GOLFOVÁ HŘIŠTĚ | Zamyšlení Ondřeje Kašiny
golfista dostane, měl by mít možnost míček hrát, byť i třeba jen wedží.
Pokud se týká faktorů zvyšujících obtížnost
na hřištích, v minulosti jsem kromě přehnaných rafů také kritizoval biozóny. Ty považuji za kardinální nesmysl, který korunuje
občas nařízení, že si z nich hráči nesmí
ani zvednout míček, který zřetelně vidí.
V rámci designu golfových hřišť existuje
mnoho způsobů, jak zvýšit náročnost hry.
Třeba velké fervejové bankry. Biozóna do
toho arzenálu nepatří, to je čistá šikana.
JE ZÁKAZNÍK VŽDY
A VE VŠEM PÁNEM?
Jestliže přehnaně vysoké rafy a biozóny
jsou obtíže, které golfisty štvou právem,
pak stromy představují zásadně odlišnou kategorii. Milovníci a majitelé polních
hřišť typu „links“ tento problém řešit nemusí. Ale významná část golfistů má ráda
hřiště, jejichž ferveje lemují stromy.
Patřím do této kategorie. Když se postavím na odpaliště a mám za úkol odehrát drajv na fervej obklopenou starými
mohutnými stromy, cítím respekt. Úctu
k těm desítkám let či někdy i staletím,
po které ty stromy rostly jako svědci různých dob. Když můj míček narazí třeba
do větve staré osiky v Poděbradech
nebo skončí v tamaryšku na čtvrté jamce
v Hodkovičkách, necítím zášť vůči těm
stromům. Vím, že mi jen ukazují moji neobratnost a nedostatečnost. Příště budu
opatrnější a šikovnější. Ale nikdy by mě
nenapadlo uříznout z těch stromů, byť
jen jednu větvičku.
Rád bych se mýlil, ale zdá se mi, že některá naše hřiště může záhy postihnout trend, který vede k zničení starého
skvostu Clube de Golfe Brasília. Hlavní
město Brazílie je od nás daleko, ale hlavní
problém je stejný – jak řešit ekonomickou
udržitelnost golfového hřiště? Jak udržet
zákazníky v době narůstající ekonomické
krize? Čím přilákat začátečníky a jak to
udělat, aby jim golf připadal „zábavný“?
Naše společnost sdílí s tou brazilskou
a většinou ostatních v současnosti stejný
problém – všichni touží jen po zábavě,
která by měla být snadná a příjemná. Bez
potu a bez mozolů. Před tímto nebezpečným směrem vývoj varoval například
Neil Postman v knize „Ubavme se k smrti!“
Také u nás jsem zaznamenal pokusy využívat ve snaze o rozvoj golfu mantru, že
to musí být jen a jen zábava. Ale skutečný
Otázka zní, do jaké míry je vhodné regulovat obtížnost hřiště.
80 | GOLF
golf je rovněž dřina a občasné utrpení.
Proto je tak krásný a výchovný.
Rozumnější ekonomové se shodují, že
Evropa směřuje k největší krizi od druhé
světové války. Já osobně jsem ještě větší
pesimista. Zdá se mi, že nás čeká ještě
bolestnější typ krize, protože od 30. a 40.
let minulého století se značně zvýšila závislost společnosti na energiích, které budou nedostatkové, a rovněž vzrostl podíl
městské populace, která nedokáže řešit
potravinovou krizi.
Naše země bude pravděpodobně postižena už letos na podzim nejvíce z Evropy,
protože máme nejvyšší podíl průmyslu na
tvorbě HDP. To povede k poklesu životní
úrovně. Souběžně porostou ceny všeho,
zejména pohonných hmot. To bohužel
donutí mnoho lidí k šetření a lze předvídat, že cesty za golfem budou méně důležité než jídlo a topení pro rodinu.
V tomto scénáři budou majitelé hřišť vystaveni těžké otázce, jak získávat a udržet
co nejvíce zákazníků? Co jim nabídnout,
aby byli spokojeni a v časech krize nadále
ochotní vydávat peníze za cesty a green
fee?
Nejen v Brasília, ale také u nás budou lidé
zodpovídající za ekonomickou stránku
provozu hřišť v pokušení řešit situaci cestou podbízení se nováčkům a opouštění
kontroly všech standardů herní zdatnosti
a znalostí chování na hřišti. Avšak ekonomická krize by se neměla promítnout do
našeho golfu oslabením kontroly, zda se
na hřiště dostávají lidé dostatečně poučení o technice hry a chování. Krize jednou pomine, ale pokud dovolíme, aby se
v honbě za zákazníky ztratila z golfu etiketa, není cesty zpátky.
Nejsem militantní ekolog, jen člověk,
který miluje golf a přírodu. Poučen smutným příkladem z ničení hřiště v Brasília
a jeho nevratné banalizace, rád bych dal
majitelům našich hřišť a vedoucím údržby
upřímnou radu. Jako vstřícnost vůči novým zákazníkům sekejte rafy a odstraňte
biozóny nebo alespoň dovolte, aby si
z nich golfisté mohli vyndávat míčky.
Ale buďte opatrní na stromy. Važte si jich,
buďte citliví při každém řezu. Nedožijete
se toho, až by jednou eventuálně vyrostly
stromy nové. Paměť nezná cesty zpátky,
k někdejším jarům se vrátit nelze.