Page 120
DRIVING | Fejeton
118
|
GOLF
předpověděl, že držitelé moci nás zá-
měrně zaplaví takovým množstvím infor-
mací, že to lidi zmate a znejistí jejich vní-
mání hodnot. Varování Orwella spočívalo
hlavně v předpokladu, že lidem bude
cosi vnuceno zvenčí a silou. A Huxley po-
chopil, že toho nebude třeba. Předpově-
děl, že nové druhy liberálů budou před-
stírat, že jsou na stráži proti nastolení
tyranií, ve skutečnosti však budou pod-
porovat ohromnou sebezničující chuť lid-
stva nechat se bavit a rozptylovat. V té
pozdější eseji Huxley přímo polemizuje
s Orwellem a říká, že v románu 1984
jsou lidé kontrolováni prostřednictvím
represí a zvůle. Ve skutečnosti jsou však
lidé stále více kontrolováni narůstající na-
bídkou požitků a laciné zábavy. Stručně
řečeno – Orwell se obával, že nás zničí
nenávist, Huxleyho nenápadnější, ale o to
děsivější poselství, které bohužel bylo
do značné míry přeslechnuto, varovalo,
že lidstvo se utopí v banalitě požitků
a ubaví se až k demenci a dekadenci.“
Není složité si domyslet, že úvahy o tom,
jak se současná společnost banalizuje,
snižuje standardy a hrozí jí, že se „ubaví
k smrti“, mě vedly ke slovnímu spojení
„Bav se golfem“. Neznal jsem detailně
tento program či trend, takže jsem si vy-
hledal dotyčnou stránku a pečlivě pře-
četl sdělení, která nabízí adeptům golfu.
Zmocnilo se mě zděšení. Mám rád přes-
nou argumentaci, takže níže uvádím au-
tentickou citaci:
„Na hřiště může jít každý začátečník bez
jakýchkoliv osvědčení či hendikepu, pokud
dodržuje tato pravidla: NEOHROŽUJE JINÉ
HRÁČE, NENIČÍ HRIŠTĚ a NEZDRŽUJE.“
Zdá se, že toto východisko je jednou pří-
čin zhoršení úrovně znalostí začátečníků
na našich hřištích ohledně všech aspektů
chování. Za časů, kdy se vyžadovala „ze-
lená karta“ byla situace bezesporu lepší.
Jenže současný trend „bavení se“ k tomu
ofi ciálně říká:
„Zelená karta byla původním označením
osvědčení o způsobilosti ke hře. Osvěd-
čení je něco jako řidičský průkaz, bez
něho tě na silnici také nepustí. V golfu je
to přeci jen trochu jiné. Na většině hřišť,
žádné osvědčení nepotřebuješ.“
R.I.P. Zelená karto. Stýská se mi po ča-
sech, kdy jsi bývala povinná…
DUNNING-KRUGERŮV EFEKT
Lze si snadno domyslet, jaký byl motiv
odstranění požadavků na znalosti gol-
fových začátečníků u nás. Samozřejmě
se jednalo o důvody ekonomické s im-
plicitní nadějí, že snížení standardů při-
vede na hřiště více lidí a stanou se tak
ekonomicky udržitelná, aniž by bylo
nutno zlevnit green fee, které je u nás
poměrně vysoké v poměru k reálné
kupní síle. Motiv je tedy zřejmý, jenže se
mi zdá, že jsme tímto ryze komerčním
opatřením na naše hřiště vpustili Dun-
ning-Krugerův efekt. Každá arogance je
nepříjemná. Ovšem ta nejhorší je aro-
gance pramenící z ignorance.
Dunning-Krugerův efekt popsali pá-
nové, po nichž dostal název, relativně
nedávno, v roce 1999. Jedná se o jedno
z tzv. kognitivních zkreslení. David Dun-
ning a Justin Kruger zjistili, že se sebe-
hodnocení lidí (a důvěra v sebe sama) liší
podle míry jejich skutečné odbornosti,
úrovně znalostí dané problematiky. Lidé
s podprůměrnými kompetencemi svůj
vlastní výkon výrazně přeceňují. Čím
méně schopností a znalostí člověk má,
tím více si věří. Nejvíc sebevědomí mají
tedy paradoxně ti, kteří umějí a vědí nej-
méně. Zároveň takoví lidé podceňují své
okolí, ve srovnání s druhými se považují
za mnohem schopnější, než ve skuteč-
nosti jsou. Svůj nedostatek si navíc ne-
jsou schopní uvědomit. Zkreslení, které
efekt Krugera a Dunninga způsobuje, jim
to jednoduše nedovolí. Nevěří druhým,
že se mýlí.
Za dlouhá léta strávená na golfu a okolo
golfu jsem dospěl k závěru, že pro vy-
chutnání tohoto krásného sportu jsou
zapotřebí (kromě ovládnutí úderové
techniky) dva druhy znalostí. Jednak je
to znalost psané litery aktuální verze
pravidel. A navíc by opravdový golfi sta
nebo golfi stka měli znát a ctít soubor
nepsaných zvyků, které činí z golfu hru
spanilou, ohleduplnou a čestnou. Ně-
kteří fi losofové a sociologové jsou pře-
svědčeni, že pro slušnou a úspěšnou lid-
skou společnost je daleko důležitější ctít
dobré mravy nepsané nežli jen spoléhat
na zákony, které ze svojí podstaty regu-
lují pouze extrémní výchylky. V golfu je
to stejné.
ZÁVĚREM
Co dělat? Francouzský renesanční mys-
litel Michel De Montaigne byl toho ná-
zoru, že „aby se člověk vyléčil z nevědo-
mosti, musí se k ní doznat.“ Vzhledem ke
stále rozšířenějšímu výskytu lidí trpících
Dunning-Krugerovým efektem je zřejmé,
že náprava není snadná.
Prožíváme období hluboké ekonomické
krize, kdy není realistické doufat, že
opatření zaměřená na zvýšení výdělků
a tím zachování udržitelnosti golfových
hřišť bude zrušeno. V dohledné době se
asi nedočkáme náročnějšího přístupu,
který by na hřiště vpustil pouze začáteč-
níky dobře připravené v oblasti znalostí
pravidel a chování.
Zdá se tedy, že jedinou cestou je trpě-
livost těch zkušenějších v situacích, kdy
narazí na „baviče“, kteří neměli čas ani
chuť se naučit pravidla psaná a pocho-
pit ta nepsaná. Lze jen doufat, že i ti,
kteří jsou plni sebedůvěry a nepřipouš-
tějí si pochybnosti o vlastních neznalos-
tech, tváří v tvář trpělivému a nobles-
nímu chování těch zkušenějších jednou
pochopí, že bavit se golfem lze daleko
lépe, když známe a respektujeme taje
jeho rituálů.
Různé země mají drobné rozdíly v pojetí pravidel
golfu a ve vnímání toho, jak se mají golfisté chovat
na hřišti. Je to zajímavé, avšak celkově lze říci, že
není složité si na takové drobné „národní
zvláštnosti“ zvyknout. Na co je ovšem velmi těžké si
přivyknout, to jsou projevy čisté ignorance, se
kterými se na našich hřištích stále častěji setkávám.