ROZHOVOR | Michal Pospíšil

vyhrál Challenge Tour, získal kartu

na DP World Tour a hrál i na olympijských hrách?

Pomohlo to strašně moc. Vždycky jsme

říkali, že je důležité, aby někdo probořil

tuhle hranici. Když se podívám nějakých

deset let zpátky, tak osobně vnímám to,

že vše začal Mára Nový, když uhrál top 5

na Pro Golf Tour a dostal se na Challenge

Tour. Posunul tu hranici. Po něm přišel

Standa Matuš a posunul ji zase o kousek

dál. Pak přišel Ondra, dostal se na Challenge Tour, stal se tam dokonce jedničkou

a posunul hranici, protože se dostal na

DP World Tour. Když se podíváte na posledních deset let, tak sice jdeme pomalu

a krok za krokem, ale progres tam je.

V tom, kde byl náš golf před deseti lety

a kde je dnes, vidím velký posun.

V červnu jste vyhrál na Slavkově mistrovství ČR na rány. Jak takové vítězství člověka nabudí?

Je to vždycky paráda. Každé vítězství se počítá. Vzpomínám na to, jak Šimon Zach vyhrál v Americe na Havaji a v nějakém rozhovoru říkal, že golfista zase až tak častokrát

nevyhrává. Že i když má dobrou sezonu,

vyhraje tak dva tři turnaje. Takže, když se

to podaří, je třeba si to užít, protože je to

skvělý pocit. Mně se navíc povedlo ve finálové rundě zahrát osm ran pod par, což je

jedna z mých nejlepších rund v životě.

Pořád nám ale chybí vítěz v „první

lize“. Ženy už vítězky mají, dokonce

dvě. Čím to je? Větší konkurencí

v mužském golfu? Samozřejmě při

vší úctě k ženskému golfu…

Je logické, že konkurence mezi muži je

větší. Je tam mnohem víc peněz, větší sledovanost, což přitáhne víc hráčů, kteří to

chtějí zkusit. Ať už z lásky ke golfu, nebo

že si chtějí vydělat peníze. Větší konkurenci potvrzuje i to, že za Ladies European

je LETAS a pak už není žádní nižší série.

U chlapů je DP World Tour, pak Challenge

Tour a pak ještě tři čtyři nižší série jako

Pro Golf Tour či Alps Tour. A je to tam narvaný, na každý turnaj 150 hráčů.

Vy sám jste během své kariéry zažil několik známých trenérů. Keith

Williams, Staffan Johansson či David

Carter. Který vám dal nejvíc?

To je strašně těžké říct, protože každý

z těch trenérů je úplně jiný. Myslím si ale,

že když přišel Staffan poprvé do národního

týmu, byla to obrovská změna. Za mě přinesl nejen českému týmu, ale celému systému a všem dalším trenérům neskutečné

know how. Měl neskutečný a přirozený respekt, jasně nastavil pravidla a jeho organizace tréninkového procesu byla neskutečná.

Měl týdenní kemp připravený doslova na

hodiny tak, aby to dávalo smysl. Jeho práce

přinesla hodně a je to vidět i na výsledcích.

Vy sám aktuálně hrajete právě na

Pro Golf Tour. Několikrát jste měl

turnaj výborně rozehraný, dvě parádní kola, ale to třetí se nepovedlo.

Co chybí, aby vyšla všechna tři kola?

Tak tuhle otázku si sám kladu už posledních

pár let. (smích) Myslím, že v jistotě mých

ran se toho za posledních pár let tolik nezměnilo. Nově jsem začal spolupracovat

s mentální koučkou Alicí Pospíšilovou a jsem

na hřišti víc v klidu, než jsem býval. Samozřejmě mě i dnes špatná rána naštve. Jsem

emočně výbušný po tátovi, takže to musím

kontrolovat, ale už se nedostávám do extrémních záchvatů jako dřív. Navíc někdy

ani nemáte pocit, že hrajete nějak špatně,

neuděláte žádnou zásadní chybu, ale neproměníte jeden dva paty, přidá se jeden

špatný odraz a rázem jste tři čtyři nad par.

Ptám se i proto, že trenéřina může

být do budoucna jednou z cest i pro

vás. Co byste si od nich vzal?

Ať hráči chtějí nebo ne, od trenérů si

vždycky něco vezmou. Je to jako s rodiči. Když dítě vyrůstá, tak ho v mnohém

utváří chování rodičů. V golfu také převezmeme mnohé, drily, způsob, jak přistupovat k tréninku, jak sáhnout do techniky. Určitě člověk vždycky něco okouká.

22 | GOLF

V současnosti působíte na Albatrossu. V jaké roli?

Jsem pořád Playing Pro, ale zároveň jsem

v druhém ročníku a studuji PGA. Takže

jsem začal i trénovat.

Takže je to taková všehochuť? Od

každého něco?

Myslím, že ano. Keith byl hodně technický,

nutil nás do drilu, měl jednu oblíbenou

techniku, kterou po hráčích chtěl. David

je spíš pocitový trenér, má cit pro hru,

pro course management, kdy, kde a co

hrát, jakou ránu zvolit. Je to i tím, že on

sám byl kvalitní hráč. Staffan ten sázel na

systémovou přípravu a teď je tady Harry

Scott, který dá spíš na statistiku hráče.

Kouká se na hráče ne podle techniky, ale

podle toho, jaké jsou jeho výkony na hřišti

a podle toho upravuje přípravu.

Už tady padla zmínka o trackmanu.

Jak moc tahle technika zasáhla do

tréninku a do hry?

Podle mě hodně. Sám jsem ho v minulosti

nikdy nepoužíval. Jen na kempech, což

bylo spíš testování, čeho jsme schopní.

Nepoužívali jsme ho systémově pro pravidelný trénink. Je skvělé, že i federace

má svého trackmana. Není to jen o technice, ale dají se měřit vzdálenosti, různá

cvičení, testy na hole. Navíc s okamžitou

zpětnou vazbou. Jsou to jasně daná čísla.

Trochu změním téma… Polsko už má

díky Adrianu Meronkovi prvního vítěze na DP World Tour. Pravda je, že

žije a trénuje v Dubaji, vše podřídil

golfu. Je tohle cesta za vítězstvím?

Je za tím především strašně moc dřiny.

Adriana pamatuji, když jsem s ním hrál na

Kuňce v evropské kvalifikaci týmů. Hráli

jsme foursome proti němu a Mateuszovi

Gradeckému, který letos vyhrál turnaj Challenge Tour. Tihle dva jsou v Polsku nejlepší

a za nimi dlouho nikdo není. Byli spolu

i v zámoří na stejné univerzitě. Mateuszovi

táta postavil i hřiště, aby měl kde hrát a trénovat. Adrian dře dlouhodobě a už několikrát byl blízko vítězství na evropské tour,

takže jeho výhra byla na spadnutí. A přišla.

Kdy přijde ta česká?

Popravdě si myslím, že když bude Ondra Lieser zdravý, tak je schopný vyhrát.

Víme, jaký je, když mu to sedne a bude

sám sobě věřit. Jenže v poslední době

měl problémy se zápěstím, nemohl pořádně hrát. Když jsem ho viděl na Kaskádě, jak se trápil, bylo mi ho líto. Když

bude v pořádku, může klidně vyhrát.

A co váš cíl a sen vyhrát turnaj evropské série? Jak do toho zapadá?

Tak třeba letos u nás na Albatrossu při

Czech Masters. (smích) Rozhodně je to

ale bez záruky.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Ondřej Driml