Tříčtvrteční rána

V nováčkovské

sezoně jsem se

hodně

naučil

pozorováním

druhých. Občas

jsem šel i cestou

pokus-omyl, ale

tato fáze byla velmi užitečná a nasměrovala mě i k první výhře na okruhu. Jako

většina mladých a silových hráčů jsem

preferoval vysoké přihrávky s velkou rotací. Pokud ale hrajete ve větru na svažitý

terén, máte v takovém případě jen malý

prostor pro chybu.

Oči mi otevřela hra s jedním ze zkušených borců, který hrál nízké rány železem

a míči uděloval mnohem méně spinu. Na

měkčích greenech dost často končil mnohem blíže jamce než já.

Tehdy jsem začal s tříčtvrtečním nápřahem. Nejdelší železo, které k tomu využívám, je sedmička a úder vyžaduje určité

úpravy. Míček si v postoji posunu lehce

dozadu, zkrátím nápřah a zmenším zalomení zápěstí. Abych předešel strmé rovině švihu, kvůli níž by míč letěl příliš nízko,

ujistím se, že tělo rotuje dostatečně od

cíle, tak docílím mělkého úhlu ataku.

Otočení trupu je výrazné, avšak nápřah

i protažení rány do závěrečné pozice

jsou kratší, ve srovnání s plným švihem

zahraji zhruba o nějakých deset metrů

kratší ránu.

Možná to není ideální úder pro případ,

kdy potřebuji atakovat vlajku a jít po

birdie, ale musíte uvažovat strategicky

a kolikrát vzít rozum do hrsti. Tříčtvrteční

ranou snáze docílíte požadované délky,

s větší pravděpodobností zahrajete rovně,

tudíž jde o spolehlivější variantu. Méně je

někdy více a touto strategií se často vyvarujete nežádoucímu bogey, které za určitých okolností klidně zhatí vaši celodenní

snahu. Konečně jsem pochopil, co Lee

Trevino mínil, když pronesl: „Pošli míč jen

do takové výšky, do jaké je třeba.“

Možná to není ideální úder pro

případ, kdy pot řebuji atakovat

vlajku a jít po birdie, ale musíte

uvažovat strategicky a kolikrát

vzít rozum do hrsti.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

25