ROZHOVOR | Barbora Barcalová
Golf je zkrátka geniální hra
Prožít bohatý život je nejspíš snem každého člověka. Ne každému se to podaří. To ale
neplatí pro Barboru Barcalovou. Stačí – obrazně řečeno – jen lehce pootevřít vrátka
a nestačíte se divit. Vystudovala práva, pracuje jako advokátka, patřila mezi přední
české golfové amatérky, dnes se podílí na řízení české PGA, vychovává pět dětí, čtyři
dcery a jednoho syna ve věku od tří a půl roku do 17 let. A aby toho nebylo málo,
ještě spoluvlastní restauraci v golfovém resortu v pražských Hodkovičkách. A golf samozřejmě hraje stále. Nejčastěji se svými dětmi. Aktivit spíš hned na několik životů…
A také témat na povídání víc než dost.
S dovolením se vrátím trochu do
minulosti. Jaké jste měla golfové
sny, když jste s golfem ve 12 letech
začínala?
Musím trochu přemýšlet, protože už je to
dávno. Hrála jsem do té doby tenis, ale
pak jsem onemocněla a rok a půl jsem
nemohla hrát tenis v tempu, v jakém se
na vrcholové úrovni hraje. Jsem z Karlových Varů a tam má golf tradici. Přivedla
mě k němu mamka. Na rozdíl od golfu
tenis bolí, možná i proto mě golf bavil
hned. A docela mi to šlo. Měla jsem sílu,
byla jsem vysoká a bylo to menší utrpení
než při tenisu, kde se muselo běhat a trénink byl nepoměrně tvrdší. To stejné jsem
použila se svými prvními dětmi. Napřed
hrály tenis a až potom golf, aby ho měly
rády. Jestli se mi to povedlo, to nevím, to
se nejspíš ještě uvidí.
Takže s golfem jste žádné sny spojené neměla?
Určitě nějaké ano, ale při zpětném pohledu vidím, že jsem se hodně nechala
ovlivnit svým okolím i trenéry, od nichž
jsem slyšela, že tím, že jsem nehrála golf
odmala a začala pořádně až ve třinácti letech, je už pozdě a že nemám moc šancí
se nějak víc prosadit. To mě dost odradilo
od toho si před sebe stavět větší výzvy.
Nebo sny. Dnes už zpětně vím, že když
má člověk potřebné fyzické dispozice
a do té doby sportoval, může s golfem
začít i později.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Viz třeba dnes Kristýna Napoleaová,
která začala s golfem poté, co skončila s fotbalem?
Přesně tak. Dnes už nejsme tak negativní,
ale pár lidí dokáže zkrátka ovlivnit život.
každý den, a když jednou v sobotu nejdeme, tak se mě děti ptají, co se stalo,
že nejdeme. Třetí dcera se sice golf naučila, dobře švihá, ale nemá ke golfu vztah.
Říká, že jsme blázni, a nechápe, proč
Golf mě baví, takže jsem od něj nechtěla úplně
odejít. I proto jsme s dalšími kolegy kandidovali
do české PGA a pracujeme pro český profesionální
golf. Proč to dělám? Baví mě to. Nemám ráda něco
jako volný čas. Když ho mám, nevím, co dělat.
I tak jste se ale vypracovala do české
amatérské špičky. Když jste v roce
2011 přestoupila mezi profesionálky,
myslela jste stále na golfovou kariéru?
V téhle době, jestli si dobře vzpomínám,
jsem už vrcholově ani moc hrát nechtěla.
Spíš jsem si chtěla tenhle sport užít. Tehdy
jsem už pracovala. Dělala jsem koncipientku v advokátní kanceláři, měla jsem
dvě děti a golf jsem brala spíš jako koníček, který jsem chtěla dělat trochu lépe.
Dařilo se to?
Tím, že jsem byla doma s dětmi, měla
jsem možnost víc trénovat a brala jsem
děti sebou. Měla jsem nějak v hlavě, že
když uvidí mě, jak hraju, budou chtít taky.
Rodiče přece mají jít příkladem. Přiznávám, že jsem svým způsobem nemocná
tím, že potřebuji být v pohybu. Přes léto
golf, v zimě lyže. Chodíme na golf skoro
skoro každý den jezdíme na golf a vstáváme třeba v šest ráno, když jedeme na
turnaj.
Vystudovala jste práva, tři roky v německém Passau a pak na Univerzitě
Karlově. Už jen skloubit studium
práv a golf nebylo jednoduché…
Práva nejsou moc těžká škola… (smích)
S golfem to bylo v pohodě. Mnohem
těžší to bylo v tom, že už na škole jsem
měla děti. To bylo mnohem těžší. Ale
člověk zase nenavštěvoval tolik večírků,
takže moje studijní výsledky šly paradoxně nahoru. Pomohlo mi i to, že otcem dětí byl právník a dokázal mi dodat
sebevědomí, že tohle třeba není až tak
těžká zkouška. Vždycky jsem chtěla mít
zkoušky co nejdřív za sebou a nechtěla
je opakovat, takže jsem se na ně naučila
precizně.
29