1977: DŽENTLEMENSKÝ SOUBOJ
LEGEND
A opět Nicklaus. Toho roku svedl o vítězství boj s jiným Američanem Tomem Watsonem. Na hřišti v Turnberry jim k tomu
na ostrovní poměry nezvykle silně peklo
slunce a oba slavní hráči byli o míle před
zbytkem startovního pole. Jejich rozhovor
zachytili novináři na šestnáctce, kde Watson prohodil ke svému soupeři s úsměvem: „A o tomhle to celé je…“, načež
Nicklaus opáčil: „To si piš!“ Parádní bitvu
rozhodla až chyba Zlatého medvěda na
sedmnáctce, kde neproměnil metrový
pat. Nepomohlo mu ani to, že na poslední jamce naopak trefil bezmála jedenáctimetrový, pro své druhé z celkových
pěti vítězství na Open si dokráčel Watson.
1984: SEVEHO IKONICKÁ OSLAVA
Poprvé se podíváme do St. Andrews.
Slavné hřiště hostilo turnaj i v roce 1984
a o vítězství se pral opět Tom Watson
a proti němu španělský matador Seve Ballesteros. Právě ten potřeboval na poslední
jamce trefit birdie, aby Američana udolal,
pat to ovšem nebyl vůbec snadný. Ballesteros ale trefil a pak předvedl v euforii oslavu,
která se od té doby už stihla stát ikonickou
– trojité zapumpování pěstí na tři strany
vešlo do dějin, stejně jako samotný španělský golfista, jenž se v kariéře radoval z výhry na The Open také celkem třikrát.
1987: PAR SKÓRE NEKAZÍ
Známé rčení z mezititulku by bezpochyby
podepsal Nick Faldo, který v roce 1990 na
hřišti v Muirfield zapsal do kroniky slavného turnaje vpravdě neobvyklé finálové
kolo. Jak už asi tušíte, neměl toho dne
ve skórekartě odlišný výsledek než par!
V jiných ročnících a na jiných hřištích by
to nejspíš na celkové prvenství nestačilo,
toho roku ale precizní a vyrovnaný výkon
na osmnácti jamkách závěrečného dne
vynesl Faldovi jeho první kariérní výhru
na Open – radoval se pak ještě dvakrát
a hned ta druhá výhra v pořadí přinesla
další památný moment slavného turnaje.
1990: FALDŮV SKÓROVACÍ
REKORD
Ano, je tady Nick Faldo podruhé, tentokrát v roce 1990. I tehdy se hrálo podobně jako letos v St. Andrews a cestu
za svým druhým Klaretovým džbánem si
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
domácí golfista vydláždil způsobem start
– cíl, a hlavně rekordním výsledkem. Po
jednotlivých kolech za 67, 65, 67 a 71 ran
totiž skončil hned osmnáct pod par, což
se do té doby na The Open nikomu nepodařilo. Faldo byl ovšem toho roku v životní formě, což potvrdil už o pár měsíců
dříve vítězstvím na Masters v Augustě.
1995: NESKUTEČNÝ PAT NA VÝHRU
NESTAČIL
A zase St. Andrews. V roce 1995 tam
svůj první major vyhrál John Daly, nejvíc
si ale všichni budou navždy pamatovat
neuvěřitelný kousek jiného hráče. Italský
golfista Costantino Rocca hrál tohoto
roku na The Open životní turnaj, přesto
už to vypadalo, že si nevybojuje ani playoff, potřeboval totiž na závěrečné osmnáctce birdie, a druhou ránu nezvládl
vůbec dobře, takže ho čekal osmnáctimetrový pat.
