CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
výšku, kapr, panna cota… Na řízky nedošlo. Krátká letní noc v místním hotelu. Ten
se předloni rozrostl, splynul s budovou
klubovny, je překvapivě luxusně zařízený,
a protože je v malém městě, dá se cenově
snést. Ani v restauraci nezchudnete.
DEN ČTYŘI: ST. OSWALDFREISTADT
Nějak se nemohli vyklubat. Zátěž věku, tří
dnů golfu a večerního koštování se nutně
musela podepsat, esemeskováním z postele jsme posouvali sraz na snídani… V té
chvíli se uplatnila větička z úvodu článku,
program dne směl podlehnout a taky
podlehl modifikaci. Jen jedno hřiště.
Ani tak se nenudili. GC Mühlviertel St.
Oswald-Freistadt, zkráceně St. Oswald,
je od Weitry nedaleko, zase tu klasickou
půlhodinu. Cesta samý les, nejvyšší bod
v tisíci metrech, už lehce horská krajina.
Samo hřiště je trochu zvláštní, není to takové to veliké přehledné pole plné jamek,
které se z patřičného místa všechny dají
přehlédnout. Tady si jamky vybírají svoje
místa, vždycky je jich několik pohromadě
a pak se zase přesunete do jiných míst,
kde čekají jamky s jiným charakterem.
Zvláštní, zajímavé.
Ve společné paměti nám utkvěl nejvíc
nekonečný pětipar s délkou 619 metrů
z bílých, krásné louky z dolní části hřiště
a zrádný stočtyřicetimetrový třípar přes
velké jezero s greenem hned za vodou,
hodnocený jako druhá nejlehčí jamka…
19. jamka: oběd měl několik pozoruhodností. Jednak se odehrával v jedné z nejzvláštnějších kluboven (nejen) Rakouska,
velmi moderní, s prosklenou fasádou nad
Mnich nabízí pestrou skladbu jamek.
64 | GOLF
jezírkem, jednak jsme si neuměli vybrat
jídlo, protože pokrmy, které nosily číšnice
ke stolům, se nedaly podle jídelního lístku
identifikovat. Vypadaly náramně, všechny
byly lákavé. Decentně jsme se uchýlili
k dávno už nepoužité metodě „chtěl bych
to, co má pán u stolu u okna“. Najedli
jsme se fantasticky a byla to tečka za tím
velkým výletem. No, vlastně nebyla, ještě
se museli nějak dostat domů, což zabralo
zbytek toho čtvrtého dne.
v létě nevysychá tolik jako nížinná hřiště,
proto je zde plno i v letních měsících.
Druhá osmnáctka Haugschlag je sportovnější, delší, hrávají se na ní i turnaje evropských túr. Ale i pro běžného hráče jde
o příjemnou, přehlednou hru s mnoha
krásnými zákoutími. Lesa není tolik, nahrazují ho lesíky a remízky. Jamky jsou
barvité a dost daleko od sebe, takže vás
ostatní hráči neruší. Finále probíhá před
Dvě skvělé osmnáctky, centrum Heart of Golf. Starší
osmnáctka Waldviertel je klasická, příjemná, dobře
hratelná. Les, les, les. Je všude okolo, je krásný, jen
je potřeba dát si na něj pozor: přidává rány.
Haugschlagská hřiště a Monachus zbyly na
příští výpravu, ale z přehledu hřišť HoG je
nelze vynechat.
HAUGSCHLAG
Dvě skvělé osmnáctky, centrum Heart of
Golf. Starší osmnáctka Waldviertel je klasická, příjemná, dobře hratelná. Les, les,
les. Je všude okolo, je krásný, jen je potřeba dát si na něj pozor: přidává rány.
Na mnoha jamkách zdobí okolí fervejí
obří žulové kameny, které kdysi dávno
přinesl do zdejší krajiny ledovec, údajně
až ze Švédska. Nechybí klasický ostrovní
green, jako na potvoru vyšlo na tuto
jamku číslo třináct!
Jamky nejsou nijak přehnaně dlouhé, snad
s výjimkou pětiparové sedmičky a čtyřparu 17. Krásné třípary, zvlášť osmička
a zmíněná ostrovní jamka. Hřiště je velice
férové, nikde nenajdete záludnost. Hřiště
obecenstvem, sedícím na terase klubovny: osmnáctka je třípar s ostrovním
greenem a vysoko položeným odpalištěm. Vzrušující závěr.
Místní hotel a klubovna prošly výraznými
úpravami, skvělé bydlení, tradičně dobrá
kuchyně, v objednávkách vede nezbytný
řízek. Ideální je třídenní golfový balíček,
kdy si zahrajete obě místní hřiště a případně Monachus.
MONACHUS, MNICH
Hřiště není tak staré, aby bylo možno hovořit o klasice a tradici, ale zdatně si tuto
pozici vydobývá. Je podobně jako Haugschlag skoro celé v lese, některé jamky lemuje les skutečně natěsno. Proti nížinným
hřištím je tady úplně jiná příroda, každý
metr je krásný.
Mix jamek je tak pestrý, jak jen může být.
Nejsou tady žádné dvě stejné, ale ani podobné jamky. Každá představuje speciální problém, který je třeba vyřešit. Dost
bankrů na to, aby prakticky každý potrénoval nějakou tu ránu ze žlutého. Ani
vody není málo. Několik jamek, které by
se daly označit za signature hole: dvojka,
čtyřka, sedmička, devítka, patnáctka…
jednu vybrat nejde.
Hned vedle leží starší devítka, kdysi velice
populární. Když otevřeli Mnich, pozbyla na
důležitosti, dnes je ale velice dobře udržovaná a ideální pro začínající hráče.
Devatenáctka: i na Mnichu se dá velice
dobře najíst: široká nabídka zahrnuje i netypická jídla, ovocné knedlíky, halušky,
horké maliny a parádní poháry.