ROZHOVOR | Martin Potočný

Před golfem jste působil řadu

let u hokeje. Je něco, co oba

sporty spojuje?

Určitě to jsou emoce. Ty jsou totiž v golfu

podobné jako v hokeji. Zažijete během

něj spoustu krásných okamžiků, které

jsou vyváženy spoustou zklamání. Je to

úžasné. Golf hrajete třeba pět hodin a za

tu dobu toho zažijete spoustu. Chvíli jste

maximálně šťastný a za pět minut jste

na dně, že neumíte hrát. Jsem šťastný,

že u golfu můžu trávit čas s lidmi, které

mám rád, a že s nimi mohu sdílet emoce.

To je na tom krásné.

Součástí hřiště jsou i zajímavé památky v čele se zámkem.

Obrovský potenciál má však celý resort.

Jinde v Evropě snad nenajdete osmnáctijamkové hřiště, které je celé ukryté v zámeckém parku. V tom jsme naprostý unikát. A to taky lidem musíme nabídnout.

Vnímáte, že v tom je vaše velká výhoda? Přeci jen, jste z oboru.

Je obrovskou výhodou, když víte, koho

oslovit, jak udělat reklamu či jak komunikovat na sociálních sítích. Svět se

posouvá mílovými kroky, a když firma

nedělá dobře marketing, tak přestává

prodávat. Marketing je třeba dělat na

dvaceti až třiceti platformách, abyste

oslovili všechny lidi, které potřebujete.

To, že jsem z branže, je mé velké plus.

I proto jsem nabídku přijal.

služeb a hřiště, tak budeme na samém

topu. Potenciál máme a já věřím, že se

tam dostaneme.

Daří se vám i v dnešní době lákat ke

golfu nové hráče?

V současné době tady máme asi 80 dětí,

pro které je golf jejich sportovním koníčkem. Máme profesionální trenéry a prostor na to, aby mladí zráli a dorůstali. Na

golfu je každopádně krásné to, že není

limitován věkem. Můžete ho hrát s kama-

Dlouho jste hrál hokej, u kterého

jste působil i na manažerských pozicích. Pracoval jste v rádiu, máte reklamní agenturu. Co o vás ještě můžete prozradit?

Nechceme, aby nás koupil nějaký investor, který by

nás okamžitě posunul do výšin, proto si to musíme

oddřít sami. Musíme poskytovat kvalitní služby jak

lidem, tak firmám, které s námi chtějí spolupracovat.

A my jim máme co nabídnout, vždyť našimi branami

každoročně projde několik desítek tisíc lidí.

V Moravskoslezském kraji je velká

konkurence golfových hřišť. Jak ji

vnímáte?

Musíme brát, že Moravskoslezský kraj je

v republice druhou největší aglomerací po

Praze. Za mě je konkurence fajn, protože

vás nutí být lepší. Musíme poskytovat takové služby, aby u nás lidé chtěli hrát.

rády, ale i s vlastními dětmi nebo rodiči.

Má společenský význam, jste v přírodě,

odpočinete si od stresu, a ještě si zasoutěžíte. To je na golfu krásné, ten sport má

pořád kam růst.

Navíc ležíte hned vedle Polska. I to

je velkou výhodou Šilheřovic.

Určitě. V Polsku je hřišť málo, navíc nesmíme zapomenout, že to k nám není daleko ani ze Slovenska. Víte, každý golfista,

který hrál v Šilheřovicích, vám řekne, že je

to jedno z nejkrásnějších hřišť. A já si za

tím stojím. Pokud ještě posuneme kvalitu

Kdy jste s golfem začal vy?

Když jsem skončil s hokejem. Tehdy jsem

ho začal hrát a taky už u něho chci zůstat.

Je to jediný sport, u kterého můžu umřít.

Nemá žádný limit, můžu ho hrát až do nejzazšího věku, jen se při něm projdu a občas dám úder. Jsem moc rád, že se golfu

věnuje i má rodina, hrají ho i moje děti.

84 | GOLF

Jak se vám vůbec v golfu daří?

Golf má strašnou výhodu v tom, že v něm

jste největším soupeřem vy sám. Takže

na hřišti bojuji každý den sám se sebou.

Jednou mi to jde lépe, jindy hůř, ale já

už si nemám co dokazovat. Jsem rád,

když hraju dobře, ale taky mám pokoru

k tomu, když mi hřiště naloží, což se mi

stává častěji. Zkrátka, pokud se mi daří,

tak je to super. A když ne, tak jsem si aspoň udělal krásný den.

Že mi brzy bude padesát. Jsem věčný

optimista a jiný už asi nebudu. Chci dělat věci, které mě baví a naplňují, co mají

nějakou přidanou hodnotu. Když vás jednou za pár měsíců někdo pochválí, tak je

to ta správná cesta. Buď mám něco rád

a dělám to, nebo ne. Jsem rád, že mám

takovou svobodu a mohu se rozhodnout, co chci dělat a co ne. Práce v Šilheřovicích mě naplňuje – je přesně tím, co

dělat chci.

Za rozhovor děkuje Petr Sobol

Foto: Archiv Martina Potočného a hřiště