Page 28
ROZHOVOR | Roman Šebrle
26
|
GOLF
pořád. V zimě snad ještě najdu čas zajít
odbouchat nějaký ten míček, ale v létě to
bude těžší.
Máte ještě v golfu nějaké ambice?
Za dva roky mi bude padesát, tak je
pro mě možná zajímavá nějaká senior-
ská túra. To by pro mě asi bylo zajímavé.
Teda, jestli se za ty dva roky nerozpadnu.
(smích)
Zkuste srovnat, kde byl váš golf
po roce intenzívního tréninku
s Davidem Carterem a kde je ten
současný?
To se snad ani nedá srovnat. Předtím jsem
hrál výsledky od lehce pod par až po ně-
jakých 76 ran. Jeden rok jsem odehrál
i pár slušných výsledků na Pro Golf Tour.
Dneska klidně hraju i 85 ran. To je obrov-
ský rozdíl.
Dá srovnat, jak jste zvládal začátky
golfové a televizní?
Asi ne. To je úplně něco jiného, dva roz-
dílné světy.
Golf vám byl v tomto směru asi
bližší vzhledem k vaší sportovní
kariéře?
Určitě ano. A hlavně jsem se během let
dostal na nějaký handicap. Myslím, že
tehdy kolem tří. Potom jsem se dostal
až na +1, což si myslím, že není až tak
špatné. Na rozdíl od Primy, kde jsem za-
čínal úplně od začátku. Televizní zpravo-
dajství je to nejvíc, co může novinář do-
sáhnout. Jenže já nebyl novinář. Řečeno
golfovou mluvou, v tu chvíli jsem měl han-
dicap tak 30. A z toho handicapu 30 jsem
to musel sakra rychle stáhnout na nulu.
Co bylo nejtěžší na golfovém za-
čátku a na tom televizním?
To se fakt nedá srovnat. Golf byl po-
stupný. Začal jsem na nějakém handi-
capu, hrál jsem pro radost. Když jsem se
dostal na tři, což už není tak špatný hcp,
mohl jsem přemýšlet o tom, že ho zku-
sím stáhnout ještě na nulu. Zatímco v te-
levizi jsem začal okamžitě zostra a na-
tvrdo. Těžké pro mě bylo úplně všechno.
Třikrát jsem byl s paní Postlerovou, která
mě učila mluvit, ale vůbec ke mně ne-
našla cestu. Ona byla zvyklá pracovat
s profesionály a já byl totální amatér.
Nevěděla, co se mnou. To je jako někteří
trenéři v golfu. Někteří už jen brousí dia-
manty, ale naučit někoho švihat, je pro ně
obtížné.
Pomohla vám v těžkých chvílích
schopnost tvrdý tréninkový dril ze
sportu?
Pomohlo mi to i proto, že to mám dané,
že ve stresových situacích věci zvládám líp
a daleko rychleji se učím. Učil jsem se chy-
bami, co a jak. A opravdu mi pomohla až
Eva Jurinová. Budiž jí země lehká, už bo-
hužel není mezi námi. Našla ke mně cestu,
takovou lidskou. Sedli jsme si, věděla, jak
na mě a s ní jsem se posunul nejdál. Byla
mým mentorem, trenérem, oporou. Na
spoustu věcí jsem si přišel sám, ale v reálu
to fungovalo jako pokus – omyl. Napří-
klad jsem zjistil, i když by si toho asi jen
málokdo všiml, že mi nevyhovuje spojení
písmen sš, zatímco s rř nemám problém.
Tušil jsem to, ale utvrdil jsem se až v oka-
mžiku, kdy jsem si nechal v textu zprávy
větu: Ještě slavnostnější to bylo v Lotyšsku.
Říkal jsem si, v tom nemůžu udělat chybu.
A samozřejmě udělal: Ještě slavnostnější
to bylo v Lotyšsku, odšišlal jsem. Postupně
přijdete na spoustu věcí.
Měl jste nad sebou i Damoklův meč
v podobě: tady máte termín a do té
doby musíte?
Jestli jsem ho měl, tak jsem o něm ne-
věděl. Naštěstí tam byla i Jitka Obzi-
nová, která to uměla jednak zpravodaj-
sky a jedna komerčně uchopit. Pro lidi
asi bylo zajímavé, že Šebrle a miss Eva
Kratochvílová budou moderovat zprávy.
Hned při prvním vysílání jsme udělali
přes milion lidí, kteří se na to koukali. To
byl úspěch. A věděla i to, že diváci Primy
nejsou ti samí jako na ČT1 a že vyžadují
něco jiného.
Změnilo se něco zásadně, když se
zprávy TV Prima změnily na CNN
Prima News?
Změnilo se toho hodně a také podstatně.
Ne, že by se všechno otočilo, ale změny
byly radikální.
Nicméně jste nakonec zůstal
v „první zpravodajské lize“…
To ano, ale na chvíli jsem byl ve sportu,
který mi vyhovoval, zatímco Eva byla
v pořadu Show Time. Takže jsme každý
byli jinde. Nějak se ale postupně zjistilo,
že máme asi trochu jiné diváky a že my
dva je zajímáme trochu víc než novináři,
profesionálové, kteří tam správně mají
být, ale nejsou zase tak divácky zajímaví.
Takže jsem se vrátil do zpráv.
Už to tady zaznělo, že jste muž
mnoha tváří a profesí. Zahrál jste
si i ve fi lmu Jan Žižka, který má am-
bice stát se velkým trhákem. Jaké to
bylo být husitou?
Pro mě to byla především zajímavá zku-
šenost. Nejsem žádný herec. Škoda, že
ve fi lmu vystřihli ten můj hlavní souboj.
Ten byl super, ale oni toho vystříhali víc,
a stejně je to ještě dlouhé. Nebylo to
nic spojené s herectvím. Dohodli jsme
se s Petrem Jáklem, že budu taková zají-
mavost. Nebyl jsem sám, byli tam i další
sportovci – Krpálek, Svoboda. Takže
vlastně tři olympijští vítězové! Byla to zají-
mavá zkušenost spolupracovat s klukama
kaskadérama. Říkali mi, abych s nimi jezdil
častěji, protože jsem pohybově nadaný
a leccos bych zvládl.
Nenaštvalo vás, že vás nechali po-
měrně rychle a záhy zabít?
Nenaštvalo. I přesto, že Petr o mě pře-
mýšlel i do jedné z hlavních rolí, ale pro-
tože je fi lm v americké koprodukci a má
ambice prosadit se i v Hollywoodu, neu-
mím anglicky tak, abych takovou roli ve
fi lmu mohl hrát. V tom to bylo jasný, pro-
stě jsem musel hned umřít. (smích)
Tak to máme atletika, golf, televize,
fi lm, co bude dál?
Kdo ví. Uvidíme, co čas přinese. Ale
vážně, fi lm to byla spíš taková legrace, jen
krátká epizoda.
Když se člověk dostane do těchto
sfér, nutně se posune ze zájmu spor-
tovních médií o kus dál a stane se
objektem zájmu bulváru. Jak tohle
dáváte?
Ani mi to úplně nevadí. To, co mi vadí, je,
že je v dnešní době trend trošku víc věci
nafouknout, nebo rovnou zalhat. To mi
vadí. Taková ta senzace za každou cenu.
Když jsem měl aféru se sekretářkou, tak
jsem si to zasloužil a bulvár jsem chápal.
Je to jejich práce, i když já bych ji dělat