ROZHOVOR | Klára Kuchařová

Být první Češkou ve vedení LETAS?

Jo, je to skvělé!

Podle společenských pravidel se v případě dámy o věku nemluví. To ale neplatí

u mladé dámy, které je teprve 26 let. Klára Kuchařová toho za necelé tři dekády svého života stihla víc než leckdo za celý život. Bez nadsázky. Stihla se propracovat mezi

nejlepší české amatérské golfistky, vystudovat bakaláře nejprve ve Velké Británii

a poté ještě za oceánem v USA. A přitom byl jejím průvodcem stále golf. A je i nyní,

kdy se stala „druhou ženou“ na LET Access Series. Oficiálně zní její funkce tournament administrator. Co se pod tím skrývá? Nejen to nám Klára prozradila…

Začnu trochu víc ze široka. Jak jste

se ke golfu dostala?

Díky starší sestře v devíti letech. Hráli

jsme dřív celá rodina tenis, ale sestra s tím

někdy v šestnácti sedmnácti sekla, s podmínkou, že musí dál sportovat. Vybrala si

golf a já prostě chtěla dělat to, co starší

ségra. Takže tenis šel taky stranou a začala jsem s golfem. Ze začátku jsem trénovala s Alanem Babickým ještě v Čechii,

potom jsem přešla do Mstětic, kde už

jsem začala hrát víc závodněji pod dozorem Lukáše Hroudy a Petra Mrůzka a nakonec jsem přešla na Černý Most. To už

jsem hrála docela dobře i nějaké turnaje

v rámci Česka a občas vyjela i za hranice.

a rozuměli si i rodiče. Golf je sice pořád

individuální sport, ve kterém odpovídáte

sami za sebe, a věděla jsem, že to nebudu nikomu kazit a nikdo to nemůže

kazit mně, ale zároveň jsme byli skvělá

parta, se kterou jsme jezdili na tréninky,

na turnaje, na soustředění. Tak asi tak.

A samotná hra vás oslovila čím?

Golf je prostě zajímavý sport. Někdy mi to

třeba týden nešlo, pořádně jsem se netrefila

do míčku a říkala si, co tady vlastně dělám.

Ale pak přišla dvě skvělá kola a najednou to

šlo. Líbí se mi ta nevyzpytatelnost a neopakovatelnost. Vlastně nikdy nevíte dopředu,

jak se vám bude dařit. A taky jsem se díky

Oficiálně je moje funkce tournament administrator,

ale dělám všechno od členství hráček, komunikace

s hráčkami přes přihlášky na turnaje až po

komunikaci s promotéry. Zkrátka, aby vše

fungovalo, jak má.

Čím si vás golf získal? Přece jen ve

srovnání s ním je tenis víc akční.

Tenis mě bavil, protože jsem jako dítě

pořád někde lítala. Ale co vím od rodičů,

trenéři měli tehdy připomínky, že neumím moc běhat. Takže když jsem začala

hrát i golf, vyslechla jsem si i narážky, že

jsem typické golfové dítě na tenisu – odpálím míček a koukám, kam letí. Všichni

kolem mě nakonec usoudili, že golf pro

mě bude lepší. Získal si mě i tím, že se

někdy v mých jedenácti nebo dvanácti letech sešla ve Mstěticích dobrá parta dětí

32 | GOLF

golfu naučila spoustu věcí jako trpělivost,

přístup ke hře, profesionalita. A navíc se

hraje v přírodě a je to zdravý sport.

Kdy jste začala brát golf

opravdu vážně?

Právě ve Mstěticích. Povedlo se mi tehdy

vyhrát celoroční túru US Kids. Ani nevím, jestli se to ještě hraje, ale tehdy to

byla pro mě docela velká věc. Kvalifikovala jsem se tím na evropské mistrovství

a musím říct, že mi to hodně otevřelo oči.

Potkala jsem tam hráče a hráčky v mém

věku z celé Evropy a viděla, jak vypadá závodní golf na téhle úrovni.

Logickým pokračováním amatérské

dráhy bývá přestup mezi profesionálky. Co se stalo, že jste se vydala

jinou cestou?

Dlouho jsem zvažovala, že půjdu do Ameriky na školu už v 18 letech a že se potom

vydám na profesionální cestu. To mě drželo tak do 17 let. Hlavně v době, kdy jsem

přešla na Černý Most a začala trénovat

u Cliva Tuckera. Angličana, který v minulosti trénovat třeba i Graemea McDowella

nebo holky na LET. Nakonec jsem se rozhodla jít do Anglie, ale už tehdy jsem tušila, že profesionální cesta pro mě nebude.

Přednost dostala škola a vzdělání?

Vybrala jsem si školu, která byla hodně

vysoko hodnocená v žebříčku britských

univerzit. Vždycky jsem chtěla jít studovat

do zahraničí a Anglie byla taková příjemná

destinace. Blízko k domovu a už jsem tam

předtím několikrát byla. Taky jsem se na

školu byla podívat a měli tam i dobrý golfový tým. Nakonec to ale nebylo takové,

jak jsem si představovala. Když s odstupem času srovnám Ameriku a Anglii, tak

to bylo nesrovnatelné a kompletně jiné.

V čem se to tolik lišilo?

Ve všem. Co se týče studia i golfu. V Anglii jsme každou středu hráli jamkovky

proti jiné škole v rámci regionu. Měli

jsme smíšené týmy, kluci, když se dohrálo, se sebrali a šli na pivo. Takže mě