GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 82

GOLFOVÁ HŘIŠTĚ | Zamyšlení Ondřeje Kašiny
80
|
GOLF
golfi sta dostane, měl by mít možnost mí-
ček hrát, byť i třeba jen wedží.
Pokud se týká faktorů zvyšujících obtížnost
na hřištích, v minulosti jsem kromě přehna-
ných rafů také kritizoval biozóny. Ty pova-
žuji za kardinální nesmysl, který korunuje
občas nařízení, že si z nich hráči nesmí
ani zvednout míček, který zřetelně vidí.
V rámci designu golfových hřišť existuje
mnoho způsobů, jak zvýšit náročnost hry.
Třeba velké fervejové bankry. Biozóna do
toho arzenálu nepaí, to je čis šikana.
JE ZÁKAZNÍK VŽDY
A VE VŠEM PÁNEM?
Jestle přehnaně vyso rafy a biony
jsou obtíže, které golfi sty štvou právem,
pak stromy představují zásadně odliš-
nou kategorii. Milovníci a majitelé polních
išť typu „links“ tento problém řešit ne-
musí. Ale významná část golfi stů má ráda
iště, jejichž ferveje lemují stromy.
Patřím doto kategorie. Když se po-
stavím na odpaliště a mám za úkol ode-
hrát drajv na fervej obklopenou starými
mohutnými stromy, cítím respekt. Úctu
k těm desítkám let či někdy i staletím,
po které ty stromy rostly jako svědci růz-
ných dob. Když můj míček narazí třeba
do větve staré osiky v Poděbradech
nebo skončí v tamaryšku na čtvrté jamce
v Hodkovičkách, necítím zášť vůči těm
stromům. Vím, že mi jen ukazují moji ne-
obratnost a nedostatečnost. Příště budu
opatrnější a šikovnější. Ale nikdy by mě
nenapadlo uříznout z těch stromů, byť
jen jednu větvičku.
Rád bych se mýlil, ale zdá se mi, že ně-
která naše hřiště můžehy postih-
nout trend, který vede k zničení starého
skvostu Clube de Golfe Brasília. Hlav
město Brazílie je od nás daleko, ale hlavní
problém je stejný – jak řešit ekonomickou
udržitelnost golfového hřiš? Jak udržet
zákazníky v době narůstající ekonomické
krize? Čím přilákat začátečníky a jak to
udělat, aby jim golf připadal „zábavný“?
Naše společnost sdílí s tou brazilskou
a většinou ostatních v současnosti stejný
problém – všichni touží jen po zábavě,
která by měla být snadná a příjemná. Bez
potu a bez mozolů. Před tímto nebez-
pečným směrem vývoj varoval například
Neil Postman v knize „Ubavme se k smrti!“
Také u nás jsem zaznamenal pokusy vyu-
žívat ve snaze o rozvoj golfu mantru, že
to musí být jen a jen zábava. Ale skutečný
golf je rovněž dřina a občasné utrpení.
Proto je tak krásný a výchov.
Rozumnější ekonomové se shodují, že
Evropa směřuje k největší krizi od druhé
světové války. Já osobně jsem ještě větší
pesimista. Zdá se mi, že nás čeká ješ
bolestnější typ krize, protože od 30. a 40.
let minulého století se značně zvýšila zá-
vislost společnosti na energiích, které bu-
dou nedostatkové, a rovněž vzrostl podíl
městské populace, která nedokáže řešit
potravinovou krizi.
Naše země bude pravděpodobně posti-
žena už letos na podzim nejvíce z Evropy,
protože máme nejvyšší podíl průmyslu na
tvorbě HDP. To povede k poklesu životní
úrovně. Souběžně porostou ceny všeho,
zejména pohonných hmot. To bohužel
donutí mnoho lidí k šetření a lze předví-
dat, že cesty za golfem budou méně dů-
ležité než jídlo a topení pro rodinu.
V tomto scénáři budou majitelé hřišť vy-
staveni těžké otázce, jak získávat a udržet
co nejvíce zákazní? Co jim nabídnout,
aby byli spokojeni a v časech krize nadále
ochotní vydávat peníze za cesty a green
fee?
Nejen v Brasília, ale také u nás budou lidé
zodpovídající za ekonomickou stránku
provozu hřišť v pokušení řešit situaci ces-
tou podbízení se nováčkům a opouštění
kontroly všech standardů herní zdatnosti
a znalostí chování na hřišti. Avšak ekono-
mická krize by se neměla promítnout do
našeho golfu oslabením kontroly, zda se
na hřiště dostávají lidé dostatečně pou-
čení o technice hry a chová. Krize jed-
nou pomine, ale pokud dovolíme, aby se
v honbě za zákazníky ztratila z golfu eti-
keta, není cesty zpátky.
Nejsem militantní ekolog, jen člověk,
který miluje golf a přírodu. Poučen smut-
ným příkladem z ničení hřiště v Brasília
a jeho nevratné banalizace, rád bych dal
majitelům našich hřišť a vedoucím údržby
upřímnou radu. Jako vstřícnost vůči no-
vým zákazníkům sekejte rafy a odstraňte
biozóny nebo alespoň dovolte, aby si
z nich golfi sté mohli vyndávat míčky.
Ale buďte opatrní na stromy. Važte si jich,
buďte citliví při každém řezu. Nedožijete
se toho, až by jednou eventuálně vyrostly
stromy nové. Paměť nezná cesty zpátky,
k někdejším jarům se vrátit nelze.
Otázka zní, do jaké míry je vhodné regulovat obtížnost hřiště.
GOLF