚTOVÝ GOLF | Žebříčky
REALITA LIV GOLF?
POŘÁD BEZ ŽEBŘÍČKU, ALE ASPOŇ
V DUBNU NA MASTERS
Parafrází slavného výroku Járy Cimrmana: vedou
se o tom vášnivé spory, ale to je tak jediné, co
se s tím zatím dá dělat. Skutečnost je zkrátka
taková, že golfisté, kteří během loňského roku
přešli od PGA Tour pod křídla nové šňůry LIV Golf
Invitational, nemohou v jejím rámci sbírat body
do světového žebříčku. A během uplynulých
měsíců se pak logicky v pořadí OWGR propadají
níže a níže. Až tak hluboko, že je to v některých
případech – vzhledem k evidentní výkonnosti
dotyčných hráčů – lehce bizarní.
Poslední názorný případ? Dustin Johnson. Vytáhlý
Američan nejspíš momentálně nemá úplně tu
formu, která z něj přede dvěma lety učinila vítěze
netradičně listopadového „covidového“ Masters
v Augustě (a následně zcela po právu i světovou
jedničku). Na druhou stranu, jeho aktuální pozici na
konci světové padesátky musí každý soudný golfový
fanoušek označit jako naprosto neodpovídající,
protože populární DJ je kvalitativně stále minimálně
hráčem elitní dvacítky, ne-li přímo TOP 10.
A není v tomhle ohledu samozřejmě sám. První na
řadě je jistě Cameron Smith, australský golfista,
který odcházel jako největší hvězda mezi přeběhlíky,
tehdy úřadující světová dvojka. Dnes stále patří do
TOP 5, ani to ale brzy nemusí být pravda, přitom jde
o golfistu s patrně stále nejlepší aktuální formou,
kterému v tomto ohledu mohou konkurovat pouze
Jon Rahm a Rory McIlroy.
Hodně se v zámoří také mluví o Brooksi Koepkovi,
ten totiž koncem minulého roku poprvé od svého
výkonnostního vzestupu mezi profesionály vypadl
z první padesátky OWGR a nesplňuje tak žebříčková
kritéria pro automatickou účast v Augustě. V jeho
případě to sice není problém, má na kontě čtyři
majory a nějakou dobu se o pozvánku na Masters
strachovat nemusí, jiní ale takové štěstí nemají. Patří
k nim třeba Louis Oosthuizen, který už v kariéře
dokázal skončit druhý na všech čtyřech majorech
sezony, z toho na dvou vloni. Ostřílený jihoafrický
golfista má sice až do svých šedesáti jistotu startu na
The Open (díky své výhře v roce 2010), ale na zbylé
tři majory pro příští kalendářní rok momentálně
stále kvalifikován není.
Nicméně ve vší téhle nejistotě přišla alespoň jedna
dobrá zpráva pro hráče sdružené pod vlajkou LIV. Klub
Augusta National jakožto pořadatel nejslavnějšího
golfového turnaje světa totiž oznámil, že v dubnu
nechá všechny řádně kvalifikované přeběhlíky opět
na Masters startovat. Připomeňme, že jen z minulých
vítězů turnaje se to týká Phila Mickelsona, Sergia
Garcíi anebo Bubby Watsona. Jestli si už mezitím
dokáže ambasador nové šňůry Greg Norman vydupat
i začlenění do OWGR, toť otázka…
10 | GOLF
výsledek třeba na John Deere Classic.
Zkrátka, není par jako par.
Aktuální status SGWR každého hráče pak
zase zpětně pomáhá lépe určovat kvalitu
jednotlivých turnajů. Dříve platilo, že start
světové jedničky přinesl do bodového
„hodnocení“ turnaje 30 bodů, dvojka
o něco méně a třeba hráč číslo 40 logicky
o dost méně. Nově má každý hráč svou
bodovou váhu danou svými výsledky za
poslední dva roky a teoreticky tak mo-
ostatně Rahmovo jméno objevilo v rámci
vtipu citovaného v úvodu článku. Aktuální
fungování OWGR ovšem podrobili kritice
i mnozí jiní hráči, včetně toho nejslavnějšího, Tigera Woodse. „Současný systém
OWGR je chybný, to musí všichni uznat,“
reagoval na kontroverzní bodový deficit
mezi dvěma podzimními akcemi vítěz
patnácti majorů.
Najdou se ale i obhájci nedávných změn.
„Pro fanoušky je tahle změna dobrá,“
Dříve platilo, že start světové jedničky přinesl do
bodového „hodnocení“ turnaje 30 bodů, dvojka
o něco méně a třeba hráč číslo 40 logicky o dost
méně. Nově má každý hráč svou bodovou váhu
danou svými výsledky za poslední dva roky
a teoreticky tak mohou mít dva golfisté s různým
žebříčkovým postavením stejný bodový přínos
pro klání.
hou mít dva golfisté s různým žebříčkovým postavením stejný bodový přínos pro
klání, kterého se účastní. A zatímco dříve
v podstatě hrálo roli jen to, kolik hráčů
z první světové dvoustovky na tom či
onom turnaji startuje, dnes je bodování
o dost komplexnější a umožňuje lépe diverzifikovat i menší akce.
Zní to logicky a férově, takže proč kritizovat, že? Potíž je v tom, že pár měsíců
fungování nového systému odhalilo jiné
slabiny. Předně, mnozí jsou přesvědčeni,
že tenhle způsob výpočtu výrazně zvýhodňuje PGA Tour. Křiklavým případem
se stalo loňské DP World Championship
v Dubaji, kde zvítězil Jon Rahm, ale za
titul v početně omezeném, zato špičkovém startovním poli získal k úžasu mnohých méně bodů než vítěz souběžně
hraného RSM Classic Adam Svensson.
Kanaďan měl totiž sice mnohem více
konkurentů, ale zákonitě zdaleka ne tolik hvězd.
Není tedy divu, že právě nejlepší španělský golfista současnosti nemůže novému systému přijít na jméno. I proto se
míní třeba známý zámořský golfový publicista Sean Zak a připomíná, že mnozí
hráči jsou na žebříček zbytečně fixovaní
a – kvůli návyku na minulý systém – také
netrpěliví. „Jistě, Jon Rahm má právo cítit
se už nyní jako nejlepší hráč světa, když
vyhrál čtyři turnaje z posledních šesti. Ale
on se někdy v březnu stejně jedničkou
stane,“ upozornil s tím, že je krátkozraké
sledovat změny v OWGR každý týden
v krátkém časovém horizontu.
A pokud jde o zvýhodňování PGA Tour,
Zak soudí, že nový systém zámořskou
šňůru neprotežuje – naopak prostě přirozenou řečí čísel ukazuje, že bodovat tam
je těžší než kdekoli jinde, jakkoli si mnozí
myslí opak.
Ve finále jde tedy o těžko vyřešitelný spor,
zda je těžší ovládnout turnaj s dvěma
stovkami průměrných konkurentů, nebo
třicítkou těch špičkových. Jestli kritika nejlepších golfistů planety přispěje k tomu,
že se systém OWGR v dohledné době
změní, je otázkou, spíše se ale dá tipovat
na to, že si prostě všichni tak nějak zvyknou. Napoví až čas.