Daly už si asi myslel, že má titul v kapse,
jenže podsaditý Ital poslal míček bez mrknutí oka přímo do jamky! Sám se pak nevěřícně svalil na green a tloukl rukama do
trávy, zatímco tribuny bouřily. Vpravdě
ikonický moment slavného turnaje, kterému ovšem chyběl happy end. Šlo se totiž do čtyřjamkového rozstřelu a v něm
se stejně radoval Američan. Rocca se pak
blýskl o dva roky později aspoň děleným
pátým místem na Masters a stal se prvním Italem, který si zahrál Ryder Cup,
žádný major ale nikdy nevyhrál.
1999: FRANCOUZŮV ŠÍLENÝ
KOLAPS
Dnes už jméno Jean van de Velde golfovým fanouškům mnoho neřekne a není
divu, koneckonců francouzský hráč nikdy
nevyhrál žádný major. Už z toho asi vytušíte, že tentokrát nebude řeč o triumfálním úspěchu, ale naopak o totálním
kolapsu. Udál se v roce 1999, kdy se The
Open hrálo v Carnoustie. Van de Velde si
dlouho vedl skvěle a na poslední jamku
finálového kola nastupoval s luxusním náskokem tří ran, takže u greenu už čekala
s tisícovkami fandů i rozesmátá Francouzova manželka.
Úsměv jí ale rychle ztuhnul: lídr turnaje
vyhodil drajv doprava a jen zázrakem se
vyhnul vodě, o nic lepší ale nebyla ani
druhá rána, která se opět s pořádnou
dávkou štěstí odrazila od tribuny, i tak ale
zapadla do vysokého rafu. Hrůza nekončila, van de Velde odsud nedokázal přehrát vodu a pro čtvrtou ránu se nejprve
zul s tím, že míček z naprosto beznadějné pozice pod hladinou zkusí hrát.
Nakonec ale rozumně vzal trestnou, pátou ránu poslal do bankru u greenu, šestou na čtyři metry od vlajky a pat z posledních sil proměnil, takže si vybojoval
aspoň play-off. V něm však stejně podlehl
Paulu Lawriemu. Dělenému druhému
místu, natožpak vítězství, už se na majorech nikdy ani nepřiblížil…
2006: TIGER V SLZÁCH
Nejslavnější golfista dějin vyhrál The Open
hned třikrát, rozhodně nejemotivnější byl
ale ten zatím poslední triumf, který si připsal v roce 2006 na hřišti Royal v Liverpoolu. Důvod? Pouhé dva měsíce předtím
zemřel jeho otec Earl, s nímž jak známo
pojilo Woodse nesmírně silné pouto, ať
už v dobrém či zlém. Američan byl po
celý turnaj nesmírně soustředěný a zatažený do sebe, experti si povšimli, že ve
finálovém kole použil jen jedinkrát drajvr,
aby se vyvaroval chybné rány do četných
bankrů. Po vítězném patu pak jindy vyrovnaný Tiger na osmnáctém greenu výjimečně podlehl dojetí a rozplakal se.
2010: MLADÝ RORY PŘEKONÁVÁ
REKORDY
Dnes respektovaný vítěz majorů Rory
McIlroy přijel před dvanácti lety na turnaj ještě jako jednadvacetiletý zelenáč.
Mimochodem, i tehdy se hrálo jako letos
v St. Andrews a slavilo se toho roku 150.
výročí založení turnaje (teprve letos se
hraje – mimo jiné kvůli válečným letům
– skutečně i 150. ročník). Severoirský golfista navzdory svému mládí vlétl do slavného klání naprosto bez bázně a hany,
takže ostrovní fandové šíleli.
Hned na úvod totiž McIlroy zapsal nejnižší skóre pro první kolo v celé dlouhé
historii turnaje! S výsledkem 63 ran zároveň vyrovnal rekord hřiště a stal se
teprve osmým hráčem, který takový výsledek na Open Championship zahrál.
Posledních deset jamek šel Rory doslova
v transu za osm pod par a vypadalo to,
že si může dojít pro svůj první major. Ten
ale přišel až o rok později na US Open,
v St. Andrews totiž nakonec bral jen dělenou třetí příčku.
9