DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Česká Lípa
otevírá výhled na Lužické hory. U greenu
čtyřky narazíte na nejnovější přírůstek na
hřišti, kterým je předloni postavený rybník. A protože byl sedmým v pořadí na
místním hřišti, nese název Neděle.
Osmnáctijamkové hřiště je dítkem Zuzany a Ivana Solfronkových.
elektrického vedení. Prostě zasazení
hřiště do krajiny je jednoznačně jedním
z trumfů českolipské osmnáctky.
neplatí pro řadu českých golfových hřišť.
Čtyřparová jednička není nikterak dlouhá,
vede z kopce, s lesem po celé pravé
Startovací jamky se v České Lípě opravdu povedly.
Dvojka je zajímavý dogleg doprava, kde záleží
především na vámi zvolené strategii, a trojka třípar
hraný z vyvýšeného odpaliště, kdy se před vámi
otevírá výhled na Lužické hory.
Tím dalším trumfem, který ocení každý
golfista, je to, že vše potřebné je tady
takříkajíc doslova na pětníku. Z parkoviště jen pár kroků do klubovny, a to už
míjíte putting i chipping greeny. Dalších
pár kroků, a jste na drivingu. Vybrat si
můžete, zda využijete kryté stání, nebo
zůstanete na trávě bez střechy nad hlavou. A samozřejmě jen pár dalších kroků
to máte na odpaliště jedničky. Nebo desítky. To proto, že se každá z obou devítek vrací zpět ke klubovně.
A co vás na nich čeká? Skoro by se chtělo
říct, že obě devítky mají podobný rukopis. Úvodní jamky nezastírají tak trochu
intimní charakter, jsou spíš technické a nijak extra dlouhé, ale poté vystoupíte do
otevřené krajiny a ke slovu se dostanou
i ranaři na delších jamkách. Návrat ke klubovně se opět nese ve znamení jamek vyžadujících spíš přesnost než délkové metry. V každém případě ale vše dohromady
vytváří celek, který ladí náramně.
Už zahajovací jamka dokáže naladit golfisty do příjemného módu, což rozhodně
66 | GOLF
straně ferveje. Z toho vyplývá, že rána,
která ulétne doprava, může přece jen
přivodit problémy, a tudíž se žádné příjemné naladění na zbylých sedmnáct jamek nemusí konat.
Startovací jamky se v České Lípě opravdu
povedly. Dvojka je zajímavý dogleg doprava, kde záleží především na vámi zvolené strategii, a trojka třípar hraný z vyvýšeného odpaliště, kdy se před vámi
Jamky v otevřené krajině využívají mnohem víc nabízeného prostoru. Jsou jako
stvořené pro ranaře. Některé doslova
vybízejí k tomu, abyste předvedli, jaký
„bomber“ z týčka ve vás dřímá. Výzvou
je i čtyřparová patnáctka, dogleg doprava, kde dlouzí hráči mohou útočit
rovnou na green, ale s rizikem, že svůj
míček utopí, nebo nenávratně ztratí ve
vysokém roughu. Kratším hráčům nezbývá než jít pokorně cestou vytyčenou
architektem. Počítat musíte i s tím, že
většina jamek má i zajímavé převýšení,
tak trochu je hrajete nahoru a dolů. Ale
nic extrémního.
Pestrou škálu možností nabízejí všechny
čtyři třípary. Od hodně dlouhých až
po krátké. Od čtrnáctky měřící z bílých
220 metrů (ze žlutých 176 metrů) až
po sedmnáctku dlouhou jen 112 metrů.
Ale pozor, nic snadného to přesto není,
protože tuhle jamku hrajete přes vodu.
Stejně jako v závěru první devítky tříparovou osmičku. Takže nutné jsou jistá ruka,
přesné oko a pevné nervy.
Po osmnácti jamkách není nic příjemnějšího, než se na chvíli posadit v místní
restauraci a završit golfový zážitek tím
kulinářským. Na terase se můžete nejen
ještě jednou pokochat parádními pohledy na okolní krajinu, ale především si
dát něco dobrého na zub. Místní restaurace toho nabízí víc než dost.
Chloubou českolipského resortu jsou nepochybně skvěle udržované greeny.