Page 68
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Česká Lípa
66
|
GOLF
elektrického vedení. Prostě zasazení
hřiště do krajiny je jednoznačně jedním
z trumfů českolipské osmnáctky.
Tím dalším trumfem, který ocení každý
golfi sta, je to, že vše potřebné je tady
takříkajíc doslova na pětníku. Z parko-
viště jen pár kroků do klubovny, a to už
míjíte putting i chipping greeny. Dalších
pár kroků, a jste na drivingu. Vybrat si
můžete, zda využijete kryté stání, nebo
zůstanete na trávě bez střechy nad hla-
vou. A samozřejmě jen pár dalších kroků
to máte na odpaliště jedničky. Nebo de-
sítky. To proto, že se každá z obou deví-
tek vrací zpět ke klubovně.
A co vás na nich čeká? Skoro by se chtělo
říct, že obě devítky mají podobný ruko-
pis. Úvodní jamky nezastírají tak trochu
intimní charakter, jsou spíš technické a ni-
jak extra dlouhé, ale poté vystoupíte do
otevřené krajiny a ke slovu se dostanou
i ranaři na delších jamkách. Návrat ke klu-
bovně se opět nese ve znamení jamek vy-
žadujících spíš přesnost než délkové me-
try. V každém případě ale vše dohromady
vytváří celek, který ladí náramně.
Už zahajovací jamka dokáže naladit gol-
fi sty do příjemného módu, což rozhodně
neplatí pro řadu českých golfových hřišť.
Čtyřparová jednička není nikterak dlouhá,
vede z kopce, s lesem po celé pravé
straně ferveje. Z toho vyplývá, že rána,
která ulétne doprava, může přece jen
přivodit problémy, a tudíž se žádné pří-
jemné naladění na zbylých sedmnáct ja-
mek nemusí konat.
Startovací jamky se v České Lípě opravdu
povedly. Dvojka je zajímavý dogleg do-
prava, kde záleží především na vámi zvo-
lené strategii, a trojka třípar hraný z vy-
výšeného odpaliště, kdy se před vámi
otevírá výhled na Lužické hory. U greenu
čtyřky narazíte na nejnovější přírůstek na
hřišti, kterým je předloni postavený ryb-
ník. A protože byl sedmým v pořadí na
místním hřišti, nese název Neděle.
Jamky v otevřené krajině využívají mno-
hem víc nabízeného prostoru. Jsou jako
stvořené pro ranaře. Některé doslova
vybízejí k tomu, abyste předvedli, jaký
„bomber“ z týčka ve vás dřímá. Výzvou
je i čtyřparová patnáctka, dogleg do-
prava, kde dlouzí hráči mohou útočit
rovnou na green, ale s rizikem, že svůj
míček utopí, nebo nenávratně ztratí ve
vysokém roughu. Kratším hráčům ne-
zbývá než jít pokorně cestou vytyčenou
architektem. Počítat musíte i s tím, že
většina jamek má i zajímavé převýšení,
tak trochu je hrajete nahoru a dolů. Ale
nic extrémního.
Pestrou škálu možností nabízejí všechny
čtyři třípary. Od hodně dlouhých až
po krátké. Od čtrnáctky měřící z bílých
220 metrů (ze žlutých 176 metrů) až
po sedmnáctku dlouhou jen 112 metrů.
Ale pozor, nic snadného to přesto není,
protože tuhle jamku hrajete přes vodu.
Stejně jako v závěru první devítky tříparo-
vou osmičku. Takže nutné jsou jistá ruka,
přesné oko a pevné nervy.
Po osmnácti jamkách není nic příjem-
nějšího, než se na chvíli posadit v místní
restauraci a završit golfový zážitek tím
kulinářským. Na terase se můžete nejen
ještě jednou pokochat parádními po-
hledy na okolní krajinu, ale především si
dát něco dobrého na zub. Místní restau-
race toho nabízí víc než dost.
Startovací jamky se v České Lípě opravdu povedly.
Dvojka je zajímavý dogleg doprava, kde záleží
především na vámi zvolené strategii, a trojka třípar
hraný z vyvýšeného odpaliště, kdy se před vámi
otevírá výhled na Lužické hory.
Chloubou českolipského resortu jsou nepochybně skvěle udržované greeny.
Osmnáctijamkové hřiště je dítkem Zuzany a Ivana Solfronkových.