Page 23
ROZHOVOR | Anna Dzurenda
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
měla na sobě již jednou jako dítě při
mezinárodním utkání ve sportovní gym-
nastice v Užhorodě, ale během rozcvi-
čování jsem si zlomila nohu a do sou-
těže nenastoupila.
A co vás nejvíce trápí?
Chybějící podpora ze strany České gol-
fové federace. V roce 2017 jsem kromě
zmiňovaného 12. místa na ME skončila
šestá na Mezinárodním mistrovství Itá-
lie, vyhrála jsem šampionát Maďarska
v jednotlivcích a také tu vyhrál tým
České republiky. Kvalifikovala jsem se
na British Senior Ladies Amateur Open.
Jako bychom my a naše výsledky nee-
xistovali. ČGF hradí pouze týmový vý-
jezd na šampionát seniorských týmů,
nic víc. Pokud nám jako týmu stanovuje
cíle a požaduje po nás zlepšení, pak je
na místě, aby se na přípravě týmu po-
dílela a tím nám ke zlepšení pomohla.
Navíc se nám plánovaný cíl na rok 2017
podařilo splnit a na týmovém ME seni-
orek se každý rok zlepšujeme o jedno
místo.
Proč by to měli dělat?
Jsme perspektivní! Většina našich sou-
peřek, všechny Angličanky, Španělky,
Francouzsky… hrají takhle dobrý golf
již 40 až 50 let, zatímco my jen 15 až
20. A my je nejenom výkonnostně do-
hnaly, my už jsme tým Rakouska nebo
Švýcarska i porazily! Jsme mezi evrop-
skými týmy nejlepší tým z „bývalého
východního bloku“, daleko za sebou ne-
cháváme celky Slovinska a Polska, což
jsou jediné týmy, které jsou schopné
dát dohromady 6 hráček s handicapem
pod 12. Státy jako Slovensko, Maďarsko,
Rumunsko, Bulharsko, Rusko atd. týmy
dohromady ani nedají.
Díky našim výjezdům na mezinárodní
mistrovství a ME jsme zatraktivnily
i domácí šampionát seniorek, kde se
objevuje každým rokem více hráček ze
zahraničí a tím stoupá úroveň turnaje,
který pořádá ČGF.
Všechny individuální výjezdy, campy,
tréninky, kondiční přípravu, sportovního
psychologa a další přípravu si hradíme
z vlastních peněz. Přitom já a celý re-
pre tým seniorek trénujeme opravdu
zodpovědně a věřím, že naše výkonnost
bude ještě stoupat. Veškeré náklady
táhneme z vlastních peněz, i když re-
prezentujeme Českou republiku. A nere-
prezentujeme ji špatně.
Máte i nějaký tip či radu pro ty, co
by vás chtěli následovat?
Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíce bolí
ramena a záda. Sama jsem se s tím dost
natrápila, a to až do okamžiku, než
jsem dostala od Šimona Zacha, kterého
jsme s manželem před odchodem na
univerzitu podporovali, tip na norskou
fyzioterapeutickou metodu Red Cord.
Po měsíci cvičení jsem byla v pořádku.
Když jsem to řekla golfistkám, vyzkou-
šely to také. Teď tam chodíme téměř
celá seniorská reprezentace žen.
Na čem je metoda založena?
Je to záležitost špatných pohybových
návyků a z toho vyplývajících kompen-
zací. Golfový švih je náročný pohyb
svou rotací v předklonu, jedná se o ne-
rovnoměrnou zátěž na obě strany a tím
se nám tělo dostává do dysbalance. Pak
vznikají jednak přetížená bolavá místa
v těle a naproti tomu ochablé části,
které jsou „vyřazeny“ z pohybu. Jinými
slovy řečeno, jedna část zabírá více,
druhá méně. A ta, co se víc namáhala,
vás pak bolí. V ráci metody Red Cord
nejdříve diagnostikují všechny části va-
šeho těla, samostatně levou a pravou
polovinu, výsledky dají do tabulky a pak
uvidíte, jak disharmonické máte tělo.
Ramena, hruď, boky, pánev, kolena…
Na jedné straně jednička, na druhé
třeba čtyřka. Přitom čísla by měla být
přibližně u sebe. Na základě výsledků
vám pak připraví cviky pro vaše kon-
krétní tělo a potřeby.
Pojďme se vrátit ještě jednou na
začátek. Vyčerpala jste svou prvo-
tinou všechny své prožitky, nebo
už pracujete na něčem dalším?
V současné době už pracuji na dvou
nových knížkách. Ta první by měla být
o golfu a psána bude i pro negolfisty.
Dost mě totiž mrzí, že spousta lidí při-
stupuje ke golfu s despektem a předsta-
vou, že to není sport, že se jen prochá-
zíte po trávníku a hrajete si. Třeba z ní
pochopí, že i golf má svůj adrenalinový
náboj, jen je ho potřeba objevit.
A ta druhá?
Měla jsem štěstí, že můj tatínek byl lé-
kař a celý život mě učil vést zdravý ži-
vot. A nešlo jen o životosprávu a spor-
tování, ale především o psychickou
pohodu. Osobně jsem přesvědčena, že
není důležité, co se nám děje, ale jak na
to reagujeme. Člověk by se neměl trá-
pit a užírat, ale hledat cestu ven a dě-
lit situace na takové, se kterými něco
udělat lze, a na ty, které změnit nejde.
A s těmi se smířit. Ano, o tom chci psát
svou další knihu. O psychické pohodě
a zdravém způsobu života!
Za rozhovor děkuje Josef Slezák
Osobně jsem přesvědčena, že není důležité, co se
nám děje, ale jak na to reagujeme. Člověk by se
neměl trápit a užírat, ale hledat cestu ven a dělit
situace na takové, se kterými něco udělat lze, a na
ty, které změnit nejde.