CESTY ZA GOLFEM | Rakousko

výšku, kapr, panna cota… Na řízky nedošlo. Krátká letní noc v místním hotelu. Ten

se předloni rozrostl, splynul s budovou

klubovny, je překvapivě luxusně zařízený,

a protože je v malém městě, dá se cenově

snést. Ani v restauraci nezchudnete.

DEN ČTYŘI: ST. OSWALDFREISTADT

Nějak se nemohli vyklubat. Zátěž věku, tří

dnů golfu a večerního koštování se nutně

musela podepsat, esemeskováním z postele jsme posouvali sraz na snídani… V té

chvíli se uplatnila větička z úvodu článku,

program dne směl podlehnout a taky

podlehl modifikaci. Jen jedno hřiště.

Ani tak se nenudili. GC Mühlviertel St.

Oswald-Freistadt, zkráceně St. Oswald,

je od Weitry nedaleko, zase tu klasickou

půlhodinu. Cesta samý les, nejvyšší bod

v tisíci metrech, už lehce horská krajina.

Samo hřiště je trochu zvláštní, není to takové to veliké přehledné pole plné jamek,

které se z patřičného místa všechny dají

přehlédnout. Tady si jamky vybírají svoje

místa, vždycky je jich několik pohromadě

a pak se zase přesunete do jiných míst,

kde čekají jamky s jiným charakterem.

Zvláštní, zajímavé.

Ve společné paměti nám utkvěl nejvíc

nekonečný pětipar s délkou 619 metrů

z bílých, krásné louky z dolní části hřiště

a zrádný stočtyřicetimetrový třípar přes

velké jezero s greenem hned za vodou,

hodnocený jako druhá nejlehčí jamka…

19. jamka: oběd měl několik pozoruhodností. Jednak se odehrával v jedné z nejzvláštnějších kluboven (nejen) Rakouska,

velmi moderní, s prosklenou fasádou nad

Mnich nabízí pestrou skladbu jamek.

64 | GOLF

jezírkem, jednak jsme si neuměli vybrat

jídlo, protože pokrmy, které nosily číšnice

ke stolům, se nedaly podle jídelního lístku

identifikovat. Vypadaly náramně, všechny

byly lákavé. Decentně jsme se uchýlili

k dávno už nepoužité metodě „chtěl bych

to, co má pán u stolu u okna“. Najedli

jsme se fantasticky a byla to tečka za tím

velkým výletem. No, vlastně nebyla, ještě

se museli nějak dostat domů, což zabralo

zbytek toho čtvrtého dne.

v létě nevysychá tolik jako nížinná hřiště,

proto je zde plno i v letních měsících.

Druhá osmnáctka Haugschlag je sportovnější, delší, hrávají se na ní i turnaje evropských túr. Ale i pro běžného hráče jde

o příjemnou, přehlednou hru s mnoha

krásnými zákoutími. Lesa není tolik, nahrazují ho lesíky a remízky. Jamky jsou

barvité a dost daleko od sebe, takže vás

ostatní hráči neruší. Finále probíhá před

Dvě skvělé osmnáctky, centrum Heart of Golf. Starší

osmnáctka Waldviertel je klasická, příjemná, dobře

hratelná. Les, les, les. Je všude okolo, je krásný, jen

je potřeba dát si na něj pozor: přidává rány.

Haugschlagská hřiště a Monachus zbyly na

příští výpravu, ale z přehledu hřišť HoG je

nelze vynechat.

HAUGSCHLAG

Dvě skvělé osmnáctky, centrum Heart of

Golf. Starší osmnáctka Waldviertel je klasická, příjemná, dobře hratelná. Les, les,

les. Je všude okolo, je krásný, jen je potřeba dát si na něj pozor: přidává rány.

Na mnoha jamkách zdobí okolí fervejí

obří žulové kameny, které kdysi dávno

přinesl do zdejší krajiny ledovec, údajně

až ze Švédska. Nechybí klasický ostrovní

green, jako na potvoru vyšlo na tuto

jamku číslo třináct!

Jamky nejsou nijak přehnaně dlouhé, snad

s výjimkou pětiparové sedmičky a čtyřparu 17. Krásné třípary, zvlášť osmička

a zmíněná ostrovní jamka. Hřiště je velice

férové, nikde nenajdete záludnost. Hřiště

obecenstvem, sedícím na terase klubovny: osmnáctka je třípar s ostrovním

greenem a vysoko položeným odpalištěm. Vzrušující závěr.

Místní hotel a klubovna prošly výraznými

úpravami, skvělé bydlení, tradičně dobrá

kuchyně, v objednávkách vede nezbytný

řízek. Ideální je třídenní golfový balíček,

kdy si zahrajete obě místní hřiště a případně Monachus.

MONACHUS, MNICH

Hřiště není tak staré, aby bylo možno hovořit o klasice a tradici, ale zdatně si tuto

pozici vydobývá. Je podobně jako Haugschlag skoro celé v lese, některé jamky lemuje les skutečně natěsno. Proti nížinným

hřištím je tady úplně jiná příroda, každý

metr je krásný.

Mix jamek je tak pestrý, jak jen může být.

Nejsou tady žádné dvě stejné, ale ani podobné jamky. Každá představuje speciální problém, který je třeba vyřešit. Dost

bankrů na to, aby prakticky každý potrénoval nějakou tu ránu ze žlutého. Ani

vody není málo. Několik jamek, které by

se daly označit za signature hole: dvojka,

čtyřka, sedmička, devítka, patnáctka…

jednu vybrat nejde.

Hned vedle leží starší devítka, kdysi velice

populární. Když otevřeli Mnich, pozbyla na

důležitosti, dnes je ale velice dobře udržovaná a ideální pro začínající hráče.

Devatenáctka: i na Mnichu se dá velice

dobře najíst: široká nabídka zahrnuje i netypická jídla, ovocné knedlíky, halušky,

horké maliny a parádní poháry.