Page 84
82
|
GOLF
Mistrovství se hrálo v červnu, byl to tří-
denní golfový turnaj na rány. Po prv-
ních dvou dnech jsem vedla o pět ran
a s tímto náskokem jsem nastupovala
do třetího, závěrečného kola. Stejně
jako předcházející dva dny jsem vstávala
v půl páté a z domova jela ranní pro-
bouzející se přírodou na golfové hřiště
vzdálené sto třicet kilometrů.
Bylo hezké počasí, cestou jsem o své
hře přemýšlela. Pět ran v golfu nic
neznamená. Stačí pokazit
dvě jamky a vše je srovnáno.
Náskok ale máš, jenom na
něho moc nespoléhej. Hraj
svoji hru. První tři jamky
jsem zahrála v paru, svůj
náskok před druhou sou-
peřkou v průběžném pořadí
jsem ještě zvýšila na osm
ran. Mezitím se párkrát bě-
hem hry přišel zeptat před-
seda Golfové federace, jak
se turnaj vyvíjí.
„Vedu o osm ran,“ říkala
jsem ještě na čtvrté jamce.
Pátá jamka je tříparová
z kopce, moje soupeřka
Romy a já jsme odpálily
míčky na green. Romy byla
nejdál od jamky, tak pato-
vala jako první.
„Romy, já dala v předchá-
zejících dnech dlouhý
pat, a ty ještě ne, tak si
ho dej.“
Mluvil ze mě pocit, že mám z čeho roz-
dávat. Mé ego bylo v té chvíli tak na-
duté. Hned, jak jsem to vyslovila, jsem
cítila, že říkám něco, co si v hloubi duše
nepřeji. Romy pat dala a začala hrát nád-
herný golf. Já kazila, co se dalo, protože
má golfová koncentrace během sekundy
klesla na minimum a ve své přemýšlivé
hlavičce jsem začala řešit, že něco říkám
a něco jiného si myslím. Nemohla jsem
proudící myšlenky vůbec zastavit.
„Jak to teda máš?“ ptal se mě můj
vnitřní hlas.
Zděšeně jsem si uvědomovala, že jsem
nepřejícná a dělám se lepší, než jsem.
Naprosto mě trpké poznání odrovnalo.
A znovu přijel nějaký novinář a ptal se na
průběžný stav.
„Vedu o tři rány,“ sklesle jsem pronesla
na jedenácté jamce.
Tolik jsem se snažila, ale míček se pokaždé
odkutálel do nepříjemné pozice, nebo se
zastavil těsně před jamkou. Všichni golfi sté
tento marný pocit znají, jak nic nevychází
a vše, co může, je špatně.
„Jsme srovnané,“ zajásala Romy na čtr-
nácté jamce.
Celý náskok osmi ran stáhla, hrála krásně
uvolněně, riskovala a vše jí vycházelo.
Chvíli před odpalem na patnácté jamce
jsem si poodstoupila a procítila ještě
jednou, co se mi honí hlavou. Přehrála
jsem si znovu příběh, který se odehrál na
jamce číslo pět.
Fajn, měla jsi náskok osmi ran, o ten jsi
přišla, ale teď je tu znovu startovací čára,
obě jste na tom stejně. Máš před sebou
rozhodující čtyři jamky a ty jsi přece vítěz,
věř tomu.
Povolala jsem svého vnitřního bojovníka,
abych se znovu spojila s jeho energií.
Úplně jsem na celém těle cítila, jak mě
zaplavuje víra a odhodlání. Má mysl se
zklidnila, v každé buňce jsem vnímala, že
se chci stát vítězem. Proměnila jsem se,
byla jsem jiná než před chvílí, nebyl tam
konfl ikt, byla jsem uvolněná a sjednocená,
a ono to fungovalo.
Romy najednou změnila taktiku své hry.
Začala hrát opatrný golf, aby nic nezka-
zila, a proto kazila. Na jamku číslo osm-
náct jsem nastupovala s náskokem dvou
ran a tento náskok jsem již udržela až do
konce. Tak se mi splnilo jedno z vysně-
ných přání, stát se MISTRYNÍ.
Povídka z knihy Pohádky mého života
DRIVING | Povídka
Annie D. Fox
O znovunalezené síle
Můj sportovní psycholog Jiří Šlédr říká: „Zbav se každé rány.“ A má k tomu pomůcku: „WC, Havaj, Lev.“
Což znamená:
WC – Vyhodnoť ránu a pak ji spláchni.
Havaj – Uvolněně jdi k další ráně, pozoruj přírodu, relaxuj mysl.
Lev – Připrav se na ránu a se sebevědomím lva ji odehraj.
Golf je sport, kdy můžete dokonce zkazit i dvě rány za sebou, ale pak dáte jednu geniální, a pořád máte možnost
vyhrát turnaj. Je velkorysý, dokáže tolik odpouštět a dávat pořád šanci…
Mysl každého člověka je pokladnicí dobrých vlastností i smetištěm zla, plným démonů. Nedokážeme je nikdy porazit,
jediné, co můžeme, je démony zahlédnout, přijmout a naučit se s nimi žít.
n
e
dv
N
á
n
ě
s
v
j
s
n
p
js
ra
h
s
s
„
j
P
z
Pohádky
mého
Annie D. Fox