Page 24
22
|
GOLF
ROZHOVOR | Michal Pospíšil
vyhrál Challenge Tour, získal kartu
na DP World Tour a hrál i na olym-
pijských hrách?
Pomohlo to strašně moc. Vždycky jsme
říkali, že je důležité, aby někdo probořil
tuhle hranici. Když se podívám nějakých
deset let zpátky, tak osobně vnímám to,
že vše začal Mára Nový, když uhrál top 5
na Pro Golf Tour a dostal se na Challenge
Tour. Posunul tu hranici. Po něm přišel
Standa Matuš a posunul ji zase o kousek
dál. Pak přišel Ondra, dostal se na Chal-
lenge Tour, stal se tam dokonce jedničkou
a posunul hranici, protože se dostal na
DP World Tour. Když se podíváte na po-
sledních deset let, tak sice jdeme pomalu
a krok za krokem, ale progres tam je.
V tom, kde byl náš golf před deseti lety
a kde je dnes, vidím velký posun.
Pořád nám ale chybí vítěz v „první
lize“. Ženy už vítězky mají, dokonce
dvě. Čím to je? Větší konkurencí
v mužském golfu? Samozřejmě při
vší úctě k ženskému golfu…
Je logické, že konkurence mezi muži je
větší. Je tam mnohem víc peněz, větší sle-
dovanost, což přitáhne víc hráčů, kteří to
chtějí zkusit. Ať už z lásky ke golfu, nebo
že si chtějí vydělat peníze. Větší konku-
renci potvrzuje i to, že za Ladies European
je LETAS a pak už není žádní nižší série.
U chlapů je DP World Tour, pak Challenge
Tour a pak ještě tři čtyři nižší série jako
Pro Golf Tour či Alps Tour. A je to tam na-
rvaný, na každý turnaj 150 hráčů.
Vy sám aktuálně hrajete právě na
Pro Golf Tour. Několikrát jste měl
turnaj výborně rozehraný, dvě pa-
rádní kola, ale to třetí se nepovedlo.
Co chybí, aby vyšla všechna tři kola?
Tak tuhle otázku si sám kladu už posledních
pár let. (smích) Myslím, že v jistotě mých
ran se toho za posledních pár let tolik ne-
změnilo. Nově jsem začal spolupracovat
s mentální koučkou Alicí Pospíšilovou a jsem
na hřišti víc v klidu, než jsem býval. Samo-
zřejmě mě i dnes špatná rána naštve. Jsem
emočně výbušný po tátovi, takže to musím
kontrolovat, ale už se nedostávám do ex-
trémních záchvatů jako dřív. Navíc někdy
ani nemáte pocit, že hrajete nějak špatně,
neuděláte žádnou zásadní chybu, ale ne-
proměníte jeden dva paty, přidá se jeden
špatný odraz a rázem jste tři čtyři nad par.
V červnu jste vyhrál na Slavkově mi-
strovství ČR na rány. Jak takové ví-
tězství člověka nabudí?
Je to vždycky paráda. Každé vítězství se po-
čítá. Vzpomínám na to, jak Šimon Zach vy-
hrál v Americe na Havaji a v nějakém rozho-
voru říkal, že golfi sta zase až tak častokrát
nevyhrává. Že i když má dobrou sezonu,
vyhraje tak dva tři turnaje. Takže, když se
to podaří, je třeba si to užít, protože je to
skvělý pocit. Mně se navíc povedlo ve fi ná-
lové rundě zahrát osm ran pod par, což je
jedna z mých nejlepších rund v životě.
V současnosti působíte na Alba-
trossu. V jaké roli?
Jsem pořád Playing Pro, ale zároveň jsem
v druhém ročníku a studuji PGA. Takže
jsem začal i trénovat.
Vy sám jste během své kariéry za-
žil několik známých trenérů. Keith
Williams, Staffan Johansson či David
Carter. Který vám dal nejvíc?
