Page 31
INSTRUKCE | Trénink
WWW.CASOPISGOLF.CZ
29
V posledním čísle roku 2017 mne zvláště
zaujal rozhovor se slavkovským pro-
fesionálem Davidem Golcem. Jedním
z nejdůležitějších sdělení tohoto úspěš-
ného trenéra bylo: „Golf se na rohožce
nenaučíte!“
Mám chuť volat „Hallelujah, brother!“
a jsem vděčný autorovi rozhovoru, že
tuto moudrost dal i do titulku. Jak věděl
už dávný čínský učenec Konfucius, učit se
bez přemýšlení je zbytečné.
Jsem přesvědčen, že v posledních letech
nebylo dosti seriózních analýz, jež by
se zabývaly tím, na jakých površích mají
adepti golfu trénovat, a konsekventně
také tím, jak velké procento tréninku mají
a mohou začínající i pokročilejší golfi sté
strávit na rohožkách na driving range.
Tedy přesněji – jak velký podíl tréninku
je ještě efektivní na rohožce a co se tam
nelze naučit nikdy a nijak.
Vzhledem k tomu, že se specializuji na
behaviorální psychologii a ekonomii, vy-
půjčím si jeden termín z těchto oborů –
„ekon“. Jde o ony vybájené dokonalé by-
tosti, na kterých stojí klasická ekonomie.
Podle ní činí „ekoni“ vždy ideální roz-
hodnutí, optimalizují své volby a celkově
žijí v ideálním světě. Že to takhle nefun-
guje, to už naštěstí víme, a slepá víra ve
vševědoucí „neviditelnou ruku trhu“ už
naštěstí pomalu ustupuje realističtějším
směrům.
Proč to zmiňuji? Inu proto, že v ideálním
golfovém světě by ideální golfi sté nikdy
žádnou rohožku nepotřebovali, protože
by vždy měli možnost hrát na skvělé
trávě i trénovat na ní. Jenomže takový
koncept je od reality ještě vzdálenější
nežli klasická ekonomie.
Přijměme tedy východisko, že v součas-
ném reálném golfovém světě se bez tré-
ninku z rohožky neobejdeme. V České re-
publice to platí vzhledem ke klimatickým
podmínkám dvojnásob. Za této situace
bude prospěšné se otevřeně zabývat tím,
kdy je nám rohožka dobrým sluhou a kdy
zlým pánem.
DOBRÝ SLUHA
V uplynulých letech, zvláště po zavedení
„pouťového“ HCP 54, jsem se v ČR ob-
čas setkal s adepty golfu, kteří si mysleli,
že jde o jednoduchou hru, kterou lze
ovládnout a „zmistrovat“ rychle. Z hle-
diska sociálně psychologického na to
mám svou teorii, protože se ve statis-
ticky významném vzorku jednalo o lidi,
kteří díky vývoji trhu, ekonomiky a zlomu
v paradigmatu naší společnosti poměrně
rychle dosáhli statutu materiálního úspě-
chu a tím i uznání.
Všem takovým lidem musím otevřeně
říci, že se jednalo pouze o anomálii.
A zejména, že takové anomálie rychlého
úspěchu v golfu nejsou a nebudou. Golf
je dlouhá cesta a k úspěchu vede jen po-
ctivá dřina.
Když vyjdeme z axiomu, že golf je
spousta práce a mnoho hodin tréninku,
vyjde z toho, že chtě nechtě musíme
počítat s významnou částí přípravy na
rohožkách. Ve fázi, kdy si žák pod do-
hledem trenéra vytváří správné návyky
a krok za krokem se prokousává taji herní
techniky, asi dnes nelze ničím nahradit
pohodlí boxu na driving range, kde se
míčky nesbírají, a intenzita výuky může
být vysoká.
Pro středně pokročilé hráče zůstávají ro-
hožky dobrými sluhy při doplňkovém tré-
ninku, kdy pár desítek míčků před hrou
vhodným způsobem uvolní tělo. Ti hlou-
bavější si pak osvojují zvyk zajít si odehrát
pár míčků i po hře a zjistit, proč se třeba
některé charakteristiky švihu nechovaly
obvyklým způsobem.
A rovněž pokročilí golfi sté mohou najít
v rohožce věrného sluhu, který jim na-
bídne efektivní odezvu při tréninku na-
příklad tvarování ran a kalibrace vzdá-
leností. K tomu potřebujeme poměrně
velké množství odehraných ran, a to nám
nejsnáze umožní rohožka.
A v zimě v našem podnebí považuji za
efektivnější dát si alespoň jednou týdně
trénink z rohožky, než se brodit bahnem
na hřišti a snažit se odehrávat míček oba-
lený tlustou vrstvou hlíny ze „žížalinců“.
ZLÝ PÁN
Dokud si budeme jasně vědomi, že
hra z rohožky je doplňková část ve
výkonnostním růstu golfi sty, zůstane na-
ším přítelem. Jak už to v životě bývá, ne-
bezpečné začnou být rohožky ve chvíli,
kdy je přeceníme a nabudeme falešného
dojmu, že se na nich můžeme naučit
skutečný golf.
V průběhu uplynulých 35 let, které jsem
zažil jako aktivní golfi sta, se měnily ma-
teriály plastových rohožek. Daleko nejne-
bezpečnější bývaly v dobách starších, kdy
se u nás málo obměňovaly a sedřel se
z nich povrch imitující trávu. Vzniklé plas-
tové artefakty pak měly schopnost vylo-
ženě mrzačit švih. Vysvětlím proč.
Na rozdíl od dobrého travnatého povr-
chu umožňuje rohožka, aby při špatném
načasování sestupu hlavy hole k míčku
hlava sklouzla po plastu a výsledek velmi
špatného úderu se tak často může po-
dobat docela dobrému švihu. Zvláště
patrný je tento nedostatek při tendenci
zasahovat zem před míčkem. Je to kapi-
tální prohřešek, ale pokud budeme příliš
dlouho tento nešvar opakovat na rohož-
kách, je pravděpodobné, že se zafi xuje
do svalové paměti a – hasta la vista golf!
Skutečný golfový švih vede hlavu hole
k míčku tak, aby jej zasáhla jako první ob-
jekt. Aby míček přitlačila k povrchu a ná-
sledně proklouzla kousíček pod míčkem
a zanechala po sobě malý řízek v trávě.
Na dobré rohožce není nemožné tento
jediný správný způsob trénovat. Jde to,
ale i zkušený golfi sta se během tréninku
na rohožce musí soustavně soustřeďovat
na to, aby atakoval první míček a aby jej
hlava hole komprimovala proti povrchu.
Pro méně zkušené existuje fatální riziko,
že si při přehnaně vysokém podílu tré-
ninku z rohožek neosvojí správný způsob
zásahu míčku a namísto toho si vytvoří
zlozvyk impaktu před míčkem.
Snažte se vybírat k tréninku rohožky za-
chovalé, které mají dosud na povrchu
vlas či chlup imitující trávu. To poněkud
mentálně i technicky usnadní, abyste si
vždy připomínali správnou sekvenci kon-
taktu hlavy hole s míčkem a nutnost jeho
komprese proti povrchu.
Anomálie rychlého úspěchu v golfu nejsou
a nebudou. Golf je dlouhá cesta a k úspěchu vede
jen poctivá dřina.