INSTRUKCE | Trénink

CO SE NA ROHOŽCE NENAUČÍTE

NIKDY

V různých oblastech lidské činnosti se vyskytují různí falešní samozvaní „guruové“.

A sem tam nějaký skutečný. Dave Pelz

z USA je nejen guru skutečný, ale navíc už

za ním stojí výsledky práce, kdy mnoha

skvělým golfistům z profesionální PGA

Tour pomohl dosáhnout hvězdné úrovně

díky výuce krátké hry. Dave má jedno

poselství, které bychom si měli opakovat

před každým tréninkem a možná si to

i napsat na bag: „80 % úderů, které golfisté zahrají nad par, se odehraje ze vzdálenosti 100 yardů a kratší.“

Když si tento statistický výsledek extrapolujeme z celkového mediánu do kategorie

rekreačních hráčů, bude toto procento

ještě vyšší. Jednoznačně z toho vyplývá,

že v porovnání s krátkou hrou jsou ostatní

součásti golfu spíše folklórem pro zpestření. Každý golfista je tak dobrý, nakolik je

dobrá jeho krátká hra.

důvody. Začnu důvodem méně závažným

– konstrukcí boxů s rohožkami. Kdysi jsem

se snažil v Hodkovičkách zahrát z krytého

boxu s rohožkou plný úder s lob wedží

a míček poslušně vyrazil strmě vzhůru.

Poté se prudce střetnul se stropem, divoce

poletoval boxem a já se snažil přežít.

V porovnání s krátkou hrou jsou ostatní součásti

golfu spíše folklórem pro zpestření. Každý golfista

je tak dobrý, nakolik je dobrá jeho krátká hra.

Existují však pádnější důvody, proč netrénovat krátkou hru z rohožek. Pro zjednodušení si rozdělíme přihrávky z kratších

vzdáleností na plné wedže, loby a čipy.

Zkušenější golfisté mívají rozdílně namíchané lofty wedží tak, aby plynule navazovaly na set želez a aby to vyhovovalo jejich

charakteristikám švihu a oblíbeným technikám. Já mám například wedge 54° a 58°.

Každopádně každý golfista, který chce

hrát slušné skóre, si musí osvojit techniku

Jenomže právě krátkou hru se z rohožek

hry plného švihu wedžemi, které náslenenaučíte! Má to velmi solidní fyzikální

dují po PW. U mě například vstupují plné

rány wedží do hry ze vzdáNěkteré údery se na rohožce dokonale nenaučíte.

lenosti 68 metrů a blíže. Je

známo, že golfová obec se

dělí na ty, kteří mají strmější

útok na míček a dělají větší

řízky (diggers), a ty, kteří

mají plošší tendenci k mělčím řízkům (sliders).

Sice patřím spíše mezi „sliders“, ale při plné ráně wedží

se snažím donutit, abych se

choval jako „digger“. A tento

úder prostě není možné z rohožky zahrát, tím méně jej

lze z rohožky trénovat.

Opravdu vzrušující a efektivní

začne být hra plnými wedžemi

až od chvíle, kdy se donutíte

atakovat travnatý povrch a dělat řízky. A to opravdu nelze

jinak než hrou z trávy. (Pokud

takové údery uskutečníte na

hřišti, vždy dbejte, abyste řízek

pečlivě vrátili na místo a zašlápli. Ideální je k tréninku takového úderu dobrá travnatá

driving range.)

Při lobu například ze vzdálenosti 15 metrů od greenu už

30 | GOLF

tak brutální řízky není třeba dělat. Je to hodinářská práce, u níž záleží na každém milimetru úhlů mezi hlavou hole a míčkem.

Dobře se to trénuje například z méně „vymazlených“ míst okolo cvičných greenů,

která jsou ponechána v podobě imitace

rafu. Ale z rohožky to opravdu nejde.

Profesurou golfové herní techniky jsou

pak nízké čipy okolo greenu, které se

podle potřeby kutálejí více nebo méně

a mají více nebo méně zpětné rotace. Je

to královský a velmi užitečný úder, který

je třeba hodně trénovat. Ale z rohožky to

nejde ani ve snu.

ZÁVĚR

Myslím, že se mi podařilo nastínit, že rohožky nejsou z principu ani prokletím,

ani spásou golfové techniky. Jedná se jen

o nástroj, o jednu z metod mající své přirozené fyzikální limity. Pokud si budeme

tato omezení uvědomovat, mohou nám

rohožky věrně sloužit.

V souvislosti s definicí ideální proporce

tréninku z rohožek a z trávy musím konstatovat, že naše hřiště mají ve statisticky

významném vzorku buďto nedostatečné,

nebo špatné travnaté plochy k tréninku.

Občas také žádné. To závažně omezuje

možnosti našich golfistů trénovat ty části

techniky, jež nelze nacvičovat z rohožek.

Tento nedostatek je podle mého názoru

také do značné míry zodpovědný za to, že

naši golfisté se v poctivé snaze pokoušejí

naučit z rohožek i to, co nelze.

Z ekonomického hlediska chápu (i když

neschvaluji!), že se majitelům a údržbářům hřišť moc nechce nabízet a neustále

obnovovat tréninkové plochy s kvalitní trávou. Ale to nic nemění na skutečnosti, že

golfisté trávu na driving range potřebují.

A pokud někdo trénuje správně, pak prostě

kus té trávy po jeho hře zmizí.

Dokud se nenaučíte dělat ty správné

řízky, golfisté z vás nebudou. A pokud si

majitelé hřišť a údržba usnadňují život

tím, že kvalitní travnaté plochy k tréninku

nenabízejí, nelze to nijak omluvit. Nelze

vystoupat k vyšším metám na základě snížených standardů!