Page 32
30
|
GOLF
ROZHOVOR | Barbora Barcalová
Máte evidentně ráda výzvy. Vystu-
dovat práva, hrát golf na špičkové
úrovni, vedle toho vychovávat děti,
pracovat v české PGA, k tomu je
potřeba hodně energie. Bez něja-
kého poklonkování, někomu by to,
co všechno stíháte, vystačilo na ně-
kolik životů. Kde berete tu energii
a motivaci?
Z něčeho musím na prvním místě žít,
a tím je advokacie. Golf mě baví, takže
jsem od něj nechtěla úplně odejít. I proto
jsme s dalšími kolegy kandidovali do české
PGA a pracujeme pro český profesionální
golf. Proč to dělám? Baví mě to. Nemám
ráda něco jako volný čas. Když ho mám,
nevím, co dělat.
Jak náročné je všechno, co děláte,
naplánovat?
Musím se pochválit, jsem hodně dobrý
plánovač. Mám všechno v hlavě doslova
na minuty. Někdy stačí, aby mi špatně
skočily semafory na křižovatce, a je pro-
blém. Pro někoho, kdo se mnou kdy spo-
lupracoval, to mohlo být občas i těžké,
protože nemám ráda, když někdo přijde
pozdě.
Na jak dlouho dopředu plánujete,
co budete dělat vy a vaše děti?
Jsem kozoroh, takže rozplánovaný mám
vlastně celý život. Dětem dělám turna-
jové plány na sezonu, podrobnější pak
dělám na měsíc, ještě podrobnější pak na
týden. Diář mám úplně plný. Někdy mám
tolik práce, že se do diáře zapomenu po-
dívat. A pak si večer říkám: ajajaj. Naštěstí
máme dobrý tým v kanceláři. Tam máme
na všechno lhůty, které se kontrolují každý
večer, jestli vše odešlo, jak má. Zrovna teď,
když spolu mluvíme, řeším další tři úkony.
Na jedné akci mě zastupuje jedna kole-
gyně, na druhé druhá a na třetí pojedu.
Neočekávané věci jsou stresující a naplá-
novat dovolenou je někdy nemožné.
Jak vypadá takový váš všední den?
Dělí se většinou na dny, kdy chodím cvi-
čit a kdy ne. Když ano, tak to jsou ideální
dny. V osm ráno začnu cvičením s trené-
rem ve fi tku, potom jedu do kanceláře,
nebo k soudu, něco udělám, rozdělím
úkoly a někdy kolem třetí jedu pro děti,
co se už dokážou samy o sebe posta-
rat. Dovezu je na nějaký sport, na tenis,
na golf. Pak posbírám zbytek a jedeme
domů. Najíme se, pustíme televizi, ale
spíš jako relax. Nejsem už moc schopná
číst, což mě mrzí, ale vzhledem k mému
povolání, řeším problémy hodně lidí a ne-
chci řešit další. Tak si radši pustím Ordi-
naci v růžové zahradě, abych to nehrotila.
Dřív jsem každé ráno otevírala Seznam,
ale to už taky nedělám. Abych se dočetla,
že si nezatopíme, někdo někoho napadl,
to už nechci. Moje míra stresu je už napl-
něná a nelze tam už nic přidat.
Dá se říct, kolik času z denního roz-
vrhu zabírá práce, advokacie, golf
a rodina?
Teď je ve hře i syn, kterému je devět
let. Na toho jsem se teď zaměřila, pro-
tože jinak by měl tendenci celý den
hrát nějaké hry. Takže se snažím udělat
co nejdřív svou práci, a když to jde a je
počasí, vzít ho na golf. To platí všeo-
becně. Snažím se udělat svou práci do
dvou do tří odpoledne a potom něco
dělat s dětmi. Na golfu je dobré to, že
si jdeme zahrát všichni. Většinou cho-
díme ve čtyřech a skoro vždycky se
u toho pohádáme. Takže to není úplně
rodinná pohoda.
Na golfu a hádat se? O co?
Ne o co, ale spíš mám sklony být trochu
cholerická. To nepopírám. Když si pak
vezmu na golf nějaké zprávy z práce, ně-
jaké starosti, které nepřidají na klidu, a dě-
tem golf zrovna nejde, začneme na sebe
„štěkat“. Nebo když navrhnu, že budeme
hrát o peníze. Oni si vždycky chtějí nějak
přivydělat, ale na to, abych je ještě vo-
zila někam na brigádu, aby si vydělali tisí-
covku, už nemám prostor. Tak někdy hra-
jeme o peníze. Nebo je motivuji třeba při
turnajích. Jenže často to je tak, že vyhrá-
vám já, přestože oni už dneska hrají golf
lépe. Hlavně Miriam. Takže se stane, že
po třech jamkách vedu o tři stovky, což
ona neunáší, takže se začneme hádat.
Všech pět ratolestí pohromadě