ROZHOVOR | Roman Šebrle

Jak přímá, nebo naopak klikatá byla

vaše cesta ke golfu?

Když se ohlédnu zpátky, tak vlastně klikatá. Třeba i v tom, že golf po roce 1989

měl u nás špatnou pověst. I já se na něj

koukal jako na sport snobů, takže dost

skrz prsty. A když jsem občas viděl golf

v televizi, jak se tam po hřišti procházejí

pupkatí dědkové, říkal jsem, že to snad

není ani žádný sport.

Co se změnilo?

Platilo to až do chvíle, než jsme jeli na

soustředění do Jižní Afriky. Můj kamarád

už v té době golf hrál. Bydleli jsme v Potchefstroomu v podstatě na golfovém

hřišti, hned vedle hotelového bazénu

vedla jedna z fervejí. Kamarád si šel zahrát a já na něj, ty jdeš na golf, ty snobe.

A on, že je krásný sport, žádná snobárna,

ať si to jdu s ním zkusit. Tak jsem na to

kývnul, ale ani jsem nevěděl, jestli mě nechají si zahrát. Šel jsem v tílku, bylo 31

stupňů, koupil jsem si balony, půjčil hole,

které byly nalevo, a šel na driving. Bylo to

docela dobrý. Zeptal jsem se, jestli můžu

taky na hřiště. Místní se na mě podíval,

jen řekl: vezměte si ale jiný tričko. Tak

jsem si vzal triko s límečkem a vyrazil. Asi

tím, že jsem na sport docela šikovný, tak

jsem to občas i trefil a letělo mi to tam,

kam jsem chtěl. Byl to ohromně příjemný

pocit, začal jsem chodit častěji a už jsem

byl chycený.

Říkal jste, že jste začal s holemi nalevo, ale pokud vím, hrajete dnes

napravo?

To je pravda. Od toho soustředění jsem

doma golf vůbec nehrál. Když jsme jeli za

půl roku na další soustředění, kamarád už

nejel, a tak jsem vyrazil sám. Zase jsem si

půjčil hole, ale nalevo je neměli, a tak jsem

si půjčil pro praváky. Stejně mi během toho

půlroku každý říkal, ať se předělám napravo. Nějakou chvíli to bylo nepříjemné,

ale pak jsem měl najednou pocit, že jsem

se ohromně zlepšil. Od té doby hraju napravo a byl jsem definitivně chycený.

Čím vás golf chytil?

Pravda je, že u nás by se to asi nestalo, protože u nás je to s golfem složité. V Potchefstroomu ale bylo nejen úžasné a krásné

hřiště, ale hra doslova za hubičku. Hrál

jsem to skvělé hřiště tenkrát v přepočtu asi

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

za 150 korun. Ale hlavně nikdo nic neřešil.

Jestli mám kartu, jestli mám trenéra, jestli

znám pravidla. Bylo to neuvěřitelně příjemné, a to mě na tom chytlo. I tam to lidé

kopou, stejně jako u nás, ale tam se to tolik

neřeší. A čím mě golf chytil? Tím pocitem,

že občas míček trefíš a on letí tam, kam ty

chceš. A taky soutěživost. Vždycky si s někým o něco zahraješ, hecujete se. Ale ten

pocit, že to letí, kam ty chceš, je skvělý.

A zároveň tak trochu nevysvětlitelný.

Začátky na domácí scéně jste také

neměl úplně přímočaré. Zaměstnal

jste dokonce disciplinární komisi

České golfové federace. Vzpomenete si na to ještě?

Vzpomenu. Ale když se dívám zpětně,

neudělal bych stejně nic jinak.

