Page 22
ROZHOVOR | Anna Dzurenda
20
|
GOLF
mě a po roce jsem už taneční skupinu
vedla. Byly to nádherné čtyři roky. Do-
končila jsem VŠE, vdala se poprvé a po
roce se rozváděla. S mým druhým man-
želem, Italem, jsme založili fi rmu, které
jsme se oba věnovali opravdu inten-
zivně. Po rozvodu ale zůstala fi rma man-
želovi a já se musela začít sama starat,
jak uživit sebe i syna. Na cílevědomý
sport moc času nezbývalo, a tak jsem
dělala trochu od všeho. Trochu tenisu,
trochu squashe, trochu aerobiku… Po-
řád jsem něco hledala, něco, kde bych
mohla opět vítězit, opět být ve špičce.
A tehdy přišel golf!
Tak snadné to nebylo. V šestatřiceti
mně jeden z kamarádů koupil tréninko-
vou hodinu pro začátečníka a dal jedi-
nou radu – přijď ve sportovním! O golfu
jsem tenkrát nevěděla vůbec nic. Bylo
to v Erpetu a bohužel to pro mě byla
nepříjemná zkušenost. Nejprve jsem
od trenéra dostala vynadáno, že mám
tričko, které nezakrývá ramena, a že po-
kud tak přijdu příště, vyhodí mě. Pak půl
hodiny telefonoval a mezitím mě houf
chlapů okukoval, jestli by se mnou něco
mohlo být. Celou hodinu jsem si přála,
abych už byla pryč, a na druhou jsem už
nepřišla.
Přesto golf hrajete. Co se stalo?
Asi po třech letech mě další známý pře-
svědčil, abych golf znovu zkusila, že
si myslí, že je to sport pro mě. Bylo to
v Hodkovičkách u pana Pechana a šlo
o úplně jinou zkušenost. Nejenže se
mně plně věnoval celou hodinu, ale díky
jeho pozornému a laskavému přístupu
mě golf najednou chytil a již nepustil.
Dnes patříte ve své kategorii
k nejlepším. Co vás na golfu tak
zaujalo?
Jsem doslova šťastná, když mohu smys-
luplně trénovat a když vidím pokroky
v mé hře. Postavte mě na chipping,
dejte mně hůl a košík míčků a dvě ho-
diny o mně neuslyšíte. Miluji ale i tur-
najový mentální tlak, ať již vedete
a snažíte se náskok udržet, nebo nao-
pak rány ztrácíte a snažíte se soupeřky
dotáhnout.
Co je pro vás na golfu nejtěžší?
I když jsem pozitivní člověk, nastávají
v golfu situace, se kterými se netréno-
vaný jedinec těžce vyrovnává. Když při-
jedete na turnaj, dostanete obvykle do
flightu lidi, o kterých nic nevíte, nikdy
jste je předtím neviděli, a přesto s nimi
strávíte intenzivních pět hodin. Každý
z nich reaguje jinak na okolní podněty,
někdo je přecitlivělý, jiný zase pomalý,
vy si přesto musíte uchovat svou rutinu
v nezměněné podobě. Věřím, že má
smysl a význam, s kým ten den jsem,
a hledám, jakou pro mě má ta osoba in-
formaci nebo co se díky ní ten den nau-
čím. Úplně se na to, co ke mně nového
přijde, těším.
Já mám třeba tendenci vyrovnávat po-
malost některého z hráčů ve flightu
tím, že zrychlím. Podle měření mého
psychologa PhDr. Jiřího Šlédra jsem do-
konce na jednom z turnajů z obvyklých
30 až 40 vteřin na ránu zrychlila na 8
vteřin. A nemusím podotýkat, že výsled-
kem bývají zkažené rány.
Kterého sportovního úspěchu si
nejvíce vážíte?
Jednoznačně 12. místa ze seniorského
evropského šampionátu jednotlivců ve
hře na rány z června 2017. Navzdory
bohaté sportovní minulosti to byl můj
největší úspěch dosažený se lvíčkem
na prsou. Reprezentační dres jsem sice
V šestatřiceti mně jeden z kamarádů koupil
tréninkovou hodinu pro začátečníka a dal jedinou
radu – přijď ve sportovním! O golfu jsem tenkrát
nevěděla vůbec nic.