To je strašně těžké říct, protože každý
z těch trenérů je úplně jiný. Myslím si ale,
že když přišel Staffan poprvé do národního
týmu, byla to obrovská změna. Za mě při-
nesl nejen českému týmu, ale celému sys-
tému a všem dalším trenérům neskutečné
know how. Měl neskutečný a přirozený re-
spekt, jasně nastavil pravidla a jeho organi-
zace tréninkového procesu byla neskutečná.
Měl týdenní kemp připravený doslova na
hodiny tak, aby to dávalo smysl. Jeho práce
přinesla hodně a je to vidět i na výsledcích.
Ptám se i proto, že trenéřina může
být do budoucna jednou z cest i pro
vás. Co byste si od nich vzal?
Ať hráči chtějí nebo ne, od trenérů si
vždycky něco vezmou. Je to jako s ro-
diči. Když dítě vyrůstá, tak ho v mnohém
utváří chování rodičů. V golfu také pře-
vezmeme mnohé, drily, způsob, jak při-
stupovat k tréninku, jak sáhnout do tech-
niky. Určitě člověk vždycky něco okouká.
Takže je to taková všehochuť? Od
každého něco?
Myslím, že ano. Keith byl hodně technický,
nutil nás do drilu, měl jednu oblíbenou
techniku, kterou po hráčích chtěl. David
je spíš pocitový trenér, má cit pro hru,
pro course management, kdy, kde a co
hrát, jakou ránu zvolit. Je to i tím, že on
sám byl kvalitní hráč. Staffan ten sázel na
systémovou přípravu a teď je tady Harry
Scott, který dá spíš na statistiku hráče.
Kouká se na hráče ne podle techniky, ale
podle toho, jaké jsou jeho výkony na hřišti
a podle toho upravuje přípravu.
Už tady padla zmínka o trackmanu.
Jak moc tahle technika zasáhla do
tréninku a do hry?
Podle mě hodně. Sám jsem ho v minulosti
nikdy nepoužíval. Jen na kempech, což
bylo spíš testování, čeho jsme schopní.
Nepoužívali jsme ho systémově pro pra-
videlný trénink. Je skvělé, že i federace
má svého trackmana. Není to jen o tech-
nice, ale dají se měřit vzdálenosti, různá
cvičení, testy na hole. Navíc s okamžitou
zpětnou vazbou. Jsou to jasně daná čísla.
Trochu změním téma… Polsko už má
díky Adrianu Meronkovi prvního ví-
těze na DP World Tour. Pravda je, že
žije a trénuje v Dubaji, vše podřídil
golfu. Je tohle cesta za vítězstvím?
Je za tím především strašně moc dřiny.
Adriana pamatuji, když jsem s ním hrál na
Kuňce v evropské kvalifi kaci týmů. Hráli
jsme foursome proti němu a Mateuszovi
Gradeckému, který letos vyhrál turnaj Chal-
lenge Tour. Tihle dva jsou v Polsku nejlepší
a za nimi dlouho nikdo není. Byli spolu
i v zámoří na stejné univerzitě. Mateuszovi
táta postavil i hřiště, aby měl kde hrát a tré-
novat. Adrian dře dlouhodobě a už něko-
likrát byl blízko vítězství na evropské tour,
takže jeho výhra byla na spadnutí. A přišla.
Kdy přijde ta česká?
Popravdě si myslím, že když bude On-
dra Lieser zdravý, tak je schopný vyhrát.
Víme, jaký je, když mu to sedne a bude
sám sobě věřit. Jenže v poslední době
měl problémy se zápěstím, nemohl po-
řádně hrát. Když jsem ho viděl na Kas-
kádě, jak se trápil, bylo mi ho líto. Když
bude v pořádku, může klidně vyhrát.
A co váš cíl a sen vyhrát turnaj ev-
ropské série? Jak do toho zapadá?
Tak třeba letos u nás na Albatrossu při
Czech Masters. (smích) Rozhodně je to
ale bez záruky.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Ondřej Driml