GOLFOVÁ HŘIŠTĚ | Zamyšlení Ondřeje Kašiny

Kronika

ohlášené smrti

„Paměť nezná cesty zpátky,

k někdejším jarům se vrátit nelze.“

Gabriel García Márquez

Aneb do jaké míry regulovat obtížnost hřiště

Nemějte obavy, tohle je článek o golfu, nikoliv o magickém realismu pana Márqueze.

I když jsem ho osobně poznal počátkem 90. let, když jsem byl zpravodajem ČTK v Latinské Americe. K napsání tohoto článku mě donutily necitlivé a vpravdě likvidační

zásahy nekompetentního vedení Clube de Golfe Brasília, které postupně mění dříve

krásné hřiště v mýtinu plnou pařezů a pahýlů. A to mě vede k daleko širší úvaze: Do

jaké míry je možné odstraňovat překážky a usnadňovat hru na golfovém hřišti? Až

kam může zajít vstřícnost vůči zákazníkům a snaha o ulehčení hry?

Text a foto: Ondřej Kašina

Před pandemií covidu, nedlouho po mém

návratu do Brazílie jsem napsal článek

„Žakety v savaně“, který vyšel v tomto časopise. Barvitě jsem popsal krásy jediného

golfového hřiště v brazilském hlavním

městě, které na počátku 60. let postavil

Robert Trent Jones Senior.

Malebné golfové hřiště na břehu umělého

jezera Paranoá bylo od počátku součástí

plánů geniálního urbanisty Lucia Costy,

jenž byl duchovním otcem podoby nového hlavního města Brazílie, když koncem 50. a na začátku 60. let minulého

století začalo vznikat v pustinách Centrální vrchoviny, v biomu zvaném cerrado.

V roce 1965 byl pozván ke stavbě hřiště

světoznámý architekt Robert Trent Jones

Senior. Od roku 1966 začala přivážet letadla do Brasília nikoliv osivo, ale rovnou

Veškeré úsílí na hřišti Brasília je věnováno kácení stromů.

78 | GOLF

celé koberce živé golfové trávy. V dnešní

době se to může zdát divné, ale v podstatě celá Brasília byla stavěna na základě dodávek stavebního materiálu letecky. Z prostého důvodu. Silnice tehdy

nebyly nebo byly nedostatečné pro nákladní automobily. V září 1966 přiletěl

architekt hřiště Robert Trent Jones Senior

na kontrolu stavby a nějaký čas poté už

se začalo hrát.

Pracoval jsem v Brasília jako diplomat v letech 1994–1999 a nyní opět uplynulé

čtyři roky. V součtu bylo golfové hřiště

Clube de Golfe Brasília mým domácím

a jediným hřištěm po dlouhých devět

let. Po většinu času jsem děkoval bohům

a osudu, že mi dopřáli vychutnávat golf

v tak výjimečně krásném místě, mezi tisíci různých stromů a ve společnosti papoušků arara, ibisů bělokřídlých, tukanů

a rybaříků obojkových. Až donedávna.

V posledních měsících se stále hůře dokážu

soustřeďovat na golf. Trpím při pohledu na

brutální zásahy na hřišti, kde každý den přibývá pokácených stromů a mohutné větve

jsou odřezávány stejně hloupě jako neodborně. Je to něco, jako kdybyste devět let

žili v krásné zahradě, jež vám teď někdo ničí

před očima kus po kuse, strom po stromu.