Tříčtvrteční rána
V nováčkovské
sezoně jsem se
hodně
naučil
pozorováním
druhých. Občas
jsem šel i cestou
pokus-omyl, ale
tato fáze byla velmi užitečná a nasměrovala mě i k první výhře na okruhu. Jako
většina mladých a silových hráčů jsem
preferoval vysoké přihrávky s velkou rotací. Pokud ale hrajete ve větru na svažitý
terén, máte v takovém případě jen malý
prostor pro chybu.
Oči mi otevřela hra s jedním ze zkušených borců, který hrál nízké rány železem
a míči uděloval mnohem méně spinu. Na
měkčích greenech dost často končil mnohem blíže jamce než já.
Tehdy jsem začal s tříčtvrtečním nápřahem. Nejdelší železo, které k tomu využívám, je sedmička a úder vyžaduje určité
úpravy. Míček si v postoji posunu lehce
dozadu, zkrátím nápřah a zmenším zalomení zápěstí. Abych předešel strmé rovině švihu, kvůli níž by míč letěl příliš nízko,
ujistím se, že tělo rotuje dostatečně od
cíle, tak docílím mělkého úhlu ataku.
Otočení trupu je výrazné, avšak nápřah
i protažení rány do závěrečné pozice
jsou kratší, ve srovnání s plným švihem
zahraji zhruba o nějakých deset metrů
kratší ránu.
Možná to není ideální úder pro případ,
kdy potřebuji atakovat vlajku a jít po
birdie, ale musíte uvažovat strategicky
a kolikrát vzít rozum do hrsti. Tříčtvrteční
ranou snáze docílíte požadované délky,
s větší pravděpodobností zahrajete rovně,
tudíž jde o spolehlivější variantu. Méně je
někdy více a touto strategií se často vyvarujete nežádoucímu bogey, které za určitých okolností klidně zhatí vaši celodenní
snahu. Konečně jsem pochopil, co Lee
Trevino mínil, když pronesl: „Pošli míč jen
do takové výšky, do jaké je třeba.“
Možná to není ideální úder pro
případ, kdy pot řebuji atakovat
vlajku a jít po birdie, ale musíte
uvažovat strategicky a kolikrát
vzít rozum do hrsti.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
25