INSTRUKCE | Trénink
V posledním čísle roku 2017 mne zvláště
zaujal rozhovor se slavkovským profesionálem Davidem Golcem. Jedním
z nejdůležitějších sdělení tohoto úspěšného trenéra bylo: „Golf se na rohožce
nenaučíte!“
Mám chuť volat „Hallelujah, brother!“
a jsem vděčný autorovi rozhovoru, že
tuto moudrost dal i do titulku. Jak věděl
už dávný čínský učenec Konfucius, učit se
bez přemýšlení je zbytečné.
Jsem přesvědčen, že v posledních letech
nebylo dosti seriózních analýz, jež by
se zabývaly tím, na jakých površích mají
adepti golfu trénovat, a konsekventně
také tím, jak velké procento tréninku mají
a mohou začínající i pokročilejší golfisté
strávit na rohožkách na driving range.
Tedy přesněji – jak velký podíl tréninku
je ještě efektivní na rohožce a co se tam
nelze naučit nikdy a nijak.
Vzhledem k tomu, že se specializuji na
behaviorální psychologii a ekonomii, vypůjčím si jeden termín z těchto oborů –
„ekon“. Jde o ony vybájené dokonalé bytosti, na kterých stojí klasická ekonomie.
Podle ní činí „ekoni“ vždy ideální rozhodnutí, optimalizují své volby a celkově
žijí v ideálním světě. Že to takhle nefunguje, to už naštěstí víme, a slepá víra ve
vševědoucí „neviditelnou ruku trhu“ už
naštěstí pomalu ustupuje realističtějším
směrům.
Proč to zmiňuji? Inu proto, že v ideálním
golfovém světě by ideální golfisté nikdy
žádnou rohožku nepotřebovali, protože
by vždy měli možnost hrát na skvělé
trávě i trénovat na ní. Jenomže takový
koncept je od reality ještě vzdálenější
nežli klasická ekonomie.
Přijměme tedy východisko, že v současném reálném golfovém světě se bez tréninku z rohožky neobejdeme. V České republice to platí vzhledem ke klimatickým
podmínkám dvojnásob. Za této situace
bude prospěšné se otevřeně zabývat tím,
kdy je nám rohožka dobrým sluhou a kdy
zlým pánem.
DOBRÝ SLUHA
V uplynulých letech, zvláště po zavedení
„pouťového“ HCP 54, jsem se v ČR občas setkal s adepty golfu, kteří si mysleli,
že jde o jednoduchou hru, kterou lze
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
ovládnout a „zmistrovat“ rychle. Z hlediska sociálně psychologického na to
mám svou teorii, protože se ve statisticky významném vzorku jednalo o lidi,
kteří díky vývoji trhu, ekonomiky a zlomu
v paradigmatu naší společnosti poměrně
rychle dosáhli statutu materiálního úspěchu a tím i uznání.
Všem takovým lidem musím otevřeně
říci, že se jednalo pouze o anomálii.
A zejména, že takové anomálie rychlého
úspěchu v golfu nejsou a nebudou. Golf
je dlouhá cesta a k úspěchu vede jen poctivá dřina.
Když vyjdeme z axiomu, že golf je
spousta práce a mnoho hodin tréninku,
výkonnostním růstu golfisty, zůstane naším přítelem. Jak už to v životě bývá, nebezpečné začnou být rohožky ve chvíli,
kdy je přeceníme a nabudeme falešného
dojmu, že se na nich můžeme naučit
skutečný golf.
V průběhu uplynulých 35 let, které jsem
zažil jako aktivní golfista, se měnily materiály plastových rohožek. Daleko nejnebezpečnější bývaly v dobách starších, kdy
se u nás málo obměňovaly a sedřel se
z nich povrch imitující trávu. Vzniklé plastové artefakty pak měly schopnost vyloženě mrzačit švih. Vysvětlím proč.
Na rozdíl od dobrého travnatého povrchu umožňuje rohožka, aby při špatném
Anomálie rychlého úspěchu v golfu nejsou
a nebudou. Golf je dlouhá cesta a k úspěchu vede
jen poctivá dřina.
vyjde z toho, že chtě nechtě musíme
počítat s významnou částí přípravy na
rohožkách. Ve fázi, kdy si žák pod dohledem trenéra vytváří správné návyky
a krok za krokem se prokousává taji herní
techniky, asi dnes nelze ničím nahradit
pohodlí boxu na driving range, kde se
míčky nesbírají, a intenzita výuky může
být vysoká.
Pro středně pokročilé hráče zůstávají rohožky dobrými sluhy při doplňkovém tréninku, kdy pár desítek míčků před hrou
vhodným způsobem uvolní tělo. Ti hloubavější si pak osvojují zvyk zajít si odehrát
pár míčků i po hře a zjistit, proč se třeba
některé charakteristiky švihu nechovaly
obvyklým způsobem.
A rovněž pokročilí golfisté mohou najít
v rohožce věrného sluhu, který jim nabídne efektivní odezvu při tréninku například tvarování ran a kalibrace vzdáleností. K tomu potřebujeme poměrně
velké množství odehraných ran, a to nám
nejsnáze umožní rohožka.
A v zimě v našem podnebí považuji za
efektivnější dát si alespoň jednou týdně
trénink z rohožky, než se brodit bahnem
na hřišti a snažit se odehrávat míček obalený tlustou vrstvou hlíny ze „žížalinců“.
ZLÝ PÁN
Dokud si budeme jasně vědomi, že
hra z rohožky je doplňková část ve
načasování sestupu hlavy hole k míčku
hlava sklouzla po plastu a výsledek velmi
špatného úderu se tak často může podobat docela dobrému švihu. Zvláště
patrný je tento nedostatek při tendenci
zasahovat zem před míčkem. Je to kapitální prohřešek, ale pokud budeme příliš
dlouho tento nešvar opakovat na rohožkách, je pravděpodobné, že se zafixuje
do svalové paměti a – hasta la vista golf!
Skutečný golfový švih vede hlavu hole
k míčku tak, aby jej zasáhla jako první objekt. Aby míček přitlačila k povrchu a následně proklouzla kousíček pod míčkem
a zanechala po sobě malý řízek v trávě.
Na dobré rohožce není nemožné tento
jediný správný způsob trénovat. Jde to,
ale i zkušený golfista se během tréninku
na rohožce musí soustavně soustřeďovat
na to, aby atakoval první míček a aby jej
hlava hole komprimovala proti povrchu.
Pro méně zkušené existuje fatální riziko,
že si při přehnaně vysokém podílu tréninku z rohožek neosvojí správný způsob
zásahu míčku a namísto toho si vytvoří
zlozvyk impaktu před míčkem.
Snažte se vybírat k tréninku rohožky zachovalé, které mají dosud na povrchu
vlas či chlup imitující trávu. To poněkud
mentálně i technicky usnadní, abyste si
vždy připomínali správnou sekvenci kontaktu hlavy hole s míčkem a nutnost jeho
komprese proti povrchu.
29