ROZHOVOR | Michal Pospíšil

Každá výhra se počítá

Golfisté jich moc nezažijí

Když se Michala Pospíšila zeptáte na to, čím je pro něj golf nejpřitažlivější, odpoví,

že i svou nevyzpytatelností a neopakovatelností. Zahrát dvě stejné rány za sebou je

v golfu zkrátka nemožné. Přesto v případě profesionála působícího na Albatrossu

ona neopakovatelnost tak docela neplatí. To proto, že své první vítězství mezi profesionály v roce 2019 na hřišti ve Slavkově dokázal ještě dvakrát zopakovat. Naposledy

letos v červnu při mistrovství Česka na rány.

To vypadá, že hřiště ve Slavkově je

vaše oblíbené?

Vyhrál jsem mezi profesionály tři turnaje,

všechny byly v rámci série Czech PGA

Tour a všechny byly právě ve Slavkově,

takže asi ano.

Jak je to tedy s tou neopakovatelností v golfu?

To platí bezezbytku. Zahrát dva stejné

údery je nemožné. Obzvlášť hned za

sebou. Může se vám stát, že zahrajete

stejný úder, který jste zahráli třeba někdy před dvěma týdny, ale dva stejné za

sebou, to se myslím nikomu nikdy nepovedlo. Důkazem jsou i akce, které občas dělá evropská tour. Vybere nejlepší

a řekne: trefte hole-in-one. Hrají ze stejného místa, mají stejné podmínky, odpálí

klidně i pět stovek míčků, a nic. Trefit eso

se povede jen málokomu.

Máte za sebou zajímavou amatérskou

kariéru, od druhé půlky roku 2017

jste profesionálem. V jakém stavu je

aktuálně vaše golfová kariéra?

Dobrá otázka… Tím, že máme za sebou dva roky covidu, tak to byly takové

dvě polosezony. Na přelomu roku 2019

a 2020 jsem měl navíc mononukleózu

a zhubnul jsem ještě před covidem deset kilo. A aby toho nebylo málo, přetrhal

jsem si vazy v kotníku vlastní blbostí.

Při čem?

Na motorce. Když se to všechno sečetlo

dohromady, tak to byly takové složitější

sezony. Covid znamenal menší počet

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

turnajů, dlouho se všechno rozjíždělo. Tím,

že je to už moje čtvrtá pátá sezona mezi

profíky, tak taky trochu vyprchalo takové

to počáteční: jdu do toho, prolomím to,

něco dokážu. Nechci říct, že to vyprchalo

úplně, ale určitě polevilo. Souvisí to i s tím,

že mi letos bude třicet. To člověk začne

přemýšlet o tom, co případně dělat dál.

A vymyslel jste něco?

Na konci roku mi přišla nabídka od mého

dlouholetého kamaráda, který pracuje

pro Trackman. Začal jsem pracovat na

částečný úvazek pro tuto dánskou firmu

a musím říct, že mě to ohromně baví. Je

to neuvěřitelný produkt. Taky to ale samozřejmě bere nějaký čas. Když se mě lidi

ptali, co budu dělat, když mi nevyjde golf,

vždycky jsem říkal, že bych u něj chtěl zůstat. A to mě drží pořád. Ale na prvním

místě chci pořád hrát. Zjistil jsem to letos,

když jsem se vrátil na turnaje. I přesto, že

hned na tom prvním v Egyptě v rámci Pro

Golf Tour jsem neprošel cutem. Pořád mě

to ohromně baví, ta soutěživost, adrenalin. Ještě nehodlám končit.

Už jste se zmínil o tom, že letos oslavíte třicáté narozeniny, ale v golfu

věk zase až tak zásadní roli nehraje.

Takový Richard Bland vyhrál svůj

první turnaj na DP World Tour těsně

před padesátkou. To máte ještě

hodně času…

To je pravda, to mám skoro ještě dvacet let šanci. Je ale potřeba říct, že Bland

sice vyhrál poprvé až ve 48 letech, ale

už od pětadvaceti byl a je pořád členem

evropské tour, nebo přinejhorším Challenge Tour. Nevyhrával, ale i tak ho jeho

kariéra uživila. Zatímco když hrajete na

Pro Golf Tour a pravidelně se neumísťujete v top 5 nebo spíš nevyhráváte turnaje, tak vás hráčská kariéra neuživí. Což

znamená, že musíte dělat něco jiného,

ale tím se vám krátí čas k tréninku. A musíte mnohem víc přemýšlet o tom, kolik

peněz do svého sportu vrátíte.

Ve vašem medailonku ještě z amatérské doby máte jako svůj cíl vítězství na turnaji European Tour,

tedy dnešní DP World Tour. Jak daleko, nebo naopak blízko je k jeho

naplnění?

Myslím si, že když budu mít dvě dobré

sezony, když budu dobře hrát a trénovat,

všechno bude do sebe zapadat, tak šance

vyhrát turnaj je. Jedním dechem ale musím dodat, že sice je, ale hodně malá. Ale

jde to. Jako se to povedlo třeba Janě Melichové na turnaji LET v Berouně. Má teď

navíc jistotu na rok a půl, že tyhle turnaje

bude hrát dál, má krytá záda a starty na

turnajích se pro ni stanou rutinou. Když

se my dostaneme u nás na Challenge

Tour, nebo dokonce na European Tour,

tak je to jednou za rok. A přestože všichni

známe ty poučky, jak k tomu přistupovat,

že je to jako každý jiný turnaj a nedávat

na sebe žádný extra tlak navíc, tak je to

nakonec jen o tom, jak to člověk zvládne

zpracovat. Nebo nezvládne.

Jak moc vám a dalším českým hráčům pomohlo, že Ondřej Lieser

21