Page 81
GOLFOVÁ HŘIŠTĚ | Zamyšlení Ondřeje Kašiny
WWW.CASOPISGOLF.CZ
79
Petr Iljič Čajkovský prý začal kompono-
vat jeho nejslavnější koncert b moll v roz-
rušení, když na návštěvě u známého na
venkově viděl, jak dřevorubci kácejí blízký
krásný les. Tenhle článek nemá ambice do-
sáhnout věhlasu onoho koncertu, ale snad
alespoň pár lidí donutí k zamyšlení, jak da-
leko lze zajít ve snaze uspokojit zákazníky
(a zejména začátečníky) a odstraňovat fak-
tory zvyšující obtížnost hry na golfových
hřištích. Když se takové úpravy s cílem sní-
žit náročnost hřiště přeženou, a zejména
když při tom hynou cenné stromy, jednou
budou majitelé hřiště a jeho údržba kon-
frontováni s verdiktem G. G. Márqueze:
k někdejším jarům se vrátit nelze.
JAK PANDEMIE COVIDU
ZMĚNILA SVĚT
Vzhledem k tomu, že mi je 68 let, slyšel
jsem již mnohokrát názory, že se stalo
cosi, po čem už svět nebude nikdy stejný.
Jsem proto vůči podobným unáhleným
teoriím ostražitý až skeptický. Jenomže
pandemie covidu skutečně přinesla
změny v chování společnosti, které se mi
zdají významné a velmi negativní.
Na počátku pandemie jsem patřil k ukáz-
něným jedincům a disciplinovaně jsem
stál fronty na všechny dávky očkování.
Jenomže jemný čich vypěstovaný léty ži-
vota v totalitním společenském uspořádání
mi stále více napovídal, že pod záminkou
zadržování pandemie probíhá na růz-
ných úrovních omezování našich svobod
a vzniká jakýsi nový druh normalizace.
Abych svůj dojem podepřel, připomenu
názory respektovaného italského fi losofa
G. Agambena. Ten měl jako jedna z prv-
ních známých osobnostní odvahu upo-
zornit, že pod rouškou boje proti covidu
„správci systémů“ salámovou metodou na-
stolují nový řád: „Krajnost se normalizuje
a státy si usnadňují vládnutí vyhlašováním
nouzových stavů, tedy omezováním ob-
čanských svobod. Technika nahradila lidský
kontakt, tváře jsme zahalili a stát nás roz-
poznával podle biometrických nebo mo-
bilních dat. Veřejný prostor zanikl.“
Jenže pandemii covidu nezneužívají
jen vlády ve vztahu k občanům. Pande-
mie nastartovala ekonomické problémy,
které mění chování lidí ve všech oblas-
tech. V době výjimečných opatření, za
časů lock-downu se virtuálně uskutečnily
v Clube de Golfe Brasília rychlé a netrans-
parentní volby nového výboru. Na místo
zkušených golfi stů a znalců údržby hřiště
nastoupila parta dravých byznysmenů,
kteří hojně holdují alkoholu, ale ani trochu
se nezajímají, jak vylepšit svoji herní tech-
niku. Nepožadují žádné standardy herní
způsobilosti a znalostí chování na hřišti
od nových členů.
Tahle dravá parta ignorantů zaměřila
strategii klubu zcela novým směrem.
Ekonomické problémy vzniklé uzávěrou
hřiště během lock-downu řeší nový vý-
bor masivním náborem majetných začá-
tečníků. Od těch se nevyžadují naprosto
žádné golfové dovednosti, jediným cílem
je „aby si to užívali“. A oni si to užívají.
Neučí se hrát golf na cvičných odpa-
lištích, nýbrž rovnou na buginy a elek-
trické tříkolky nakládají kromě holí rovněž
bedny piva a po hřišti se prohánějí se
zapálenými doutníky. U toho řvou jako
vřešťani z čeledi chápanovitých. Zbylí
opravdoví golfi sté na to hledí s tichým
zoufalstvím a s pocitem zmaru.
Nová parta, která ovládla hřiště v Brasí-
lia, ovšem narazila na závažný problém.
Ono krásné a obtížné hřiště je vroubeno
tisíci starých stromů. A rány nových a ne-
připravených adeptů golfu beznadějně
ztroskotávaly na jejich kmenech a vět-
vích. A nový výbor přijal opatření. Nařídil
údržbě, aby přestala ztrácet čas starostí
o ferveje, greeny a bankry. Veškeré úsilí
bylo věnováno kácení stromů a ořezávání
větví, aby noví členové – nedej bože – ne-
museli v potu tváře trénovat a učit se golf.
Skóre teď mají nižší i bez tréninku. Hřiště
zaniká, umírá s každým dalším ztraceným
stromem. Je to kronika ohlášené smrti...
CO JSEM PSAL
NA TOHLE TÉMA V MINULOSTI
Mnozí z vás již nyní při četbě tohoto
článku začínají chápat, že rozkrývá pro-
blém, jenž se zdaleka netýká jen vzdá-
leného hřiště kdesi v Brasília. Do jaké
míry lze snižovat obtížnost hřiště a co je
možné při tom obětovat, to je závažná
otázka, která se bytostně týká i našich
hřišť a bude stále naléhavější během eko-
nomické krize, jež se bude prohlubovat.
H. D. Thoreau v eseji „Občanská nepo-
slušnost“ vyzval občany, že v případě,
že se děje něco nesprávného, nechť se
jejich život stane protichůdným třením,
kterým onen stroj zastaví. Současně však
upozornil, že než se začneme proti ně-
čemu stavět, musíme se podívat sami na
sebe. Proto považuji za nutné, než začnu
kriticky popisovat nebezpečí přílišného
usnadňování a banalizace golfových hřišť,
ohlédnout se za tím, co jsem na to téma
od roku 2000 napsal.
Je pravda, že jsem kritizoval tendenci
přehnaně vysokých rafů, jež se proje-
vila na některých našich hřištích v době
největšího golfového boomu. Hráček
a hráčů tehdy rychle přibývalo a majitelé
hřišť a šéfové údržby si v té euforické ná-
ladě prosperity chybně vysvětlili úlohu
rafů v golfové hře. Někteří z nich nehra-
telně vysoké rafy použili na podepření
svého ega. Dobře si vzpomínám, jak v té
době golfového růstu maršal instruoval
hráče před turnajem na prvním odpališti
jednoho docela hezkého hřiště neda-
leko od Prahy a pyšně říkal: „Naše heavy
rafy jsou hodně vysoké. Míček v nich ani
nehledejte.“
Časy zdánlivě nekonečného golfového
boomu u nás ovšem skončily. A za pár
let jsem s potěšením na stejném hřišti
viděl, že tam dostali rozum. Z jejich rafů
sice nebylo možné hrát dřevo, ale třeba
osmičkou železem z nich golfi sté spo-
lehlivě odehrávali míčky, které tam už
nacházeli. Úlohou rafu není hráče otrá-
vit a ožebračit ztrátami mnoha míčků.
Pokud zrovna nehrajete US Open, tak
správný raf má mít funkci výchovnou,
zvyšuje motivaci k přesným ranám
do ferveje. A v případě, že už se tam
Do jaké míry lze snižovat obtížnost hřiště a co je
možné při tom obětovat, to je závažná otázka,
která se bytostně týká i našich hřišť a bude stále
naléhavější během ekonomické krize, jež se bude
prohlubovat.