ROZHOVOR | Michal Pospíšil
Každá výhra se počítá
Golfisté jich moc nezažijí
Když se Michala Pospíšila zeptáte na to, čím je pro něj golf nejpřitažlivější, odpoví,
že i svou nevyzpytatelností a neopakovatelností. Zahrát dvě stejné rány za sebou je
v golfu zkrátka nemožné. Přesto v případě profesionála působícího na Albatrossu
ona neopakovatelnost tak docela neplatí. To proto, že své první vítězství mezi profesionály v roce 2019 na hřišti ve Slavkově dokázal ještě dvakrát zopakovat. Naposledy
letos v červnu při mistrovství Česka na rány.
To vypadá, že hřiště ve Slavkově je
vaše oblíbené?
Vyhrál jsem mezi profesionály tři turnaje,
všechny byly v rámci série Czech PGA
Tour a všechny byly právě ve Slavkově,
takže asi ano.
Jak je to tedy s tou neopakovatelností v golfu?
To platí bezezbytku. Zahrát dva stejné
údery je nemožné. Obzvlášť hned za
sebou. Může se vám stát, že zahrajete
stejný úder, který jste zahráli třeba někdy před dvěma týdny, ale dva stejné za
sebou, to se myslím nikomu nikdy nepovedlo. Důkazem jsou i akce, které občas dělá evropská tour. Vybere nejlepší
a řekne: trefte hole-in-one. Hrají ze stejného místa, mají stejné podmínky, odpálí
klidně i pět stovek míčků, a nic. Trefit eso
se povede jen málokomu.
Máte za sebou zajímavou amatérskou
kariéru, od druhé půlky roku 2017
jste profesionálem. V jakém stavu je
aktuálně vaše golfová kariéra?
Dobrá otázka… Tím, že máme za sebou dva roky covidu, tak to byly takové
dvě polosezony. Na přelomu roku 2019
a 2020 jsem měl navíc mononukleózu
a zhubnul jsem ještě před covidem deset kilo. A aby toho nebylo málo, přetrhal
jsem si vazy v kotníku vlastní blbostí.
Při čem?
Na motorce. Když se to všechno sečetlo
dohromady, tak to byly takové složitější
sezony. Covid znamenal menší počet
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
turnajů, dlouho se všechno rozjíždělo. Tím,
že je to už moje čtvrtá pátá sezona mezi
profíky, tak taky trochu vyprchalo takové
to počáteční: jdu do toho, prolomím to,
něco dokážu. Nechci říct, že to vyprchalo
úplně, ale určitě polevilo. Souvisí to i s tím,
že mi letos bude třicet. To člověk začne
přemýšlet o tom, co případně dělat dál.
A vymyslel jste něco?
Na konci roku mi přišla nabídka od mého
dlouholetého kamaráda, který pracuje
pro Trackman. Začal jsem pracovat na
částečný úvazek pro tuto dánskou firmu
a musím říct, že mě to ohromně baví. Je
to neuvěřitelný produkt. Taky to ale samozřejmě bere nějaký čas. Když se mě lidi
ptali, co budu dělat, když mi nevyjde golf,
vždycky jsem říkal, že bych u něj chtěl zůstat. A to mě drží pořád. Ale na prvním
místě chci pořád hrát. Zjistil jsem to letos,
když jsem se vrátil na turnaje. I přesto, že
hned na tom prvním v Egyptě v rámci Pro
Golf Tour jsem neprošel cutem. Pořád mě
to ohromně baví, ta soutěživost, adrenalin. Ještě nehodlám končit.
Už jste se zmínil o tom, že letos oslavíte třicáté narozeniny, ale v golfu
věk zase až tak zásadní roli nehraje.
Takový Richard Bland vyhrál svůj
první turnaj na DP World Tour těsně
před padesátkou. To máte ještě
hodně času…
To je pravda, to mám skoro ještě dvacet let šanci. Je ale potřeba říct, že Bland
sice vyhrál poprvé až ve 48 letech, ale
už od pětadvaceti byl a je pořád členem
evropské tour, nebo přinejhorším Challenge Tour. Nevyhrával, ale i tak ho jeho
kariéra uživila. Zatímco když hrajete na
Pro Golf Tour a pravidelně se neumísťujete v top 5 nebo spíš nevyhráváte turnaje, tak vás hráčská kariéra neuživí. Což
znamená, že musíte dělat něco jiného,
ale tím se vám krátí čas k tréninku. A musíte mnohem víc přemýšlet o tom, kolik
peněz do svého sportu vrátíte.
Ve vašem medailonku ještě z amatérské doby máte jako svůj cíl vítězství na turnaji European Tour,
tedy dnešní DP World Tour. Jak daleko, nebo naopak blízko je k jeho
naplnění?
Myslím si, že když budu mít dvě dobré
sezony, když budu dobře hrát a trénovat,
všechno bude do sebe zapadat, tak šance
vyhrát turnaj je. Jedním dechem ale musím dodat, že sice je, ale hodně malá. Ale
jde to. Jako se to povedlo třeba Janě Melichové na turnaji LET v Berouně. Má teď
navíc jistotu na rok a půl, že tyhle turnaje
bude hrát dál, má krytá záda a starty na
turnajích se pro ni stanou rutinou. Když
se my dostaneme u nás na Challenge
Tour, nebo dokonce na European Tour,
tak je to jednou za rok. A přestože všichni
známe ty poučky, jak k tomu přistupovat,
že je to jako každý jiný turnaj a nedávat
na sebe žádný extra tlak navíc, tak je to
nakonec jen o tom, jak to člověk zvládne
zpracovat. Nebo nezvládne.
Jak moc vám a dalším českým hráčům pomohlo, že Ondřej Lieser
21