INSTRUKCE | Trénink
CO SE NA ROHOŽCE NENAUČÍTE
NIKDY
V různých oblastech lidské činnosti se vyskytují různí falešní samozvaní „guruové“.
A sem tam nějaký skutečný. Dave Pelz
z USA je nejen guru skutečný, ale navíc už
za ním stojí výsledky práce, kdy mnoha
skvělým golfistům z profesionální PGA
Tour pomohl dosáhnout hvězdné úrovně
díky výuce krátké hry. Dave má jedno
poselství, které bychom si měli opakovat
před každým tréninkem a možná si to
i napsat na bag: „80 % úderů, které golfisté zahrají nad par, se odehraje ze vzdálenosti 100 yardů a kratší.“
Když si tento statistický výsledek extrapolujeme z celkového mediánu do kategorie
rekreačních hráčů, bude toto procento
ještě vyšší. Jednoznačně z toho vyplývá,
že v porovnání s krátkou hrou jsou ostatní
součásti golfu spíše folklórem pro zpestření. Každý golfista je tak dobrý, nakolik je
dobrá jeho krátká hra.
důvody. Začnu důvodem méně závažným
– konstrukcí boxů s rohožkami. Kdysi jsem
se snažil v Hodkovičkách zahrát z krytého
boxu s rohožkou plný úder s lob wedží
a míček poslušně vyrazil strmě vzhůru.
Poté se prudce střetnul se stropem, divoce
poletoval boxem a já se snažil přežít.
V porovnání s krátkou hrou jsou ostatní součásti
golfu spíše folklórem pro zpestření. Každý golfista
je tak dobrý, nakolik je dobrá jeho krátká hra.
Existují však pádnější důvody, proč netrénovat krátkou hru z rohožek. Pro zjednodušení si rozdělíme přihrávky z kratších
vzdáleností na plné wedže, loby a čipy.
Zkušenější golfisté mívají rozdílně namíchané lofty wedží tak, aby plynule navazovaly na set želez a aby to vyhovovalo jejich
charakteristikám švihu a oblíbeným technikám. Já mám například wedge 54° a 58°.
Každopádně každý golfista, který chce
hrát slušné skóre, si musí osvojit techniku
Jenomže právě krátkou hru se z rohožek
hry plného švihu wedžemi, které náslenenaučíte! Má to velmi solidní fyzikální
dují po PW. U mě například vstupují plné
rány wedží do hry ze vzdáNěkteré údery se na rohožce dokonale nenaučíte.
lenosti 68 metrů a blíže. Je
známo, že golfová obec se
dělí na ty, kteří mají strmější
útok na míček a dělají větší
řízky (diggers), a ty, kteří
mají plošší tendenci k mělčím řízkům (sliders).
Sice patřím spíše mezi „sliders“, ale při plné ráně wedží
se snažím donutit, abych se
choval jako „digger“. A tento
úder prostě není možné z rohožky zahrát, tím méně jej
lze z rohožky trénovat.
Opravdu vzrušující a efektivní
začne být hra plnými wedžemi
až od chvíle, kdy se donutíte
atakovat travnatý povrch a dělat řízky. A to opravdu nelze
jinak než hrou z trávy. (Pokud
takové údery uskutečníte na
hřišti, vždy dbejte, abyste řízek
pečlivě vrátili na místo a zašlápli. Ideální je k tréninku takového úderu dobrá travnatá
driving range.)
Při lobu například ze vzdálenosti 15 metrů od greenu už
30 | GOLF
tak brutální řízky není třeba dělat. Je to hodinářská práce, u níž záleží na každém milimetru úhlů mezi hlavou hole a míčkem.
Dobře se to trénuje například z méně „vymazlených“ míst okolo cvičných greenů,
která jsou ponechána v podobě imitace
rafu. Ale z rohožky to opravdu nejde.
Profesurou golfové herní techniky jsou
pak nízké čipy okolo greenu, které se
podle potřeby kutálejí více nebo méně
a mají více nebo méně zpětné rotace. Je
to královský a velmi užitečný úder, který
je třeba hodně trénovat. Ale z rohožky to
nejde ani ve snu.
ZÁVĚR
Myslím, že se mi podařilo nastínit, že rohožky nejsou z principu ani prokletím,
ani spásou golfové techniky. Jedná se jen
o nástroj, o jednu z metod mající své přirozené fyzikální limity. Pokud si budeme
tato omezení uvědomovat, mohou nám
rohožky věrně sloužit.
V souvislosti s definicí ideální proporce
tréninku z rohožek a z trávy musím konstatovat, že naše hřiště mají ve statisticky
významném vzorku buďto nedostatečné,
nebo špatné travnaté plochy k tréninku.
Občas také žádné. To závažně omezuje
možnosti našich golfistů trénovat ty části
techniky, jež nelze nacvičovat z rohožek.
Tento nedostatek je podle mého názoru
také do značné míry zodpovědný za to, že
naši golfisté se v poctivé snaze pokoušejí
naučit z rohožek i to, co nelze.
Z ekonomického hlediska chápu (i když
neschvaluji!), že se majitelům a údržbářům hřišť moc nechce nabízet a neustále
obnovovat tréninkové plochy s kvalitní trávou. Ale to nic nemění na skutečnosti, že
golfisté trávu na driving range potřebují.
A pokud někdo trénuje správně, pak prostě
kus té trávy po jeho hře zmizí.
Dokud se nenaučíte dělat ty správné
řízky, golfisté z vás nebudou. A pokud si
majitelé hřišť a údržba usnadňují život
tím, že kvalitní travnaté plochy k tréninku
nenabízejí, nelze to nijak omluvit. Nelze
vystoupat k vyšším metám na základě snížených standardů!