Jen připomenu, že tehdy šlo o to, že

jste po dvou kolech opustil turnaj

ČGF, abyste si mohl zahrát podnik

Czech PGA Tour…

Byl jsem amatér a rozhodně jsem ale nechtěl udělat nic špatného. Byl jsem z atletiky zvyklý na férovost. Našel jsem si

tehdy amatérské mistrovství republiky

a odehrál první dvě kola. I v atletice jsem

kolikrát na mistrovství republiky šel jen

první tři disciplíny, abych se rozcvičil na

důležitější závod. A nikdo to neřešil, protože to věděli. Tady to bylo podobné.

Říkal jsem si, že půjdu dvě kola, pak se

odhlásím a odehraju profesionální turnaj,

který pro mě tehdy byl mnohem zajímavější. Možná zpětně bych to úplně přesně

takhle neudělal, ale ani dnes v tom nevidím nic extra špatného. Podle mě – a říkám to pořád – za mě je dělení na amatéry a profesionály v golfu nešťastné.

Proč si to myslíte?

Chápu, že amatérský golf má své místo, že

musíte hráče nejprve vychovat, musíte je

financovat, to nezpochybňuji, ale s odpuštěním, ti amatéři, jak to vnímám já, nikoho

nezajímají, nikdo o nich neví. Vzpomene si

někdo, kdo a jak skončil na mistrovství Evropy? Ne, ani náhodou. Ti, co se o golf zajímají, si vzpomenou maximálně tak na to,

že Ondra Lieser hrál na olympijských hrách,

že Aleš Kořínek vyhrál turnaj Pro Golf Tour

nebo že si některý z českých hráčů zahrál

na evropské tour. Ze sportovního hlediska

jsou zajímaví jen profesionálové.

Dnes jste už i vy golfový profesionál, byť trochu jiný. Jak byste se sám

charakterizoval jako profesionál?

Upřímně řečeno, já vlastně nejsem žádný

profesionál. Ano, dokázal jsem si tenhle

statut uhrát. Ještě v době, kdy jsem nepracoval na Primě, jsem na to měl čas,

trénoval jsem, takže jsem se dostal na

handicap, který k tomu byl potřeba. Jsem

za to rád, že jsem golfovým profesionálem, protože mi to pořád dává předzávodní stres, na který jsem celý život

zvyklý. Těším se na turnaje, jsem většinou

i trochu nervózní. Teď je to ale horší. Začal jsem trénovat kluky v atletice, takže se

na golf dostanu minimálně. I proto hraju

katastrofálně.

Možnost pracovat v TV Prima asi do

vašeho golfu zasáhla hodně?

To ano. Ale i tak jsem se to snažil ještě

nějak „pytlíkovat“, občas jsem si našel čas

a přes zimu chodil do Čechie. Třeba i dvakrát třikrát týdně. Teď to ale neplatí vůbec, což mě mrzí. Pochopitelně i dneska

bych chtěl hrát co nejlíp, ale nejde to.

Právě na Primě pro vás měla evidentně větší váhu než golfová

kariéra?

Jasně. O tom není třeba diskutovat. Abych

něco v golfu dokázal, musel bych se mu

věnovat jako v tom prvním roce, kdy jsem

prakticky denně chodil k Davidu Carterovi. Ale i tak nevím, kam bych se posunul já a moje hra. To rozhodnutí bylo

pragmatické. Zvlášť když víte, že nemáte

vyděláno, aby vás to zajistilo do konce

života.

Jak často dneska trénujete golf?

Vlastně netrénuju vůbec. Maximálně jdu

hrát jednou dvakrát měsíčně s kamarády. V sezoně se přidají nějaké turnaje,

ale třeba za říjen jsem hrál jediný turnaj.

Samozřejmě mě to štve, když vidím, jak

moje hra uvadá. Snažím se s tím něco dělat, ale den nejde natáhnout. Jedině tak,

že si ráno musím hodně přivstat.

K Primě a golfu se přidalo i trénování desetibojařů…

Přesně tak. Trénuji je od října. Předtím

jsem dělil čas na dva kusy, teď na tři.

Nebo musím něco ubrat. To proto, že

trenéřina v atletice znamená, že jste tam

25