INSTRUKCE | Trénink

V posledním čísle roku 2017 mne zvláště

zaujal rozhovor se slavkovským profesionálem Davidem Golcem. Jedním

z nejdůležitějších sdělení tohoto úspěšného trenéra bylo: „Golf se na rohožce

nenaučíte!“

Mám chuť volat „Hallelujah, brother!“

a jsem vděčný autorovi rozhovoru, že

tuto moudrost dal i do titulku. Jak věděl

už dávný čínský učenec Konfucius, učit se

bez přemýšlení je zbytečné.

Jsem přesvědčen, že v posledních letech

nebylo dosti seriózních analýz, jež by

se zabývaly tím, na jakých površích mají

adepti golfu trénovat, a konsekventně

také tím, jak velké procento tréninku mají

a mohou začínající i pokročilejší golfisté

strávit na rohožkách na driving range.

Tedy přesněji – jak velký podíl tréninku

je ještě efektivní na rohožce a co se tam

nelze naučit nikdy a nijak.

Vzhledem k tomu, že se specializuji na

behaviorální psychologii a ekonomii, vypůjčím si jeden termín z těchto oborů –

„ekon“. Jde o ony vybájené dokonalé bytosti, na kterých stojí klasická ekonomie.

Podle ní činí „ekoni“ vždy ideální rozhodnutí, optimalizují své volby a celkově

žijí v ideálním světě. Že to takhle nefunguje, to už naštěstí víme, a slepá víra ve

vševědoucí „neviditelnou ruku trhu“ už

naštěstí pomalu ustupuje realističtějším

směrům.

Proč to zmiňuji? Inu proto, že v ideálním

golfovém světě by ideální golfisté nikdy

žádnou rohožku nepotřebovali, protože

by vždy měli možnost hrát na skvělé

trávě i trénovat na ní. Jenomže takový

koncept je od reality ještě vzdálenější

nežli klasická ekonomie.

Přijměme tedy východisko, že v současném reálném golfovém světě se bez tréninku z rohožky neobejdeme. V České republice to platí vzhledem ke klimatickým

podmínkám dvojnásob. Za této situace

bude prospěšné se otevřeně zabývat tím,

kdy je nám rohožka dobrým sluhou a kdy

zlým pánem.

DOBRÝ SLUHA

V uplynulých letech, zvláště po zavedení

„pouťového“ HCP 54, jsem se v ČR občas setkal s adepty golfu, kteří si mysleli,

že jde o jednoduchou hru, kterou lze

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

ovládnout a „zmistrovat“ rychle. Z hlediska sociálně psychologického na to

mám svou teorii, protože se ve statisticky významném vzorku jednalo o lidi,

kteří díky vývoji trhu, ekonomiky a zlomu

v paradigmatu naší společnosti poměrně

rychle dosáhli statutu materiálního úspěchu a tím i uznání.

Všem takovým lidem musím otevřeně

říci, že se jednalo pouze o anomálii.

A zejména, že takové anomálie rychlého

úspěchu v golfu nejsou a nebudou. Golf

je dlouhá cesta a k úspěchu vede jen poctivá dřina.

Když vyjdeme z axiomu, že golf je

spousta práce a mnoho hodin tréninku,

výkonnostním růstu golfisty, zůstane naším přítelem. Jak už to v životě bývá, nebezpečné začnou být rohožky ve chvíli,

kdy je přeceníme a nabudeme falešného

dojmu, že se na nich můžeme naučit

skutečný golf.

V průběhu uplynulých 35 let, které jsem

zažil jako aktivní golfista, se měnily materiály plastových rohožek. Daleko nejnebezpečnější bývaly v dobách starších, kdy

se u nás málo obměňovaly a sedřel se

z nich povrch imitující trávu. Vzniklé plastové artefakty pak měly schopnost vyloženě mrzačit švih. Vysvětlím proč.

Na rozdíl od dobrého travnatého povrchu umožňuje rohožka, aby při špatném

Anomálie rychlého úspěchu v golfu nejsou

a nebudou. Golf je dlouhá cesta a k úspěchu vede

jen poctivá dřina.

vyjde z toho, že chtě nechtě musíme

počítat s významnou částí přípravy na

rohožkách. Ve fázi, kdy si žák pod dohledem trenéra vytváří správné návyky

a krok za krokem se prokousává taji herní

techniky, asi dnes nelze ničím nahradit

pohodlí boxu na driving range, kde se

míčky nesbírají, a intenzita výuky může

být vysoká.

Pro středně pokročilé hráče zůstávají rohožky dobrými sluhy při doplňkovém tréninku, kdy pár desítek míčků před hrou

vhodným způsobem uvolní tělo. Ti hloubavější si pak osvojují zvyk zajít si odehrát

pár míčků i po hře a zjistit, proč se třeba

některé charakteristiky švihu nechovaly

obvyklým způsobem.

A rovněž pokročilí golfisté mohou najít

v rohožce věrného sluhu, který jim nabídne efektivní odezvu při tréninku například tvarování ran a kalibrace vzdáleností. K tomu potřebujeme poměrně

velké množství odehraných ran, a to nám

nejsnáze umožní rohožka.

A v zimě v našem podnebí považuji za

efektivnější dát si alespoň jednou týdně

trénink z rohožky, než se brodit bahnem

na hřišti a snažit se odehrávat míček obalený tlustou vrstvou hlíny ze „žížalinců“.

ZLÝ PÁN

Dokud si budeme jasně vědomi, že

hra z rohožky je doplňková část ve

načasování sestupu hlavy hole k míčku

hlava sklouzla po plastu a výsledek velmi

špatného úderu se tak často může podobat docela dobrému švihu. Zvláště

patrný je tento nedostatek při tendenci

zasahovat zem před míčkem. Je to kapitální prohřešek, ale pokud budeme příliš

dlouho tento nešvar opakovat na rohožkách, je pravděpodobné, že se zafixuje

do svalové paměti a – hasta la vista golf!

Skutečný golfový švih vede hlavu hole

k míčku tak, aby jej zasáhla jako první objekt. Aby míček přitlačila k povrchu a následně proklouzla kousíček pod míčkem

a zanechala po sobě malý řízek v trávě.

Na dobré rohožce není nemožné tento

jediný správný způsob trénovat. Jde to,

ale i zkušený golfista se během tréninku

na rohožce musí soustavně soustřeďovat

na to, aby atakoval první míček a aby jej

hlava hole komprimovala proti povrchu.

Pro méně zkušené existuje fatální riziko,

že si při přehnaně vysokém podílu tréninku z rohožek neosvojí správný způsob

zásahu míčku a namísto toho si vytvoří

zlozvyk impaktu před míčkem.

Snažte se vybírat k tréninku rohožky zachovalé, které mají dosud na povrchu

vlas či chlup imitující trávu. To poněkud

mentálně i technicky usnadní, abyste si

vždy připomínali správnou sekvenci kontaktu hlavy hole s míčkem a nutnost jeho

komprese proti povrchu.

29