Page 47
WWW.CASOPISGOLF.CZ
45
ROZHOVOR | Louis Klein
Ne, ne, to bylo moc brzy. Bral jsem to
tak, že dělám něco, co mě baví. A o tom,
kam bych se mohl dostat, jsem vůbec
nepřemýšlel.
Jak vypadá takový všední den
Louise Kleina?
Nejdřív si musíme říct, co je to všední
den. Jestli je to den, kdy se chodí do
školy…
Tak jo, když se chodí do školy…
Ráno v sedm vstávám, jdu do školy. Tam
jsem zhruba do dvou do odpoledne. Po-
tom jdeme s tátou na oběd a kolem třetí
začneme s golfem. Hrajeme tak do pěti,
většinou stihneme jen takový kratší tré-
nink. Buď máme rychlejší oběd a delší
trénink, nebo naopak. Když mám školu,
tak trénujeme jen asi dvě a půl hodiny. To
proto, že mám potom ještě doma domácí
učitelku, která k nám chodí pětkrát týdně.
S ní se učím a připravuji na testy.
Do školy chodíte každý den, nebo
máte individuální plán?
Když mám turnaje, tak ve škole moc ne-
jsem. Proto mám domácí učitelku, abych
se všechno doučil.
A jak vypadá celá sezona? Třeba ta
letošní?
Byl jsem zkraje roku tři měsíce v Dubaji.
Klein starší: To ale neznamená, že když
jsme byli v Dubaji letos, že tam budeme
i příští rok. Dubaj je sice dobrá na golf, na
přípravu, ale na druhou stranu je to tam
trochu i o nervy, trochu nudné. Všude
kolem jen písek a tráva jen na golfovém
hřišti. Budeme asi hledat prostředí, kde je
trochu i příroda, kde je to lepší na hlavu.
Louis tam ale už má hodně kamarádů,
také tam potkáváme během ledna, února
a března spoustu výborných hráčů, takže
máme koho sledovat a od koho se učit.
Po zimě v Dubaji, co dál?
Letos to byl trochu problémový rok. Ani
jsme tolik necestovali, jako dřív, mnohem
víc jsem hrál v Česku. Letos to bylo trochu
jiné. Když jsem se vrátil po třech měsících
z Dubaje, začala mě bolet záda. Najed-
nou jsem hodně vyrostl a trvalo to další
dvě měsíce, než se to trochu srovnalo.
Moc jsem nehrál.
Když vás vidím, řekl bych, že proti
loňsku jste vyrostl o 10 až 15 centi-
metrů. Byl to velký problém?
Šlo to strašně rychle. Možná dva tři mě-
síce jsem nemohl pořádně trénovat. Jel
jsem do Francie na mezinárodní mistrov-
ství do 18 let, ale den předtím jsme mu-
seli odjet domů, protože jsem měl velké
bolesti.
Klein starší: Nemělo to smysl, protože
měl strašné bolesti. Dávali jsme si pak
pauzy a jen pomalu se dostávali zpátky.
Prakticky bez tréninku pak šel hrát jeden
z turnajů Raiffeisenbank Czech Open Golf
Tour na Zbraslavi.
Tam jsem hrál jen proto, že to máme jen
šest minut od baráku. Bylo to docela ší-
lené. Zahrál jsem si svůj osobní rekord.
Bez tréninku, bez ničeho. Bylo to ale
těžké. Zhruba před dvěma měsíci mě za-
čala bolet kolena, takže na Zbraslavi jsem
ani nemohl číst paty, protože jsem si ne-
dokázal kleknout. Četl jsem je jako Tiger
Woods nebo Padraig Harrington.
Dneska už je to lepší?
Už ano. Chodíme na fyzioterapii k panu
Barnovi, cvičíme, posilujeme. Je to lepší,
ale když si kleknu, pořád to cítím.
Přesto jste si letos vysloužil už ve
14 letech pozvánku na Jacques Lég-
lise Trophy, týmovou soutěž chlapců
do 18 let, v níž v minulosti hrála
i velká golfová jména. Odmítl jste,
protože v tom samém termínu se ale
hrálo Czech Masters. Co rozhodlo?
Klein starší: Budoucnost. V každém
případě to bylo těžké rozhodování. Tur-
naj na Albatrossu nám z toho vyšel lépe,
i když jsme věděli, že v minulosti Lég-
lise Trophy hráli skvělí golfi sté. Z toho
jsme měli husí kůži. Ale chceme jít v bu-
doucnu trochu jinou cestou, a tak jsme
se rozhodli takhle. A také jsme start na
Czech Masters slíbili panu Dědkovi, takže
jsme chtěli dodržet slovo.
Jedna z golfových pravd říká, že se
golf nedá naučit. Jak jste na tom
s chutí trénovat?
Dobrý trénink je základ. Bez toho není
šance se zlepšovat. Nutit do trénování mě
nikdo nemusí, to mi problém nedělá. Jen
občas mě musí táta trochu popostrčit,
přitlačit, abych udělal i nějaké věci navíc.
Jak často trénujete?
Každý den. I soboty a neděle.
Klein starší: Tady to musím doplnit…
Trénujeme poměrně málo. Zaměřujeme
se víc na kvalitu než na kvantitu. Někdy
si prostě řekneme, že dneska zahrajeme
jen padesát míčků, ale na nich si dáme
záležet. A hodně řešíme techniku. O tu
se opíráme. Myslím, že techniku máme
dobrou, což považuji za velkou výhodu
proti ostatním.
Máte nějaké své golfové vzory?
Mám. Vždycky jsem obdivoval Roryho
McIlroye, ale teď hodně fandím a líbí se
mi Tommy Fleetwood. Nejen proto, že
je skvělý golfi sta, ale taky hrozně hodný
člověk a charakter. Jeho nevlastní synové
jsou moji kamarádi. Poznali jsme se právě
v Dubaji.
Máte za sebou starty na Czech Mas-
ters a také na Challenge Tour, kde
jste letos na Kaskádě prošel jako
nejmladší v historii série cutem. Co
vám takové turnaje dávají?
Ukazují mi to, v čem se musím ještě zlep-
šit, to, jak se jiní hráči na hřišti chovají,
co tam dělají, jakou volí strategii. Dívám
se, co dělají jinak než já, a potom na tom
zkouším zapracovat. Prostě si od nich vzít
to nejlepší a to, co je mi nejbližší.
Jste spíš klidná povaha, nebo umíte
i bouchnout?
Klidná osoba úplně nejsem. Štve mě, když
udělám chybu, ale že bych pak měl házet
holemi nebo s nimi nějak brutálně mlátit,
to ne. Ale naštvat se kvůli tomu umím.
Soustředím se na golf, na trénink a na svou hru.
Mnohem víc než na to, co se říká a děje kolem mě.
V každém turnaji chci zahrát co nejlíp. A to je
v podstatě všechno, co se s tím snažím dělat.