ROZHOVOR | Barbora Barcalová

Jak vypadá takový váš všední den?

Dělí se většinou na dny, kdy chodím cvičit a kdy ne. Když ano, tak to jsou ideální

dny. V osm ráno začnu cvičením s trenérem ve fitku, potom jedu do kanceláře,

nebo k soudu, něco udělám, rozdělím

úkoly a někdy kolem třetí jedu pro děti,

co se už dokážou samy o sebe postarat. Dovezu je na nějaký sport, na tenis,

na golf. Pak posbírám zbytek a jedeme

domů. Najíme se, pustíme televizi, ale

spíš jako relax. Nejsem už moc schopná

číst, což mě mrzí, ale vzhledem k mému

povolání, řeším problémy hodně lidí a nechci řešit další. Tak si radši pustím Ordinaci v růžové zahradě, abych to nehrotila.

Dřív jsem každé ráno otevírala Seznam,

ale to už taky nedělám. Abych se dočetla,

že si nezatopíme, někdo někoho napadl,

to už nechci. Moje míra stresu je už naplněná a nelze tam už nic přidat.

skočily semafory na křižovatce, a je problém. Pro někoho, kdo se mnou kdy spolupracoval, to mohlo být občas i těžké,

protože nemám ráda, když někdo přijde

pozdě.

Dá se říct, kolik času z denního rozvrhu zabírá práce, advokacie, golf

a rodina?

Teď je ve hře i syn, kterému je devět

let. Na toho jsem se teď zaměřila, protože jinak by měl tendenci celý den

hrát nějaké hry. Takže se snažím udělat

co nejdřív svou práci, a když to jde a je

počasí, vzít ho na golf. To platí všeobecně. Snažím se udělat svou práci do

dvou do tří odpoledne a potom něco

dělat s dětmi. Na golfu je dobré to, že

si jdeme zahrát všichni. Většinou chodíme ve čtyřech a skoro vždycky se

u toho pohádáme. Takže to není úplně

rodinná pohoda.

Na jak dlouho dopředu plánujete,

co budete dělat vy a vaše děti?

Jsem kozoroh, takže rozplánovaný mám

vlastně celý život. Dětem dělám turnajové plány na sezonu, podrobnější pak

dělám na měsíc, ještě podrobnější pak na

týden. Diář mám úplně plný. Někdy mám

tolik práce, že se do diáře zapomenu podívat. A pak si večer říkám: ajajaj. Naštěstí

máme dobrý tým v kanceláři. Tam máme

na všechno lhůty, které se kontrolují každý

večer, jestli vše odešlo, jak má. Zrovna teď,

když spolu mluvíme, řeším další tři úkony.

Na jedné akci mě zastupuje jedna kolegyně, na druhé druhá a na třetí pojedu.

Neočekávané věci jsou stresující a naplánovat dovolenou je někdy nemožné.

Na golfu a hádat se? O co?

Ne o co, ale spíš mám sklony být trochu

cholerická. To nepopírám. Když si pak

vezmu na golf nějaké zprávy z práce, nějaké starosti, které nepřidají na klidu, a dětem golf zrovna nejde, začneme na sebe

„štěkat“. Nebo když navrhnu, že budeme

hrát o peníze. Oni si vždycky chtějí nějak

přivydělat, ale na to, abych je ještě vozila někam na brigádu, aby si vydělali tisícovku, už nemám prostor. Tak někdy hrajeme o peníze. Nebo je motivuji třeba při

turnajích. Jenže často to je tak, že vyhrávám já, přestože oni už dneska hrají golf

lépe. Hlavně Miriam. Takže se stane, že

po třech jamkách vedu o tři stovky, což

ona neunáší, takže se začneme hádat.

Všech pět ratolestí pohromadě

Máte evidentně ráda výzvy. Vystudovat práva, hrát golf na špičkové

úrovni, vedle toho vychovávat děti,

pracovat v české PGA, k tomu je

potřeba hodně energie. Bez nějakého poklonkování, někomu by to,

co všechno stíháte, vystačilo na několik životů. Kde berete tu energii

a motivaci?

Z něčeho musím na prvním místě žít,

a tím je advokacie. Golf mě baví, takže

jsem od něj nechtěla úplně odejít. I proto

jsme s dalšími kolegy kandidovali do české

PGA a pracujeme pro český profesionální

golf. Proč to dělám? Baví mě to. Nemám

ráda něco jako volný čas. Když ho mám,

nevím, co dělat.

Jak náročné je všechno, co děláte,

naplánovat?

Musím se pochválit, jsem hodně dobrý

plánovač. Mám všechno v hlavě doslova

na minuty. Někdy stačí, aby mi špatně

30 | GOLF