GOLFOVÁ HŘIŠTĚ | Zamyšlení Ondřeje Kašiny
Kronika
ohlášené smrti
„Paměť nezná cesty zpátky,
k někdejším jarům se vrátit nelze.“
Gabriel García Márquez
Aneb do jaké míry regulovat obtížnost hřiště
Nemějte obavy, tohle je článek o golfu, nikoliv o magickém realismu pana Márqueze.
I když jsem ho osobně poznal počátkem 90. let, když jsem byl zpravodajem ČTK v Latinské Americe. K napsání tohoto článku mě donutily necitlivé a vpravdě likvidační
zásahy nekompetentního vedení Clube de Golfe Brasília, které postupně mění dříve
krásné hřiště v mýtinu plnou pařezů a pahýlů. A to mě vede k daleko širší úvaze: Do
jaké míry je možné odstraňovat překážky a usnadňovat hru na golfovém hřišti? Až
kam může zajít vstřícnost vůči zákazníkům a snaha o ulehčení hry?
Text a foto: Ondřej Kašina
Před pandemií covidu, nedlouho po mém
návratu do Brazílie jsem napsal článek
„Žakety v savaně“, který vyšel v tomto časopise. Barvitě jsem popsal krásy jediného
golfového hřiště v brazilském hlavním
městě, které na počátku 60. let postavil
Robert Trent Jones Senior.
Malebné golfové hřiště na břehu umělého
jezera Paranoá bylo od počátku součástí
plánů geniálního urbanisty Lucia Costy,
jenž byl duchovním otcem podoby nového hlavního města Brazílie, když koncem 50. a na začátku 60. let minulého
století začalo vznikat v pustinách Centrální vrchoviny, v biomu zvaném cerrado.
V roce 1965 byl pozván ke stavbě hřiště
světoznámý architekt Robert Trent Jones
Senior. Od roku 1966 začala přivážet letadla do Brasília nikoliv osivo, ale rovnou
Veškeré úsílí na hřišti Brasília je věnováno kácení stromů.
78 | GOLF
celé koberce živé golfové trávy. V dnešní
době se to může zdát divné, ale v podstatě celá Brasília byla stavěna na základě dodávek stavebního materiálu letecky. Z prostého důvodu. Silnice tehdy
nebyly nebo byly nedostatečné pro nákladní automobily. V září 1966 přiletěl
architekt hřiště Robert Trent Jones Senior
na kontrolu stavby a nějaký čas poté už
se začalo hrát.
Pracoval jsem v Brasília jako diplomat v letech 1994–1999 a nyní opět uplynulé
čtyři roky. V součtu bylo golfové hřiště
Clube de Golfe Brasília mým domácím
a jediným hřištěm po dlouhých devět
let. Po většinu času jsem děkoval bohům
a osudu, že mi dopřáli vychutnávat golf
v tak výjimečně krásném místě, mezi tisíci různých stromů a ve společnosti papoušků arara, ibisů bělokřídlých, tukanů
a rybaříků obojkových. Až donedávna.
V posledních měsících se stále hůře dokážu
soustřeďovat na golf. Trpím při pohledu na
brutální zásahy na hřišti, kde každý den přibývá pokácených stromů a mohutné větve
jsou odřezávány stejně hloupě jako neodborně. Je to něco, jako kdybyste devět let
žili v krásné zahradě, jež vám teď někdo ničí
před očima kus po kuse, strom po stromu.